Archiv Duben, 2008

„My, letci, máme épépéčkové ptáky…“

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly with tags , , on 28.4.2008 by aviator

S tím, že Aviarium by potřebovalo svého aviára, jsem srozuměn už delší dobu. Minulý rok na podzim jsem se dal do prolézání internetu v bláhové naději, že někde objevím když už ne použitelný plánek, tak alespoň použitelnou inspiraci. Něco jsem našel, ale nebylo to ono.

Nejlepší plánek, vytvořený vlastní uměleckou rukou, má na svých stránkách Zdeněk Kopeček. Bohužel četba popisu stavby a vlastností modelu mé nadšení pro věc zchladila. Zdeněk přiznává, že model mu nelétal. Když už jsem u Zdeňka – jeho stránky RC Kozmodrom patří k mým nejoblíbenějším. Čiší z nich to pravé modelářské nadšení , přesvědčení, že když se do něčeho pustím, tak to taky dokončím a hlavně modelářská šikovnost. Většinu z právě jmenovaného u své maličkosti již delší dobu postrádám. Právě z tohoto důvodu projekt s krycím názvem „Fogl“ ztratil mou přízeň a dále jsem se jím nezabýval. Co mne vlastně vede k tomu, že hledám takovéhle létající … no říkejme tomu zvláštnosti, když ne přímo blbosti? Zřejmě je to tím, že přes zimu netrpím abstinenčními příznaky z nelétání. Ba naopak. Když jsem se podíval, jak dlouho byl v uplynulé halové sezóně zapnut můj vysílač Spektrum DX7 pro halového akrobata Axise, údaj mne doslova omráčil. I když jej „zkonsoliduji“ odečtením doby ladění apod., stále je to číslo hodně veliké. Co se mi trvale nedostává je hlavně čas na stavbu „něčeho schopného“. To bych musel seknout s halou a místo toho se věnovat stavbě. Nereálná utopie – halové létání mám snad raději něž to venkovní. Navíc stavba něčeho běžného mi prostě nic neříká. Poslední dobou dávám přednost modelům co: 1) se rychle staví, dobře létají a nemusí se s nimi na letiště, nebo 2) jsou něčím zvláštní.
Orel z čistého nebe spadl přesně v polovině ledna tohoto roku, kdy jsem na RC Groups narazil na obrázkový inzerát eFly Power a na diskusi kolem EPP Eagle. Objednat jej nebyl problém i když aktuálně byla k mání pouze bílá verze. Navíc byl ve slevě a s poštovným zdarma. No nekupte to! Koncem ledna mi krabice s Orlem dorazila, po týden trvající cestě, až pod nos do práce. Večer následovala zběžná prohlídka. EPP je měkčí a pružnější, než u našich výrobců. Obsah je kompletní a…a už vím, proč je ve slevě. Na spodní straně obou křídel jsou nepřesnosti, vzniklé při řezání (náznak žlábku). Stavebnici nechávám odležet, bo je příliš čerstvá a v mezičase se přihlašuji do Českého svazu ornitologů abych zjistil, v jaké kamufláži Orlové vlastně létají. Po čase členství zase ruším, když zjišťuji, že kamufláž je příliš složitá. Místo vysedávání na schůzích svazu se věnuji raději pročítání patřičné diskuse na RC Groups.

K vlastní stavbě jsem přistoupil o minulém víkendu po definitivně posledním halovém létání téhle sezóny. Velice přehledný stavební návod je zdarma ke stažení. Stavba jde rychle, díly jsou čistě vypálené. Výrobce doporučuje použít k lepení tavnou pistoli. Nu, proč nezkusit něco netradičního, řekl jsem si. Dojem je ale rozporuplný. Což o to, práce s taveným lepidlem je příjemná a lepidlo pevnostně výborně vyhovuje, ale na některých místech nadělalo paseku tím, že roztavilo EPP. Takže spíše nedoporučuji. Problém je asi i na mé straně, protože nemám shodný druh pistole a lepidla s tím, co je použito ve stavebním návodu.Vlastní odstavec si zaslouží křídlo. Je složeno ze dvou polovin a může být jak vcelku tak dělené. Vnitřek křídla má vyřezány dvě vylehčovací kapsy a dva žlábky pro spojovací uhlíkové tyče. Můj exemplář, pocházející zřejmě ještě ze staršího „nářezu“, má navíc v místě největší tloušťky profilu kapsu pro nosník cca 3×10 nastojato. Já jsem se držel návodu. Od náběžné hrany jsem křídlo rozšklebil, vytrhal vypálený materiál z vylehčovacích kapes, zalepil uhlíkové tyče a poloviny křídla slepil napevno k sobě.
Jinak musím konstatovat – stavba je rychlá a bezproblémová. Pro povrchovou úpravu jsem si zakoupil černý a hnědý autospray a ze zbytků již nepoužitelného extruporu si vyřezal sadu čtyřech maskovacích šablonek na křídlo a ocas. Při vlastní „tvorbě“ jsem přikládal šablonky, nástřikem vytvořil základní iluzi soustavy per a zbytek pak dotvořil od ruky a od oka technikou „spraybrushe“ . S výsledkem jsem docela spokojený.

