Archiv Červen, 2012

Něco asi špatně je.

Posted in NEelektrolety, Slovem nebo obrazem on 29.6.2012 by aviator

Včera se mi dorazilo další číslo časopisu RC revue. Rád čtu úvodníky Tomáše Sládka, se kterými někdy souhlasím, někdy ne a někdy na ně nemám vůbec žádný názor. Po přečtení posledního úvodníku „Není něco špatně?“ se mne zmocnil jistý neklid. Začal jsem se různě ošívat a přemýšlet,  zda na tento článek zareagovat a jakou zvolit formu. Nerad bych někomu vnucoval svůj veskrze pesimistický náhled na svět a tak zmobilizuji veškerou sebekázeň a  pokusím se držet co nejvíce pragmatického stylu vyjadřování. A co mne vlastně na úvodníku Tomáše Sládka zaujalo nebo spíše, s nádechem škodolibosti, potěšilo? Asi to, že i jemu, vždy pozitivně naladěnému, lehce došel modelářský optimismus.  Vezmu tedy pár otázek, které byly v úvodníku položeny, volně je ocituji a pokusím se na ně odpovědět ze svého pohledu. Zdůrazňuji – ze svého pohledu.
O co v úvodníku jde?  Panu Sládkovi a nejen jemu chybí na soutěžích mladí soutěžící cituji: “ modeláře mezi dvacítkou a třicítkou na soutěži skoro nepotkáme“ konec citátu.
Kdy by modeláři, kterým by dnes bylo mezi 20 a 30 lety, získávali modelářské základy navštěvováním kroužku? Bylo by to v letech 1992 – 2002. Vezmu příklad mého kroužku, který jsem nejprve navštěvoval a pak i pomáhal vést. V tomto období se rozpadal Svazarm a jednotlivé  jeho organizace mnohdy úplně skončily činnost. Dále probíhala transformace Svazarmu do nové organizace AVZO. U nás v Neratovicích to dopadlo tak, že zanikl leteckomodelářský klub a ze dvou modelářských kroužků přežil jen jeden.  Já byl členem  zaniknuvšího kroužku. Proč zanikl? Protože dva z jeho vedoucích začali podnikat a čím více podnikali, tím méně času měli. Já jsem změnil zaměstnání a začal jsem dělat ve směnném provozu. Najednou nebyl nikdo, kdo by s dětmi mohl být každé úterý od  16:00  v dílně. Pokud to podobně probíhalo i jinde, pak není divu, že je modelářů kategorie 20- 30 let málo. Vždyť je neměl kdo vychovat. Mimochodem – modelářský klub byl obnoven až v roce 2001, činnost druhého kroužku se již obnovit nepodařilo.

1) Proč se tak málo potkáváme s mladými soutěžícími i v kategoriích současných, ve kterých se létá(jezdí) s modely, jež jsou stavěny moderními technologiemi a mají vysokou technickou úroveň?

Právě proto, že jsou stavěny moderními technologiemi a mají vysokou technickou úroveň. Tudíž jsou pro běžného modeláře buď technologicky nepřístupné a nebo finančně nepřístupné. Postavit dnes špičkový soutěžní volný model vyžaduje klasické modelářské vzdělání (tzn. absolvování kvalitního modelářského kroužku) a dostatek zkušeností v práci s moderními materiály. V oficiálních mezinárodních RC kategoriích se dnes bez kompozitového modelu soutěžící neobejde. Kdo má 15000 – 25000+  na pořízení konkurenceschopného modelu? A kde jsou prostředky na kvalitní vybavení tohoto modelu? A jestli to myslím se soutěžením vážně, nemohu mít pouze jeden model.  Je reálné, aby mladý člověk, studující střední či vysokou školu nebo hledající své pracovní uplatnění po absolvované škole, systematicky investoval takové finanční částky do koníčka, když peníze potřebuje na důležitější věci ?  Určitě to možné není – snad jen s tou vyjímkou, kdy některý z rodičů vydělává nechutné a místy až nemravné obnosy a má pro koníčka svých dospělých či dospívajících ratolestí pochopení.  Tak toto nebyl můj případ a mé -náctileté a -tileté děti již dnes vědí, že to nebude ani jejich případ.

2)Nejde paušálně říci, že mladí  o modelařinu nemají zájem vůbec…Přece ne všechny ARF a RTF modely, kterých se zase u nás neprodá tak málo, si kupují staří kozáci, dokonce bych si troufl tvrdit, že v tomto případě budou mladí převládat.
Jak je možné, že se aspoň u některých z nich jejich prvotní zájem o modelařinu … neprohlubuje a časem nepřeroste v opravdového koníčka, kterého by provozovali opravdu intenzivně na soutěžní úrovni, ale naopak zase dost brzy vyprchá?

