RC Quick 1 electro

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 20.9.2018 by aviator

Před pár lety jsem dostal darem dobře uleželou stavebnici házecího kluzáku Quick 1, kterou kdysi vyráběla firma HVP modell.  Úhledný materiálový balíček v igelitovém sáčku. Model je koncipován jako volný, ale ve stavebním návodu, který slouží částečně i jako přebal je zmíňka i o RC variantě s využitím dvou serv GWS NARO, přijímače Jeti REX 4 FM a přijímačové baterie o kapacitě 50mAh. Tyto údaje jsou samozřejmě poplatné době vzniku modelu. Dnes je rc výbava o několik mílových kroků vpředu. Pro úplnost ještě technicko-taktická data: rozpětí 825mm, délka 585mm a hmotnost 60g (115g v RC variantě).

Model není klasickým účelovým házedlem, ale svým vzhledem evokuje představu opravdového větroně. Trup je tvořen gondolou, sestavenou ze dvou polovin vylisovaných z pevného ABS a doplněnou průhlednou mírně zatmavenou kabinkou. Nosník ocasních ploch je sestaven ze čtyř balzových bočnic tl. 1,5mm. Ocasní plochy jsou z kvalitní plné balzy tl. 1,5mm. Poloviny křídla jsou sestaveny z balzových žeber a lišt, přičemž vyjímkou je hlavní nosník ze smrkové lišty. Potaženy jsou potahovým papírem Japan. Vlastní sestavení modelu se zdá být jednoduché, má však svá „ale“.  Já jsem začal výrobou gondoly. Obě poloviny je třeba pečivě odstřihnout či oříznout a ještě pečlivěji obrousit a spasovat styčné plochy. Jedině pak je jejich slepení k sobě pomocí středního CA lepidla proveditelné.  Ani další krok, tedy slepení nosníku ocasních ploch, není dobré odfláknout. Naopak je dobré lepit pečlivě na rovné desce.

Následuje slepení konstrukce křídel s využitím plánku, který je součástí návodu. Tento krok je díky předpracovanosti dílů zcela bez problémů. Oproti návodu bylo potřeba odříznout z ocasních ploch kormidla, vyřešit jejich zavěšení a ovládání. Poloviny kormidla VOP jsem spojil zbytkem uhlíkové tyčky o průměru 1,5mm a zavěsil je na kvalitní průhlednou lepící pásku. Stejně jsem vyřešil i zavěšení kormidla SOP. Ovládací páčky jsem použil laminátové, které kdysi vyráběla firma Soft model. Celý model je nerozebíratelný a jeho sestavení probíhá tak, že do gondolky vsuneme slepené poloviny křídla bez nalepených uší, ustavíme je a zalepíme. Následně vsuneme nosník ocasních ploch do gondoly, vyměříme jeho správnou pozici tak, aby v gondole končil na úrovni náběžné hrany křídla a  přilepíme jej ke spodní straně křídla. Následuje nalepení ocasních ploch, vlepení lanovodů a montáž rc soupravy. Já jsem navíc chtěl model omotorovat a tak jsem si v tento okamžik vzal k ruce zvažované rc vybavení a začal rozmýšlet, jak a kam jej v modelu zamontovat. Ihned jasná byla serva – musí k nim být přístup. Zbytek výbavy bohužel dával tušit, že při klasickém umístění s motorem ve špičce bude model těžký na hlavu. Použité rc vybavení: 2x servo HK5330(1,9g), přijímač 4-kanálový Mini Frsky neoriginál(2,2g), regulátor Turnigy 6A. Pohon tvoří motor AP05 3000kV(5g) s vrtulí GWS 4×2,5 a lipol 2S 180mAh. Změnit nevýhodné rozložení hmotnosti by pomohl motor na pylonu. Vyrobil jsem tedy pylon ze zbytku uhlíkové tyčky, překližky a balzy a namontoval jej nad centroplán.