RC ornitology budou určitě zajímat vnitřnosti EPP Eagla. Ocáskem typu motýlek hýbou dvě serva Hitec HS60. Co to je za typ budou pravděpodobně dnes vědět již jen ti dříve narození (asi jako já). Ve druhé polovině devadesátých let minulého století byla tato serva výkřikem miniaturizace(hmotnost 11g ???) a bylo nutno za ně i patřičně zaplatit. Já si je pořídil ve svém naivistickém období, kdy jsem je použil do balsového modelu ButterCup o rozpětí asi 70cm, o kterém jsem se domníval, že poletí na „300-ku“ s převodovkou a 7-mičlánkem Nicd 350mAh. Ano, letěl, asi 1,5 metru…od té doby mi tahle serva ležela doma. Konečně se tedy do něčeho „výborně hodí“. V zobáčku klove elektromotor A2208/14/1450kv ze sortimentu firmy Himodel. Motor se opět doma povaloval bez užitku poté, co tak nějak sešlo ze zamýšleného dvoumotoráku. Na tomto motoru je pěkná jen ta cena a vzhled. Jinak bych jej charakterizoval jako „navrch huj, vespod fuj“. Při běhu totiž „nádherně“ šmajdá a úměrně tomu vyluzuje i patřičný zvukový doprovod. Přiloženou kleštinu jsem použil pouze z totálního zoufalství, protože jsem žádnou jinou pro hřídel průměru 3mm doma nenašel. Pravděpodobně je vyrobena z jakéhosi „recyklátu“ . Na podložce pod upevňovací matici je zřetelný zbytek jakési etikety (že by z konzervy?). Ze stejného důvodu jako motor, je k regulaci „klování zobáčku“ použit regulátor Himodel FLY 25A. Jednoduchý a bezproblémový. Tak, jak se mi dostal do ruky, jsem jej použil, nic jsem neprogramoval. Funguje a reguluje výborně. Stejně výborné jsou i lipolky 3S Himodel 860. Vrtuli jsem chtě nechtě použil GWS HD 8×4. Jediná vyhovovala svým tvarem a nedrhla o zobák. Jen co ale zakoupím novou kleštinu, vyměním ji za APC E 8×4. Z výčtu vnitřností zbývá pouze přijímač Spektrum AR6100, který se stará o nervosvalovou koordinaci tohoto dravce.

Orla jsem dokončil, včetně naprogramování, tuto sobotu ve 23:55. Zatím má za sebou dva lety. Letěl tak, jak jsem jej nastavil hned napoprvé. Výškovka a těžiště zcela bez úprav, směrovku jsem musel lehce natrimovat doleva. Letové vlastnosti se hodně blíží etalonu FreeBee a tak není pochyb, že děti budou mít v Orlovi druhý stroj na poletování. Co se nedá přehlédnout je skutečnost, že v motorovém letu na plný plyn se dost vzpíná, nicméně výrobce režim „plný plyn“ stejně nedoporučuje. V bezmotorovém letu krásně plachtí a ze země lze jen stěží poznat, že se jedná o model. Stejně pěkné a divácky vděčné je poletování modelu na méně jak půl plynu nízko nad zemí v režimu „slídič“. Tak se nejlépe demonstruje úžasná obratnost modelu v malých rychlostech. Ale co bych vám pořád vyprávěl – přiložené letové fotky jsem nafotil sám za současné pilotáže/nepilotáže EPP Eagla. To asi hovoří za vše.
Verdikt – spokojenost.

Pár odkazů k tématu:
RC adler
T.W.I.T.T
EPP EAGLE
IKARUS – klub pražských RC ornitologů

Reklamy

Češi jsou zvláštní, chtějí dělat až do 70 let.

