Výstava a setkání sběratelů modelářských motorů

Posted in NEelektrolety on 2.9.2017 by aviator

Advertisements

Pozvánka na 9. slet historických modelů

Posted in NEelektrolety on 2.8.2017 by aviator

Na Barabě 6.7.2017

Posted in Elektrolety on 9.7.2017 by aviator

Polétání a poježdění s „klukama“ z Modelklubu Mělník na Barabě. Moje Magnum Reloaded konečně  po „x“ letech  dostalo narychlo plováky a větší baterii o kapacitě 450mAh. Na slowfly létání na vodě není nic lepšího.

 

 

FrSky Taranis X9D Plus Special Edition

Posted in NEelektrolety on 4.7.2017 by aviator

Tak dlouho si Spektrum zahrává se spokojenými zákazníky, až se z nich stanou zákazníci nespokojení. Nepodržení zpětné kompatibility nových vysílačů Spektrum s dříve produkovanými přijímači DSM2 přineslo své ovoce. Ano rozumím, může za to EU, ale ta problém, co se starými dobrými přijímači v případě zakoupení nového vysílače za mne nevyřeší. Musím si pomoci sám. A tak se stalo, že po uplynutí zhruba dvou let od doby, kdy jsem začal o koupi Taranisu poprvé přemýšlet, jsem tento plán uskutečnil. Ano, mou velkou předností je rychlé rozhodování.

Zakoupil jsem tedy Taranis Plus SE. Dnes jsou to právě dva měsíce co jej vlastním. Rozhodujícím impulsem bylo asi to, že se FrSky rozhodlo, vzít všechny dosavadní tuningy neboli lepší přepínače, ovladače s Hallovými sondami, skříň vysílače s originálním designem, koncovky ovladačů, k tomu i přípomínky uživatelů čili odnímatelnou anténu a poskládalo vysílač speciální edice. A to mne přesvědčilo.

Já jsem nakoupil u českého zastoupení FrSky – firmy RCStudio. Nákup v ČLR jsem rovnou zavrhnul. V případě doplácení DPH bych na tom již prodělával a navíc by mne čekala práce s flashováním. Takto jsem dostal vše v aktuální vezrzi firmware a připravené ihned k použití. Původně jsem chtěl udělat „kšeft“ Richardovi Mrázkovi a podpořit tak jeho videotvorbu na téma Frsky Taranis. Ale můj mail asi spadl do spamu, odpověď jsem nedostal a tak přišlo na řadu RCStudio. Zakoupil jsem vysílač, 2x přijímač X6R a 1x přijímač X4R. Jako pozornost jsem obdržel praktické firemní propagační předměty. Vybavení objednávky proběhlo luxusním způsobem a rychle, všechna čest.
A prozatimní dojmy? Skříň vysílače je pro mne důvěrně známá, téměř stejnou měl kdysi můj Graupner MX-22. Kdybych chtěl být hnidopichem, drobné vady na skříni bych asi našel, ale laik si jich ani nevšimne.  Krycí sklo displaye se mi zdá málo odolné, mohlo by být lepší. Upevnění konektoru výměnné antény je takové nějaké pružnější, než bych očekával, nicméně na funkci to nemá žádný vliv. Uvnitř je všechno čistě a pečlivě provedeno. Co bych vytknul? Nevím no, snad alespoň přílišné napnutí přívodních kablíků k bočním sliderům. Tomu se dá lehce odpomoci – přívody jsou z kroucených kablíků a tak se dá lehce pár závitů ubrat.
Programování vysílače asi nemá obdoby a rozhodně není pro každého. Volnost nade vše. Uživateli musí být naprosto jasné, co a jak se mu bude na modelu hýbat a podle toho musí přistoupit k programování ve vysílači. Ke stanovenému cíli vede většinou několik různých cest. Ten kdo má problém naprogramovat radio s šablonovým typem programování, nemá šanci  programovat Taranis bez zvýšeného usílí a teoretické přípravy.  Já si s Taranisem zatím také dokonale nerozumím, ale něco už vím. Dokázal jsem naprogramovat, sice s použitím „berliček“, můj oblíbený elektrovětroň Majko, dále  Micro Skyhutera a s využitím slotu pro externí VF díl řídím prostřednictvím levného multiprotokolárního modulu i malou kvadrokoptérku Eachine E010.
Kde hledat zdroje informací k programování? Jsou to již zmíněná videa Richada Mrázka alias Rimra, videa RCStudia, která točí majitel firmy Jan Urbánek. Já velice oceňuji analytický přístup Libora Kolmana, který si letos pořídil novinku Taranis Q X7 a velice přehledně sepsal své zkušenosti a svůj způsob programování. K dispozici je také manuál k OpenTX, což je systém, se kterým Taranis pracuje. Pro nového uživatele je to tak trochu zlý sen, protože orientace v něm je místy obtížná. Prolínají se zde informace o Taranisu s informacemi o jiných vysílačích, pracujících s OpenTX. Nezbývá než učit se, učit se, učit se a zkoušet a zkoušet.

