Archiv Říjen, 2008

DX7se – nejrychlejší Spektrum a další dvě výzvy.

Posted in NEelektrolety with tags , on 24.10.2008 by aviator

Dnes jen upozornění na pár zajímavostí:

 

Spektrum DX7se – vrtulníkařská zbraň. Jako návnadu hodím dvě nicneříkající čísla – 11ms a 2048. Zbytek informací naleznete na stránkách Spektra. 

Výzva č.3: Teplotní limit pro přijímač AR9000.

Výzva č.4:  Lze létat a řídit model na vzdálenost 1míle od sebe?

 

Reklamy

Co jste chtěli vědět o Spektrum DX6i a nebáli jste se zeptat…

Posted in NEelektrolety with tags , on 21.10.2008 by aviator

 

Na DX6i mi nejde namixovat nic do plynu- v podstatě jsem chtěl nějakým
vypínačem povolit chod motoru. Je možná taková funkce? Máte s tím nějaké zkušenosti?

Musím konstatovat, že mixy DX6i jsou softwarově výrazně jednoduší než u DX7. Způsobem nastavení, který bych použil u DX7 jsem v tomto případě neuspěl. Řešení ovšem existuje. Přepněte si typ modelu na vrtulník. Funkce jsou tam v podstatě stejné jako v menu pro letadla. Vrtulníkařských nastavení si nebudete všímat, protože pro letadlo je nepotřebujete. Najedete v menu ADJUST LIST do submenu THRO CUR. Zde vyberete a nastavíte položku HOLD – je spínána zadním vypínačem v levém horním rohu – označen je MIX/TH HOLD. V podstatě je tato funkce již nastavena přímo z továrny a stačí jen zkontrolovat, zda hodnota výchylky pro HOLD je 0. Funkčnost lze ověřit na monitoru výchylek.

 

 Můžete prosím říci, jak je na tom DX6i s výdrži při použiti 4xNiMH?  Popřípadě kolik ty 4xNiMH “uletí”? V anglickém návodu jsem se dočetl pouze o Low Battery Alarmu … 4,3 volts … Při kolika voltech vysílač zdechne? O spotřebě vysílače není ani zmínka.

Předminulý víkend jsem nabil DX6i naplno odlétal s ní přibližně 20 minut při úvodním halovém létání této sezóny. Napětí plně nabité baterie ze 4 článků NiM s polepkou Spektrum bylo ihned po odpojení nabíječe 6,1V, po odležení druhý den pak 5,9V.  V  průběhu následujícího týdne jsem se v rámci zjišťování možnosti nastavení mixů rozhodl, že otestuji i celkovou výdrž. Podotýkám, že tento výsledek byl změřen tak, že jsem rádio zapnul, 2 hodiny na něm cvičil s různým nastavením mixů a ve zbytku času vysílač pouze nečině stál a vysílal. Vše proběhlo bez přestávky na jeden zátah. Do celkového času nezapočítávám těch zmíněných 20 minut létání. V každém případě  řadím naměřený výsledek do kategorie nepochopitelných. Spektrum DX6i vydrželo zapnuté pracovat 25 hodin. Po 25 hodinách kleslo napětí na  4,2V. Po dalších 15 minutách kleslo na 4,1V, začal pípat alarm a blikat display. Alarm ani blikání se nedá žádným způsobem zastavit. Vydržel jsem to pozorovat a poslouchat dalších 15 minut. Pak jsem vysílač vypnul s tím, že tohle přeci nemám zapotřebí…

Jedna, dvě, Spektrum jde, Spektrum si jde pro tebe…

Posted in Slowfly/Parkfly with tags , on 20.10.2008 by aviator

 