První let modelu byl pro mne zklamáním. Model šel po nose dolů, ladil jsem trimováním, ale když model jakž takž letěl, tak vychýlení kormidel v neutrálu bylo neakcetovatelné. Bylo třeba radikálního zásahu. Měřením jsem zjistil, že nosník ocasních ploch je mírně prohnutý a tak mění úhel seřízení. Odřízl jsem vodorovnou ocasní plochu a podložil  ji na  odtokové hraně. Další zkušební let – je to o něco lepší, ale model je stále těžký na čumák. Co s tím? Odlehčit vybavení? Musel bych přejít na 1S pohon – vyměnit baterku a regulátor. Nebo – pohnout baterkama a nastavit tak správnou polohu těžiště. Jenže v kabině už není místo. Nejlepší pozice baterie pro dodržení těžiště je uprostřed hloubky křídla. Rozhodl jsem vyříznout otvor ve spodu gondoly, do vzniklého prostoru vlepit suchý zip a využívat jej jako lože pro baterky. Povedlo se – baterie jsou víceméně ukryty v obrysu trupu a poloha těžiště sedí. Dovažovat jsem tedy nakonec nemusel a výsledná hmotnost mojí rc verze s elektropohonem je 90g. Jsem rád, že mi hmotnost vyšla nižší než u originálu, na druhou stranu jsem doufal že bude ještě nižší.
Od této chvíle začal Quick létat spořádaně v rámci kategorie hodně malých rc modelů. Pilotáž není pro začátečníky, chce to zkušenosti a rozvahu. Žádné špičkové výkony se od takto jednoduchého modelu čekat nedají, ale večerní 7-minutové polétání ve stylu parkfly s tahkle malým modelem není vůbec k zahození. Navíc Quick 1 v rc vezi je něco originálního a když s ním přijedete na letiště, tak určitě vzbudí pozornost spoluletců.

Reklamy

Mé eRCé kotrmelce

Posted in NEelektrolety on 25.8.2018 by aviator

Tak mi minulé úterý dorazil mini multiprotokolární modul Vantac MPM od RC Studia. K čemu? No přece k FrSky X-lite. Ano, mám X-lite – ten mi dorazil v půlce července. Jsem z něj nadšen! Na co jej mám, když mám i Taranise SE? Já už žádného Taranise nemám. Ne, ve větších letadlech X-lite asi používat nebudu, na to mám přeci Jeti Duplex DS-14. Jo že nic z toho jsem nezmínil? Tak to máte pravdu. Tak to vezmu popořadě.

Taranis Plus SE

Tohle rádio bylo pro mne zásadní zkušeností. Vůbec ji nelituji ba právě naopak. FrSky Taranis Plus SE jsem měl rok a měsíc. Postupně jsem přišel na chuť i Open TX a zároveň díky neustálému kontaktu s rádii jiných značek jsem měl možnost porovnávat. Spolehlivost, technické provedení a kvalita jsou naprosto srovnatelné s rádii tradičních zavedených značek. Velice příjemnou výhodou výrobků FrSky je jejich cena. Použitý software OpenTX nelze jednoznačně považovat za výhodu či nevýhodu. Těm, co rozumí tomu, co má jejich rádio v tom kterém okamžiku dělat, bude volnost programování připadat jako obrovské plus a naopak pro ty, co při programování svých modelů zažívají pocity faráře, zkoumajícího elektroměr, bude tento systém spojen s nesnesitelnou těžkostí programování. Krátce to tedy shrnu – já jsem byl s Taranisem velice spokojen.

„Kydy“ expertů na všechno z modelářských diskusí na téma FrSky nelze brát vážně. Jejich „zdravé“ jádro je bohužel na všech obou diskusích již více než deset let stejné(tudíž vím s kým mám tu čest) a tím pádem je mi jasné, že váha, kterou mohu těmto „názorům“ přikládat se blíží nule. Vám ostatním doporučím totéž. Používejte vlastní hlavu a pokud máte nutkání se na něco zeptat, nechoďte s tím do diskusí a raději kontaktujte někoho napřímo (tím myslím email či telefon). V případě FrSky jsou k dispozici minimálně Rimr či RC Studio.