Micro Skyhunter – tak modelaří rádoby modelář.

Posted in Elektrolety on 2.7.2017 by aviator

Slušelo by se možná dodat chudý a s málem času. Jistě cítíte, že zde není něco v pořádku – není totiž možné být chudý a zároveň nemít dost času. No, někteří to prostě takhle máme. A jak tedy modelaříme? Čas od času „vočumujeme“ na různých BangGearDealech a sledujeme někdy rádoby výhodné a jindy opravdu výhodné nabídky, akce a výprodeje. A někdy se poštěstí a ani se nenadějete a doma vám přistane třeba Micro Skyhunter, kterému chybí pouze přijímač a baterie a v setu má přibalenu i FPV kamerku. No a když jsou ve stejnou dobu „v akci“ i FPV brýle s vestavěným videorecorderem, není co řešit. Nakoupíte a až do termínu další výplaty se jdete pást.

Samozřejmě –  málokdo je tak odvážný, aby se stal průkopníkem nákupu neprověřených modelů. Naštěstí tuhle práci za vás dnes dělají placení youtubeři a vy díky nim šetříte peníze. Jen se někdy u jejich kreací musíte smát a pečlivě filtrovat informace. Tak to bylo i s Micro Skyhunterem. Zhruba v době, kdy jsem jej pořizoval, se o něm objevila informace i na mé oblíbené Ezone. Byl novinkou v sortimentu jedné z menších amerických modelářských firem a oproti modelu, který jsem si objednával já, jej tato firma měla vypěněný z černé hmoty a přejmenovala jej na Nano Skyhunter. „A když se ani Američani za tento model nestydí, tak proč bych se měl stydět já?“ řeknete si na závěr rozhodování o koupi. Jako bonbónek a ujištění dobrého nákupu si pustíte firemní video, které model představuje a přibližuje jeho stavbu. Nestačíte se divit. Dva týpci ve firemních tričkách „drží“ přednášku o modelu a sestavují jej v přímém přenosu. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby byli alespoň zruční. Týpek číslo jedna je ten zručnější, co všechno umí, týpek číslo dva je ten, co se diví a nestačí ani pomáhat. Na stole leží dva modely – jeden sestavený a druhý je právě sestavován za použití tavné pistole. Nejzábavnější okamžik nastává při pohledu na vznikající model, který „expert“ nedokázal slepit souměrně, byť bylo potřeba přilepit pouze ocasní plochy na nosníky a tuto sestavu pak na předem určené místo na křídlech. Ponechal jsem v závěru videa „experta“ a jeho pokroucený výtvor svému osudu a raději hledal další informace o modelu jinde.

Netrvalo dlouho a i já měl svého Micro Skyhuntera doma. Špičková krabice se špičkově zabaleným modelem. Z vlastních zdrojů musíte dodat přijímač a baterii. Tu doporučují 3S s kapacitou 1300mAh. Kompletace modelu probíhá tak, že vybalíte jednotlivé díly, nasadíte poloviny křídla na uhlíkovou spojku. Sestavíte ocasní plochy, přilepíte k nim dva nosníky, tvořící zadní část trupu a přilepíte k sestavenému křídlu. Nalepíte samolepky a je hotovo. Propojíte kablíky serv, vložíte přijímač. Já jsem ještě jako zanedbatelný tuning nahradil domečky servokonektorů, propojujících trup a servo na VOP, smršťovací bužírkou a kablík jsem uschoval do spodní části SOP.

