Balzový E-shop

Posted in NEelektrolety on 11.1.2018 by aviator

Včera firma Star Models nově otevřela E-shop. Nyní tedy máte možnost prohlížet a nakupovat balzová prkénka, nosníky, lišty a další materiál  z tepla domova.  Výhodou oproti návštěvě běžné modelářské prodejny je to, že si můžete vybírat z výrazně širšího sortimentu. Balzová prkénka se totiž nevyrábí jen v délkách 1000  či 1070 mm a šířce 100 mm, ale i v délkách 765, 920, 1200 a 1500 mm či v šířce 80 mm. Tato prkénka nestandardních rozměrů jsou pro modelářské prodejny nezajímavá, protože vybočují ze zažitých zvyklostí. A přitom kvalitativně jsou naprosto stejná ba mnohdy dokonce lepší a výhodnější než prkénka standardní. Právě proto pro vás mohou být velice zajímavá. Kdo by si nechtěl sestavit materiálový balíček pro stavbu nového modelu přesně na míru, složený z materiálu, který využije maximálně efektivně a ještě při tom ušetří nějakou tu korunu!

Reklamy

Starý Fuji F601 Zoom 29.12. v hale

Posted in NEelektrolety on 1.1.2018 by aviator

Před časem jsem vytáhl svůj 15 let starý Fuji F601 Z. Parametrově to byl v době svého uvedení na trh výborný kompakt, o vybočujícím a líbivém designu ani nemluvě. Tu svou eleganci si udržel do dnešních dnů. Parametrově je samozřejmě dávno „out“. Snad by ani nevadilo 3mpx rozlišení, ale video 15fps a trojnásobný optický zoom už jsou dnes neakceptovatelné stejně jako ukládání na paměťové karty typu SmartMedia. Zajímalo mne, jak bude vypadat video z tohoto přístroje na Youtube. Při posledním halovém létání jsem tedy využil házedlo Jardy Brojíra a gumáček Ivana Šebánka pro účely natáčení. Zas taková tragédie to není, posuďte sami.

Den DSMnezávislosti.

Posted in NEelektrolety on 25.12.2017 by aviator

Jak jsem již psal, Taranise jsem si pořizoval nejen kvůli dlouhodobější perspektivě a skvělé ceně, ale i z důvodu boje proti diskriminačnímu opatření EU, v jehož důsledku se již v Evropě nedají koupit nové vysílače Spektrum, které by umožňovali provoz se starými přijímači DSM2. Zvyknout si na Taranise není zrovna triviální a jediná rada je neházet flintu do žita, shlédnout videa s řešenými příklady a následně se pokusit prakticky programovat své modely. Po určitém čase se zcela jistě dostaví prozření.  Já jsem po této fázi prozření,  kdy jsem si byl již na 100% jistý, že si Taranise nechám, začal řešit,  jak dotáhnout ideu nezávislosti na dopadech obstrukce EU. První co mne napadlo – zkusit sehnat originál Spektrum modul. Ten se dnes již nevyrábí, pár zapomenutých jich leží v USA a jsou s připočítáním pošty  a DPH nechutně drahé. Takže tudy cesta nevede. Další, finančně výrazně přijatelnější, variantou by byl modul Orange, který umí DSM2, DSMX a Walkeru. Protože komunikace vysílače s modulem probíhá přes PPM, musíme se v tomto případě obejít bez funkce model match. Škoda, ale dá se to přežít. Už jsem měl tento modul několikrát v košíku, když se objevilo zcela nové řešení v podobě mutiprotokolárního modulu IRange IRX4. Ten řeší nejen DSM2 a DSMX, ale i spoustu dalších protokolů mimo jiné třeba i Tactic SLT či Futaba FHSS. A dokonce je k dispozici i model match. Má to ale jeden háček – modul umí pracovat pouze s OpenTX od verze 2.2.0. Tu já ve svém vysílači neměl a tak jsem v případě pořízení tohoto modulu musel počítat s povýšením verze OpenTX. Nakonec se mi vyplatilo otálení s nákupem modulu – Banggood slavil nějaké narozeniny a u příležitosti toho byl i modul IRX4 zlevněn. To jsem považoval za boží znamení a objednal jej.