 Infekční spektrinka, přenášená halovým létajícím hmyzem, se stala reálnou hrozbou. Obzvláště nebezpečná je nativně naivním fasstistům, vyznačujícím se alergickou reakcí na jakýkoliv jiný 2,4GHz-systém. Přenos infekce je velice jednoduchý a nenápadný. To vás prostě zaujme mikromodel letadla nebo vrtulníku do takové míry, že nemůžete odolat a zakoupíte jej. Tím je „neštěstí“ dokonáno – zakoupili jste Spektrum aniž by jste chtěli a měli možnost to nějak aktivně ovlivnit. Ostatní 2,4Ghz skupiny nejsou alergickou reakcí tolik ohroženy a skupina spektristů není ohrožena vůbec – je totiž naočkována. Infekční spektrinkou jsem napaden i já, ale díky očkování není pro mne nijak nebezpečná.  Ani bych si ji nevšiml, kdyby…
Vaporovi začalo být smutno. Že prý nemá žádného kamaráda, který by hovořil stejnou řečí (2,4gigaherzzčtinou s DSM2 dialektem). Že prý těm prosťáčkům X-twinům a PicoZům, co s nimi sdílí stejné uskladňovací prostory nerozumí a Suchoj, kterému rozumí, je zase moc nafrněný. No prostě stížnost za stížností, nespokojenost, smutek. Neměl jsem to srdce nechat takhle malého a křehkého „tvorečka“ se trápit a tak jsem mu sehnal kamaráda. Jmenuje se Blade MCX a přestože nejsem vrtulníkář a ani se jím nechystám být (i když jisté záchvěvy zde byly), zdál se mi být sympatický.  


 Vapor s Bladem si nemají co vyčítat – cenově jsou na tom stejně. Ačkoliv je každý jiný „týpek“, přesto jim v hrudích bije stejné srdce – DSM2  2,4GHz. Protože Vapora už znáte, tak by asi bylo vhodné krátce pohovořit o modelu Blade. Průměr rotůrků má 190mm, délka je 200mm a hmotnost 28g. Dodávaný nabíječ je totožný jako u Vapora pouze s odlišnou nálepkou, baterka je stejného půdorysného tvaru , ale větší kapacity(110mAh). No a dál nic. Provedete Bind&Fly – spárujete model se svým Spektrem DSM2 a ač nemáte s vrtulníky sebemenší zkušenosti, hezky si zalétáte hned na první pokus i doma v obýváku. I ti, kteří jinak ohrnují nad dvourotorovými vrtulníky nos, musí přiznat, že pro zadání „malý model, malý prostor“ je právě dvourotorák tím jediným správným řešením. Z mého pohledu letadýlkáře je super, že vrtulník je sám o sobě „ultrastabilní“. Stačí si jen dotrimovat vrtulku, aby se vrtulník nestáčel k jedné straně a pak se již můžete  věnovat trénování rychlých a hlavně správných reakcí na letadýlkářsky nezvyklé pozice modelu. Zábava je to náramná  a  pro toho, kdo se chce potrénovat v řízení směrovkou to vůbec není špatný nástroj nehledě k tomu, že se člověk naučí i něco víc. Nabíjení pohonné baterie trvá zhruba 30 – 40 minut, letový čas mého modelu lehce překračuje 8 minut, což je dle ohlasů ze zahraničních diskusí hodnota nadstandardní.
Končím s modelařinou a místo toho se budu věnovat novém koníčku – Bind&Fly. Doufám, že série mikromodelů Bind&Fly Bladem MCX nekončí a že se brzy objeví něco nového k „bindování“.     

 

 

Varování po uzávěrce:
Ještě než jsem poslal tento příspěvek „do živa“ ke zveřejnění, dal jsem s Bladem jeden let a po jeho skončení jsem pohonnou lipolku připojil na nabíječku. Té se ale zničehonic nabíjet nechtělo a kontrolka jen slabě žhnula. Otevřel jsem kryt napájecích baterek nabíječe a … zjistil, že „originál“ baterky, které jsou součástí setu, tečou!!! Okamžitě jsem prostor vymyl destilovanou vodou a použil serióznější tužkovky. Věnujte proto setovým napájecím bateriím nabíječe zvýšenou pozornost a pokud možno je raději vůbec nepoužívejte. První tuning je tedy jasný – předělat nabíječ na napájení ze síťového zdroje.

Vaporovo nedělní halové ráno.