Posted in Slovem nebo obrazem on 28.4.2008 by aviator

Tento titulek sobotního vydání jednoho z deníků mi zkazil celý den. Vše pak dorazilo i zpravodajství na ČT24. Parafrázuji: „…téměř dvě třetiny pracujících Čechů si chtějí udržet placené zaměstnání až do sedmdesáti let.“ konec parafráze. Nechápu, nechápu a ještě jednou nechápu. Nevěřím. Že by se jednalo o průzkum na politickou objednávku?

Free-cool-in-Bee

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 16.4.2008 by aviator

„My chcem taky řídit letadlo…“ … prohlásila moje děcka, když shlédla svého téměř vrstevníka, jak v hale bravůrně vodí akrobatického Clika a pyloňáka RareBear. „Ale děti moje, to přeci není žádný problém“ odvětil jsem já. Hned jsem začal přemýšlet, co tak rychle a jednoduše postavit, aby to bylo provozovatelné v hale i venku. Doma jsem vzal zbytky extruporových desek a snažil se kreativním způsobem vytvořit něco jednoduchého a dobře létajícího. Jenže jak rychle jsem začal, tak rychle jsem skončil. Na model jsem pak téměř dva týdny ani nesáhnul, ba co víc, nebyl jsem schopen se přinutit alespoň na něj pomyslet a ideově jej dokončit. V závěru druhého týdne jsem si uvědomil, že takhle to tedy nepůjde a že je problém třeba řešit a nikoliv oddalovat. Musí to být odolné a tudíž nejlépe z EPP a svým vzhledem by to mělo zaujmout alespoň děti, když ne i mne. Oblezl jsem nabídky firem, produkujícíh modely z EPP. Přemýšlel jsem, přemýšlel, ještě trošku jsem přemýšlel až se rozhodnutí dostavilo. Napsal jsem mail stýci Borisovi, ten dokáže vždy pomoci. Nezklamal. Druhý den ráno jsem měl v poště odpověď: Zavolej mi v týdnu, zkusím zatlačit na stýce Luboše…Ve čtvrtek jsem tedy volal a následně se i cestou z práce zastavil v modelingovém salónu „Volný vzduch“. To byla docela chyba. Modní návrhář Boris právě dokončoval prototyp Nieuport BéBé z Épépé. Krásný potisk. Božínku, já ho chci! (hovořím o tom Nieuportovi, aby si to někdo špatně nevysvětlil). Jak Boris slíbil, tak také udělal. Šéf salónu Luboš mi připravil vybraný model – FreeBee. Na mně bylo, abych si vybral barvu z kolekce jaro – léto 2008. Volba padla na oranžovou – barvu letošního jara. Zaplatil jsem velice příznivou cenu, sebral „novou kreaci“ a jel ji předevést domů dětem.

Domácí prezentace se setkala s úspěchem. Tentokrát, jak není mým zvykem, jsem model ani nenechal dostatečně odležet a hned, jak se naskytla vhodná příležitost, jsem se pustil do stavby. Svou úlohu přitom sehrálo lepšící se počasí a manažérské schopnosti dětí – Kdy to budeme stavět? Proč to ještě není? Už mi stavíš to letadlo? … atd. Detailním popisem stavby vás tentokrát nebudu obtěžovat. Výrobce totiž připravil pro své abonenty a potenciální zákazníky stavební návod ke stažení. Je velice podrobný a obsahuje i bohatou fotografickou dokumentaci. Velice sympatické a v našich krajích ne zcela samozřejmé. Takže kdo se chce virtuálně vcítit do stavby, má příležitost. Nicméně pár slov o stavbě přecijen s vámi ztratím.

Pro mne je FreeBee představitelem nové generace modelů z EPP. Modelů konstrukčních. Technologie výroby modelů řezaných z EPP prodělala za dobu své existence velký vývoj. Když srovnám způsob výroby FreeBee potažmo i zmiňovaného Nieuporta s prvními modely z EPP musím říci , že mezi nimi zeje hluboká propast. Nová generace modelů se vyznačuje tím, že je propracovanější a také stavebně složitější. Už to není to: „koupím si nějaký épépéčko, doma to nabouchám do sebe, slepím a zítra jdu lítat“. Stavba FreeBee sama o sobě není složitá, ale troufám si říci, že ji dohromady nedá kdejakej Ferda z ulice. Chce to mít zažité alespoň základní modelářské dovednosti. Nicméně rychlost stavby a odolnost konstrukce stále zůstávají přednostmi tohoto typu modelů.