Duplex DS-14

I stalo se mi před nějakou dobou, že jsem dostal příležitost porgramovat tři stejné elektrovětroně se čtyřmi servy v křídlech a motýlkovými ocasními plochami v systémech OpenTX, Graupner a Jeti. Nejvíce času jsem strávil při použití OpenTX, nejsnadněji a nejpřehledněji to šlo s Jeti. Tehdy jsem si řekl, že pokud někdy nebudu mít hluboko do kapsy, tak bych chtěl mít Jeti. Co čert nechtěl netrvalo to snad ani dva měsíce a i když se hloubka mé kapsy za tu dobu nezměnila, Jeti jsem měl doma. Sice to nebyla DS-16, jejíž nákup jsem vzhledem k ceně nedokázal sám sobě rozumově odůvodnit, ale byla to nová DS-14-ka se softwarovým rozšířením, pěti zcela novými přijímači, kufrem a nabíječkou to vše v ceně srovnatelné s cenou stejného paketu od FrSky. Když jsem svůj úmysl koupit tuto DS-14 konzultoval s jedním z prodejců výrobků Jeti, dostal jsem vynadáno, že o tom vůbec přemýšlím, že za ty peníze jsem měl mít tuto soupravu již doma, že taková možnost se těžko bude opakovat. Tak jsem do toho šel.
Je to splněný sen. Mluvit o dokonalém mechanickém a elektronickém provedení je v případě Jeti nošením dříví do lesa. Programování je prostě úžasné. Moje DS-ka ležela po zakoupení u původního majitele půl roku nevyužitá, měla za sebou pouhých 35 minut chodu v rámci seznamování. Její původní majitel byl nucen ze zdravotních důvodů upustit od návratu k leteckému modelářství, vydal se směrem k RC plachetnicím a proto byla na prodej. První co jsem udělal bylo přehrání software na nejnovější verzi, následně jsem doobjednal příslušenství – popruh a skládací háky. V rámci prolézání všech funkčností jsem zjistil jednu nepříjemnost. Nechce se mi  zavdávat důvod k planým diskuzím, proto se omezím na konstatování, že Jeti nepříjemnost bryskně a zdarma vyřešili. Postupně jsem převedl provoz většiny svých venkovních modelů na Duplex a tudíž vyvstala otázka, co s Taranisem. Nejprve jsem byl přesvědčen, že si jej nechám už kvůli multiprotokolárnímu modulu. Pak jsem si říkal, na co že budu mít dvě „velká“ rádia. Rozhodl jsem se Taranise prodat i s multiprotokol-modulem a se značkovými 6-ti a 8-mi kanálovými přijímači a zárověň jsem přemýšlel o výrobě „brick“ modulu pro Jeti, kterým bych nahradil ten multiprotokol. Proč? Protřebuji řídit různé pokusné kvadrokoptérky, Whoovy a hlavně značkové i neznačkové mikropřijímače Frsky a DSM2, kterých se mi nechtělo zbavovat. Jen pro ilustraci aby jste pochopili – halový přijímač Duplex EX R7 nano o hmotnosti 1g stojí 1600,-,  srovnatelný Frsky XMR vyjde na 330,-.  Do tohoto rozjetého rozhodovacího procesu udeřil jako blesk z čistého nebe X-lite a rázem bylo vše jinak.

X-lite

To je ono, to chci. Takhle měla vypadat modelářská rádia již před deseti lety. FrSky X-lite mne dle prvních předprodukčních informací sice nijak neoslovoval, neboť jsem si myslel, že to bude víceméně hračka. Omyl, není tomu tak! Poté co se X-lite začal prodávat v ČR a první uživatelé z něj byli velice příjemně překvapení, začal jsem se o něj zajímat též. Minimalistický a zajímavý joystickový design, software OpenTX totožný s tím co je v Taranisu Q X7, 16 kanálů interních, šachta pro externí moduly Vantac, malé ovládací páky s halovými senzory, dva otočné ovladače, dva krátké dvoupolohové a dva dlouhé třípolohové přepínače. Sice malý, ale jasný a velice dobře čitelný display. Celkově je X-lite poctivě zpracovaný a působí velice solidním dojmem. Není třeba jej rozebírat – aretace plynu a změna modu se provádí vně vysílače – to je velká výhoda. Napájen je ze dvou Lion článků typu 18500 s kapacitou 2000mAh, umístěných v rukojetích. Baterie není součásti rc soupravy, což se někomu nemusí líbit. Cena je velice příjemná. Jsem velkým příznivcem malých rc modelů a malých rc souprav a X-lite mne prostě oslovil a tak jsem jej zakoupil jako tradičně u RC Studia. Nedá mi to abych opětně nepochválil dokonalé a rychlé vyřízení objednávky. Od té doby co mi FrSky Xlite dorazil se stal mým oblíbencem. Je strašně příjemné nemuset s sebou tahat kufr s rádiem, ale nést jen něco jako pouzdro na brýle, když jdu večer za humna „pouštět“ malá letadýlka. Frsky X-lite mne doslova nadchnul. Jen jsem potřeboval dořešit ten multiprotokol.