V mezičase, než modul dorazil, jsem zjišťoval, jak se to nahrání nové verze OpenTX vlastně dělá. Rozhodl jsem se postupovat podle videonávodu Jana Urbánka z RCStudia. Stáhnul a nainstaloval jsem Zadig, Companion, ozkoušel připojení vysílače přes USB. Výhodou zákazníků RCStudia je to, že ze svého zákaznického účtu mají přístupnou vždy aktuální verzi softwaru ke všem výrobkům, které u RCStudia zakoupili. To je velice příjemné. Zazálohoval jsem si obsah SD karty z vysílače, stáhnul si do svého počítače balíček s novou verzí OpenTX a pustil se do flashování vysílače. Udělal jsem vše podle videa a svého vědomí a svědomí a když jsem poprvé zapnul vysílač s novým software, polilo mne horko. Vysílač nemluvil, neukazoval obrázky, nicméně verze softwaru již byla očekávaná 2.2.0. Něco jsem musel udělat špatně či špatně pochopit. Hledal jsem a hledal až jsem našel, co jsem potřeboval. Nestačí jen nahrát novou verzi OpenTX, ono je potřeba i vyměnit obsah SD karty. Obsah SD karty byl také součástí balíku software z RCStudia a tak nebylo nic jednoduššího, než jej překopírovat do vysílače. Pak vše začalo fungovat dle očekávání. Nicméně nejistota z toho, že i když jsem jel podle návodu, tak se mi nepodařilo dosáhnout stejného výsledku, jaký byl vidět na videu, mne znepokojovala. Pečlivě jsem překotroloval funkčnost vysílače a shledal jsem, že vše je v pořádku. Přistoupil jsem tedy k naprogramování prvního modelu, který bude využívat modul IRange. Použil jsem opět kvadrokoptérku Eachine E010. A nedal jsem to. První zádrhel je pořadí kanálů. Pokud chcete tento modul použít, musíte zajistit, aby váš vysílač pracoval stejně jako modul s pořadím signálů AETR. Pro Taranisty to není problém – pořadí si upraví buď na vstupu nebo v mixéru. Já jsem to z cvičných důvodů nastavil ve vstupech. Druhý zádrhel – něvěděl jsem jako co mám E010 spárovat. K tomu už jsem si musel najít návod, který bohužel není součástí balení, ale jeho dohledání nedalo moc práce. E010 jsem našel jako jednu z položek protokolu MJXQ.

Zkusil jsem první let a kvadrokoptérka nereagovala správně. Musel jsem proto sáhnout do nastavení modelu – problém vyřešila změna váhy výškovky na -100%. Následně jsem ještě přiřadil v mixeru na 5. kanál momentový spínač, kterým je ovládána „příprava“ na flip. Od tohoto okamžiku vše funguje k mé plné spokojenosti. No a zhruba před měsícem došlo i na zkoušku DSM2. Spárování přijímače Orange v halovém modelu. Tentokrát jsem si myslel že již vím co a jak. Stručně – pořádí signálů vysílače AETR, párování  MULT DSM   2  22ms. Přesto pozor! Dobře si zkotrolujte, zda položku DSM vybíráte jako podskupinu MULT. Mně se stalo, že jsem se snažil neúspěšně párovat na položce DSM2 LP45 a až když jsem vybíral vhodnou kombinaci ostrých nadávek, uvědomil jsem si svůj omyl. Vlastní spárování pak již bylo bezproblémové, provoz modelu jakbysmet.

