Archiv Červen, 2008

Nikoliv Minislowfly, nýbrž Maxiwindycup 2008

Posted in Slowfly/Parkfly on 29.6.2008 by aviator

Letošní ročník tradiční a populární akce, pořádané v sobotu 28.6. na letišti AMG Mýto v Kařízku, byl v mnoha ohledech nový. Pořadatel Miloš Petrbok z názvu vypustil pojem „slowfly“, protože již dávno to o slowfly není a taky trochu kvůli počasí. Nebyly vztyčeny tradiční pylony – odcizil je nedlouho před akcí neznámý pachatel z úložiště pod „budovou“ letiště. Co se již několikátý rok nezměnilo bylo počasí. Jako kdyby to tam nahoře vzali přes kopírák podle loňska. Celý příspěvek

Reklamy

Spektrum a hozené rukavice

Posted in NEelektrolety with tags , , on 27.6.2008 by aviator

Ano, je to reklama, ale zajímavá a zřejmě není vycucaná z prstu…

Hozená rukavice č.1 – Challenge #1

Hozená rukavice č.2 – Challenge #2

Tak co tomu říkáte?

Spektrum DX6i – dětské i dědské rádio

Posted in NEelektrolety with tags , on 27.6.2008 by aviator

Jde kvalita na mého RC vybavení z kopce dolů zaprášenou silnicí? Možná z pohledu nezasvěceného pozorovatele. Ve skutečnosti tomu tak není. Z několika důvodů jsem vědomně opustil rádio vyšší třídy a dobrovolně přešel na spotřební střed. Co mne k tomu vedlo jsem již popsal či naznačil v jiném článku: 1)chuť zkusit 2,4Ghz, 2)zjištění, že ceny nové technologie jsou poměrně příznivé( tedy nikoliv v ČR), 3) vzetí rozumu do hrsti spojené s vyléčením ze závislosti na namachrinu(účinná látka, způsobující člověku pocit velké namachrovanosti). Na základě těchto faktorů jsem provedl výměnu MX22 za DX7 a nelituji. Protože moje děti projevili zájem o to, zda by bylo možné je také naučit řídit model, začal jsem přemýšlet jak na to. S kamarády, které jsem učil v minulosti létat, to bylo relativně snadné . Když byla krize, tak jsem jim do toho hrábnul nebo jsem si vzal celý vysílač. Jenže to byli velcí chlapi srozumění se závažností situace. Pro dítě tohle není vhodný způsob výuky. Tady musí přijít ke slovu kabel učitel – žák a dvě rádia. Jaké druhé rádio tedy pořídit? Mělo by být, s výhledem na jeho další využití jako samostatného rádia, kompatibilní s již používaným vybavením. Logický požadavek. V případě, že používáte nějakou z 2,4GHz technologií, je to ovšem kritétium, které značně zúžuje výběr. Další neméně důležité hledisko – cena. Rádio budou provozovat děti a tak může lehce přijít k nějakému úrazu. Cena by tedy měla být taková, aby to moc nebolelo. Rozhodnout jsem se musel mezi několika možnostmi:
1) koupit si JR9303 či JR9DSX a DX7 nechat dětem . V době, kdy mne toto napadlo, jsem měl v krvi ještě zbytkové množství postupně vyprchávajícího namachrinu a tato myšlenka byla nepochybně tímto faktem ovlivněna. Postupem času jsem ji zavrhl.
2) koupit druhou DX7 – to není špatný nápad obzvláště při jejím nákupu v zahraničí. Ale na to abych ji nechal ničit děti je to příliš komfortní rádio.
Naštěstí se tou dobou zčista jasna objevila úplná novinka od Spektra a ta nakonec zvítězila
3) koupit novinku Spektrum DX6i. 