Vantac MPM

Poté co přišel do prodeje X-lite objevili se první zprávy a obrázky externích modulů Vantac. Jeden modul je FrSky R9M Lite s frekvencí 868 MHz a druhý Vantac MPM Lite, což je právě multiprotokolární modul, který by se mi hodil. Netrvalo dlouho a informace se změnily ve skutečnost. Už při nákupu X-lite jsem mohl MPM zakoupit, ale upustil jsem od toho, protože modul byl dodáván bez nahraného softwaru a návod na jeho nahrání mi nebyl až tak jasný. Zdrženlivost se vyplatila a další dodávka modulů již byla včetně software. Takže opět objednávka u RC Studia, opět dokonalé vyřízení a doručení. K tomu, abych mohl MPM modul začít ihned používat bylo jen nutno aktualizovat si OpenTX v X-lite na verzi, která podporuje práci s multiprotokolárním modulem. Žádný problém – ve své zákaznické složce na webu RC Studia jsem již měl připravenu aktuální verzi OpenTX. To prostě tak zákazníci této firmy mívají. Aktualizace nebyla problém – nahrát OpenTX přes Companion, nahrát aktuální obsah SD karty a hotovo. Od té doby multiprotokol na FrSky X-lite funguje – otestováno na koptérce E011.


Ve vzduchu tedy visí otázka – Jeti nebo Frsky? Nevím, to je na každém z Vás. Já jsem spokojen s tím, že mám obojí. Když se ale opět vrátím k „hlodům“ „hlodalů“ z diskusí, musím se smát. Moje osobní zkušenost – elektrovětroň 2,5m rozpětí – nejprve vybaven Frsky a řízen Taranisem, následně na stejná místa v modelu vložen systém Duplex a to včetně pozic antén. Sledovaný parametr – výpadek telemetrie, opakuji telemetrie, nikoliv řízení. Který systém si myslíte, že měl výpadků méně? Správná odpověď by hlodaly nepotěšila.

Tomáš Ciniburk mistrem světa F5D.

Posted in Elektrolety on 28.7.2018 by aviator

Tomáš Ciniburk se stal mistrem světa v kategorii F5D – pylonových modelů poháněných elektromotorem. Aby toho nebylo málo, tak Honza Sedláček byl druhý a tým České republiky se stal mistrem světa v soutěži družstev. Tome – obrovský respekt! Honzo – velká gratulace! Týme – čtyři palce nahoru!
Letošní světový šampionát se konal v Japonsku(Takikawa) od 23.7 do 27.7. Mistrovským kláním předcházela otevřená soutěž Takikawa Cup Open international F5D ve dnech 20. – 21.7. a taktéž ji ovládl Tomáš Ciniburk. Pokud máte chuť prostudovat výsledky či shlédnout fotky ve fotogaleriích jednotlivých dnů, navštivte stránky mistrovství.

Letos poprvé na vodě.

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 6.7.2018 by aviator

Dopoledne 5.7.2018 bylo doslova ideální k zahájení letošní „vodní“ sezóny. Honza Zelenka st. z Modelkubu Mělník vyhlásil sraz v 9:00 na Barabě. Počasí tentokrát nepřekvapilo svou nevyzpytatelností, naopak drželo se předpovědi – bezvětří, slunečno a teplota stoupající v průběhu dopoledne téměř  ke „30“. Konečně tedy nastala ta správná situace ke křestu mých slowfly hydroplánů na vodě.

Judy Seajet i Jupiter Duck obstály na výbornou. Na dvoučlánky 450mAh létaly 10 minut. Starty z vody nejsou problém, přistání jakbysmet. Ani pojíždění po hladině nebyl v panujícím ideálním počasí žádný problém. Dalším mým úkolem bylo zalétnutí fuglnového modelu TwinStar ze stavebnice Multiplex, vybaveného plováky.

Ten jsem si pořídil z důvodu toho, abych mohl létat na vodě i když nebude počasí na slowflyery. Musím říci, že jsem z tohoto stroje doslova nadšen. Dva motory a plováky – to je ono! A víte co je také ono?

Malý slowflyer s plováky Jaromíra Bílého. Jedná se zmenšenou verzi jeho původní kostrukce, které dal před lety jméno ToJeOno. Výborný model pro začátečníky, zmenšená verze s plováky létala krásně i na vodě.

