Archiv Srpen, 2008

Mikrodmychadláček Thunder Jet

Posted in Hračkárna Aviaria on 15.8.2008 by aviator

Co bych vám tak o novince od Silverlitu – dmychadýlkovém Thunder Jetu – napsal? Pojem X-Twin je dostatečně známý a tak vynechám plky o něm. Thunder Jet je svou koncepcí právě X-Twin. Dokonce X-Twin  poslední generace.

Čím se liší od těch předchozích? Nový vysílač – vzhledově jako by se nechali tvůrci inspirovat elegantními tvary jednoho z „dospělých“ vysílačů. Ovladače jsou oproti staršímu provedení přesnější, standardem je přepínač pro změnu použité vysílací frekvence a vestavěný nabíječ modelu.

 Model Thunder Jet se od svých předchůdců odlišuje poměrně dost. Místo motorků s vrtulí obstarávají pohon dvě dmychadýlka o průměru 31mm. To ale asi není podstatné. Důležitější je odlišnost draku – celková plocha se značně zvětšila, křídla mají tenký klenutý profil a tvarově je pojat hodně futuristicky.
Rozpětí:  255mm
Délka:  280mm
Hmotnost:  28g



Nevím proč, ale měl jsem takový pocit, že to nebude létat. Na začátek halové sezóny se mi čekat nechtělo a tak když se mi zdálo, že je počasí „skoro hala“, šel jsem testovat ven. První hod a letí to, ale nedobře. Čumák se strašně vzpíná. V návodu se o nějakém nastavování letadla nehovoří, vše se řeší odkazem na trimování směru a ubrání či přidání plynu. Já jsem se pokušel ovlivnit letový projev přihýbáním elevonů a nakrucování kachní plochy. To vedlo k určitému úspěchu, ale přesto jsem se raději rozhodl dovážit model na čumáku olovem. Po pár pokusech mi vyšlo jako nejvhodnější závaží o hmotnosti 1,1gramu. Od té doby jsem do seřízení modelu nešáhnul a „vesmírný koráb“ létá nad očekávání dobře. O tom se můžete přesvědčit na připojeném videu.

Řízení modelu je zřejmě díky novému provedení vysílače příjemnější a hlavně přesnější. S takto dováženým modelem dokáže letět každý modelář hned napoprvé a poučený laik napodruhé a to tak, že vylétá celou kapacitu baterie bez nechtěného mezipřistání.
Thunder Jet se tedy povedl. Pojďte si hrát!

Reklamy

„10“ Edge 540T od Hyperionu.

Posted in Elektrolety on 6.8.2008 by aviator

Stále více a více na mne doléhá nesnesitelná těžkost bytí. A nejen v běžném životě, ale i v tom modelářském. Dokonce si myslím, že v tom „modelářském“ se to děje již poměrně dlouho. Možná, že jste již v dřívější době zaznamenali mé poznámky a povzdychy k tomu, jak nevím, co by mne z venkovní modelařiny bavilo. Tak tenhle stav stále přetrvává. No a jaké jsou jeho průvodní znaky?  Hromadění letadel, jejich nestavení, ztráta zájmu o ně, prodej. Příklad z posledního takového „záchvatu“ z doby nedávno minulé. Doma mi v tom čase ve frontě na postavení stály: Spitfire(Savex), Gemini(Multiplex), Jak 54 – 40(Hyperion), Minius(Topmodel), Dion (Satria). Neudržitelný stav. Tohle vše nepostavím. Posbíral jsem zbytky soudnosti s tím, že je třeba frontu zredukovat.  Dion – vzhledem k sporadickým návštěvám letiště je to pro mne nepraktický typ. Pro baterie do něj bych již v jiném modelu neměl využití . Navíc nevím co mne to napadlo si zase koupit hotlinera … pokud v něm není osazen nějaký bombastický pohon, tak je to defacto nezajímavý model. A tak šel…

Spitfire od Savexu jsem dal dohromady a vybavil. Sice celolaminát, ale něco tomu schází a něco zase přebývá. Když už Spitfire, tak raději maketovější  a když takhle malé letadlo, tak raději lehčí. Navíc – opět letištní model, na pole by mi jej bylo líto. A tak šel… Fronta tedy prořídla, v nebezpečí je momentálně pouze Jak 54, ale snad své místo obhájí.
Po takových těžkých rozhodnutích bylo potřeba si udělat něčím radost. I toť, zastavím se u Honzy(Sedláčka) v továrně(RC-factory). Omrknu, co by se mi líbilo. Honza na mne má čas a bere mne do skladu.
Honza: „Tak co by se Ti tak mohlo líbit? Mám tady tyhle nejmenší desítky  – Jak 55 – ten je moc pěknej, velká plocha křídel;  Chipmunk – ten hezky vypadá , ale bude hůř lítat akrobacii;  pak je tu Edge 540 –  povrchovka není barevně tak atraktivní, ale tvarově je pěknej.
Já: „Tu desítku asi ne. Čím menší éro, tím hůř lítá“.
Honza:“Jo, to je pravda. Tak pak tu je Spitfire, Mustang a Ki-84 v pětadvacítkový velikosti a v setu to má už zatahovací povozek“.
Já: „ Když já nevím..“
Honza:“ Tak pak je tu poslední velkej Helios“.
Já: “Hm, když já stejně nevím, já za to nemůžu, ale mně se líbí malý éra“.
Honza: „Tak ony ty desítky nelítaj špatně, ale jako pětadvacítka či čtyřicítka to prostě není.“
 Přehrabuji se v otevřených krabicích, porovnávám rozměry.
Já:“Víš co? Já si vezmu toho Edge“.
O.K. Dojednáno. Doma vybírám a objednávám ve „Spojeném koníčkářství“ (UH) vhodný motor a serva. Vše ostatní mám doma. Objednávka dorazila za méně než 14 dní, ale do kompletace modelu se stejně pouštím až po příjezdu z dovolené.