Rozhodnuto. Jenže jako na každou novinku tak i na DX6i bylo třeba si počkat. A nejenže jsem musel čekat 2 měsíce, až Spektrum vyrobí DX6i v Mode 1 a ta následně dorazí k obchodníkovi, ale i pošta si dávala na čas. Doručení balíku z USA včetně vyřízení celních formalit trvalo rekordních 48 dní! Já měl mezitím za sebou zevrubné seznámení s manuálem a docela jsem se na rádio těšil. Na obrázcích nevypadalo vůbec špatně, ale přeci jen je to low-end. Jakýpak bude display? Měl jsem zhruba před rokem a půl v ruce nejobyčejnější computerové rádio od JR a displayem jsem byl hodně zklamán. A jakpak bude fungovat to programování jedním mačkacím točítkem? To je celkem unikát. Spousta dalších otázek a velká zvědavost. Jenže když se pak musí čekat takovou nechutnou dobu, tak těšení přejde i toho největšího těšitele a zvědavost i toho největšího zvěda. V závěrečné čekací fázi u mne převládl pocit, že budu rád, když ten balík alespoň dojde.
Balík nakonec šťastně dorazil nepoškozený. Celní řízení se obešlo bez mé osobní návštěvy vyclívací pošty. Proběhlo hladce prostřednictvím mailu i když … člověk nemá žádnou zpětnou vazbu, zda doklady zaslané mailem jsou dostačující. Vyřízeno to také není hned následující den po odeslání dokladů a tak člověk znejistí. U mne nastal obrat v „trackingu“ zásilky až 3 den po odeslání dokladů, kdy jsem se již zabýval myšlenklou osobní návštěvy vyclívací pošty. Nechtěl jsem se dožít toho, že by můj balík zase odputoval zpět k odesílateli z důvodu nevyzvednutí adresátem. Jeho obsahem bylo radio Spektrum DX6i, přijímač AR6200 a 2 dlouhé kabely k diversitnímu přijímači(nejsou součástí setu). Samozřejmě jsem se vrhnul hned na DX6i a musím říci, že první dojem byl nemastný neslaný. Já jsem si ji představoval menší, barvu svěžejší, no prostě mi nepadla do oka, na obrázku dělala jiný dojem. Hlavně jsem vůbec nemohl najít, jak se v menu zapíná a vypíná funkce trenér – žák. Během víkendu jsem si ji osahal a radikálně změnil názor. Strhal jsem ochranné folie a hned to vypadalo lépe. Celkové provedení krabice je sice celoplastové, ale čisté a poctivé. Ovladače jsou totožné s DX7- takže žádná připomínka. Při zavěšení na popruh je vysílač lépe vyvážený než třeba DX7, ale ještě to není úplně ono. Menu je jednoduché a přehledné, „mačkací točítko“ je někdy zbytečně citlivé. Chce si na to zvyknout. Digitální trimy jsou také bez připomínek. Funkci trenér – žák není třeba řešit. Je neustále připravena k použití – stačí připojit příslušný kabel a je to – ozkoušel jsem ve spolupráci s DX7. Automaticky rozpozná, kdy má být učitelem a kdy žákem. Software si také zaslouží pár slov. Vychází z DX7, ale je maximálně zjednodušen a zefektivněn. Do nedávna jsem si myslel, že právě software DX7-mičky představuje to nezbytné minimum, přes které „vlak nejede“. Není tomu tak. I s DX6i bych si s naprogramováním většiny svých strojů bez problémů poradil. Co jsem hodně ocenil – ani v tomto lowendovém rádiu nechybí v menu obrazovka s monitorem pohybu serv. Velice užitečná maličkost. Pro vážné zájemce dodávám, že manuál je volně ke stažení na stránkách firmy Spektrum.
Co mne zaujalo nejvíce?
1) – vysílač je napájen pouze ze 4 tužkových Nimh akumulátorů. Potěšující skutečnost a neklamné znamení, že se jedná o první RC soupravu vyvinutou speciálně pro pásmo 2,4GHz, nikoliv o předělávku již existujícího „stroje“.
2) – v menu je volba pro přepínání výkonu vysílače mezi normou Evropa a USA. To také není běžná zvyklost
DX7-mičkáři budou asi postrádat „bindovací“ tlačítko, sloužící ke spárování přijímače s vysílačem a také ke zmenšení výkonu při předletovém ověřování dosahu. K bindování- párování slouží na DX6i přepínač učitel žák – podržíte a současně zapnete vysílač. Snížený výkon pro účely kontroly dosahu se nastavuje z menu.
Nepříjemná překvapení? Něco by se našlo, ale nic zásadního a nepřekonatelného:
1) jak jsem se již zmiňoval – myslel jsem, že rádio již bude dokonale vyváženo při zavěšení na popruh. Není.
2) k rádiu není dodáván alternativní brzdící třmen ovladače plynu se zobáčkem.
DX6i používáme s dětma ve FreeBee a aby byla dostatečně vytížená, rozhodl jsem se na ní převést provoz FW190A od LM-model a pravděpodobně tam přejde celá halovopylonová větev mého hangáru. K propojení rádií v režimu učitel-žák je doporučen kabel s mono- jacky. Funguje to bez problému i se stereo-jacky. Očekával jsem láci, poctivé provedení, jednoduché programování. Tohle vše Spektrum DX6i splňuje a v něčem i překračuje.



