Archiv Duben, 2009

Vyšehradské oříšky.

Posted in NEelektrolety with tags , , on 29.4.2009 by aviator

Někdo by si mohl myslet, že volné modely do koloritu Aviaria moc nezapadají, protože tento web o sobě hlásá , že je „ pro chovatele RC letadel“. Ale není tomu tak. Vzhledem k tomu , že mě konkrétně nejvíc „berou“ halovky, mají k této tématice volné halové modely dosti blízko. Díky rázně postupující miniaturizaci RC vybavení dnes již není velkým problémem si nějakou pěknou dvacetinku či oříška zradioaktivizovat a oelektrifikovat. O kategorii Oříšek vím od té doby, co jsem začal co by malý chlapec hltat obsah starého dobrého Modeláře v roce 1977. Modely této kategorie měly a mají můj obdiv stejně tak, jako třeba již zmíněné dvacetinky. Několikrát jsem měl chuť si něco takového postavit, ale vždy z toho sešlo již ve fázi přípravy. Proč? Protože jsem při promýšlení narazil na spousty pro mne neřešitelných problémů (např. shánění kvalitní gumy, její údržba, výroba maketových obtisků, sehnání vhodných podkladů atd, atd, atd). Prostě nikdy jsem nebyl dostatečně maketářsky zarputilý. Nicméně někdy v roce 1993 či 94 jsem si postavil alespoň dva modely TOM kategorie Living Room Stick ze stavebnice Jiřího Kaliny a úspěšně s nimi létal doma v obýváku. Modely této kategorie mají však pouze účelové tvary a s maketovostí nemají nic společného.

vysehrad_17
vysehrad_21vysehrad_04

Když se mi naskytla příležitost vidět oříšky v akci nezaváhal jsem a vydal jsem se jako velice zanícený pozorovatel na soutěž Vyšehradské oříšky, která se konala v pátek 24.4.2009 od 20:00 v hale TJ Spoje. Soutěž probíhá obdobným způsobem jako jiné maketářské akce. Nejprve proběhne statické hodnocení modelů, kde se hodnotí shoda modelu se skutečnou předlohou dle dodaných podkladů. Následuje letová část, kde se měří dosažený čas.
Již při prohlídce modelů na stojánce pro statické hodnocení musí i úplnému laikovi dojít, že postavit takový model není žádná legrace. Je to kus staré poctivé klasické modelařiny okořeněný navíc tím, že vše je třeba postavit z kvalitního materiálu, lehce, pevně a přesně. Pro pravověrného leteckého modeláře jedním slovem nádhera. Klobouk dolů před umem stavitelů. V letové části je velice zajímavé sledovat vývoj letových vlastností modelů v závislosti na tom, jak je jejich majitelé seřizují a postupně dolaďují. Od mlácení s sebou o podlahu až po stabilní majestátní let těsně pod stropem haly a to vše v podání jednoho a téhož modelu s časovým odstupem jen několika minut.

vysehrad_22
vysehrad_15vysehrad_11
vysehrad_16

Fotil jsem, natáčel jsem, jenže mi jaksi chybí hlubší znalost problematiky. Abych tady nesepisoval nějaké bludy, požádal jsem o konzultaci „výkonného ředitele“ soutěže Adama Jeníka, který mi poskytl potřebné informace a podklady a tímto mu děkuji za ochotu.

Takže několik technických detailů:

Výňatek z pravidel(v hranatých závorkách jsou údaje pro obdobnou kategorii Pistacio):

Oříšek [Pistacio] je gumovým svazkem(y) poháněná maketa buď o maximálním rozpětí 13”(330mm) [8″(203mm)] nebo maximální délce –mimo vrtuli – 9″(229mm) [6″(152mm)].

Soutěžící se může zúčastnit s maximálně dvěma modely v každé kategorii. Do oficiálních výsledků se však započítává pouze lepší výsledek.
Vrtule pro statické hodnocení může být pro let nahrazena vrtulí libovolného tvaru a průměru.
S výjimkou vrtule s hlavicí nesmí být na modelu mezi statickým hodnocením a lety vyměněna žádná část modelu.

Každý soutěžící má právo na tři soutěžní lety se dvěma pokusy pro každý model. Pro letové hodnocení se započítává nejdelší let. Model vzlétá z ruky nebo se země. Za start se země se k dosaženému času připočítává 5sec., pokud model odstartoval sám bez jakékoliv pomoci soutěžícího. 

