Mikroberar – halový mikropyloňáček.
Nechal jsem se v závěru halové sezóny unést a pustil se do horečných pokusů s modely menšími než malými. Po MikroSultim jsem ještě stihl postavit halovopylonového “mikromedvídka”. Jedná se o zmenšený model RareBear s rozpětím 40 cm. Výřezy jsou na rozdíl od MikroSulti tentokrát z EPP pro zachování dostatečné odolnosti. Bohužel se ukázalo, že jejich hmotnost je 18g, kdežto hmotnost holého draku MikroSulti byla pouze 8g.Takže na první pohled by se zdálo, že EPP není pro tuto velikostní kategorii nejlepším materiálem.
Nejprve jsem si myslel, že do něj použiji opět serva Biometal a pětigramový motor. Jenže jak jsem tak nad polotovary výřezů přemýšlel, napadlo mne něco jiného. Jiná výzva. Co tohle letadýlko vybavit co nejmenším, ale spolehlivě fungujícím, RC vybavením standardního provedení? Doma jsem měl do jiného modelu připravena serva Vigor o hmotnosti 4,4 gramu. Jejich vhodným přiložením k polotovarům výřezů jsem zjistil, že tohle by tedy šlo. Následoval kvalifikovaný odhad hmotnosti modelu. Vyšla mi hodnota 60g. To se mi zdálo jako ucházející. Dalšími součástmi výbavy, se kterými jsem počítal v rozpočtu, byl motor 18-11 2000kv(10 gramů), regulátor Turnigy 6A, použitý již v MikroSulti a přijímač Spektrum AR6100. Trošku jsem zaváhal při volbě pohonné baterie. Vzhledem k tomu, že jsem při pokusech s 10-i gramovým motorem ve větším pyloňáčku Jackrabbit naměřil s největšími použitelnými vrtulemi odběr kolem 3,5 A , přesvědčil jsem sám sebe, že odběr s vrtulí 4×4 bude určitě někde kolem 2 – 2.5 A a tudíž mohu pro pohon Mikrobeara použít stejnou baterii jako pro MicroSulti, tedy 2S lipol 135mAh. Výbavu jsem měl celou doma, nebylo třeba na nic čekat a tak jsem se do toho minulou neděli odpoledne pustil. Stavbu bylo třeba začít povrchovou úpravou. Neprozřetelně jsem se zmínil před svým synkem, že povrchovku asi budu dělat fixy na textil. Ten se tohoto úkolu chopil v nestřeženém okamžiku sám, aniž by mne o tom informoval. Když jsem to zjistil, nebylo již třeba žádnou povrchovku vymýšlet. Více jak polovina křídla a kus trupu byly již nesmazatelně žluté. Pokusil jsem se celou situaci zachránit a snad se to i podařilo. K zástavbě dílů jsem se pak dostal až ve čtvrtek a drtivý finiš dokončovacích prací nastal včera večer. Dnes, tedy v neděli, jsme měli domuvenou halu a já chtěl mikropylona stůj co stůj otestovat.
S odlehčováním vybavení jsem si tentokrát přiliš hlavu nedělal. Přijímač i regulátor zůstaly ve svých obalech. U regulátoru jsem pouze zkrátil kablíky k baterii na polovinu a kablíky k motoru jsem zrušil úplně a nahradil je konektorem. Nic dalšího jsem neupravoval. O co méně jsem se zabýval odlehčením RC vybavení, o to více bylo třeba rozmýšlet nad jeho správným umístěním v trupu. S výsledkem jsem nakonec spokojen.
Mikrobeara jsem dodělal včera v 19:30. Moje zvědavost, zda to vůbec poletí, byla tak veliká, že jsem prostě musel ještě na chviličku skočit na pole a udělat zkušební let. Manželka si sice významně klepala na čelo, ale nedbal jsem. Jsem už zvyklý. Světla bylo již hodně málo, pouliční osvětlení za zády tomu moc nepomáhalo a tak jsem byl vděčný za svítící AR6100. Přilepil jsem baterky na suchý zip a po zkoušce palubního systému putoval “medvídek” do večerního vzduchu. Úžasné, on letí! No a jak výborně! Vylétávám jedny stopětatřicítky a jdu spokojeně domů. Zítra v hale to určitě poletí. A taky že letělo. Dnes ráno krátce po 10:00 měl Microbear svou halovou premiéru. Létá nádherně. Je hodně rychlý, ale zároveň i výrazně lépe ovladatelný než Jackrabitt s hmotností 105gramů. Je to pro mne překvapující a potěšující zjištění. Jediné, co se mu dá vytknout, je horší sledovatelnost takhle malého éra. Ale to je i věc zvyku. Jinak se mi zdá po všech stránkách lepší než větší model.
Závěrem ještě výsledky vážení a měření:
Rozpětí: 397mm
Délka: 350mm
Hmotnost: 55g