DX7-mička s Li-polkama II. – tentokrát prakticky.

Posted in NEelektrolety with tags , on 8.6.2008 by aviator

Příspěvek DX7-mička s Li-polkama splnil svůj účel – z reakcí na něj vzešly užitečné rady. Dnes tedy postoupím od teorie k praxi.

Ve vzpomínaném příspěvku  jsem se vůbec nezmínil o tom, že vůbec nejvhodnějším tuningem DX7 by byla výměna přetěžovaného regulátoru napětí. V době sepisování příspěvku jsem o tomto kroku vůbec nepřemýšlel. Nicméně k němu došlo díky poznatkům, získaným v diskusi k příspěvku. U firmy Dimension Enginering jsem dle získané rady objednal správně dimenzovaný regulátor, který je svou konstrukcí přímo učen k náhradě původně použitých regulátorů v soupravách Spektrum. Hlavní přínos regulátoru spočívá v tom, že snižuje ztráty  napájení, protože není přetížen a tudíž tak výrazně netopí. Po jeho výměně se  zlepší výdrž vysílače i s původní NiMh baterií. Možná ještě podstatnější význam má tato výměna v souvislosti s použitím vysílačových Lipol baterií, protože tomuto regulátoru vyšší napětí plně nabitých lipolek nikterak nevadí. Tím je problém „zda napájení z lipolek původní regulátor vydrží“ definitivně vyřešen. 

Detailní popis postupu výměny je přímo na stránkách výrobce. Svůj postup nehodlám zde popisovat a ani doporučovat, abych nezavdával příčiny k nesmyslným reakcím. Rozhodně je potřeba vhodné nářadí a zkušenosti. S pistolovou páječkou na to nechoďte. Snad jen jeden zásadní postřeh – dá se to udělat i tak, že původní součástka zůstane na svém místě a v případě potřeby (např. v případě reklamace RC soupravy) lze vše uvést do původního stavu.
První, co mne po provedení úpravy zajímalo: funguje to vůbec?. Funguje, bez problémů. Něco se změnilo na první poslech  – upravená DX7 již nevydává zvuk hodně tlumené svářečky – regulující regulátor totiž již nerezonuje o desku plošného spoje.

To nejpodstatnější, co mne zajímalo, byla celková přesně změřená výdrž napájení vysílače s novým regulátorem a lipolkama. Zvolil jsem prázdné nikdy nepoužité místo v paměti vysílače, zkontroloval, zda  stopky  celkového času modelu jsou vynulovány a nechal vysílač zapnutý až do jeho úplného vybití a vypnutí. Změřený čas je 14hodin 53minut. Není co dodat.
Při prvním vybití lipolek ve vysílači alarm nízkého napětí  tento stav zachytil a bezpečně indikoval. Po tomto signálu zůstalo necelých 5 minut do úplného zhasnutí vysílače, které vlastně způsobila fungující ochrana podvybití baterek. Na displayi byl v tu chvíli údaj 8,5V(?!). Při druhém úplném vybití se tak nestalo a vysílač zhasnul již při 9,5V opět zásluhou fungující ochrany podvybití lipol baterie. Uvažované vložení „oblbujících“ diod tedy určitě nezaškodí. Jednoznačně se potvrdil výsledek testu lipolek při vybíjení na nabíječce a  ten není  pro vybíjení ve vysílači optimističtější, jak jsem si původně myslel. Jakmile napětí klesne pod 11V, jde pak hodně rychle dolů. Zbývá pak opravdu přibližně 12 minut do zhasnutí displaye a nemožnosti vysílač restartovat. Pro mne z toho plyne jednoznačný závěr – pokud na vysílači uvidím hodnotu 10,8V nestartuji, jdu nabíjet.
Několikrát jsem se zmínil o ochraně lipolek před podvybitím. Funguje tak, že když napětí jednoho z článků dosáhne 3 V, ochrana tento článek odpojí a tím srazí napětí celé baterie o napětí právě tohoto článku a to způsobí vypnutí vysílače. V tomto případě ovšem vypnutí definitivní, což je oproti NiMh nevýhoda. NiMh se  po vypnutí a zapnutí vysílače dokáží v krizové situaci na chvilku vzpamatovat. Chráněné lipolky toto nedokážou. Ochrana přestane fungovat až v okamžiku, kdy se při nabíjení napětí článku zvýší na minimální akceptovatelnou hodnotu s dále rostoucí tendencí.        