MJX Bugs 2C – něco pro rozptýlení

Posted in Elektrolety on 23.12.2017 by aviator

V minulosti jsem se několikrát dušoval, že nejsem příznivec kvadrokoptér. Jenže to by ty mámivé internetové obchůdky v ČLR nesměly pod rouškou akcí, výprodejů a oslav různých výročí pořádat cyber-hony na zákazníky. To si můžete stále říkat: „Takovou kvadrokoptéru ještě nevyrobili, která by mne zaujala“ až najednou zjistíte, že vyrobená již je a že sedí i vašim finančním představám. To je přesně případ MJX Bugs 2C. Střídavé motory, vysílač s obousměrným přenosem s jednoduchou telemetrií a možností změny módu, GPS, návratové tlačítko, kamerka na palubě i když pouze se záznamem na kartu a to vše s přispěním výroční slevy za drtivě dobrou cenu. To prostě stojí za to vzít takový stroj jen tak na zkoušku. Model je koncipován tak, aby s ním mohl létat každý rozumný člověk, nejen modelář. Návod je zpracován velice pěkně a srozumitelně, takže se zprovozněním by neměl mít ani poučený laik problém.

Mjx Bugs 2C není stroj na nějaké divočení. Tomu odpovídá i konstrukce. Žádný uhlík nehledejte. Karoserie je zároveň rámem a je vyrobena z plastu. Uvnitř, uprostřed karoserie, je umístěna řídící a záznamová elektronika  a v každém rameni regulátor pro příslušný motor. Ve vrchní části na hřbetu je umístěn GPS modul a kompas. Motory jsou střídavé oběžky, které mají plášť potažen bílým plastem, aby to ladilo k barvě karoserie. Na motorech jsou namontovány bílé vrtule o průměru185mm. Vysílač je jednoúčelový, vzhledově a uspořádáním klasický, pěkně zpracovaný. Velikostně je menší než běžné modelářské vysílače. Povrch je černý, pogumovaný. Lze u něj přepnout rozmístění ovládacích prvků a zvolit mode jako u lepších vysílačů. Trimy  sice má „jakoby“ na svých místech, ale tlačítka zastávají ve skutečnosti jiné funkce. Trimy motoru a výškovky nefungují vůbec nijak – jsou to pouze záslepky. Trim na levé straně je dvoupolohový přepínač a slouží k nastavení módu stabilizace – vlevo bez, vpravo s GPS. Pravý trim – přepínač zapíná či vypíná headless mód. Na levé horní straně jsou dvě tlačítka – červené je pro odblokování kvadrokoptéry, černé je tlačítko automatizovaného startu a přistání. Tlačítka na pravé straně mají funkci „návrat domů“ a foto/video. Ve spodní části přední strany vysílače je umístěn malý display, který zobrazuje v horní liště ikonami z leva do prava napětí vysílače, foto, video, headless mode, návrat domů a napětí kvadrokoptéry.  V prostřední části vlevo se zobrazuje větší ikona funkce GPS s číselným údajem o počtu nalezených satelitů, vpravo ikona síly signálu. Ve spodní části se pak vlevo zobrazuje aktuální vzdálenost a vpravo aktuální výška letu.

