Archiv Leden, 2011

Vůbec ne špatný Honzův Bristol Scout.

Posted in Slowfly/Parkfly on 24.1.2011 by aviator

Zevluju vám v létě znuděně na internetu. Po hóóóódně dlouhé době zavítám i na jednu z diskusí, které zrovna moc často nesleduji. A hele! Jaké to překvapení! Honzík zamakal a dotáhl svého Scouta až ke stavebnicové potištěné podobě.Všechna čest. Uplyne pár týdnů a na display mého mobilu se objevuje jako číslo právě volajícího číslo Honzova telefonu. I ve sluchátku slyším Honzův hlas. V první chvíli si říkám:“Konečně si vzpomněl i na mne a chce mi nabídnout Scouta.“ Ale chyba lávky. Shání kontakt na jiného modeláře a je úspěšný – kontakt mu poskytuji. No nic. Není jiného východiska než položit dobře volenou otázku. „Jak mi vysvětlíš, že kdekdo má Tvého Scouta a já ne?“ „Já jsem nevěděl, že bys ho chtěl. Není problém Ti ho poslat. Napiš mi adresu, pák kousků mi doma ještě zbylo.“ A opravdu. Neuplyne ani týden a Bristola mám doma.
Stavební balíček obsahoval vše potřebné ke stavbě holého draku modelu. Depronové pláty s potisknutými a laserem předřezanými díly, drobné díly z překližky 0,8mm, uhlíkové tyčky 1,5mm a kolečka. Lepidlo a elektronika je věcí stavitelovou. Fotky na téma „jak to všechno poslepovat dohromady jsem našel na „Honzovej paradajke“. Shlédnul jsem sadu fotek a pustil jsem se do práce.

Díly do sebe hezky pasují, šablony na ustavení správné pozice křídel příjemně usnadňují práci. Idylka skončila když jsem provlékl uhlíková táhla otvory v přepážkách. Vzniklý tvar táhel měl do ideálu hodně daleko a hýbala se dost ztuha.  Zřejmě jsem některou z přepážek nezalepil správně, ale zrcadlově obráceně. Nezbylo než táhla vyjmout a propíchat si v přepážkách nové otvory. Asi nejtvrději jsem „narazil“, když jsem se pokoušel vytvarovat  hřbet trupu. Obecně je strana s potiskem vždy křehčí. A tento poměrně malý díl se mi nepodařilo natvarovat. Nejprve při ohýbání popraskala barevná vrstva a následně při sbrušování dílu na menší tloušťku jsem jej velice kvalitně rozlámal. Nezbylo mi nic jiného, než vyrobit si díl nový z extruporu a pokusit se jej nějak nabarvit. K tomu se kupodivu velice dobře hodily fixy na textil roztírané kouskem molitanu.  S ohýbáním pak již nebyl problém. Při dokončovacích pracech jsem udělal drobné změny tvaru podvozku a použil jsem jiná, o něco větší kola značky Najman. Také jsem špatně hospodařil s přiloženým uhlíkem a tak jsem pro jednu tyčku musel sáhnout do svých zásob.
Vybavení jsem použil ze „šmelcu“,  který jsem vyndal z rozprodaných halových akrobatů a vyřazených halových pyloňáčků. Serva jsou 2 kusy Mystery 3,7g,  regulátor Himodel 6A,  motor stříbrný 1811(10g, kV 2000),  vrtule  GWS 6×3, přijímač Spektrum AR6100 a baterie 2S 240mAh. Při montáži je třeba mít na paměti, že model má krátkou přední část a že  výbavu je třeba cpát co nejvíce dopředu, aby nebylo třeba dovažovat. U mého exempláře to dopadlo tak, že baterky leží uvnitř motorového krytu.