 

Tápajícím DX7-mičkářům…

Posted in NEelektrolety with tags , on 5.6.2008 by aviator

…kteří nevědí, zda „to“ na  DX7 lze naprogramovat či nelze naprogramovat a nechtějí si nechat radit od všudybylů a všeználků, doporučuji k nahlédnutí následující dva weby:

Spektrum DX7 na RC-soaring Mike Shelima.  Zajímavé – větroňář Mike Shelim je ortodoxním obdivovatelem Multiplexu a přesto se nechal DX7-mičkou zlákat. Návod jak naprogramovat 4-servové křídlo větroně naleznete právě zde.

Spektrum DX7 na R/C Aerobatics Page Boba Pastorella.  Kromě zamyšlení nad svým duševním zdravím v souvislosti s prodejem JR10X a zakoupením DX7 místo ní přináší Bobova stránka i spoustu informací a programovacích tipů. Proč nechat zahálet vrtulníkářské menu a nevyužít některých jeho předností pro letadlo? Za ty velice zajímavé peníze, za které je DX7 k mání, je třeba maximálně „vytěžit“ její schopnosti…

 A do třetice všeho dobrého jeden zajímavý odkaz k dobru:

Znáte stránky německého zastoupení firmy Spektrum? Ne? Tak tam mrkněte. Obzvláště doporučuji záložku „Werkstatt“. Je tu ke stažení pěkný aktuální katalog a majitelé novinky od Spektra – DX6i – zde najdou návod, jak si přepnout svůj vysílač z Mode2 na Mode1 a opačně, o kteréžto možnosti se jaksi neví… 

Hyperionský Su-31 po roce provozu…

Posted in Elektrolety on 5.6.2008 by aviator

Začátkem května jsem já a můj Suchoj Su-31 oslavili rok, co jsme spolu. Já jsem mu k našemu výročí jako dáreček nainstaloval nový přijímač Spektrum AR7000. Ale to asi trošku předbíhám. Určitě by se slušelo trošku shrnout a zhodnotit to uplynulé společné období. O tomto modelu jsem sepsal serii článků 1, 2, 3 a 4. pro RCmánii. Možná, že se v rozvalinách tohoto modelářského webu ještě někde najdou. Ale sám bych je tam asi nehledal, protože už tam moc nechodím. Rcmánia je totiž momentálně ve stavu „živoucí fosilie“, takže nový zajímavý příspěvek tam budete hledat těžko a tak je zbytečné tam očumovat. Tuhle mne tam ale jakýsi odkaz nechtěně dovedl a tak jsem si řekl , že prozkoumám, co se to tam vlastně děje. Pár dobře zvolených údajů do vyhledávače, občas sledovat televizní noviny a jakýztakýz obrázek o situaci by tu byl. Velitel RCmánie, známý pod krycím jménem „trenér“, je na cestě vzhůru. Už mu nestačí modely a tak se pustil i do oprašování letadel skutečných, aby měli Ti naši „zlatí hoši političtí“, Mirda Topolánků, Alda Řebíčků a jim podobní, čím létat na státnědovolenkové návštěvy do zahraničí. To zabírá zcela jistě hodně času a toho se jinde nedostává. Odnesla to RCmánie. Pokusem o udržení života RCmánie alespoň takzvaně „na přístrojích“ je nedávné jmenování zastupujícího říšského protektora Tomharda Cinidricha do čela tohoto webu. Ten dle ohlasů z tamního fóra začal vládnout tvrdou rukou a začal popravovat neposlušné diskutéry. To ale není příliš podstatné. Podstatné je, zda budou na RCmanii opět k vidění a ke čtení zajímavé články a příspěvky. To se vše ukáže časem. Osobně dávám Cinidrichovi rok, maximálně dva.
Zpět k Suchojovi. Jak jsem již naznačil, stavbu a vybavení jsem popsal někde na RCmánii. Hned od prvního letu jsem byl maximálně spokojen s letovými vlastnostmi. Hoši u nás na letišti o něm říkají: „No, je to živoučký“. Jediný konflikt, který jsme spolu se Suchojem měli byl zaviněný mou nepozorností a lehkomyslností a skončil rozmáznutím o asfaltovou plochu letiště. Havárka vypadala velice, velice zle, nicméně následky byly nečekaně mírné – opravit motorový kryt, slepit dvě přepážky a vyměnit převody v křidélkových servech. Jinak nic. Dodnes řadím výsledek této havárie na úroveň nadpřirozených jevů typu „zjevení panenky Marie na modelářském letišti v Neratovicích“(pozn. ono se nakonec ukázalo, že to nebyla panenka Marie, ale jakýsi mužíček, který chtěl mít své letiště hned vedle toho stávajícího).  Za týden byl Suchoj zase připraven k letu. Připojené obrázky ukazují současný stav modelu.