Před úplně prvním použitím Bugse je třeba udělat několik úkonů a určitě je třeba postupovat dle návodu, pokud nechceme být překvapeni třeba nečekaným rozeběhnutím motorů. Nejprve je třeba vysílač uvést do stavu „navázání spojení“, což se provede podržením červeného tlačítka a zapnutím vysílače. Dalším krokem je určení rozmístění ovládacích prvků po němž následuje kalibrace ovladačů. Závěrečným krokem je spárování ovladače s kvadrokoptérou. Jako další krok je zmíněna kalibrace gyroskopu a zároveň je uvedeno, že je nastavena z výroby. Až doposud to byly vše úkony, které stačí provést pouze jednou.
Následují úkony, které budete dělat před každým letem. Za prvé inicializace kvadrokoptéry – připojení baterie a vyčkání patřičného potvrzení. Následuje kalibrace kompasu neboli 3x otočit s koptérou kolem svislé osy a následně i kolem podélné osy. Bedlivě sledujeme signalizaci led diod, umístěných pod motory – po připojení napětí blikají zeleně, kalibrace je úspěšná až když přední diody svítí nepřetržitě červeně a zadní zeleně. Posledním bodem je čekání na načtení alespoň sedmi satelitů GPS, což uvidíme na displayi vysílače.  Tím jsme vytvořili výchozí bod a od tohoto okamžiku jsme připraveni ke startu. Červeným tlačítkem vlevo odblokujeme motory a sousedním černým tlačítkem odstartujeme. Bugs se vznese zhruba do výšky 1,5 metru a tam čeká na další pokyny. Pak už je létání jen na vás až do té doby, než se kvadrokoptéře přestane něco líbit. Let trvá celkově asi 15 minut, z čehož polovinu doby si můžete dělat co chcete, což v překladu znamená, že teoreticky létáte do vzdálenosti až 999 metrů a stoupáte do výšky až 500 metrů. Po uplynutí zhruba poloviny letového času začne pípat vysílač a to je neklamné znamení, že Bugs ví o tom, že napětí pokleslo pod určitou mez a začíná si kontrolovat pilota. Od tohoto okamžiku vás nepustí dále než 300 metrů a výše než 100 metrů. Pokud některou z těchto hodnot překročíte, kvadrokoptéra vám sebere řízení a přejde stavu Return -To-Home a začne se vracet zpět k výchozímu bodu, kde by sama přistála, pokud by pilot nezasáhl do řízení a nevypnul tak návratový režim. Do tohoto režimu se dostane i při ztrátě signálu vysílače a nebo když si pilot zaletí příliš daleko a využije tzv. smart Return-To-Home, tedy vyžádaný návrat domů.  Pokud napětí pohonné baterie dosáhne nejnižší meze, kvadrokoptéra se již s pilotem nebaví a sama přistane v místě výchozího bodu. Pozor! Toto vše funguje jen v případě dobrého signálu GPS.

V průběhu letu můžeme fotit či natáčet video. Vše se ukládá na paměťovou kartu. Bohužel kvalita kamery je žalostná i když je deklarována jak 1080p. Na fotky rovnou zapoměňte – jsou nepoužitelné. Videa jsou použitelná pro hodně nenáročné uživatele. Vznikají sice jako mp4, ale pro běžný přehravač jsou nepřehratelné, takže je třeba je nějak zpracovat.
Více podrobností o kvadrokoptéře MJX Bugs 2C získáte z instruktážního videa přímo do výrobce.

Za sebe mohu říci, že celkově jsem s Bugsem velice spokojen. Na takové to letištní natáčení to stačí. Letové vlastnosti jsou vynikající, takže jedinou, ne úplně zanedbatelnou, kaňkou na celkovém dojmu je bídná kamera. Ale jak jsem se dočetl na diskusích, zdaleka nejsem sám kdo si řekl, že letové vlastnosti a celkové zpracování za to stojí a že kamera se postupně dořeší. A tak pilně sleduji, co se kde šustne, jestli to už někdo nepořešil. Něco už se rýsuje a někdo už to dokonce i přehání.

MJX Bugs 2C
diagonální rozteč motorů:   310mm
hmotnost:   440g
pohonná baterie:   Lipol 2S 25C 1800mAh
elektromotory: typ 1806, kV1800

Nefrsky pro FrSky.

Posted in NEelektrolety on 11.12.2017 by aviator

Stejně jako můj životní vzor mám i já malý charakterový kaz – jsem drobný škudlil. A tak jistě nikoho nepřekvapí, že jsem po zakoupení a zprovoznění Taranise X9D a „spotřebování“ tří origo-přijímačů začal uvažovat, co za přijímače v rámci projektu Přezbrojení pořídit dále. Upřímně – do některých notně olétaných strojů se mi nechtělo kupovat přijímač s možností telemetrie,  do některých bych zase snesl co nejmenší rozměry a konektory pro připojení standardních serv. Přitom co se týče ceny – před 15 lety v době „megaherzové“ bych ani nemrknul a vysolil 6 či 7 stovek za přijímač Rex či Penta, připlatil bych si za krystal a ještě si liboval, jak dobře jsem nakoupil. Dnes je to jinak – ve stejné cenové relaci jsou dnes k mání FrSky malé přijímače. Jenže neorigo-přijímače jsou o víc jak polovinu levnější. Nám škudlilům to většinou nedá a objednáme nějaký ten kousek na pokusy. I já jsem tak učinil.