Když to celé shrnu, vznikl tak model o rozpětí 600mm , délce 510mm a hmotnosti 88g. Stavbě jsem věnoval dvě sobotní odpoledne a tuto neděli dopoledne jsem využil klidného i když studeného počasí k záletu.  Zapnul jsem rádio, připojil baterky, samozřejmě lehké dotrimování, půl  plynu a letíme! Letíme stabilně nicméně čumák nám jde hodně nahoru. První fázi tedy držím na kniplech a po dosažení vhodné výšky trimuji výškovku a nechávám model plachtit bez motoru. To vám je nádhera –  pomalý majestaný klidný let, připomínající volňáska.  Další krátké stoupání na motor a lehce dolaďuji směrovku. Pak už se jen kochám a užívám si to. K poletování mi stačí rozloha přibližně poloviny tenisového kurtu. Když jsem se nabažil zkouším, jestli Bristol umí přemet(umí), nutím jej dělat výkrut směrovkou (nechal se přemluvit), neúspěšně zkouším let na zádech a při vybírání těchto pokusů bezděky zjišťuji,  jak je celá konstrukce nečekaně pevná – žádné prohýbání křídel či kormidel. Celkově nízká hmotnost je jednoznačně výhodou. První let ukončuji přistáním do ruky, druhý přistáním na kolečka na polní cestu – obojí naprosto v pohodě.  „Jo,  tak tohle můžu, to se mi líbí.“ říkám si cestou domů. Myslím, že s pilotáží modelu by si poradil i velmi mírně pokročilý modelář. Stavba pro začátečníka určitě není – k té  je přeci jen třeba jistých zkušeností v práci depronem a uhlíkem. Model se nedávno objevil v nabídce RC factory.
Závěrem drobná zajímavost. Model Bristol Scout obdobné velikosti a konstrukce jsem již kdysi postavil. To bylo ještě v době předlipolkové a nestřídavé.  Porovnání je to zajímavé – převaděč spojitosti do roku 2003 najdete zde.

Legenda:
Honzík = bývalý halový král Jan Týnský = Honza Špatný
Legenda = vysvětlující text, nikoliv Honza

Reklamy

Airtronics – ne, vlastně Sanwa – taky ne, vlastně obojí. No prostě SD-10G.

Posted in NEelektrolety with tags , , on 12.1.2011 by aviator

„Ty musíš mít vždycky něco speciálního“ říkal mi David Kyjovský při prohlídce mého nového stroje – Airtronics/Sanwa SD-10G na Chlumecké halovce v prosinci 2009, když jsme ještě on i já létali s halovkama. V podstatě měl pravdu. Vždycky jsem chtěl vyzkoušet to, co jsem ještě nikdy neměl. A co jsem tedy měl? Graupner JR E8 jsem měl, Futabu Attack 4 jsem měl také, Hitec Prism 7 jsem měl poté. Následoval Graupner/JR x3810, Graupner/JR MX-22, SpektrumDX7, Spektrum DX6 a na konci řady mých vlastních rádií stojí Sanwa SD-10G. Dále jsem měl možnost díky kamarádově  arzenálu” programovat Graupner MC-20, Graupner MC-24, Futabu FF8, Futabu 9Z a JR 9X. Takže mi zbývá snad jen něco od Multiplexu.
Co mne vedlo k pořízení SD-10G kromě její jisté exotičností v našich krajích?

–    Konzervativnost majitelů Airtonicsů v Americe –  svou oblíbenou soupravu Airtronics používají spokojeně dlouhá léta;

–    velice málo reportovaných problémů;

–    maličko odlišný design;

–    hodně odlišný software;

–    výborná cena;

–    dobře zvolená technologie pro pásmo 2,4GHz tzn. Vysílá a přijímá okamžitě bez hledání a nebezpečných prodlev;

–    vonička nových přijímačů v dohlednu a to včetně halového.