Společné poletování skončilo v září, kdy jsem udělal jeden z nejdůležitějších kroků v životě – skončil jsem s 35Mhz a přešel na 2,4 GHz. To s sebou přineslo průvodní jev v podobě nutnosti zbavit se všeho nevyhovujícího a překonaného tzn. MX-22 na 35MHz, tří velkých PCM a FM přijímačů, kýble Pent a Rexů a místo toho pořídit vhodný ekvivalent v pásmu 2,4Ghz. To si žádá nejen peníze, ale i dost času. A tak Suchoj byl nakonec posledním z mých modelů, do kterého jsem zabudoval 2,4giga a znovu jej naprogramoval a zalétal. Přitom jsem již podruhé ocenil výborný stavební návod, kde je popsáno doporučené nastavení výchylek, které skutečně funguje. Já jsem si minulý týden ještě o něco zvětšil exponenciály a není to vůbec na škodu.
Jinak musím říci, že mnou vybraný motor Dualsky  XM3542CA a regulátor XC4015BA téže značky byly velice dobrou volbou. U příležitosti namontování nové výbavy a předsezóního testu pohonných bateriií jsem si informativně změřil statický odběr. S vrtulí APC E 13 x 6,5 to bylo 32A , což mne překvapilo. Očekával jsem hodnotu, atakující 40A.  To mi umožnilo otestovat honkongskou „APC style“ vrtuli 14×7 a už u ní asi i zůstanu. Letový čas je stejný, maximální rychlost se trochu snížila, rychlost v kolmém stoupání se pro změnu maličko zvýšila, ale hlavně ta vrtule přijde na cca 30,- Kč. Né že bych měl nějakou abnormální spotřebu vrtulí, ale tuším, že 2 – 3 APCčka to už odnesly. Totiž Suchoj to  u mne nemá lehké a tak nelétá jen na upravené letišťní ploše, nýbrž nutím ho létat i na mém záložním letišti, což je pole poblíž domu, kam dojdu za 49 sekund pěšky. No a tam si povrch nelze vybírat a tak Suchoj startuje z ruky, což je úplně bez problémů, jenže přistát musí do pole, protože chytit do ruky si jej netroufám. No a při tom je vrtule dost na ráně.
Co jsem při stavbě odhadl špatně bylo servo směrovky. Nejprve jsem si myslel, že k jejímu ovládání použiji Hitec HS85MG. Jenže když ona tam byla připravena díra přesně pasující na servo  GWS NARO +F HP BB(10g, 1.7kg-cm), které jsem použil na všech ostatních funkcích. No a „kdo by se brousil s tím otvorem“ a „tohle servo je lehčí“…no prostě HS85MG tam nakonec nešlo a to byla chyba. Právě přistání na polním letišti převody GWSky prověřilo a ty neobstály. Když se to stalo podruhé, sáhl jsem k výměně a k ovládání směrovky jsem použil servo HXT 9317BB. Výborné! Rychlé, přesné a za tu cenu…
Zakoupení stavebnice Su-31 ani s odstupem času nelituji. Vzešel z ní výborně létající i vypadající stroj. Asi i proto už na mne doma čeká o něco větší Jak 54 od téhož výrobce. Ale kdy se na něj dostane řada, to ví Bůh.