DIY F801
8 kanálů, 5 gramů. O tomhle přijímači jsem četl jen samou chválu. Já určitou výhradu mám.  Ano, četl jsem i o tom, že je ještě lepší, když se do něj nahraje jiný firmware, ale tolik péče jsem tomuto přijímači věnovat nechtěl.  Již tak je „flusrtující“(popliváníhodný) fakt, že stejně jako čínští výrobci „vnukli“ zavedeným modelářským výrobcům myšlenku, aby již nic nevyráběli a poslušně prodávali jejich produkci polepenou svými nálepkami, tak stejně tak donutili čínští výrobci běžného modeláře flashovat, pájet a dodělávat to, co se při vývoji opomnělo. Samozřejmě čest výjimkám.  Přijímač tak, jak je dodán pracuje se systémem přenosu D8, tedy bez telemetrie a bez ID přijímače. Nicméně se nemohu zbavit dojmu, že jsem obdržel trošku něco jiného, než bylo na obrázku v internetovém obchodě. Párování sice proběhlo bez problému, ale neprovádělo se tlačítkem, které jsem marně hledal, nýbrž propojkou, což je mi v konečném efektu jedno. Před započetím praktické letové zkoušky jsem provedl zkoušku dosahu. Uvedl jsem tedy Taranise do Range módu a začal se vzdalovat od modelu s instalovaným přijímačem. Asi po 25 metrech nastaly výpadky signálu, což se neprojevilo „strnutím“ ovládaných funkcí, jak jsem tajně doufal. Kormidla se začala nekoordinovaně pohybovat a co horšího rozeběhl se i motor, model se překlopil na čumák a vrtule se začala brousit o letištní plochu. Toto ustalo až když jsem se dostal s vysílačem zpět blíže k modelu.  Zopakovat tento nešťastný stav lze vždy, když se zapne dříve přijímač než vysílač. Tak nějak jsem přehlédl upozornění, že failsafe funguje pouze na kanálu 3 a tak k jeho aktivnímu využití je potřeba změnit pořadí kanálů ve vysílači tak, aby vyhovělo této podmínce. Já mám bohužel základní pořadí kanálů nastaveno na TAER.  V letu funguje přijímač bez připomínek a bez zaváhání. Nicméně další kousek již asi pořizovat nebudu.

 

FR-4CH PWM
Malinký přijímač (24 x 11mm, 2,2g) opět s přenosem typu D8. A opět failsafe pouze na 3.kanálu. Dosah více jak 500 metrů. Přijímač nemá připájeny konektory pro serva. Někdo to možná přivítá, já si myslím, že pro „běžného Frantu uživatele“ je to problém. Já bych také ocenil připájené konektory. Perfektní volba do halových a malých venkovních modelů. Já jej mám v Clikovi R2 a s připájenými konektory váží 1,7g.

Pro soutěžáky F3P je to samozřejmě nepřijatelná hmotnost – pro ty má ovšem FrSky přijímač XMR– 6 kanálů, bez konektorů, hmotnost 0,8g, protokol D16 LBT, cena více než zajímavá.

Trochu tuningu SE-čka

Posted in NEelektrolety on 29.10.2017 by aviator

Když si objednáte Taranis X9D plus SE, přijde vám vysílač  s novými ovladači a s krytem třeba karbonového vzhledu, jako tomu bylo v mém případě. Na krytu však nejsou žádné popisy – ty jsou přiloženy jako příslušenství a je tak na každém jednotlivci, jak si svůj vysílač „vyšňoří“. Mně bylo hned od začátku jasné, že na vysílači ty popisky chci a když už se v tom budu hrabat, že bych ještě rád barevně doladil upevňovací matice přepínačů. Zakoupil jsem tedy matice a jednoho pátečního večera jsem v rámci relaxace změny provedl.