Jak vypadá skutečnost:

Arado AR240 Martina Hatrla, Borel Ondřeje Kruckého a Kuňkadlo Jaroslava Mana.

vysehrad_18
vysehrad_19vysehrad_202

Modely Zdeňka Cinerta

vysehrad_06

vysehrad_08vysehrad_09

vysehrad_10

Bucker 133 Adama Jeníka, Andreason a Lacey M10 Antonína Mejtského.

vysehrad_13
vysehrad_03vysehrad_02

Waterman Gosling Michala Křepelky

vysehrad_05

Výsledková listina

1

Adam Jeník

Bucker Bu 131

183,32

2

Viktor Lukáč

Fokker D VIII

153,41

3

Ondřej Krucký

Borel

152,77

4

Viktor Lukáč

Bucker Bu 131

148,97

5

Adam Jeník

Bucker Bu 133

138,89

6

Robert Pajas

Zlin 526AFS

129,15

7

Zdeněk Cinert

ME BF 109

127,59

8

Antonín Mejtský

Andreason BA-AB

118,66

9

Zdeněk Cinert

Fike-E

115,30

10

Martin Huk

Pfalz E.V

115,05

11

Michal Křepelka

Farman F-450

114,06

12

Jaroslav Man

VBS – Kuňkadlo

110,48

13

Martin Hartl

Arado AR 240

109,96

14

Antonín Mejtský

Lacey M-10

105,64

15

Ondřej Krucký

Ta-Go

73,00

Mňam, mňam, mňam. Už dlouho jsem si takhle modelářsky nepochutnal. Oříšky jsou nádherná, ale i náročná kategorie. Účast na téhle akci ve mne probudila dávno zapomenuté modelářské prazážitky. Možná to je právě to, co mi v dnešním spotřebním pojetí modelářství chybí – totiž ten jedinečný pocit z vlastnoručně postaveného a zalétaného volného modelu. Těm z vás, kdo by rádi nahlédli pod pokličku některé z minimaketářských kategorií vřele doporučuji návštěvu webu www.minimakety.cz.

Fotogalerie Adama Jeníka

Reklamy

Oříšky + pistacia = halové „volňásky“

Posted in NEelektrolety with tags , , on 23.4.2009 by aviator

Modely kategorií Oříšek a Pistacio jsem viděl v akci snad poprvé v životě a byl jsem doslova nadšen. Z vlastní zkušenosti vím, že donutit létat rc model v hale vyžaduje značný kus umu a zkušeností. A což teprve přimět v hale k poslušnosti tyhle malé volné maketky tak, aby si neubližovaly o strop a o stěny. To je velký kumšt. Z následujícího videa uvidíte, že seřizení modelu není zrovna triviální záležitost a že ne vždy se to podaří. Ale když se to podaří, tak výsledek opravdu stojí za to.

40cm podruhé: halový pyloňáček Micro Mig3

Posted in Slowfly/Parkfly with tags , on 20.4.2009 by aviator

Po úspěšném projektu Mikrobear – halovém pyloňáčku o rozpětí 40cm osazeném standardní výbavou a nikoliv něčím mikrospeciálním, jsem si říkal, že by bylo vhodné potvrdit si, že i další modely o rozpětí 40cm vybavené sice tím nejmenším, ale stále ještě běžně dostupným vybavením jsou schopné bezproblémově létat. Předpokladem k těmto pokusům je konstrukce modelu z EPP, tedy vhodné výřezy. Za předlohu jsem si vybral typ MIG 3, jelikož plán ke stavbě tohoto modelu byl volně stažitelný ze stránek Jivaro-models. Jenže kdo mi to vyřízne? Já to neumím a moji řezači jsou momentálně „out of bussines“.

mmig_07

mmig_08
Nakonec jsem se dal dohromady s Honzou Dyntarem a po našich vzájemných konzultacích vypadly z Honzovi řezačky krásné výřezy na MIGa 3. Když mi dorazila domů krabice s výřezy a já ji rozbalil, zaváhal jsem, zda jsem to s tou malostí příliš nepřehnal. Nicméně hned nasledující den jsem si začal pomalu rovnat a zařezávat vybavení do piditrupu. Toto jsem však nedotáhl do konce a chtě nechtě jsem model musel nechat 14 dní odležet. Mezitím mi psal Honza, že mu to nedalo a že si model také postavil: „…tak jsem to tvoje mikro éro odzkoušel a povím Ti, že to je docela masakr :), letovka je 60g … zatím jsem s tím podnikl 2 lety a to venku, je to vybavené 5g motorem, 4g servama, 10A reglem a asanem – věci použitý jen ty, co byly k mání …..postavené to bylo za 2 hodiny.“

mmig_02mmig_03

mmig_04mmig_05

Já jsem se ke stavbě vrátil až v předvelikonočním týdnu. Hodně jsem přemýšlel nad tím, abych do trupu co nejméně řezal a hlavně aby nebylo potřeba dohánět těžiště dovažováním. Vše se zdařilo a o velikonoční pondělí po obědě MIG odstartoval ke svému prvnímu „outdoorovému“ letu. Mírné doladění těžiště a mírné dotrimování výškovky i křidélek mi stačilo ke spokojenosti. Celkově jsem v pondělí absolvoval 5 letů a MIGa jsem zalétal k plné spokojenosti. Když jej porovnám s Microbearem, tak MIG je:

– o malinko menší;

– lehčí;

– stejně dobře ovlalatelný;

– méně stabilní;

– rychlejší;

Jak je vybaven můj MIG? Motor 1811 (10g), regulátor Turnigy 6A bez bužírky a původních přívodních kablíků k motoru, přijímač AR6100 bez obalu a kondenzátoru, 2 x servo Mystery 3,7g (skutečná hmotnost včetně kablíků je 4,4g), baterie 2S Lipol Himodel 200mAh.