O prázdninách 2009 jsem byl doma s dětmi, volného času fůra a tak mne napadaly různé ptákoviny.  Narazil jsem na diskusi o SD-10G a tam se dočetl, že už je k mání  a že její cena je velice příjemná. Nelenil jsem, prohlížel jsem, stáhnul jsem, přečetl jsem, přemýšlel jsem(snad celé 3 dny) a zakoupil jsem. Na toto volně navázal prodej mé dětské DX6i, protože tolik rádií opravdu nezužitkuji a navíc děti se mi na létání vykašlaly a létají jen když mají náladu – o koníčku se rozhodně mluvit nedá.
Je to moc pěkné rádio. Airtronics neboli Sanwa o něm říkají, že jej navrhli hlavně s ohledem na požadavky modelářů, létajících v modely větroňů o rozpětí 3m a více. Tomu nasvědčuje i unikátní provedení antény vysílače – vysouvací anténu v pásmu 2,4 na jiném rádiu nenajdete. Co se týče provedení rádia, odpovídá úrovni  střední třídy.  „Case“ ve stylu „plast hrající si na kov“. Display na dnešní dobu již poměrně malý a nepodsvětlený. Podsvětlení pro mne ovšem nemá žádný význam a tak jsem jej neřešil ani při samotném rozhodování. Při praktickém používání jsem zjistil, že ovládání a zobrazení menu je navrženo v souladu s použitým displayem a tak se žádné omezování komfortu uživatele nekoná. Snad jen jedna výtka – škoda, že jméno majitele rádia nelze zobrazit na hlavní obrazovce. Udělalo by mi to moc dobře :). Postupem času jsem k rádiu přikoupil celý arzenál přijímačů a již na začátku halové sezóny jsem měl své  modely přezbrojeny a přeprogramovány na nové rádio.
Programování jsem zatím vždy zvládl tak nějak intuitivně. Člověk si jen musí uvědomit, že u Airtonicsu je v každém okamžiku v nějakém letovém režimu. Neexistuje stav bez letového režimu. Jednu věc jsem intuitivně nezvládl, ale jelikož tenhle článek píšu s neskutečnými prodlevami, tak jsem již zapomněl, co to bylo. Ale dost dojmů a trošku více té „štábní“ kultury – vezmu to podle manuálu:

–         Sanwa SD-10G je, jak praví manuál, 10 kanálová rc souprava v pásmu 2,4GHz s pokročilým programováním, určená pro použití v soutěžních model letadel, vrtulníků a větroňů.

–          Základní sada obsahuje vysílač SD-10G s NiMh baterií, 10-kanálový přijímač 92104 s modulací FHSS3. Vysílač je vybaven tzv. přímým výběrem modelu, což není nic jiného, než že si v menu uživatel přiřadí 3 speciálním tlačítkům 3 své oblíbené či nejčastěji používané modely. Mezi těmito modely pak může volit pouhým zmačknutím příslušného tlačítka bez toho, aby musel lézt do menu vysílače.

–         Pro každý model si lze udělat speciální uživatelské menu, složené z položek dle vlastního výběru. Vstupuje se do něj z hlavní obrazovky  a jeho efekt je obdobný, jako vyškrtávání položek v menu souprav firmy Graupner – uživatel se nemusí zabývat položkami, které jej u daného modelu nezajímají.

–         Jednoduše čitelným displayem bych se na místě Airtonicsu raději nechlubil. Není to sice slabina, ale opravdu mohl být lepší a větší.

–         Předprogramované šablony nastavení křídel a modelů – osobně nepoužívám.

–         Nastavení  reversů, středů, omezení dráhy  a velikosti výchylek všech serv v jedné obrazovce.

–         Šest digitálních trimů.

–         Tlačítko pro zapnutí pouze displaye.  Prostě místo aby jste zapnuli vysílač hlavním vypínačem, zapnete si speciálním tlačítkem jen display a můžete rejdit v menu, programovat  atd. aniž by vysílač vysílal. Užitečné, používám.

–         Vysílač nemá dvojí vychylky (dual rates), nýbrž trojí vychylky (triple rates and triple expo).

–         Všechny přepínače jsou třípolohové, programovatelné. Žádný ovládací prvek není přiřazen na pevno.

–         Dva programovatelné proporcionální ovladače na bocích vysílače.

–         Monitor baterie – to je snad normální.

–         Jméno uživatele – supr, ale vlastně úplně na nic – nelze jej zobrazit na hlavní obrazovce.