Umístíte baterii tak, aby model byl vyvážen.  Údaj o poloze těžiště si musíte dohledat na síti, protože k modelu není přiloženo nic, z čeho by se to dalo zjistit. Trocha nijak složitého programování vysílače, namontovat vrtuli na motor a model je připraven. Zatím bez FPV kamerky, o které jsem se již zmínil a na jejíž použití je chytře konstruována kabinka modelu.
Já jsem pro první lety v modelu použil malou rc soupravičku FlySky FS-I6 v rámci ověřování jejích možností. Musím říci, že tohle rádijko je mi neskutečně sympatické tím, co umí, tím, jak je zpracované a hlavně tím, kolik stojí. Pro ovládání křidýlek jsem nepoužil přiložený Y-kabel, ale každé servo mělo svůj kanál. Naprogramoval jsem příslušný mix křidýlek a k tomu i mix flaperonů, které jsem ovládal otočným ovladačem na středovém panýlku vysílače.

Je čas na zálet. V ruce držím model o rozpětí 780mm, délce 540mm přičemž je doporučeno, aby jeho letová hmotnost nepřesáhla 375g. Z různých videí na Youtube vím, že model je rychlý, živý, ale i poslušný a dobře ovladatelný. Odcházím na záletové pole kousek od místa bydliště. Porost je zde k záletu vyloženě vhodný. Vkládám do trupu trojčlánek 1300mAh. Trochu mám obavu z toho, aby mi při vypouštění modelu roztočená tlačná vrtule „nepřekotrolovala“ ruku. Zkouším tedy srabácky odstartovat model hozením za křídlo, ale neúspěšně. No nedá se nic dělat, „pane Čechu půjdem do rizika“. Nastavuji plyn zhruba na polovinu, prudké odhození modelu drženého za trup, rychlý přehmat zpět na knipl. Úspěch! Model letí. Přidávám plyn naplno, stoupám do výšky. Letový projev se neliší od toho co jsem viděl na videích. Stahuji plyn a musím dát za pravdu povzdechu některých vlastníků modelu, že bez plynu neletí, resp. letí jako cihla. Chybějící brzda regulátoru a tím pádem protáčející se vrtule a relativně vysoká hmotnost modelu dělají své. Trošku si hraji s polohou těžiště, mírně trimuji a než vylétám jedny 1300-ky, už jsme s Micro Skyhunterem kamarádi.
Tak tohle docela klaplo. Po skončení záletu cestou domů už mi je jasné, co zkusím na Micro Skyhunterovi vylepšit.

Neratovická F3A

Posted in Elektrolety, NEelektrolety, Slovem nebo obrazem on 4.6.2017 by aviator

Eurofighter na Intermodellbau 2017

Posted in Slowfly/Parkfly on 15.4.2017 by aviator

Halový Eurofighter s vektorováním tahu Chrise Tittela na Intermodelbau 2017 v Dortmundu.

„Film“ z dortmundského veletrhu:

Podracer Anakina Skywalkera

Posted in Elektrolety on 14.4.2017 by aviator

Stroj inspirovaný Hvězdnými válkami. Konstrukce i pilotáž  Dietmar Metz. Musím se zeptat Richarda Metze, zda nejsou příbuzní.

Nová Ves 8.4.2017, „rybníček Brčálník“

Posted in NEelektrolety, Slovem nebo obrazem on 9.4.2017 by aviator

V sobotu proběhlo na rybníku v Nové Vsi odemykání vody. Obrazové zpravodajství je k vidění na stránkách RC modelklubu Neratovice. K vidění byl i jeden model s parním pohonem viz připojené video.

A není to náhodou, že to byli právě modeláři z NSR…

Posted in Slowfly/Parkfly on 1.3.2017 by aviator

…kteří zjistili, že nejlepší halou pro létání se slowflyery je plavecký bazén. Ve Wuppertalu.

Fotogalerie k nahlédnutí tam, co obvykle.