Stačila dvě víkendová odpoledne a FreeBee byla připravena k letu. Vybavení modelu jsem poskládal z toho, co dílna dala. Použil jsem levný střídavý motor FC2805-1600 s vrtulí GWS 8×4,3, regulátor Turnigy 10A, dvě serva Conrad o hmotnosti 8g, přijímač Spektrum AR6100 a baterie 2S Lipol Xpower 1320(Topmodel). Zálet proběhl ihned po dokončení modelu ve velmi pozdním odpoledni. Model letěl hned napoprvé bez problému. V motorovém letu se mírně vzpíná v závislosti na tom, kolik dáváte plynu, ale ani pro nezkušeného pilota to není problém kompenzovat. Majestátní, klidný let. Přihlížející kolegové modeláři řičeli nadšením, nešetřili slovy chvály a ihned dali modelu přezdívku „létající autobus“. Myslím, že je hodně výstižná. Po prvním krátkém seznámení a lehkém doladění jsem velice ladně přistál a předal model dceři. Ta nikdy žádný model nepilotovala vyjma kraťoučkých dvou pokusů s EPP Luňákem. Krátké poučení a vysvětlení co a jak. Model startuji z ruky sám a vzápětí předávám vysílač do ruky nové pilotce. V průběhu prvních pěti minut provádím ještě důrazné zásahy do řízení zvenčí, pak už pilotuje sama. Dochází i k nechtěnému tvrdšímu přistání do pole. Model jej zvládá a zůstává stát na kolečkách. Chci pro něj dojít, ale přihlížející radí: „To odstartuje, přidej plyn a poletí to“. Dávám pilotce svolení a opravdu FreeBee je po kraťoučkém rozjezdu ve vzduchu. Vylétáváme celé baterky. Let trvá přibližně dvacet minut. Veliká spokojenost. FreeBee s sebou beru i na nejbližší halové létání. Chová se stejně jako venku. Takový „macek“ se v hale jen tak nevidí. Nabízím spoluletcům svezení. Nikdo neodmítá, zvědavost je velká. Všichni pochvalně pokyvují hlavou.
Atraktivní neotřelý vzhled, skvělé letové vlastnosti. Ideální rekreační a propagační model na dětské dny a podobné akce. Dodělání otevíracího poklopu by určitě nebyl žádný problém a dostatečné množství cukrátek na palubě uveze určitě bez problémů . A možná nejen cukrátka, možná by FreeBee i nějaký ten zákusek uvezla :-). Takže strýcové! Tohle se vám tedy povedlo!

Fockewulf FW 19OA znovu povolán do činné služby.

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 12.4.2008 by aviator

FW 190A z produkce Libora Mašíka u mne bydlí už dva roky. Za uplynulého půl roku toho ovšem moc nenalétal. Nyní byl ale znovu zprovozněn. Díky tomu, že jsem to při přechodu na 2,4GHz trošku přehnal s nákupem přijímačů AR6100, mohu teď držet v pohotovostním stavu více modelů než kdy předtím. Včera jsem tedy vložil do „Fokouše“ přijímač, naprogramoval DX7 a šel znovu zalétávat. Model kromě nového přijímače dostal i lehce modifikovaný pohon. Létání na dvojčlánek, ke kterému jsem se ze začátku klonil, se mi jaksi omrzelo a tak jsem se rozhodl pro větší výkon. V rámci testů před dvěma roky jsem mimo jiné zkoušel pohon Mega 16/15/7+APC 9×6 + 3S Kokam 1250. Výsledkem byl velice dynamický letový projev, bohužel vykoupený žhavým motorem i baterkami po skončení letu. Tedy nepoužitelné. V nové kombinaci jsem motor sice zachoval, ale je vybaven vrtulí Aeronaut 8,5 x 5 a novými Lipol akumulátory 3S 1350 mAh. Byl jsem zvědav, jak můj odhad bude fungovat. Včera večer jsem tedy vyrazil na pole testovat. Dostavila se očekávaná dynamika letu a vyplnilo se i zbožné přání – motor není žhavý a baterky jsou pouze vlažné. Takže spokojenost.

Mikroberar – halový mikropyloňáček.