–         Pojmenování a výběr modelu – to je snad samozřejmost a  jako takovou bych to jako vlastnost vysílače nezmiňoval.

–         Výběr modulací FHSS3(rychlá), FHSS1(normál), PPM8(provoz simulátoru).

–         Testovací mod se sníženým vysílacím výkonem – prostě kontrola dosahu.

–         Desetikanálový programovatelný fail safe.

–         Nastavitelné fail safe napětí baterie – nastavíte hodnotu, při které na vás začne vysílač řvát.

–          Učitel – žák.

–         Mód dle výběru uživatele.

–         Volně přiřaditelné kanály – lze měnit pořadí kanálů. Nelíbí se mi motor na 3.kanálu? O.K. Přiřadím si jej třeba na 1. kanál.

–         Volné přiřazení přepínačů.

–         Vytvážení a programování virtuálních spínačů.

–         Stopky s několika funkcemi.

–         Kopírování, resetování a přenášení dat.

–         Paměť pro 20 modelů.

–         Rozšířitelná paměť a PC konektivita – rozšíření paměti je možné paměťovou, bohužel nebo možná bohudík proprietální, kartou o dalších 30 modelů.

Při programování modelu je základní volbou typ modelu – letadlo, vrtulník , větroň. S těmito předvolbami jsou svázána již specializovaná menu.

Co nabízí menu pro letadla:

–         monitor serv;

–         monitor ovladačů;

–         dvojí vychylky ( ve skutečnosti trojí výchylky);

–         exponenciály;

–         devítibodová křivka plynu;

–         „Throttle hold“ – cíleně naprogramované vyřazení funkce ovladače plynu (bezpečností prvek který zamezuje nechtěnému spuštění motoru při manipulaci s modelem na zemi)

–         „ Throttle cut“  neboli „Chcípnutí“ spalovacího motoru;

–         stažení volnoběhu;

–         diferenciální vychylky křidélek;

–         kompenzace výchylek;

–         nastavení zpoždění funkce;

–         subtrim;

–         krok trimu;

–         autorita trimu;

–         křížový trim;

–         2 x porgramovatelný kopaný výkrut;

–         10 x předprogamovaný mix;

–         5 x kompenzační mix s devitibodovou křivkou  = v názvosloví ostatních výrobců se jedná o volný mix;

–         libovolné přiřazení výchylek (upřímně řečeno nevím o co se jedná, ale v manuálu je to uvedeno);

–         5 x letový režim;

–         kopírování, nastavení zpoždění, přejmenování letového režimu.

Menu pro vrtulníky a vrtulníkáře vynechávám, neboť se na jeho prezentaci necítím.

Menu pro větroně a větroňáře:

–         programování šestiservového křídla;

–         přistávací mód;

–          monitor serv;

–         monitor ovladačů;

–         dvojí vychylky ( ve skutečnosti trojí výchylky);

–         exponenciály;

–         diferenciální vychylky křidélek;

–         diferenciální vychylky pro přistání

–         nastavení bodu „zmrazení“ funkce přistávacích klapek;

–         přistávací klapky

–         zakřivení profilu a bod zakřivení;

–         nastavení zpoždění funkce;

–         subtrim;

–         krok trimu;

–         autorita trimu;

–         křížový trim;

–         2 x programovatelný kopaný výkrut;

–         10 x předprogamovaný mix;

–         5 x kompenzační mix s devitibodovou křivkou  = v názvosloví ostatních výrobců se jedná o volný mix;

–         libovolné přiřazení výchylek;

–         5 x letový režim;

–         kopírování, nastavení zpoždění, přejmenování letového režimu.

Tak tolik manuál. Prošel jsem a uvedl zde všechny položky z popisu a to i přesto, že u některých jsem se srozumitelným překladem skutečně tápal. Tímto prosím o shovívavost v případě , že se mi někde překlad nepovedl tak, jak by měl.

