Něco asi špatně je.

Včera se mi dorazilo další číslo časopisu RC revue. Rád čtu úvodníky Tomáše Sládka, se kterými někdy souhlasím, někdy ne a někdy na ně nemám vůbec žádný názor. Po přečtení posledního úvodníku „Není něco špatně?“ se mne zmocnil jistý neklid. Začal jsem se různě ošívat a přemýšlet,  zda na tento článek zareagovat a jakou zvolit formu. Nerad bych někomu vnucoval svůj veskrze pesimistický náhled na svět a tak zmobilizuji veškerou sebekázeň a  pokusím se držet co nejvíce pragmatického stylu vyjadřování. A co mne vlastně na úvodníku Tomáše Sládka zaujalo nebo spíše, s nádechem škodolibosti, potěšilo? Asi to, že i jemu, vždy pozitivně naladěnému, lehce došel modelářský optimismus.  Vezmu tedy pár otázek, které byly v úvodníku položeny, volně je ocituji a pokusím se na ně odpovědět ze svého pohledu. Zdůrazňuji – ze svého pohledu.
O co v úvodníku jde?  Panu Sládkovi a nejen jemu chybí na soutěžích mladí soutěžící cituji: “ modeláře mezi dvacítkou a třicítkou na soutěži skoro nepotkáme“ konec citátu.
Kdy by modeláři, kterým by dnes bylo mezi 20 a 30 lety, získávali modelářské základy navštěvováním kroužku? Bylo by to v letech 1992 – 2002. Vezmu příklad mého kroužku, který jsem nejprve navštěvoval a pak i pomáhal vést. V tomto období se rozpadal Svazarm a jednotlivé  jeho organizace mnohdy úplně skončily činnost. Dále probíhala transformace Svazarmu do nové organizace AVZO. U nás v Neratovicích to dopadlo tak, že zanikl leteckomodelářský klub a ze dvou modelářských kroužků přežil jen jeden.  Já byl členem  zaniknuvšího kroužku. Proč zanikl? Protože dva z jeho vedoucích začali podnikat a čím více podnikali, tím méně času měli. Já jsem změnil zaměstnání a začal jsem dělat ve směnném provozu. Najednou nebyl nikdo, kdo by s dětmi mohl být každé úterý od  16:00  v dílně. Pokud to podobně probíhalo i jinde, pak není divu, že je modelářů kategorie 20- 30 let málo. Vždyť je neměl kdo vychovat. Mimochodem – modelářský klub byl obnoven až v roce 2001, činnost druhého kroužku se již obnovit nepodařilo.

1) Proč se tak málo potkáváme s mladými soutěžícími i v kategoriích současných, ve kterých se létá(jezdí) s modely, jež jsou stavěny moderními technologiemi a mají vysokou technickou úroveň?

Právě proto, že jsou stavěny moderními technologiemi a mají vysokou technickou úroveň. Tudíž jsou pro běžného modeláře buď technologicky nepřístupné a nebo finančně nepřístupné. Postavit dnes špičkový soutěžní volný model vyžaduje klasické modelářské vzdělání (tzn. absolvování kvalitního modelářského kroužku) a dostatek zkušeností v práci s moderními materiály. V oficiálních mezinárodních RC kategoriích se dnes bez kompozitového modelu soutěžící neobejde. Kdo má 15000 – 25000+  na pořízení konkurenceschopného modelu? A kde jsou prostředky na kvalitní vybavení tohoto modelu? A jestli to myslím se soutěžením vážně, nemohu mít pouze jeden model.  Je reálné, aby mladý člověk, studující střední či vysokou školu nebo hledající své pracovní uplatnění po absolvované škole, systematicky investoval takové finanční částky do koníčka, když peníze potřebuje na důležitější věci ?  Určitě to možné není – snad jen s tou vyjímkou, kdy některý z rodičů vydělává nechutné a místy až nemravné obnosy a má pro koníčka svých dospělých či dospívajících ratolestí pochopení.  Tak toto nebyl můj případ a mé -náctileté a -tileté děti již dnes vědí, že to nebude ani jejich případ.