Další tuning vyplynul tak nějak z okolností. Taranise jsem kupoval také proto, že nabízí možnost využívání externího vysílacího modulu k ovládání modelů či přijímačů jiných výrobců. Já jsem se rozhodl ověřit tuto možnost na malinké kvadrokoptérce Eachine E010.  Za necelých 300 kč lze zakoupit krátkodosahový malý externí modul, který si poradí s ovládáním mnoha čínských poletuch a mimo jiné i právě zmíněné E010. V Taranisu si založíte nový model, vypnete používání interního modulu, zapnete externí modul, modulaci PPM a 12 kanálů. Nastavíte si pořadí výstupních signálů na AETR. Do šachty ze zadní strany vysílače připojíte modul. Zapnete kvadrokoptérku a s trojhmatem knipl směrovky vpravo + knipl křidélek vpravo + knipl výškovky dolů  zapnete vysílač a tak dosáhnete spárování modelu. Párovacích hmatů je několik druhů. Pokud jsou při zapnutí vysílače ovladače v neutrálech, automaticky se vybere naposled použitý protokol.

To je vše a můžete testovat.  Za sebe musím říci, že řízení E010 „velkým“ vysílačem je o hodně příjemnější hlavně co se týče přesnosti. Nicméně na jeden problém jsem narazil – kvadrokoptérka nedělala flipy. V návodu k modulu jsem našel zmíňku o pevném přiřazení dalších funkcí k jednotlivým číslům kanálů. Flip měl být na kanálu 6, já jej měl na 5. K nápravě stačil drobný zásah do nastavení modelu ve vysílači.

 

 

 

 

 

Výstava a setkání sběratelů modelářských motorů

Posted in NEelektrolety, Slovem nebo obrazem on 17.10.2017 by aviator

Ještě jeden hydroplán do mého hangáru – Jupiter Duck

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 11.10.2017 by aviator

Po úspěšném záletu Judi Seajetu jsem z mého pohledu naprosto nepochopitelně dostal chuť postavit ještě další hydroplánek. Prázdniny byly víceméně na začátku, předzvěst hezkého počasí  a příjemného polétání u vody dělaly své. Bylo mi jasné, jaký stroj chci postavit – Jupiter Duck. Oslovily mne jeho různé variace, které byly k vidění v reportáži z létání v krytém plaveckém bazénu ve Wuppertalu. Jedná se o model, který zkonstruoval Thomas Buschwald. Němečtí konstruktéři jsou prostě v oblasti depronových modelů fenoménem. Jejich modely jsou nejen originální, ale i líbivé a mají výborné letové vlastnosti.

Jupiter Duck je postaven převážně z depronu 3mm. Já jsem použil jako obvykle jeho místní náhradu extrupor.  Křídlo je klasická práce s depronem – vyříznout tvar a vnutit mu profil prohnuté desky. Vlepit kořenová žebra a slepit do vzepětí. Hotovo.  Trup je dá se říci také depronová klasika – vyříznout dvě bočnice, spojit jen nezbytně nutnými přepážkami a pak teprve dolepit vrchní a spodní stranu. Trup není tvarově nijak složitý, takže to šlo velice pěkně a podařilo se mi při tom spotřebovat i dosud nezužitkované odřezky extruporu, takže já v podtextu cítím i určitý recyklačně – ekologický rozměr stavby tohoto modelu.  Ocasní plochy jsou, jak jinak, rovné desky, ovládací páčky jsem použil laminátové z dobře uleželých domácích zásob. Táhla jsou z uhlíkové kulatiny 1,5mm na obou stranách zakončené drátěnými koncovkami z kancelářských sponek. Vše je samozřejmě lepeno UHU-Porem a ten tvoří i pružné závěsy kormidel – nanést tenkou housenku na obě spojované hrany, nechat zaschnout asi 5 minut a pak pečlivě přiložit k sobě. Jednoduché a elegantní řešení.  Pylon motoru má bočnice ze dvou vrstev extruporu 3mm a motorovou přepážku lehké překližky tloušťky 3mm. Model je nerozebiratelný – to znamená, že si nastavíte veškerou elektroniku tak, jak potřebujete, pro jistotu ještě jednou zkontrolujete a pak přilepíte křídlo na trup.