Já si naopak troufám tvrdit, že mladí ani zdaleka nebudou převládat v případě nákupu ARF a RTF setů. Když se porozhlédnu po svém modelářském okolí za poslední dva roky, tak hlavními kupci ARF a RTF setů jsou jednak modeláři – důchodci, kteří postupně podlehli vábení doposud nepoznaného v kombinaci se stlačováním cen a jistým růstem kvality těchto setů  a druhak doposud modelařinou nepolíbení jedinci věkové skupiny 4O – 5O let. Ti si tyto sety či ještě lépe vrtulníkové sety pořizují z důvodu jakési výzvy, kterou hodlají přijmout a hodlají i zvítězit. To jsou z pohledu klasického modeláře naprosto nemodelářské důvody a celý tento přístup je jaksi ujetý. Nicméně přijímání výzev je dnes velmi moderní a nesvědčí to bohužel o ničem jiném, než že pracovní návyky se přenáší i mimo práci a že generace, která zažila komunismus si nechává úspěšně vymývat mozky i kapitalismem , né -li přímo imperialismem :-). Vím o čem mluvím – vidím to na vlastní oči v mém zaměstnání.  Před rc modely byly v kurzu zase receivery pro příjem komunikace letového provozu. Vy ještě nemáte receiver? My tady všichni máme receiver!
Tím je vysvětleno i to, že se z kupců ARF setů nestávají noví modeláři, stejně jako se předtím z majitelů zmíněných receiverů nestali radioamatéři.  Člověk – doposud nemodelář, který si koupí set se sám o sobě nemá šanci stát modelářem, protože mu chybí a bude chybět již jednou zmíněné klasické modelářské vzdělání – tedy kroužek. Bez toho nemá šanci pochopit, co modelařina obnáší a nemá jak získat zkušenosti. Mimochodem – klasické modelářské vzdělání chybí i většině dnešních mladých úspěšných pilotů  RC modelů. Většina z nich žádný balsový model z prkýnek a podle plánku v životě nepostavila. Těžko říci, zda jim to vyčítat. Možná, že je to třeba špatná optika z mé strany a jaksi nechci pochopit, že modelařina je,  stejně jako atletika, sport a tak je třeba k ní přistupovat.  Atlet oštěpař si také svůj oštěp nehobluje sám ze dřeva, ale nechá výrobu na specializované firmě a její produkt si pak koupí(pokud sežene sponzory). Proč by se špičkový pilot rc modelů měl chovat jinak? Jemu nejde o modelařinu jako takovou. On je na vyšším levelu – jemu jde o výsledek k jehož dosažení potřebuje dokonalé náčiní.

3)Je to tím, že provozovat modelařinu soutěžně je pro ně příliš náročné časově?

Ano, provozovat modelařinu je časově náročné. Také vydělávání peněz na živobytí  zabírá čím dál více času. Navíc jsou tu jiná nemodelářská lákadla pro mladou generaci v podobě řekněme nových moderních technologií a dalších věcí či možných zážitků.  A na ty je potřeba také čas – čím dál více času.

4)Nebo se mladým lidem vytrácí z krve soutěživost, která bývala považována za přirozenou vlastnost mládí?

Tak nevím, asi jsem nebyl mladý. Nebo možná díky svému celoživotně nízkému sebevědomí jsem nikdy nebyl soutěživý. V každém případě čím jsem starší, tím se moje zanedbatelná soutěživost více blíží k absolutní nule.  A když pak vidím svého desetiletého syna, jak s ním mávají neúspěchy v tenise a jak se mi jej nedaří přesvědčit, že je teprve začátečník a tak nemůže vyhrávat hned v prvních odehraných zápasech, tak soutěživost nepovažuji za bezvýhradně pozitivní vlastnost.

5)Nebo  v sobě sice mají soutěživost i dnes, ale uplatňují  ji na jiném poli a modelařinu, respektive létání či ježdění s modely považují pouze za prostředek k odreagování, něco jako chození do kina?

Já myslím, že s tou soutěživostí je to kus od kusu. Jestli  se uplatňuje v jiných oblastech či činnostech si netroufám říci. Když je parta tak i to létání a i případné soutěžení jde mnohem lépe.  Existují modelářské kroužky, které fungují , vychovávají nové modeláře  a ti modelařinu určitě nestaví na roveň chození do kina.  Zároveň však nemají a mnohdy ani nemohou mít soutěžní ambice.  Na kategorii, která by se jim líbila nemají finance a dělat modely, které mne nebaví jen abych mohl závodit je nesmysl.  Modelařinu prostě „jen“ dělají – nesoutěžně, s chutí a rádi staví modely, které je baví a na které mají.  Ale na soutěžích se s nimi nepotkáte.

Tak to by mohlo pro dnešek stačit. Dušička má  pokoj.

P.S. Pane Sládku,  pokud tyto řádky čtete, berte je jako příspěvek do Vaší vědecké práce,  s kteroužto se hodláte ucházet o Nobelovu cenu na modelařinu. Hlásím se jako konzultant do Vašeho týmu :-).

Reklamy