2)Nejde paušálně říci, že mladí  o modelařinu nemají zájem vůbec…Přece ne všechny ARF a RTF modely, kterých se zase u nás neprodá tak málo, si kupují staří kozáci, dokonce bych si troufl tvrdit, že v tomto případě budou mladí převládat.
Jak je možné, že se aspoň u některých z nich jejich prvotní zájem o modelařinu … neprohlubuje a časem nepřeroste v opravdového koníčka, kterého by provozovali opravdu intenzivně na soutěžní úrovni, ale naopak zase dost brzy vyprchá?

Já si naopak troufám tvrdit, že mladí ani zdaleka nebudou převládat v případě nákupu ARF a RTF setů. Když se porozhlédnu po svém modelářském okolí za poslední dva roky, tak hlavními kupci ARF a RTF setů jsou jednak modeláři – důchodci, kteří postupně podlehli vábení doposud nepoznaného v kombinaci se stlačováním cen a jistým růstem kvality těchto setů  a druhak doposud modelařinou nepolíbení jedinci věkové skupiny 4O – 5O let. Ti si tyto sety či ještě lépe vrtulníkové sety pořizují z důvodu jakési výzvy, kterou hodlají přijmout a hodlají i zvítězit. To jsou z pohledu klasického modeláře naprosto nemodelářské důvody a celý tento přístup je jaksi ujetý. Nicméně přijímání výzev je dnes velmi moderní a nesvědčí to bohužel o ničem jiném, než že pracovní návyky se přenáší i mimo práci a že generace, která zažila komunismus si nechává úspěšně vymývat mozky i kapitalismem , né -li přímo imperialismem :-). Vím o čem mluvím – vidím to na vlastní oči v mém zaměstnání.  Před rc modely byly v kurzu zase receivery pro příjem komunikace letového provozu. Vy ještě nemáte receiver? My tady všichni máme receiver!
Tím je vysvětleno i to, že se z kupců ARF setů nestávají noví modeláři, stejně jako se předtím z majitelů zmíněných receiverů nestali radioamatéři.  Člověk – doposud nemodelář, který si koupí set se sám o sobě nemá šanci stát modelářem, protože mu chybí a bude chybět již jednou zmíněné klasické modelářské vzdělání – tedy kroužek. Bez toho nemá šanci pochopit, co modelařina obnáší a nemá jak získat zkušenosti. Mimochodem – klasické modelářské vzdělání chybí i většině dnešních mladých úspěšných pilotů  RC modelů. Většina z nich žádný balsový model z prkýnek a podle plánku v životě nepostavila. Těžko říci, zda jim to vyčítat. Možná, že je to třeba špatná optika z mé strany a jaksi nechci pochopit, že modelařina je,  stejně jako atletika, sport a tak je třeba k ní přistupovat.  Atlet oštěpař si také svůj oštěp nehobluje sám ze dřeva, ale nechá výrobu na specializované firmě a její produkt si pak koupí(pokud sežene sponzory). Proč by se špičkový pilot rc modelů měl chovat jinak? Jemu nejde o modelařinu jako takovou. On je na vyšším levelu – jemu jde o výsledek k jehož dosažení potřebuje dokonalé náčiní.

3)Je to tím, že provozovat modelařinu soutěžně je pro ně příliš náročné časově?

Ano, provozovat modelařinu je časově náročné. Také vydělávání peněz na živobytí  zabírá čím dál více času. Navíc jsou tu jiná nemodelářská lákadla pro mladou generaci v podobě řekněme nových moderních technologií a dalších věcí či možných zážitků.  A na ty je potřeba také čas – čím dál více času.

4)Nebo se mladým lidem vytrácí z krve soutěživost, která bývala považována za přirozenou vlastnost mládí?

Tak nevím, asi jsem nebyl mladý. Nebo možná díky svému celoživotně nízkému sebevědomí jsem nikdy nebyl soutěživý. V každém případě čím jsem starší, tím se moje zanedbatelná soutěživost více blíží k absolutní nule.  A když pak vidím svého desetiletého syna, jak s ním mávají neúspěchy v tenise a jak se mi jej nedaří přesvědčit, že je teprve začátečník a tak nemůže vyhrávat hned v prvních odehraných zápasech, tak soutěživost nepovažuji za bezvýhradně pozitivní vlastnost.