Posted in Slowfly/Parkfly on 6.4.2008 by aviator

Nechal jsem se v závěru halové sezóny unést a pustil se do horečných pokusů s modely menšími než malými. Po MikroSultim jsem ještě stihl postavit halovopylonového „mikromedvídka“. Jedná se o zmenšený model RareBear s rozpětím 40 cm. Výřezy jsou na rozdíl od MikroSulti tentokrát z EPP pro zachování dostatečné odolnosti. Bohužel se ukázalo, že jejich hmotnost je 18g, kdežto hmotnost holého draku MikroSulti byla pouze 8g.Takže na první pohled by se zdálo, že EPP není pro tuto velikostní kategorii nejlepším materiálem.

Nejprve jsem si myslel, že do něj použiji opět serva Biometal a pětigramový motor. Jenže jak jsem tak nad polotovary výřezů přemýšlel, napadlo mne něco jiného. Jiná výzva. Co tohle letadýlko vybavit co nejmenším, ale spolehlivě fungujícím, RC vybavením standardního provedení? Doma jsem měl do jiného modelu připravena serva Vigor o hmotnosti 4,4 gramu. Jejich vhodným přiložením k polotovarům výřezů jsem zjistil, že tohle by tedy šlo. Následoval kvalifikovaný odhad hmotnosti modelu. Vyšla mi hodnota 60g. To se mi zdálo jako ucházející. Dalšími součástmi výbavy, se kterými jsem počítal v rozpočtu, byl motor 18-11 2000kv(10 gramů), regulátor Turnigy 6A, použitý již v MikroSulti a přijímač Spektrum AR6100. Trošku jsem zaváhal při volbě pohonné baterie. Vzhledem k tomu, že jsem při pokusech s 10-i gramovým motorem ve větším pyloňáčku Jackrabbit naměřil s největšími použitelnými vrtulemi odběr kolem 3,5 A , přesvědčil jsem sám sebe, že odběr s vrtulí 4×4 bude určitě někde kolem 2 – 2.5 A a tudíž mohu pro pohon Mikrobeara použít stejnou baterii jako pro MicroSulti, tedy 2S lipol 135mAh. Výbavu jsem měl celou doma, nebylo třeba na nic čekat a tak jsem se do toho minulou neděli odpoledne pustil. Stavbu bylo třeba začít povrchovou úpravou. Neprozřetelně jsem se zmínil před svým synkem, že povrchovku asi budu dělat fixy na textil. Ten se tohoto úkolu chopil v nestřeženém okamžiku sám, aniž by mne o tom informoval. Když jsem to zjistil, nebylo již třeba žádnou povrchovku vymýšlet. Více jak polovina křídla a kus trupu byly již nesmazatelně žluté. Pokusil jsem se celou situaci zachránit a snad se to i podařilo. K zástavbě dílů jsem se pak dostal až ve čtvrtek a drtivý finiš dokončovacích prací nastal včera večer. Dnes, tedy v neděli, jsme měli domuvenou halu a já chtěl mikropylona stůj co stůj otestovat.


S odlehčováním vybavení jsem si tentokrát přiliš hlavu nedělal. Přijímač i regulátor zůstaly ve svých obalech. U regulátoru jsem pouze zkrátil kablíky k baterii na polovinu a kablíky k motoru jsem zrušil úplně a nahradil je konektorem. Nic dalšího jsem neupravoval. O co méně jsem se zabýval odlehčením RC vybavení, o to více bylo třeba rozmýšlet nad jeho správným umístěním v trupu. S výsledkem jsem nakonec spokojen.
Mikrobeara jsem dodělal včera v 19:30. Moje zvědavost, zda to vůbec poletí, byla tak veliká, že jsem prostě musel ještě na chviličku skočit na pole a udělat zkušební let. Manželka si sice významně klepala na čelo, ale nedbal jsem. Jsem už zvyklý. Světla bylo již hodně málo, pouliční osvětlení za zády tomu moc nepomáhalo a tak jsem byl vděčný za svítící AR6100. Přilepil jsem baterky na suchý zip a po zkoušce palubního systému putoval „medvídek“ do večerního vzduchu. Úžasné, on letí! No a jak výborně! Vylétávám jedny stopětatřicítky a jdu spokojeně domů. Zítra v hale to určitě poletí. A taky že letělo. Dnes ráno krátce po 10:00 měl Microbear svou halovou premiéru. Létá nádherně. Je hodně rychlý, ale zároveň i výrazně lépe ovladatelný než Jackrabitt s hmotností 105gramů. Je to pro mne překvapující a potěšující zjištění. Jediné, co se mu dá vytknout, je horší sledovatelnost takhle malého éra. Ale to je i věc zvyku. Jinak se mi zdá po všech stránkách lepší než větší model.
Závěrem ještě výsledky vážení a měření:
Rozpětí: 397mm
Délka: 350mm
Hmotnost: 55g

Na pomoc 2,4GHz vzdělávání.