Je mi trapné, že se moje modelářská krize projevuje i při „tvorbě“ tohoto příspěvku. Začal jsem jej vytvářet 12.2.2010…to hovoří za vše. Nicméně mám i další pikantérie, které se týkají mne a SD-10G. A není to veselé čtení a pevně věřím, že mne za to nebudete odsuzovat. SD-10ka za nic nemůže.
Takže SD-10G dorazila  přímo ke mně domů  po 12 dnech od objednání u Tower Hobbies v USA a to včetně cla, jemuž prostě neměla šanci uniknout. Kurz dolaru byl v té době velice příznivý, takže mi nezbývalo, něž být s cenou spokojen. Souprava dorazila v konfiguraci popsané výše, s provizorní verzí manuálu a s poukázkou na bezplatné zaslání originálu manuálu. Sice mne to nenadchlo, ale snažil jsem se to pochopit – kupoval jsem rádio opravdu jako žhavou novinku. Netrvalo dlouho a k dispozici byla kompletní verze manuálu v elektronické podobě zdarma ke stažení a tak jsem na možnost bezplatného zaslání origo manuálu nakonec rezignoval. Navíc se na stránkách Airtronicsu začala objevovat i řešená nastavení různých typů modelů  a různých specialit a to vše opět volně dostupné. Jako úplně první věc jsem vysílač rozebral a přehodil jsem si plyn na pravou stranu do pozice pro MOD1. Pak jsem vysílač nabil a pustil se do průzkumu. Na první pohled  to oproti mým předchozím MX-22 či DX7 zase až tak velká změna nebyla. Jako hlavní pocit jsem vnímal na jednu stranu jistou nahuštěnost údajů na displayi a na straně druhé překvapivou volnost nastavování čehokoliv a přítomnost  funkčností, které jsem na svých rádiích dosud neměl (např. libovolné přeházení pořadí kanálů na výstupu přijímače). Pár večerů jsem pokračoval v jejím „osahávání“ a bylo mi v podstatě vše jasné a to aniž bych něco študoval v manuálu. Nejasná zůstala jediná věc  – a to stopky. Copak obyčejné stopky nebyly problém, ale ve stopkovém menu je volba pro nastavení „vysoce sofistikovaného“ časovače, pomocí kterého si nastavíte průběh letové úlohy. Celá úloha může být složena z maximálně 5 úseků. Pro každý úsek je možno nastavit časovač a signál pro ukočení měřeného úseku úlohy. Více to rozvádět nebudu. Musím přiznat , že tady jsem se bez manuálu neobešel. Když se ale člověk nad tím zamyslí, zjistí, že je to docela šikovná věc.
Současně s „osaháváním“ jsem začal přezbrojovat ze Spektra na Sanwu. Prodat Spektrum-přijímače nebyl sebemenší problém. U RadicalRC v USA jsem objevil slušnou nabídku přijímačů Airtronics za dobré ceny a jak jsem později  zjistil i s dobrým poštovným. Zkusil jsem objednat a byl jsem mile překvapen rychlostí vyřízení  a tak jsem nákup v tomto e-krámku několikrát zopakoval. Jenže to bych nebyl já, abych…. poté co jsem si se Sanwou pohrál nedal inzerát , že ji prodám! Jo, čtete dobře, fakt jsem to udělal. Proč? Prostě z modelářské nudy. Chtěl jsem zkoušet zase něco jiného. A to samé jsem udělal i loňský rok začátkem léta – to jsem chtěl zase zkoušet Futabu T8FG a zase vše přezbrojit. Ano, není to normální. Již jsem několikrát naznačoval, že toto bohužel o něčem svědčí, ale nechci ani domýšlet o čem. Obávám se, že kráčím směrem pryč z modelařiny, protože stále hůř a hůř v ní nacházím něco, co by mne oslovilo a alespoň kratší dobu bavilo. O dlouhodobém zájmu ani neuvažuji – to je pro mne v současném rozpoložení utopie. Když se tak podívám pár let nazpět považoval jsem za nemožné, že bych nelétal v hale, nejezdil na soutěže. A hle! On to vůbec není problém! Začátkem letošní halové sezony jsem s klidem rozprodal své halové stroje a soutěže mne nechávají naprosto chladným a bez většího zájmu. Rád shlédnu fotky, ale že bych tam osobně musel být…to tedy ne. Zpět k SD-10G. Naštěstí se záplava kupců nekonala a tak mi SD-10ka zůstala doma. A jsem rád. Za celou dobu, co ji mám, byl a je provoz naprosto spolehlivý bez sebemenších známek zaváhání v různých teplotních podmínkách a v různých typech modelů. Samozřejmě ani zdaleka jsem nedospěl na hranice možností tohoto přístroje a tak není jisté, zda se nějaká ta skvrna na kráse ještě v budoucnu neobjeví.