5)Nebo  v sobě sice mají soutěživost i dnes, ale uplatňují  ji na jiném poli a modelařinu, respektive létání či ježdění s modely považují pouze za prostředek k odreagování, něco jako chození do kina?

Já myslím, že s tou soutěživostí je to kus od kusu. Jestli  se uplatňuje v jiných oblastech či činnostech si netroufám říci. Když je parta tak i to létání a i případné soutěžení jde mnohem lépe.  Existují modelářské kroužky, které fungují , vychovávají nové modeláře  a ti modelařinu určitě nestaví na roveň chození do kina.  Zároveň však nemají a mnohdy ani nemohou mít soutěžní ambice.  Na kategorii, která by se jim líbila nemají finance a dělat modely, které mne nebaví jen abych mohl závodit je nesmysl.  Modelařinu prostě „jen“ dělají – nesoutěžně, s chutí a rádi staví modely, které je baví a na které mají.  Ale na soutěžích se s nimi nepotkáte.

Tak to by mohlo pro dnešek stačit. Dušička má  pokoj.

P.S. Pane Sládku,  pokud tyto řádky čtete, berte je jako příspěvek do Vaší vědecké práce,  s kteroužto se hodláte ucházet o Nobelovu cenu na modelařinu. Hlásím se jako konzultant do Vašeho týmu :-).

Reklamy

15 komentářů to “Něco asi špatně je.”

  1. Jiří Havel Says:

    Ta tvoje rozvaha se mi moc líbí, má to hlavu i patu, celou jsem ji se zájmem přečetl a s řadou tvých závěrů beze zbytku souhlasím. Mám jen takový pocit, že k Tomášovi Sládkovi se tvůj elaborát jaksi samovolně neprotlači – i když by měl a mohla by to být zajímavá odpověď na jeho úvodník a podnět k další diskusi. Asi mu pošlu malé upozornění…

    • aviator Says:

      Děkuji za reakci – moc mne potěšila. Přemýšlel jsem, že bych tento text poslal přímo do redakce RCR, ale stále z něj místy cítím jistou nedotaženost či neúplný pohled na věc. Tak jsem příspěvek dal sem a rozhodl se čekat na případné ohlasy. Zároveň to mělo posloužit jako test „nevyzpytatelných cest internetových“ ( jestlipak se RCR propracuje k mému webu?).

      • Tak jsem si procházel záložky ve svém internetovém prohlížeči a narazil jsem na tento zajímavý příspěvek. S Tvými komentáři souhlasím, protože již několik let se snažím získat pro modelařerní děti v libereckém DDM Větrník. Je to boj na dlouhou trať a zvláště v dnešních ekonomických podmínkách rodin. Je to ovšem na delší vyprávění.

      • aviator Says:

        Jsem rád, že s mým pohledem na věc souhlasíš. Já obdivuji každého vedoucího kroužku, který svůj čas věnuje výchově nových modelářů. Myslím tím modelářů, pojímajících tuto činnost jaksi komplexně, ne jen jako pilotování či „pouštění“ zakoupených produktů – modelů. Je mi jasné, že to je na dlouhé vyprávění. Jen pevně doufám, že nákupování hromadně vyráběných produktů nebude jednou prohlášeno za modelářství a klasická modelařina za postupně vymírající odnož, kterou se zabývá pouze hrstka podivínů.