Posted in Slowfly/Parkfly with tags , on 12.10.2008 by aviator

Mlžný opar? Aerosol? Snad… Fantazie? Přelud? Určitě… Deperese, trudomyslnost a melancholie ale určitě ne! Vapor v neděli ráno ochutnal velkou halu.

Halovým entomologům – Vapor(Etomic)

Posted in Slowfly/Parkfly with tags , , , on 12.10.2008 by aviator

„Fullcarbon“ slowflyer jsem se pokusil postavit v době, kdy pan Vaňouch začal dovážet sortiment firmy WES. To se psal pravděpodobně rok 1999. Nakoupil uhlíkové tyčky, kevlarovou nit, mylar na potah a pustil se do stavby. Model jsem nedotáhl do konce. Ztroskotalo to na tom, že jsem nedokázal sehnat vhodnou lehkou trubku na trup, lépe řečeno jsem za ni odmítl „vytopit“ nekřesťanskou sumu. Zkušenost to byla neocenitelná a navíc to byl asi poslední okamžik, kdy jsem při modelařině zažil ten krásný pocit objevování neprobádaného. „Fullcarbon“ slowflyery nakonec byly vytlačeny depronovými modely, které měly a mají výhodu v jednoduché a levné stavbě, dobré opravitelnosti  a hlavně v tom, že z depronu lze postavit  téměř cokoliv.

 

 

 Když jsem objevil model Vapor a zjistil o něm první podrobnosti, moje slowdušička zaplesala. Koncem prázdnin jsem již měl vytipováno, odkud Vapora objednám a to dokonce s poštovným zdarma a baterkou navíc. Jenže to byla halová sezona ještě hodně daleko a tak jsem s tím nijak nepospíchal. Mezitím se situace různě měnila. Získal jsem poměrně špatné zkušenosti s posíláním balíčků z USA, dolar už nebyl v extrémně dobrém kurzu vůči koruně a navíc k mému překvapení někteří obchodníci v Česku konečně prohlédli a zjistili, že s dosavadní cenovou politikou nemají šanci na úspěch. 

Z doslechu vím, že Vapora si během výstavy „Flóra Letňany 2008“ pořídili vedoucí pobočky halového entomologického ústavu se sídlem v Turnově RNDr.Vláďa Plichta, člen korespondent ČSAV a jeho asistent Marek. Byl to jediný dostupný exemplář tohoho vzácného tvora, který byl v rámci výstavy dostupný, takže má obrovskou sběratelskou cenu. Toto mne nakoplo k tomu abych si zjistil, za kolik Vapora prodává dovozce – firma Astra.

 Cena mne velice příjemně překvapila, protože vycházela  zhruba stejně jako z mého amerického zdroje u kterého jsem ještě musel navíc počítat se zaplacením DPH. Takže nebylo co řešit. V pondělí odpoledne jsem Vapora u Astra model objednal a ve středu jsem jej měl na poště. Obsahem dodávky je hotový model, nabíječ, pohonná  li-pol baterie a ve verzi RTF i vysílač. Vapor je halový model o rozpětí 375mm, délce 380mm a hmotnosti 15g (!). Poháněn je stejnosměrným motorkem „pagerového“ typu s převodovkou s vrtulí 140 x 45. Konstrukce modelu je kombinací uhlíkových tyček a plastových dílů, potah je z tenké potištěné folie. To samo je velice zajímavé, ale není to ani zdaleka to nejzajímavější. Totiž Vapor má veškerou elektroniku integrovanou na jedné desce, obdobně jako modely řady Minium od Kyosho a obdobně jako Minium pracuje na 2,4GHz. To ale také ještě není to nejzajímavější. To přichází právě teď – 2,4GHz elektronika Vapora využívá systém přenosu Spektrum DSM2!  Proto je Vapor dodáván ve dvou verzích – RTF a Bind&Fly. RTF je verze s vysílačem hračkovitého vzhledu. Verzi Bind&Fly  jsem si objednal já –  ta je bez vysílače. Vysílač použijete svůj vlastní Spektrum DSM2 či jakýkoliv jiný s modulem DSM2 od Spektra . Provedete pouze spárování modelu s vysílačem. Vyndáte model z krabice, vysílač  přitom máte vypnutý. Připojíte pohonnou baterii a do 5 sekund zapnete vysílač, který hodláte použít k řízení modelu, v režimu „binding“. Do 8 sekund se provede spárování a uložení ve vysílači a přijímači. Tím je model připraven k letu. Bomba!