TTD:

Rozpětí: 398mm

Délka: 310mm

Letová hmotnost: 53g.

Bude možné s tímto strojem létat i „indoorově“? Moji nejbližší haloletečtí přátelé byli skeptičtí a nevěřili, že Mig bude v hale použitelný. Já se pod dojmem těchto názorů začal také obávat, nicméně včerejší, v této sezóně poslední, halové létání naší party dalo na vznesenou otázku jednoznačnou odpověď. Mig je pro halové pylony výborný stroj! Povedl se a já jsem nadmíru spokojen.

mmig_06

Kam na modelářský výlet? Do Airparku ve Zruči !

Posted in Slovem nebo obrazem with tags , on 16.4.2009 by aviator

Krásné počasí, Velikonoční svátky a prodloužený víkend přímo vyzývaly k návštěvě nějakého kostela či svatostánku. Tato výzva v případě mé osoby zůstává bez odezvy. Bohudík jsem ateista a tak mi bohužel Velikonoce nic neříkají stejně jako asi 75% Čechů, jak bylo zjištěno v jednom průzkumu veřejného mínění. Tím pádem jsem mohl využít volna zcela po svém. Rozhodli jsme se s rodinkou vyrazit na výlet. Tomu předcházely tahanice o to, kam že to vlastně pojedeme, které vyvrcholily v sobotu ráno, kdy jsme se měli balit a vyrážet, tím, že se nikam nejede, bo nebyl nalezen konsensus. Koukat celý den na otrávené xichtíky manželky a dětí se mi nechtělo a tak jsem se  musel do složitých vyjednávání vložit i já, do té doby nezúčastněný pozorovatel.  Horečně jsem vymýšlel vhodné cíle až se to podařilo.  Cíl č.1: hrad Krakovec s unikátním dřevěným mostem, cíl č.2: Airpark Zruč u Plzně. Návrh byl přijat a myslím, že toho nikdo nelitoval.

Zřícenina hradu Krakovec leží kousek za Rakovníkem. Jeho nepřehlédnutelnou dominantou je dřevěný most postavený unikátní technikou. Moc pěkné místo. Místní průvodce dokáže podat skutečně zajímavý výklad o historii hradu a okořenit jej i osobitým humorem.

 

 krak_072
krak_022krak_032
krak_082krak_101
krak_142

Více fotek z Krakovce na Rajčeti. 

 

Airpark ve Zruči už jsem jednou kdysi navštívil a tak jsem věděl do čeho jdu. Zbytek posádky však z počátku nevěřil vlastním očím.  Letadla, tanky, transportéry, děla … a to vše na  relativně malém prostoru. To se prostě jen tak nevidí. Atrakcí doslova a do písmene je zpřístupnění vybraných exponátů. A tak si můžete vlézt do tanku T34, obrněného transportéru  OT64 Skot,  podívat se na palubu DC-3, IL-18,  usednout do kabiny MIGu 21 či Z 37 Čmelák. Zážitek nejen pro děti, ale překvapivě i pro manželku (byla v T34 i v kabině MIGu 21 a byla překvapena, jak málo je tam místa). Já jsem zamáčkl slzu v oku, když jsem se mohl opět po 20 letech „polaskat“ se samopalem vzor 58 s pevnou pažbou, mou osobní zbraní v době vojenské prezenční služby a podat o něm svému sedmiletému synkovi, který z něj nemohl odtrhnout oči, zasvěcený výklad ( kadence ta-ta-ta-ta-ta atd.). Měl jsem nutkání zkusit si rozborku a sborku, ale nakonec zvítězil zdravý rozum. V Airparku jsme strávili více jak dvě hodiny čistého času a opravdu to stálo za to.   

airpz_091
airpz_461airpz_141
airpz_011airpz_051

 airpz_351airpz_381
airpz_651
airpz_611

 

Kompletní sadu fotografií, pořízených při návštěvě Airparku ve Zruči u Plzně si může prohlédnout opět na Aviatorově Rajčeti.

 

 

Model Air Race Příbram 2009

Posted in Slowfly/Parkfly with tags , , , on 12.4.2009 by aviator

Dráhu pro závod Model Air Race navrhl Tomáš Ciniburk. Podívejte se, jak si poradil s jejím prolétnutím.

Finále závodu kolem pylonů.

Posted in Slowfly/Parkfly with tags , , , on 10.4.2009 by aviator

Záznam přímého přenosu finále halových pylonů  z Příbrami. Letí Marek Plichta, David Kyjovský, Honza Sedláček a Jirka Šotola.

Aeromuzikál na Příbramské halovce…

Posted in Slowfly/Parkfly with tags , , on 8.4.2009 by aviator

… letí Honza Špatný.