Letos poprvé na vodě.

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 6.7.2018 by aviator

Dopoledne 5.7.2018 bylo doslova ideální k zahájení letošní „vodní“ sezóny. Honza Zelenka st. z Modelkubu Mělník vyhlásil sraz v 9:00 na Barabě. Počasí tentokrát nepřekvapilo svou nevyzpytatelností, naopak drželo se předpovědi – bezvětří, slunečno a teplota stoupající v průběhu dopoledne téměř  ke „30“. Konečně tedy nastala ta správná situace ke křestu mých slowfly hydroplánů na vodě.

Judy Seajet i Jupiter Duck obstály na výbornou. Na dvoučlánky 450mAh létaly 10 minut. Starty z vody nejsou problém, přistání jakbysmet. Ani pojíždění po hladině nebyl v panujícím ideálním počasí žádný problém. Dalším mým úkolem bylo zalétnutí fuglnového modelu TwinStar ze stavebnice Multiplex, vybaveného plováky.

Ten jsem si pořídil z důvodu toho, abych mohl létat na vodě i když nebude počasí na slowflyery. Musím říci, že jsem z tohoto stroje doslova nadšen. Dva motory a plováky – to je ono! A víte co je také ono?

Malý slowflyer s plováky Jaromíra Bílého. Jedná se zmenšenou verzi jeho původní kostrukce, které dal před lety jméno ToJeOno. Výborný model pro začátečníky, zmenšená verze s plováky létala krásně i na vodě.

Honza Zelenka st. přivezl jako tradičně dvě rychlostní loďky a dvoumotorák Puddle Star ze stavebnice RC Factory.
Jediný model se spalovákem byl letitý Middle Stick Tondy Pavlase. Výkon jeho motoru však v bezvětří ke vzletu z vody nestačil a nakonec pro něj museli doplavat „dobrovolní záchranáři“, když zůstal převrácený uprostřed vodní plochy.
Sešlo se i několik krásných lodí. Mne ovšem zaujala malá plachetnička Racek z produkce podniku Igra. Ani jsem nevěděl, že Igra něco takového vyráběla. Naštěstí jsme mezi sebou měli znalce Václava Davida, bývalého pracovníka Igry. Zajímavostí je, že model má plechový trup i kýl. Jirka Brabec, jemuž model patří, s dcerou Natálkou nejprve chytali bronz a čekali na alespoň náznak větru. Nakonec se s blížícím se polednem dočkali a tak Racek brázdil vodní hladinu.  Přes svou relativní jednoduchost je to velice fotogenický model.

 

Kompletní fotogalerie na Rajčeti.

Reklamy

„Škunery“ Honzy Krejčíře

Posted in NEelektrolety on 30.4.2018 by aviator

Takhle prý teď létá Honza Krejčíř.

RG65 a FOOTY na Stodůleckém rybníku

Posted in NEelektrolety on 30.4.2018 by aviator

Michael Vosika

Měl jsem týden volna, tak jsem si hrál… Abych mohl v sobotu 7.4. s holkama sednout do vlaku (jak jinak) a zajet směr Praha – Lužiny, Stodůlecký rybník, RG-65 a pak Footy + přátelské poježdění. Bylo to super a vyblbli jsme se. Fotky a výsledky jsou v ladousově fotogalerii.

Já jezdil závodně jen pro zábavu, neslavně (a je mi to fuk) a poslední jízdy jsem už nejel (taranovali mě a posunuulo se mi volovo v trupu, byl jsme rád že jsem vůbec doplul. Ale teď potrénujeme na Štěrkovišti a na Moravském poháru budeme lepší! Dcera nakonec nezávodila, nemá najeto a navíc byly dost drsný podmínky.

Chtěl jsem pro ni něco modelářskýho, rychlýho na stavbu, balsa – proto typ Razor 3. Trup je vlastně ze 6ti balsových dílů – 4 ohnuté na bojleru, paluba a záď. Uvnitř 3 přepážky (ani tam bejt nemusí). 0% epoxydu, 0% laminátu… Hotové za pár odpolední a večerů. Podařilo se mi docela hezky odýhovat celou loď včetně kýlu a kormidla, z toho mám radost! Na to, že to byl materiál na zatápění v krbu, který mi dovezl kolega odkudsi z chaty (kdybych mu vzal tehdy telefon, mohl mi toho dovézt plnej kufr auta!…). Foto ze stavby v mé fotogalerii.

SAR – záběry přímo z trati

Posted in NEelektrolety on 30.4.2018 by aviator

Ve lodním tématu budeme ještě chvilku pokračovat. Na tomto videu se můžete vydat se SARem Tomáše Ciniburka přímo na trať v Nové Vsi.