Pohonná lipolka je jednočlánková (3,7V/4,2V) má  kapacitu 70mAh a rozměr, který není zrovna standardní. Dodávaný nabíječ je napájen ze 4 tužkových baterií a nabití baterie trvá kolem 20 minut. Tedy obdobně jako u X-twinů a PicooZů. A to není jediná podobnost – pro připojení baterie k nabíječi a přijímači jsou použity stejné ultramikrokonektory, jako se používají u zmíněných hraček. Nabitá baterie se suchým zipem upevňuje do posuvného pouzdra na trupu a nelezením jeho vhodné pozice se model dováží dle požadavků pilota. Jinak není co řešit pouze sebrat odvahu a proletět se s modelem třeba doma v obýváku. Bál jsem se, nechtěl jsem Vapora poškodit dříve než se s ním proletím v hale. Ale zvědavost byla větší . Dal jsem půl plynu a model vypustil. Vapor letěl, bez problému zatáčel na pětníku a já byl z toho vykulený a nadšený. A to jsem model pouze spároval, překontroloval smysl výchylek a jinak jsem do nastavení nesahal. Ve velké hale to bude super polétání. Ale dost oslavných ód, protože není všechno zlato, co se třpytí. A pár věcí, které se netřpytí  se u Vapora najde. Předně jsem zjistil, že ve mne stále přežívá část duše bláznivého snílka. Myslel jsem si, že rozbalím krabici a vytáhnu prvotřídně sestavený model. No, na tu prvotřídnost lze zapomenout. Po funkční stránce sice nelze výrobci nic vytknout , ale stopy „prasáckého“ zpracování lze nalézt na každém kroku – stopy vyběleného CA lepidla na spojích, kapka od CA na potahu, otřepy na plastových spojkách a dílech, zprohýbaná plastová žebra v křídle. Nicméně se to za ty peníze dá přežít. Jako závažnější problém mi připadalo to, že nemohu spojit mikrokonektory mezi pohonnou lipolkou a nabíječem. Poměrně dlouho mi trvalo něž jsem zjistil, že konektor  v nabíječi je vložen volně a že je třeba s ním při připojování baterie pohnout do vhodné polohy.

K Vaporovi je dodávána široká škála náhradních dílů, nicméně jsou cenově tak nevýhodné, že myšlenku na postavení modelu svépomocí z náhradních dílů je třeba zavrhnout. Vyšlo by to několikanásobně dráž než pořízení kompletního sestaveného modelu a ještě k tomu problémy s protáčejícími se panenkami při pohledu na ty ceny. Jedna výjimka tu však je a tou je deska elektroniky. Vychází na 1899,- což není žádná láce, ale vzhledem k tomu, že za tu cenu dostanu přijímač na 2,4GHz s DSM2, stejnosměrný regulátor a dvě mikroserva  podobné konstrukce, jako věhlasná halová serva WES, může to být pro „oříškáře“ a příznivce mikromodelů celkem zajímavé.