Tomio Okamura bloguje.

Posted in Slovem nebo obrazem, Zapamatujme si on 6.1.2011 by aviator

A to co píše,  stojí skutečně za přečtení.  Sice to není přímo modelářské téma, ale kdo máte odvahu pohlédnout  naší  dnešní politicko-hospodářské situaci z očí do očí, tak prostřednictvím Okamurova blogu k tomu máte jedinečnou příležitost. Dovoluji s i doporučit:

Stávka

„Novoroční projev“ Tomia Okamury

Za upozornění a inspiraci děkuji „zpravodaji“ Jardovi Spejchalovi.

Hnízdo Ardenovo.

Posted in NEelektrolety on 3.1.2011 by aviator

I mezi sběrateli motorů existují něco jako entomologové, kteří si své nejcennější exempláře ukládají ve speciálních vytrínkách a jedince stejné čeledi seskupují na jednom místě. I můj mandant, jemuž jsem pomáhal zajistit pár kousků do sbírky, patří mezi ně. Proto když jsem obdržel foto zkompletované sbírky požádal jsem jej, aby mi k tomuto unikátu napsal pár slov, bo sám motorům nerozumím.

Cituji:
„Jde o soustředění motorů jednoho zdvihového objemu/1,6 ccm/ od fenomenálního amerického konstruktéra Raye Ardena. Za svůj život přihlásil více než 400 patentů ze všech oblastí lidské činnosti (hračky, elektrické hodiny, střelecké dalokohledy, chirurgické nástroje a další). Největší jeho konstruktérskou láskou však byli modelářské pístové motory. Je mimo jiné také otcem modelářské žhavicí svíčky. Zkonstruoval i motor o objemu pouze 0,4 ccm. Jeho prvním sériovým motorem byl právě ATOM 09 (uprostřed). Byl velmi lehký a nahrazoval pohon v tehdejších modelech na gumu (rok 1938). Dalším sériově vyráběným motorem byl ARDEN 099(rok 1940-42), měl hořčíkovou klikovou skříň a klikový hřídel uložený ve 2 kuličkových ložiskách ( motor vlevo dole). Další variantou byl motor vlevo nahoře, který měl místo současného karburátoru jen uzavírání vzduchu a množství směsi bylo konstantní. Třetí variantou(vpravo dole) je motor s Ardenovou žhavicí svíčkou. Poslední motor (vpravo nahoře) je již úprava z roku 1946, kdy jde o konverzi na detonační motor s konstantní hodnotou komprese a seřizuje se pouze množství paliva palivovou jehlou.
Ardenovi motory byly pravděpodobně vzorem pro později vyráběné motory COX (verze se žhavicí svíčkou). “ konec citátu.

Jak na Nový rok mrzlo a foukalo.

Posted in NEelektrolety on 1.1.2011 by aviator

Navzdory v nadpisu zmíněné nepřízni počasí se 1.1.2011 ve 13:00 sešli na modelářském letišti, ležícím ve studeným větrem bičované „tajze“ za Neratovicemi, členové a příznivci místního modelářského klubu. Přesně tak, jak velela letitá tradice. Dnešní létání bylo pouze pro ty nejotrlejší a všehoschopné jedince. Vítr nedal modelům nic zadarmo a docela „osvěžujícím způsobem“ mrzly ruce na páčkách vysílačů. I přesto to bylo příjemné dostaveníčko.

Gemini tam byl se mnou a velice příjemně překvapil. S drsnými podmínkami se popasoval se ctí.