  2. Ahoj
    Pročetl jsem úvodník, i reakce v současném RCR a protože je tam zmínka i o „chovatelském webu RC letadel“, tak jsem si pročetl tvoje názory. Za tento laxní přístup se omlouvám.
    Já to vidím kolem sebe. Jak na letišti, na rcmanii, tak na závodech. Spousta lidí si chce u modelařiny jen oddechnout. Nemají potřebu soutěžního stresu, kde startuješ s akrobatem za deště a vichru. Nemají potřebu vstávat ráno na trénink a pak jít do práce. Nepotřebu jí se stresovat, zda model poletí, protože mávnul někdo praporkem. Klidně si počkají na sluníčko, bezvětří o sobotním odpoledni, klidně model rozeberou a po zapojení serva křidélek LETÍ na druhý pokus. Ta radost, že model udrží ve vzduchu, to jim stačí.
    A pokud někdo přijde na závody, protože si myslí, že to umí, tak je často i přes veškeré rady od závodníků poslední. To je v dnešní době těžká pilulka. Ale ono to prostě nepřijde samo jen přečtením na Wiki.
    TomasC

    • aviator Says:

      Tome, Ty se určitě omlouvat nemusíš, i když – visí to tu už měsíc a reakce přišla až po upozornění v RCR…no nějak to zkousnu :-). Naopak – já dnes nebudu spát z toho, že modelářská „kelebrita“ Tvého kalibru obětovala část svého drahoceného času na to, aby napsala svůj názor do mého skromného elektronického památníčku. Moc díky za reakci, vážím si toho.

  3. Láďo, výborné zamyšlení, trefné a v mnohém dozajista pravdivé. Možná mi tam jenom chyběla zmínka o tom, že dnešní mladí před klasickou modelařinou dávají přednost virtuální zábavě na Netu a dokopat je k něčemu rozumnému, je buď zhola nemožné, nebo to stojí příliš úsilí a již předem je to odsouzeno k nezdaru. Když k tomu připočteš Tebou zmiňovaný nedostatek volného času a peněz, je výsledek hodně smutný.

    Navíc většina soutěžních kategorií je především o penězích, neboť se vždycky najde pár jedinců s bohatším rozpočtem, kteří pořídí technologicky nejvyspělejší řešení a bez ohledu počet tréninkových hodit to ostatním natřou. Jednou, dvakrát, třikrát … a málokdo bude jezdit na soutěže s tím, že na bednu nemá šanci. Možná až budou starší – viz F3B kategorie 😉

    Poslední dobou jsem si zvykl říkat, že doba je zlá a bohužel to vypadá, že nějaké podstatné zlepšení je všeobecně i v modelařině v nedohlednu.

    Martin

    • aviator Says:

      Martine, díky za Tvůj komentář. S tou NET-zábavou máš naprostou pravdu a možná, že to je ta hlavní příčina postupného „úhynu“ modelářství. Prostě je jiná doba. Nemažme si med kolem úst – modelařina nikdy nebyla masová zábava a nikdy to s ní nebylo jednoduché, ale přeci jen se objevovaly nové tváře. Když mně bylo 20 let, tak se o internetu vedly pouze vzrušené debaty ve svazáckých kroužcích – anarchistické kroužky byly zakázány :-). Dnes je vonička koníčků daleko obsáhlejší a modelářství prohrává s moderními počítačovými technologiemi. Koneckonců když vezmu sám sebe – před pár lety, kdy mne modelařina opravdu hodně zajímala, bych seděl touto dobou v dílně a něco stavěl. Dnes? Zoufale nemůžu najít motivaci k tomu, abych postavil či alespoň zrealizoval něco, co by mne z modelařiny bavilo. Sedím tu na „Netu“ a v podstatě mrhám časem.
      Soutěžení je opravdu o penězích a to nejen v RC kategoriích. Jsou potřeba nejen na zakoupení špičkového vybavení, ale v přeneseném slova smyslu i k zakoupení volného času na
      trénink, zaplacení dopravy na soutěže a tréninky a dalo by se jistě pokračovat a domýšlet do důsledků. S tím se ale nedá nic dělat. Naštěstí soutěžení není pro modeláře povinné.
      Díky poslednímu odstavci Tvého příspěvku mám tu čest přivítat Tě mezi trudomyslnými – doba je zlá více než se zdá.

  4. Ahojky.
    Nikdy jsem členem kroužku nebyl a postavil jsem toho fakt hodně.
    Celé je to o tom, baví mne to…(je to můj koníček), nebo de fakto nebaví a žiju jen jako příslušník tupého spotřebního stáda co viděl modýlek v ptáku loskutáku a nabyl dojmu, že to taky musím mít.
    Nic mezi tím není.
    Prostě bu´d se s tím (láskou k nějaké činnosti narodíš) nebo nenarodíš. Žádná psychologie v tom není .