Povrchová úprava modelu je provedena sprayi Pelikan Styro, se kterými mám výborné zkušenosti. Modrý motor z Himodelu o hmotnosti 17g a s kV1800 s vrtulí GWS 6×5 a regulátor Turnigy 6A jsou zrecyklovány opět z modelu Juka, dvě serva Hitec HS-50 ležela doma bez užitku již delší dobu. Přijímač čtyřkanálový Orange DSM2, rádio Spektrum DX7 „old edition“. K napájení používám stejné dvoučlánky o kapacitě 450mAh jako v Judi.
Zálet jsem měl naplánován na Barabu. Bohužel v den „D“ fičel více než svěží vítr. Zkusil jsem tedy nejprve letět s Judi, která sice statečně bojovala, ale svévolné změny letové hladiny  v průměru o +/- 1 metr v průběhu letu mne od zalétávání Jupitera odradily. Nicméně ještě týž den kolem oběda se vítr zklidnil a tak přece jen k záletu, i když suchozemskému, došlo. Jupiter Duck letí pomalu, klidně a spořádaně. Moje motorizace však umožňuje zaletět přemet i bezkřidélkový výkrut bez nějakých zvláštních příprav a přitom zaručuje  dobu letu přesahující 7 minut. Nezbývá mi než konstatovat, že jsem nadmíru spokojen a to jak s Judi tak s Jupiterem. Ostatně zvídavé dotazy přihlížejících modelářů, kteří shlédli oba modely v akci, hovoří za vše.

Jumper T8SG – přeskoč na správný protokol

Posted in NEelektrolety on 9.10.2017 by aviator

Ne, tohle tohle opravdu není nepovedená čínská „obtaženina“ Futaby T8FG, i když se to tak nezasvěceným může na první pohled jevit. Tohle je Jumper. Svým vzhledem sice vzdává holt svému velkému vzoru, ale tím jakákoliv podobnost končí. To co dokáže, jen tak nějaké radio nedokáže. Jumper je malinké rádio s velkými schopnostmi. Velikostně odpovídá vysílači Walkera Devo 7e a minimálně display je taktéž z tohoto rádia. Běží na systému Deviation a je souhrnem všeho toho, co skupina obětavých výzkumníků za léta fungovaní projektu Deviation dokázala. Nyní už není třeba nic dobastlovat, doletovávat a doprogramovávat tak, jako tomu bylo doposud v případě Devo rádií.  Všechny potřebné 2,4GHz moduly jsou již integrovány ve vysílači a vy si jen vyberete protokol a sprárujete se svým modelem. Perfektní pro BNF modely, pro nahrazení hračkovitých nepřesných vysílačů většiny malých kvadrokoptér, pro použití přijímačů s intergrovanými servy s protokoly DSM2, SLT, Hisky, WLtoys atd. atd. Samozřejmě má to i své „ale“. Programování sice nabízí široké možnosti, ovšem není v polopatických, uživatelsky příjemných, šablonách, používaných právě třeba ve Futabách, Spektrech či Graupnerech.

Dívky a ženy

Posted in NEelektrolety, Slovem nebo obrazem on 8.10.2017 by aviator

Chlapci a chlapi, kolik z vás potkalo na letišti či přímo na soutěži dívku či ženu modelářku? Za sebe můžu říci, že si za dobu svého modelaření vzpomínám na Lenku Z., Anetu B., Zuzku S. a v časopisech jsem čítal o Růži M. a Haně J. (celá jména neuvádím záměrně). Tak mne napadlo si udělat nenáročný průzkum v rámci sociální videosítě.

Simone Zunterer

Daniela Frank

Jenny Brandt

Onigiri

FPV_Princes

Juli FPV