SAR Tomáše Ciniburka v Nové Vsi

Posted in NEelektrolety on 8.4.2018 by aviator

Odmykání vody v Nové Vsi.

Posted in NEelektrolety on 8.4.2018 by aviator

Od té doby co vím, že v Nové Vsi funguje Klub lodních modelářů Barrakuda, snažím se nevynechat návštěvu soutěží, které na místním „Brčálníku“ klub pořádá. Proč? Jednak je to od mého bydliště co by čímkoliv dohodil a jednak je to něco jiného než letadla. V sobotu 7.4.2018 tu proběhlo odmykání vody. Něco jsem tam vyfotil, ale hlavně jsem se tam překvapivě potkal s Tomášem Ciniburkem v roli soutěžícího. Tomáš i mezi lodičkáři způsobil rozruch svými neotřelými technickými finesami a postupy.

TomasC zdraví při nástupu soutěžících aviatora.

Fotografie z akce si prohlédněte na Rajčeti.

Longtarin v hale.

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 1.4.2018 by aviator

Longtarin – epp halový větrůněk

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 15.3.2018 by aviator

Když se na mých oblíbených několikrát zmiňovaných stránkach Jivaro Models objevil v půlce prosince 2016 článek o větrůňku jménem Longtarin, bylo mi jasné, že toho musím mít. Ovšem na druhou stranu mi nebylo jasné, jak jej rychle postavím, myšleno abych stihnul probíhající sezónu, když svépomocí potřebné výřezy z epp vyrobit nedokážu. Bylo jasné, že budu muset zaúkolovat nějakého šikovného řezače. Nad Slunce jasné bylo, že to bude Honza Z., protože s ním se potkávám v hale. Nejasný byl termín výroby výřezů, protože když jsem Honzovi poslal podklady na řezání, tak mi sice slušně poděkoval, ale zároveň podotkl, že tak jak jsou použít nepůjdou a že je bude muset trošku dodělat. Bylo mi jasné, že se to protáhne… A protáhlo. Výřezy se ke mně dostaly trochu s nadsázkou řečeno do roka a do dne. Teď by se slušelo naspat „nelenil jsem a pustil jsem se do stavby“. Jenže já jsem lenil a do stavby jsem se pustil až v půlce února tohoto roku. Zato jsem měl model hotový za jeden večer a jedno dopoledne.

Výřezy jsem použil tak jak mi byly dodány, jen křídlo jsem musel maličko zaříznout a dobrousit a zhotovit kormidla vyříznutím zářezů do polotovarů ocasních ploch. Pak hned následovala povrchová úprava – nástřik sprayi Pelikán Styro – a po jejich zaschnutí slepení křídla do vzepětí a přilepení ocasních ploch na trup. Ze stavebních dílů zbývalo dořešit netradiční pylon motoru, umístěný na přídi modelu. Originální díl je vytisknut na 3D tiskárně. Nic takového nemám a tak jsem si pylonek „vytiskl“ lupenkovou pilkou z překližky tl. 1,5mm. Navíc jsem jej upravil, protože v hodnocení modelu jsem si všiml mínusového bodu za vybrující pylon. Ten tištěný díl se totiž lepí pouze na plocho „tavkou“ k trupu. Já jsem svůj pylon prodloužil ve spodní části o ploutev, která je zalepena ve výřezu v trupu. Tato modifikace se osvědčila.

Elektroniku jsem měl rozmyšlenou již v okamžiku, kdy jsem bez znalosti franštiny prostudoval článek o Longtarinovi. Použiji to samé, co mám v Mini Magnumu, tedy integrovaný přijímač Spektrum AR6400LBL. V kombinaci s baterií 2S  120mAh a 5-gramovým stříďáčkem Turnigy s vrtulí GWS 4×2,5, který je použit i v originálu modelu to bude přesně ono a ještě ušetřím nějaký gram. Navíc vznikne druhý a odlišný model na stejnou sadu vybavení. V originál modelu je kromě zmíněného motorku použito vybavení klasičtějí – dvě 2-gramová serva, 4-kanálový přijímač Orange R415X a regulátor Turnigy 6A. Provizorně jsem na trup připevnil svou elektroniku a zjišťoval její nejvhodnější umístění, abych se vyhnul případnému dovažování. To se povedlo, ovšem za cenu estetického ústupku. Kvůli umístění přijímače na boku levou stranu trupu „hyzdí“ uhlíková táhla. Pohonná baterie je umístěna ve výřezu na spodku trupu zhruba v místě náběžné hrany křídla. Úplně poslední prací bylo vlepení magnetů do křídla a trupu – tak je pojištěno spojení křídla s trupem – křídlo je totiž odnímací.