  5. tomashr Says:

    Ahoj, na svém blogu http://modelweb.fotozona.cz/2012/08/proc-je-malo-mladych-na-modelarskych.html jsem sepsal článek, který tvůj poněkud doplňuje o ještě jeden úhel pohledu…

    • aviator Says:

      Pěkně Tomáši! Moc díky za „speciální přílohu“ mého příspěvku. Přiznám se Ti, že při probírání se vzpomínkami jsem nešel tak daleko jako Ty a na to sbírání bodů za aktivitu soutěžní, bodovačskou atd. jsem ani nevzdechl. Musím Ti dát za pravdu, že tenkrát byla účast na soutěži jedním z hlavních cílů činnosti v modelářském kroužku právě díky získávání „bodů na materiál“. A že jsme objeli maximum soutěží v nám dostupném okolí. A že jsme se naotravovali rodičů a známých, zda by nevzali auto a neodvezli nás na soutěž. Naštěstí se nám na soutěžích relativně dařilo. Několikrát jsme se s žáky z kroužku dostali i do krajského přeboru. Jenže to byly všechno volňásky a dá se říci, že tyhle soutěže byly víceméně pohoda. Navíc – informace si tehdy mohl sbírat pouze četbou Modeláře a účast na soutěži spojená s okukováním toho, jak to dělají ostatní, byla velkým přínosem.

  6. dědek Says:

    Ahoj mládeži.
    Něco přes 50 let jsem vedl kroužky. Za socializmu v Libni a potom ve Zlíně. Je fakt, že upoutat mládež je problém. Pokud je v dílně víc jak 6 adeptů modelařiny je to problém. Je to 10 minut na jenoho žáčka v jedné hodině. A tak jsem se přestal zaměřovat na lepení špejlišek a od Jardy Řešátka objednal Tornáda. Postaveno s mládeží ze 6 třídy to bylo dost rychlé a začala výuka v létání. Dnes není problém obstarat si jednoduchá rádia, ale začal problém s nabíjením. I to se zvládlo. Brutálním způsobem jsem je učil lítat pomocí tahání za uši. Tomu však předcházel cvičný trénink v dílně, kde se učili létat na sucho. Jeden s Tornádem cvičil a pilot s vysilačem musel reagovat vyrovnáním do rovného letu. Potom na kopci se teprve učili létat. Uhlídat dva v luftě je ale horor. Když to zvládli, tak museli vystoupat do 50 m a lítat bez motoru a zkoušet termiku. Občas jsem k někomu přišel, hrubě hrábnul do řízení s tím a teď to srovnej. Pokud bylo počasí na kočku, tak se teprve učili lepit házedla. ( je jasné že sekunďák byl stále v pohotovosti). Největší úspěch není přivést žáčky na soutěž, ale s modely do luftu. Pokud vím, tak většina lítá stále. Jeden žáček mě před lety řekl: Ty jsi mě učil, že lítat větroně je to nejlepší a to není pravda!!! Začal se věnovat lecčemu včetně vrtulníků čuďáků, ale teď se vrátil k větroňům. Asi kategorie F3B patří k těm nejnáročnějším a i nejhezčím. ( F3D je ale o kategorii vejš!!! a když létal Ríša Velas z Č. Lípy tak jsem se za ním krčil a dá se říci něco o vlasu, který by se neprotáhl).
    Co dodat. Doba je už taková a převážně jen penzisti mají dost času na vedení kroužků. Ten, koho to nechytne prostě lítat nebude. Vím jen, že ti co kroužkem prošli se k tomu vrátili po letech až když to chtěli naučit své potomky.
    Za mlada jsem lítal volňásky, pak byly upoutaný a ještě pokojáky. A dost. Dneska je přehršle kategorií a kdo si má co vybrat. V podstatě je nejjednodužší koupit nějakýho gumáka s rádiem a soutěže přijdou možná i později.
    Že je něco špatně? možná. Ale pro širší záběr chybí prašule a naše slavné ústředí může dát jen tolik, kolik zbyde po reprezentaci reprezentantů na MS i na mládež. Pokud ale dnešní kroužky budou nahrazovat dřívější družiny, nic se nezlepší. Když žáček navštěvuje každý procovní den jiný kroužek, co si má potom vybrat…