K Vaporovi již existuje rozsáhlá obrazová, filmová i diskusní dokumentace jednak na stránkách výrobce a jednak na zahraničních diskusních fórech. Asi by bylo vhodné se zmínit o Vaporových příbuzných:
– Ember je model od stejného výrobce(Etomic/Parkzone). Je o malinko větší(411mm rozpětí), malinko těží(18g) a křídlo a ocasní plochy má z obdoby depronu. Nedodává se v provedení Bind&Fly a nikde se nepíše, že by využíval DSM2.
Blade MCX je dvourotorový mikrovrtulníček od firmy Eflite, která má celou řadu vrtulníků Blade v různých velikostech. Využívá opět DSM2 a je k mání i jako Bind&Fly.
Skvělý obchodní tah od Horizon Hobby – Spektrum do každé rodiny. Když se tak nad tím zamyslíte – střední třídu RC souprav mají pokrytou, low-endy mají pokryté, lepší domácí RC hračky mají pokryté. O autíčkách netřeba mluvit, tam jsou již dlouho. Takže co zbývá? Vyšší a high-end třída RC souprav. Ovšem tam jim asi pšenka nepokvete, neboť to je doména víceméněmateřské firmy JR a dělat ji přímou konkurenci by asi nebylo rozumné.

Tím je z mého pohledu téma Vapor prozatím vyčerpáno. Pocit příjemného překvapení  a spokojenosti jasně převládá nad zklamáním ze zmíněných nedostatků.

 

         

Uranus Atlasem

Posted in Hračkárna Aviaria on 8.10.2008 by aviator

 

Posledním kouskem z poslední várky zapůjčených hraček,  který jsem měl možnost ozkoušet, je model Uranus, v současné době prodávaný pod novým jménem Atlas. Jedná se o vrtulníček velikosti PicooZ.

Oproti klasickému PicooZu má zajímavější a propracovanější kapotáž, osvětlení v předku trupu a hlavně dokáže  díky přidáné třetí funkci letět i dopředu. Inovaci doznal i vysílač. Je celkově menší, na vrchní straně přibylo tlačítko pro zapínání zmiňovaného osvětlení a ze spodní strany pro změnu dvě tlačítka pro ovládání dopředného letu. Tlačítko v pravém rohu – rychlý skok kupředu, tlačítko v levém rohu  – pomalý skok kupředu, obě tlačítka najednou držená nepřetržitě – let kupředu. Vysílač je jinak solidního provedení, o něco menší než byl u původního PicooZe, nicméně to původní provedení na mne dělalo lepší dojem. Po letové stránce je rozdíl mezi Uranusem/Atlasem  a původním Picoozem pouze v té možnosti letět kupředu, jinak jsou vlastnosti víceméně shodné. Při zmáčknutí některého tlačítka pro let kupředu či obou současně se aktivuje jakýsi elektromagnetický vybavovač, umístěný v těsné blízkosti upraveného náhonu hřídele hlavního rotoru. To způsobí buď krátkodobý či stálý náklon hlavního rotoru, jehož důsledkem je buď poskočení modelu vpřed či stálý dopředný let. Celkově je ovládání modelu bezproblémové. Subjektivně se mi zdá, že Uranus je o něco klidnější a stabilnější než PicooZ. Jinak snad není co dodat. Uranus je zdatným nástupce původního PicooZe.

Co se týče těch „šachů“ se jménem modelu – vysvětlení se mi dostalo od Marka Vencla z Kdosihrajenezlobi.cz. Když někdo vymyslel původní Uranus jistě nad ním nepřemýšlel dvojsmyslně. Někdo jiný ovšem takto zapřemýšlel a zjistil, že Uranus může v angličtině znít při šikovném vyslovení  trošku jinak, totiž U(You)R(are)ANUS. Vzhledem k tomu, že se jedná o dětskou hračku, tak vyvstalo nebezpečí , že by tato svým názvem mohla ohrozit mravní výchovu dítěte. Proto došlo k přejmenování. Takže žádný Uranus, ale Atlas.     



 

S kamerou na ptáku II.

Posted in Elektrolety with tags on 8.10.2008 by aviator

Další pokračování seriálu je víceméně nestandardní a nese podtitul „Na ptáku Honzy Špatného“. V rámci létání na Modelhobby 2008 jsme zkusili umístit kamerku FlyCamOne na Honzův halový model. Polohu kamery nelze příliš ovlivnit, protože svou hmotností a případným nevhodným umístěním by dokázala značně rozhodit seřízení modelu. Výsledek sice není nic moc, ale jako zajímavost…proč ne… Video ke stažení je zde.