Free-cool-in-Bee

“My chcem taky řídit letadlo…” … prohlásila moje děcka, když shlédla svého téměř vrstevníka, jak v hale bravůrně vodí akrobatického Clika a pyloňáka RareBear. “Ale děti moje, to přeci není žádný problém” odvětil jsem já. Hned jsem začal přemýšlet, co tak rychle a jednoduše postavit, aby to bylo provozovatelné v hale i venku. Doma jsem vzal zbytky extruporových desek a snažil se kreativním způsobem vytvořit něco jednoduchého a dobře létajícího. Jenže jak rychle jsem začal, tak rychle jsem skončil. Na model jsem pak téměř dva týdny ani nesáhnul, ba co víc, nebyl jsem schopen se přinutit alespoň na něj pomyslet a ideově jej dokončit. V závěru druhého týdne jsem si uvědomil, že takhle to tedy nepůjde a že je problém třeba řešit a nikoliv oddalovat. Musí to být odolné a tudíž nejlépe z EPP a svým vzhledem by to mělo zaujmout alespoň děti, když ne i mne. Oblezl jsem nabídky firem, produkujícíh modely z EPP. Přemýšlel jsem, přemýšlel, ještě trošku jsem přemýšlel až se rozhodnutí dostavilo. Napsal jsem mail stýci Borisovi, ten dokáže vždy pomoci. Nezklamal. Druhý den ráno jsem měl v poště odpověď: Zavolej mi v týdnu, zkusím zatlačit na stýce Luboše…Ve čtvrtek jsem tedy volal a následně se i cestou z práce zastavil v modelingovém salónu “Volný vzduch”. To byla docela chyba. Modní návrhář Boris právě dokončoval prototyp Nieuport BéBé z Épépé. Krásný potisk. Božínku, já ho chci! (hovořím o tom Nieuportovi, aby si to někdo špatně nevysvětlil). Jak Boris slíbil, tak také udělal. Šéf salónu Luboš mi připravil vybraný model – FreeBee. Na mně bylo, abych si vybral barvu z kolekce jaro – léto 2008. Volba padla na oranžovou – barvu letošního jara. Zaplatil jsem velice příznivou cenu, sebral “novou kreaci” a jel ji předevést domů dětem.

Domácí prezentace se setkala s úspěchem. Tentokrát, jak není mým zvykem, jsem model ani nenechal dostatečně odležet a hned, jak se naskytla vhodná příležitost, jsem se pustil do stavby. Svou úlohu přitom sehrálo lepšící se počasí a manažérské schopnosti dětí – Kdy to budeme stavět? Proč to ještě není? Už mi stavíš to letadlo? … atd. Detailním popisem stavby vás tentokrát nebudu obtěžovat. Výrobce totiž připravil pro své abonenty a potenciální zákazníky stavební návod ke stažení. Je velice podrobný a obsahuje i bohatou fotografickou dokumentaci. Velice sympatické a v našich krajích ne zcela samozřejmé. Takže kdo se chce virtuálně vcítit do stavby, má příležitost. Nicméně pár slov o stavbě přecijen s vámi ztratím.

Pro mne je FreeBee představitelem nové generace modelů z EPP. Modelů konstrukčních. Technologie výroby modelů řezaných z EPP prodělala za dobu své existence velký vývoj. Když srovnám způsob výroby FreeBee potažmo i zmiňovaného Nieuporta s prvními modely z EPP musím říci , že mezi nimi zeje hluboká propast. Nová generace modelů se vyznačuje tím, že je propracovanější a také stavebně složitější. Už to není to: “koupím si nějaký épépéčko, doma to nabouchám do sebe, slepím a zítra jdu lítat”. Stavba FreeBee sama o sobě není složitá, ale troufám si říci, že ji dohromady nedá kdejakej Ferda z ulice. Chce to mít zažité alespoň základní modelářské dovednosti. Nicméně rychlost stavby a odolnost konstrukce stále zůstávají přednostmi tohoto typu modelů.

Stačila dvě víkendová odpoledne a FreeBee byla připravena k letu. Vybavení modelu jsem poskládal z toho, co dílna dala. Použil jsem levný střídavý motor FC2805-1600 s vrtulí GWS 8×4,3, regulátor Turnigy 10A, dvě serva Conrad o hmotnosti 8g, přijímač Spektrum AR6100 a baterie 2S Lipol Xpower 1320(Topmodel). Zálet proběhl ihned po dokončení modelu ve velmi pozdním odpoledni. Model letěl hned napoprvé bez problému. V motorovém letu se mírně vzpíná v závislosti na tom, kolik dáváte plynu, ale ani pro nezkušeného pilota to není problém kompenzovat. Majestátní, klidný let. Přihlížející kolegové modeláři řičeli nadšením, nešetřili slovy chvály a ihned dali modelu přezdívku “létající autobus”. Myslím, že je hodně výstižná. Po prvním krátkém seznámení a lehkém doladění jsem velice ladně přistál a předal model dceři. Ta nikdy žádný model nepilotovala vyjma kraťoučkých dvou pokusů s EPP Luňákem. Krátké poučení a vysvětlení co a jak. Model startuji z ruky sám a vzápětí předávám vysílač do ruky nové pilotce. V průběhu prvních pěti minut provádím ještě důrazné zásahy do řízení zvenčí, pak už pilotuje sama. Dochází i k nechtěnému tvrdšímu přistání do pole. Model jej zvládá a zůstává stát na kolečkách. Chci pro něj dojít, ale přihlížející radí: “To odstartuje, přidej plyn a poletí to”. Dávám pilotce svolení a opravdu FreeBee je po kraťoučkém rozjezdu ve vzduchu. Vylétáváme celé baterky. Let trvá přibližně dvacet minut. Veliká spokojenost. FreeBee s sebou beru i na nejbližší halové létání. Chová se stejně jako venku. Takový “macek” se v hale jen tak nevidí. Nabízím spoluletcům svezení. Nikdo neodmítá, zvědavost je velká. Všichni pochvalně pokyvují hlavou.
Atraktivní neotřelý vzhled, skvělé letové vlastnosti. Ideální rekreační a propagační model na dětské dny a podobné akce. Dodělání otevíracího poklopu by určitě nebyl žádný problém a dostatečné množství cukrátek na palubě uveze určitě bez problémů . A možná nejen cukrátka, možná by FreeBee i nějaký ten zákusek uvezla . Takže strýcové! Tohle se vám tedy povedlo!