Honza Zelenka st. přivezl jako tradičně dvě rychlostní loďky a dvoumotorák Puddle Star ze stavebnice RC Factory.
Jediný model se spalovákem byl letitý Middle Stick Tondy Pavlase. Výkon jeho motoru však v bezvětří ke vzletu z vody nestačil a nakonec pro něj museli doplavat „dobrovolní záchranáři“, když zůstal převrácený uprostřed vodní plochy.
Sešlo se i několik krásných lodí. Mne ovšem zaujala malá plachetnička Racek z produkce podniku Igra. Ani jsem nevěděl, že Igra něco takového vyráběla. Naštěstí jsme mezi sebou měli znalce Václava Davida, bývalého pracovníka Igry. Zajímavostí je, že model má plechový trup i kýl. Jirka Brabec, jemuž model patří, s dcerou Natálkou nejprve chytali bronz a čekali na alespoň náznak větru. Nakonec se s blížícím se polednem dočkali a tak Racek brázdil vodní hladinu.  Přes svou relativní jednoduchost je to velice fotogenický model.

 

Kompletní fotogalerie na Rajčeti.

„Škunery“ Honzy Krejčíře

Posted in NEelektrolety on 30.4.2018 by aviator

Takhle prý teď létá Honza Krejčíř.

RG65 a FOOTY na Stodůleckém rybníku

Posted in NEelektrolety on 30.4.2018 by aviator

Michael Vosika

Měl jsem týden volna, tak jsem si hrál… Abych mohl v sobotu 7.4. s holkama sednout do vlaku (jak jinak) a zajet směr Praha – Lužiny, Stodůlecký rybník, RG-65 a pak Footy + přátelské poježdění. Bylo to super a vyblbli jsme se. Fotky a výsledky jsou v ladousově fotogalerii.

Já jezdil závodně jen pro zábavu, neslavně (a je mi to fuk) a poslední jízdy jsem už nejel (taranovali mě a posunuulo se mi volovo v trupu, byl jsme rád že jsem vůbec doplul. Ale teď potrénujeme na Štěrkovišti a na Moravském poháru budeme lepší! Dcera nakonec nezávodila, nemá najeto a navíc byly dost drsný podmínky.

Chtěl jsem pro ni něco modelářskýho, rychlýho na stavbu, balsa – proto typ Razor 3. Trup je vlastně ze 6ti balsových dílů – 4 ohnuté na bojleru, paluba a záď. Uvnitř 3 přepážky (ani tam bejt nemusí). 0% epoxydu, 0% laminátu… Hotové za pár odpolední a večerů. Podařilo se mi docela hezky odýhovat celou loď včetně kýlu a kormidla, z toho mám radost! Na to, že to byl materiál na zatápění v krbu, který mi dovezl kolega odkudsi z chaty (kdybych mu vzal tehdy telefon, mohl mi toho dovézt plnej kufr auta!…). Foto ze stavby v mé fotogalerii.

SAR – záběry přímo z trati

Posted in NEelektrolety on 30.4.2018 by aviator

Ve lodním tématu budeme ještě chvilku pokračovat. Na tomto videu se můžete vydat se SARem Tomáše Ciniburka přímo na trať v Nové Vsi.

SAR Tomáše Ciniburka v Nové Vsi

Posted in NEelektrolety on 8.4.2018 by aviator

Odmykání vody v Nové Vsi.

Posted in NEelektrolety on 8.4.2018 by aviator

Od té doby co vím, že v Nové Vsi funguje Klub lodních modelářů Barrakuda, snažím se nevynechat návštěvu soutěží, které na místním „Brčálníku“ klub pořádá. Proč? Jednak je to od mého bydliště co by čímkoliv dohodil a jednak je to něco jiného než letadla. V sobotu 7.4.2018 tu proběhlo odmykání vody. Něco jsem tam vyfotil, ale hlavně jsem se tam překvapivě potkal s Tomášem Ciniburkem v roli soutěžícího. Tomáš i mezi lodičkáři způsobil rozruch svými neotřelými technickými finesami a postupy.

TomasC zdraví při nástupu soutěžících aviatora.

Fotografie z akce si prohlédněte na Rajčeti.

Longtarin v hale.

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 1.4.2018 by aviator