S výsledkem svého snažení jsem maximálně spokojen. Ač je Longtarin model poměrně jednoduchých tvarů, nepostráda eleganci. Hned při záletu v hale vzbudil značnou pozornost mých spoluletců. I když jsem nebyl přesvědčen o vhodnosti umístění pohonné jednotky, musím s odstupem času toto řešení pochválit. Longtarin plachtí lépe než zhruba stejně velká La Ventolina a díky použitému epp je i odolnější, když se náhodou v hale něco nepovede. Můj exemplář váží 62g a je tudíž o 10g lehčí než originál. Hmotnost jsem ušetřil na elektronice. Rozpětí 76cm a délka 62cm jsou shodné s originálem.

Tisknutý Tiny Whoover

Posted in NEelektrolety, Slowfly/Parkfly on 13.3.2018 by aviator

Trendem současnosti je používat moderní technologie za každou cenu. Vy, kdo si již dnes tisknete na svých domácích 3D tiskárnách háčky na obrazy, krabičky na šperky, kostky dětem na hraní či chléb a housky k jídlu určitě přivítáte možnost zkusit tisknutého Tiny Whoovera. Oproti původnímu depronovému „Whoovu“ je menší a bohužel dvojnásobně těžší, byť je osazen opět rozřezanou kvadrokoptérou  E010.  Depron vs 3D tisk = 21g : 41g. Měl jsem možnost jeden takový stroj sestavovat.

Výhodou je, že se staví bez lepení cca hodinu až dvě. Záleží na přesnosti vytisklých dílů. Ty jsou dva – paluba a spodní límec. Aby do sebe díly zapadaly, je třeba je přibrousit a to nějakou dobu trvá. Následuje rozřezání kvadrokoptéry, připevnění dmychadýlek a desky elektroniky na správná místa. Na desce elektroniky je potřeba vyřešit napájecí kablík – buď odpájet původní přidat k němu kablíky a nápájet zpět na místo nebo jen přidat další konektor s kablíkem.  Posledním krokem je nasazení otočených vrtulí, tak že se z nich stanou tlačné s tím, že je nutné prohodit je i stranově oproti původnímu umístění. Spárujeme vysílač a hotovo, jdeme jezdit.

Jízdní vlastností nejsou vůbec špatné. Skluz je dokonce lepší než u depronového stroje. Větší je samozřejmě i setrvačnost a ta se bohužel negativně projevuje na rychlosti prováděných povelů. Asi by nebylo od věci zkusit vyměnit výbavu z E010 za tu z E011. Budu o tom přemýšlet.

Tiny Whoov – jezdící kvadrokoptéra

Posted in NEelektrolety, Slowfly/Parkfly on 7.3.2018 by aviator

Znáte to všichni, kdo létáte v hale. Pronájem prostor není zrovna levná záležitost a spoustu času, kdy je třeba čekat frontu na své letové okno, účastníci nedobrovolně promarní buď diskutováním se spoluletci a nebo v horším případě chytáním lelků. A přitom podlaha haly bývá volná. Co ji tedy využít k modelářské zábavě? RC autíčko? Ano, ovšem ne každý správce haly s parketovou podlahou bude sdílet naše nadšení z driftujícího autíčka, zanechávajícího stopy svých pneumatik na podlaze. Existuje ovšem šetrná alternativa k autíčku – vznášedýlko. Válí se vám doma malá kvadrokoptérka, která Vás už přestala bavit? Přestavte ji na Tiny Whoov.

Budete k tomu  potřebovat depron o ploše listu papíru A4 a třeba jako v mém případě kvadrokoptérku Eachine E010. Zde si stáhnete plánek a případně i shlédnete videa ze stavby a ježdění s Tiny Whoov. Já jsem stavěl podle tohoto plánu také, jen jsem musel trošičku upravovat, protože jsem jednak neměl po ruce depron 6mm a druhak originál Tiny Whoov využívá vnitřnosti z Blade Inductrix, který má jiný tvar desky elektroniky a jinou baterku než E010. Oproti plánku jsem upravil lože baterie a z estetických důvodů jsem přidal prstence ležatých dmychadýlek. V případě použití elektroniky E010 je třeba odpájet motory, vše vymontovat z rámu a motory opět připájet zpět na stejná místa. Motory jsou na Tiny Whoov stejně orientovány a umístěny jako v kvadrokoptéře.

Po osazení vše funguje hned napoprvé. Já osobně jsem byl dost překvapen, jakou rychlost dokáže vznášedlo vyvinout, jak zábavné je s ním jezdit a v neposlední řadě že dokáže déle jezdit než původní kvadrokoptéra létat. Přímo se nabízí osazení FPV kamerou a ježdění prostřednictvím FPV brýlí. A což takový skupinový závod!
Halová vzášedýlka podle mne pobaví a otevírají nový prostor pro konstruktéry a výzkumníky a to vše se zanedbatelnými náklady.