Posted in NEelektrolety on 3.4.2008 by aviator

Tohle by rozhodně nemělo zapadnout v balastu a marastu diskusního fóra. Uživatel DanoP dal v diskusi na téma DSM2 vs FASST na Mojehobby dva odkazy na stránky, které mohou lecos objasnit. Proto si je dovolím umístit i sem.

1) ON-line kurz “ Jak opravdu pracuje rozprostřené spektrum v RC systémech?“

2)FASST není tak úplně FHSS. Je to částečně i DSSS. FCC certifikační protokol k systému Futaba FASST.

Sloužím socialistické vlasti!

Posted in Slovem nebo obrazem on 1.4.2008 by aviator

Dnes uplynulo navlas přesně dvacet let ode dne, kdy byl soudruh Aviator povolán k plnění nejčestnější občanské povinnosti a následně byl po měsíci vyzván, aby přísahal věrnost pracujícímu lidu, vedenému komunistickou stranou Československa. A on si až do poslední chvíle chudák myslel, že se jedná o nějáký hloupý aprílový žert…

vojm_01.jpg

Bohužel to byla krutá realita. Onoho sychravého dne 1.4.1988 se dostavil k VÚ24xx Kralovice. Představa nadcházejících 730 dní byla více než depresivní, nepochopitelná, neskutečná. Bezkonkurečně nejhorší zážitek jeho dosavadního života. První cesta za branou útvaru vedla na „buzerák“. Svléknout do půl těla a vlézt do autobusu s rentgenem – renten plic. Odtud na ošetřovnu – prohlídka, injekce proti smrti. Další cesta vedla do budovy kasáren. Nejprve na učebnu – „kontráši“ a jejich poučení o tom, že se dostal k jednotce protivzdušné obrany státu, co se smí říkat a co ne a to celé zakončeno sepsáním slibu mlčenlivosti. Dále holiči, výstrojní sklad, převlečení do stejnokroje no a pak na kinosál a čekat od 12:00 do 22:00. Ve 22:00 přijel autoobus a v hluboké noci jej odvezl někam, neznámo kam. Ráno se i s dalšími sedmsettřicátníky dověděl, že je v Bochově a že tu bude celý přijímač. Na rozdíl od Kralovic zde ještě ležely zbytky sněhu… Poetické období – rozcvičky, po kterých normální člověk nemohl chodit a slabší jedinci v jejich průběhu vyčerpáním zvraceli…neustálé pochodování, šůrování chodeb a pokojů. 7.5. 1988 – slavnostní přísaha a následně rozdělení nováčků k jednotlivým jednotkám. Aviator byl odvelen k rotě velitelského stanoviště se sídlem v Kralovicích. Zde byl, po krátké epizodě v posádce radiovozu T805 „Kačena“, připravován na převzetí funkce výkonného praporčíka. Příprava byla až tak důsledná, že byl po půlroce odvelen na poddůstojnickou školu do VÚ81xx Zvolen. Další poetické období – nic „lepšího“ si nemohl přát. Po půlroce návrat zpět do Kralovic, převzetí funkce „výkoňáka“ a s tím spojené velké množství práce a zodpovědnosti, na druhé straně však i relativní klid. Jediný skutečně světlý okamžik celé základní vojenské služby – leden 1990 – Aviatorův ročník jde hlavně zásluhou nového prezidenta republiky o dva měsíce dříve domů díky zkrácení vojenské služby. Nikdo tomu z počátku nechce věřit – ani záklaďáci ani vojáci z povolání. Každý ovšem z jiného důvodu. Nicméně se záhy ukazuje, že to je pravda. Nádherný pocit… „Na to zlé časem zapomeneš a budeš vzpomínat jen na to dobré“ říká oblíbená vojenská fráze. To tedy není Aviatorův případ. Na dobré věci z vojny si vzpomíná velice těžce resp. si na žádnou nevzpomíná, za to ty zlé si pamatuje velice dobře…

vojm_02.jpg