 

 

Všechny díly stavebnice jsou opět v hyperionské kvalitě. Vše pečlivě zabaleno. Návod hovoří něco o třech hodinách potřebných k sestavení. Nevím. Já tomu věnoval  skoro celý den, protože jsem neměl nic připravené – prodlužováky, konektory atd. Práce jde hezky od ruky, díly na sebe pasují, během sestavování nikde žádný problém, pouze jeden hlavolam – jak dostat kormidla výškovky vcelku do výřezu v trupu?  Nicméně po chvilce pokusů je problém vyřešen. Popisovat stavbu krok po kroku nemá smysl – prostě rozbalujete a sestavuje podle obrázkového návodu. K tomu potřebujete modelářský nůž, CA lepidlo a 5-minutový epoxyd. Ani se nenadějete a stojí před vámi hotový Edge a zároveň první problém. Z kompletně sestaveného modelu totiž nelze sejmout kabinu. Ta je sice přichycena neodymovými  magnety, ale v přední části se kabina zasunuje pod kryt motoru do překližkového zámku . Kryt motoru má přiliš velký přesah a v tom je celý problém. Opatrně tedy zkracuji horní část krytu motoru tak, aby kabina šla sundavat. Kabiny se týká jediná estetická úprava , kterou jsem na modelu provedl. Čirá kabina mi nějak celkově narušovala vzhled modelu a tak jsem ji zevnitř nastříkal zatmavovacím sprayem. Teď tedy je průhledná, kouřová.  Při montáži mnou vybraných serv HXT900 jsem musel maličko zvětšit pro ně připravené otvory v křídlech a trupu. Na podlážku určenou k upevnění baterií jsem nalepil DualLockpro upevnění baterie. Lipol 3S Himodel 1350mAh se do vymezeného prostoru vejdou jentaktak s odřenou smršťovačkou. Pro umístění přijímače jsem byl nucen vyrobit a vlepit do trupu překližkovou podlážku – na folii se mi tedy přijímač lepit nechtělo a v trupu v místě, kde jsem potřeboval uložit diversitní přijímač Spektrum AR6200, širokodaleko nic jiného nebylo.

O nastavení výchylek jsem nijak nepřemýšlel a po dobrých zkušenostech se SU-31 jsem je i v případě Edge udělal přesně podle návodu.  Poslední přípravnou prací byla kontrola vyvážení modelu. Těžiště vychází v zadní pozici, uvedené v návodu. To je přijatelné a tak nic nebrání záletu.

Zalétání modelu, jak je všeobecně známo, je dlouhodobější proces. Nicméně Edge letěl hned napoprvé  bezproblémově, ale ne tak dobře jako jeho větší a starší kolega Suchoj SU-31. Čumák šel v přímém letu lehce nahoru. Dotrimování. Bohužel i na zádech se tento stav opakuje. Bude třeba hýbnout s těžištěm dopředu. Diagnózu potvrzuje i střemhlavý let, kdy model rozhodně neletí kolmo dolů , ale „vybírá“ s tendencí k potlačování.  Jinak celkový dojem je příjemný, start i přistání jsou i přes malost naprosto bezproblémové záležitosti. Volba pohonu se zdá být také správná. Nicméně ve srovnání s modelem velikosti „25“ to skutečně tak dobře nelétá, protože:
– s modelem je třeba chtě-nechtě létat na menší ploše, neboť je hůře vidět;
– je třeba létat relativně rychleji než s modelem větším;

– díky uvedeným skutečnostem je výrazně obtížnější zaletět s modelem přesný obrat a tím více je potřeba jej mít dokonale zalétán.

– celkově je třeba většího soustředění při létání;

Pokud se s tímto člověk smíří, získá v Edge 540T 10 atraktivní malé letadlo pro takové to běžné „machrování“ na letišti.  

Hyperion EDGE 540T 10
Rozpětí:  920mm
Délka:  806mm
Hmotnost: 670g
Baterie: Lipol 3S 1300mAh 20C
Pohonná jednotka: Turnigy 35-30C + Jeti Hacker 30 B

To mi tedy hlava nebere…létající RC hmyz.

Posted in Slowfly/Parkfly on 4.8.2008 by aviator

Ne, tentokrát není nadpis příspěvku nijak nadsazený. Je doslova a dopísmene pravdivý. Odkaz na tyhle stránky mi poslal Vašek Petrů. Stydím se, že jsem na ně nenarazil někde sám, ale člověk holt nemůže „surfovat“ všude. Mrkněte se na stránky DelFLy a  zjistíte, co nemožného je dnes možné. RC mikroapraráty poháněné máváním „blanitých“ křídel. Ale to není vše. On ten „hmyz“ má implantovánu i on-board kamerku! DelFly micro – nejmenší z potvor – váží pouhých 3,07g, kamerka s vysílačem má 0,4g. Nemám slov… Prohlédněte fotky, shlédněte videa. Jako upoutávku připojuji video zmiňované DelFly micro.