  7. Zajímavá debata, asi už jsem přišel s křížkem po funuse, ale stejně sem ještě něco přilepím, i s rizikem že už to nikdo neuvidí.
    Věren svému optimistickému světonázoru si myslím, že ta sklenice není jen poloprázdná, ale taky poloplná. Rozhodně si nemyslím, že by faktorem byla nějak moc ekonomika – statistika říká, že se máme v průměru pořád líp a i když všichni brblají, tak to asi tak bude. Za druhé, jsou k mání stále úžasnější věci za méně a méně peněz – po delší době jsem byl na hobbykingu, no to je mazec co se dá koupit třeba za rádio za pár dolarů. Modelařina vždycky zajímala jen malou slupku populace a to se uznávám změnilo trochu k horšímu, když ti stejní týpci můžou teď třeba něco zajímavého (a ne že ne) dělat online. To je vývoj a jediná konstanta je, že svět se pořád mění a naše vnoučata ten náš už možná nebudou chápat. Nevím jaké známénko té rychlé změně dát, spíš by to bylo ale plus.
    Jsem si jistý, že budou vždycky nějací závodníci, vždycky nějací stavitelé historiků nebo obřích modelů, ani ta řemeslná dovednost úplně nezmizí, místo kroužků to akorát třeba bude učit otec syna. A kdoví, třeba až budu v důchodu, tak nějaký kroužek povedu sám. Ani ty kroužky úplně nezmizí. A tak dál.
    Asi bude míň dřevěných modelů a víc pěny, laminátu a uhlíku… ovšem vsadil bych se, že stavitelé z lípy, bambusu, pediku, kaseinu a kablo papíru a jak se to všechno jmenovalo taky vrtěli napřed hlavou nad balsou, herkulesem a modelspanem.
    Jo a žhavíky, tak ty (skoro) nikomu chybět nebudou, nemluvě o detoňácích. … 🙂

    Tak to já jen tak, aby tu nebylo tak chmurno.

    • aviator Says:

      Děkuji Ti za příspěvek do debaty, byť přišel později než pozdě :-). I tak se cítím poctěn. Je to známka toho, že tento můj článek měl smysl. Asi bych potřeboval nějaké školení, abych dokázal chápat svět optikou „poloplné sklenice“ a nikoli té „poloprázdné“. Pomohlo by mi to zbavit se pocitu, že jsou chvíle, kdy by se optimisté měli popravovat. 🙂

  8. Ještě s jedním křížkem po funuse se připojím i já…
    Myslím, že obvyklý životní cyklus modeláře je
    x-15let se učí modelařinu (v rodině, u souseda, v kroužku, sám…)
    pak odejde na školu, do práce, založí rodinu a na modelařinu není čas. K modelařině se vrátí se svými dětmi (táto, co to máš na skříni? Pojďme to opravit…), nebo vnoučaty… nebo po rozvodu, v důchodu…
    Prostě očekávat velké zastoupení modelářů ve věku 15-35let se moc nedá čekat. To je dané.
    Problém je, že když se modelařinu nenaučí jako dítě, v pozdějším věku je to málo pravděpodobné (ale ne vyloučené).
    A s tím přichází druhý problém kde se to má naučit? Rodinu nebo souseda pominu, tam to ovlivnit nikdo cizí nedovede, ale je možnost kroužků. A kroužky netrpí nedostatkem dětí, těch by bylo dost. Ale nejsou vedoucí. A to nejen modelařiny ale vůbec technických věcí – robotika, elektronika, astronomie,….atd. A ti vedoucí, co jsou, jsou už důchodci anebo se k tomu věku rychle blíží. A noví nejsou…
    A aby to nebylo moc jednoduché, tak získání nových vedoucích stát ještě zkomplikoval požadavkem na absolvování pedagogického minima v rozsahu 80 hodin.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s

%d bloggers like this: