Archiv Listopad, 2012

Magnum Reloaded podruhé a tentokrát moje.

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly with tags on 23.11.2012 by aviator

To už bude rok, co jsem Magnum dával do krabice a posílal partičce nadšenců na Kladno. Byl to právě Tomáš Nemcsok a Jarda Spejchal, kteří si po loňské návštěvě lipského veletrhu, konaného v Lipsku, přivezli z Lipska spoustu pocitů. Ten nejsilnější z nich byl ten, že nutně musí mít ve svém arzenálu Magnum Reloaded. Nikoliv revolver, nýbrž letadlo. O tom už jsem psal a ne zrovna nedávno. I mně se toto poletovadlo zalíbilo a když jsem zjistil, že kontruktérem modelu je Martin Muller, nebylo o čem diskutovat a bylo jasné, že Magnum potřebuji nutně i já. Jenže zatímto například Tomáš dal svůj stroj do provozuschopného stavu již v závěru roku, já na výřezy celý rok pouze koukal, občas jsem je vzal i do ruky ale ne a ne začít se stavbou. Ten impuls přišel až začátkem listopadu. Honza Zelenka hledal na zimu „sparingpartnery“ pro létání v tělocvičně. Mail dal mail, slovo dalo slovo a já se zničehož nic ocitl v sobotu večer v tělocvičně. S sebou jsem měl Bristola Scouta, pomlácenou rozlepenou Juku jak se záhy ukázalo i s nefunkčním motorem a samozřejmě Vapora. Do příštího létání, neboli do týdne a do dne, musím postavit Magnum! Rozkaz zněl jasně a tak jsem se do toho pustil hned v pondělí.

Začal jsem vymetením šuplíků a s tím souvisejícím ujasněním si výbavy. Magnum lze stavět ve dvou „stavebních slozích“. Venkovní stavební sloh se vyznačuje vyšší celkovou hmotností, použitím větších baterek (cca 800mAh), odnímatelnými plováky, barevnou povrchovou úpravou všech částí modelu, kabinou s větrným štítkem osazenou nejlépe komickou hlavičkou či postavičkou pilota s vlající šálou či vlajícím „hárem“ či čímkoliv jiným, neslučujícím se se zažitou představou pilota. Druhý stavební sloh by se dal nazvat halovým. Úsporná povrchová úprava, kabina naznačená barvou, podvozek pouze z epp bez pohyblivých koleček o plovácích nemluvě, motor o hmotnosti cca 20g, baterie maximálně 450 mAh, ale pokud možno raději kolem 300mAh, serva 5g, co nejmenší přijímač a regulátor. Já samozřejmě zvolil druhou variantu. Polotovar trupu jsem lehce obrousil a zaoblil hrany.
U ostatních dílů jsem pouze začistil otřepy vzniklé při řezání. Následovalo sáhodlouhé vymýšlení, jak vhodně umístit elektroniku, podpořené studiem toho, jak to dělají západoněmečtí soudruzi. Nakonec jsem se rozhodl umístit serva zhruba v místě těžiště a přijímač s regulátorem umístit mezi motor a serva. Ale pozor! Umístit tak, aby kabeláž vedla vnitřkem trupu. To se mi podařilo – mezi servy a motorovým ložem a mezi servy a „jakobychladičem“, umístěným na spodní straně trupu, jsem 10mm uhlíkovou trubkou vyřízl kanály pro kabely. Zkusil jsem výbavu nasucho osadit. Vše sedělo a tak jsem vše opět vyjmul a pustil se do povrchové úpravy. Udělal jsem si jednoduché papírové šablony a ke stříkání využil zbytky sprayů na polystyrén, které mi zbyly z dob, kdy jsem ještě stavěl halové akrobaty a objížděl soutěže. Než jsem se pustil do sestavování, opět jsem nemálo času strávil rozhodováním o tom, zda by nebylo lepší udělat model rozebiratelný. Nakonec jsem musel uznat, že v tomto případě mi dělené éro nepřinese žádný užitek a naopak přidělá práci při stavbě a možná i přidá nějaký ten gram hmotnosti. Dost jsem se zamýšlel i nad tím, zda vyztužovat křídlo či ne. Nakonec jsem do něj přeci jen uhlíkový pásek 3×0,5 zařízl a zalepil. Výškovku jsem vyztužil stejným způsobem, ovšem pásek měl rozměr 3 x 0,25. Tím byly všechny díly připraveny na kompletaci. Jednotlivé díly jsem slepil CA lepidlem, serva a regulátor jsem připevnil UHU porem. Ušetřit jsem chtěl i na táhlech a to tím, že místo nich natáhnu lanka. Ale byla by to zbytečná opičárna a tak jsem dal přednost uhlíkovým táhlům na jedné straně připojených smšťovací bužírkou k páce serva a na straně páky kormidla zakončené strunou tvaru „Z“, přismrštěnou bužírkou k táhlu a zajištěnou kapkou lepidla. Použité vybavení je v kvalitě „co dílna dala“. Serva HXT500, motor POT30w, vrtule GWS 8×4, regulátor Turnigy 10A, přijímač 4-kanálový Orange R410 DSM2, lipol Himodel 2S 330mAh do haly a Hyperion 2S 450mAh na ven. Montáž vybavení šla hladce až na propojení regulátor-motor. To jsem několikrát předělával a až se třetím typem uspořádání jsem byl spokojen.


Model jsem vyvážil jak jinak než vhodným umístěním baterie. Halovou baterku lepím na suchý zip na spodek trupu mezi nohy (podvozku). Pro venkovní baterky vytvořím výřez v trupu, ale na to je zatím čas. Magnum jsem zalétal předminulý pátek ve 21:30 na ulici před domem. Osvětlení zajišťovala jedna lampa pouličního osvětlení a kontrolní ledka přijímače Orange. Byť byl prostor značně stísněný, zálet modelu se vydařil. Hned v prvním letu jsem vylétal celé baterky na jeden zátah. Následující den, v sobotu večer, mělo Magnum i svou halovou premiéru. Musel jsem zkorigovat polohu těžiště neboli posunout baterii vzad a pak už jsem si jen vychutnával výborné letové vlastnosti. Magnum je stabilní, obratné a dokáže létat v překvapujícím rozsahu rychlostí. Jeho nastavení lze přizpůsobit jak začátečníkovi, tak zkušenému pilotovi. Ten by si určitě povzdechl, že by to chtělo ovládaná křidélka. Možná že jo, možná že ne. Tady se nabízí prostor pro experimenty a předělávky. Za sebe mohu říci, že křidélka bych sice přivítal, ale určitě bych nebyl nadšen, kdyby díky tomuto tuningu mělo Magnum Reloaded přijít o některý ze svých typických a nezaměnitelných znaků. To raději oželím výkrut a na zádech se naučím řídit jen směrovkou.

Reklamy

Skok Jamary.

Posted in NEelektrolety with tags , on 23.11.2012 by aviator

Na přelomu září a řijna se tradiční německá modelářská firma Jamara nadechla a odrazila ke skoku mezi české modeláře. Na zdejší trh uvedla část svého sortimentu za velmi zajímavé ceny. První listopadový víkend u mne strávila jedna z těchto zajímavostí – rc souprava Jamara Air Jump.  V překladu do čínštiny FlySkyTurnigoFrSky. Znalci čínských poměrů již vědí… Asi před rokem jsem měl doma vzhledově téměř identickou soupravu Turnigy 9X v šedé barvě. Fungovala bez problémů. K některým programovatelným funkčnostem bych jistě mohl mít připomínky, ale za ty peníze… Navíc je tento typ vysílače velice oblíben mezi modelářskými bastlíři, kteří jej využívají k implementaci svých vlastních verzí software. Bezkonkurenční stránky k tomuto tématu jsou OK-RiMr.com.

Poslední verze vysílače, kterou prodává i Jamara, je dodávána v černé barvě a musím říci, že z psychologického hlediska hned budí více důvěry.  Stejnou „krabici“ vysílače lze vystopovat pod různými názvy. Skutečným výrobcem je firma FlySky. Stejná krabice ovšem neznamená vzájemnou kompatibilitu. Přijímač Turnigy s Jamarou určitě nespárujete.  I v mechnickém provedení jsou drobné rozdíly – například Turnigy či Eurgle mají integrovanou anténu vysílače, kdežto Jamara má výměnný vf díl.  Jak tedy Jamara namixovala svůj set Air Jump? Vzali vysílačový hardware FlySky v provedení s výměnným modulem, do něj vložili vf díl FrSky 2,4Ghz a k němu použili samozřejmě přijímače od stejného výrobce.  Vše samozřemě s logem Jamara. FrSky je systém typu FHSS. Tento mix doplnila Jamara kvalitním návodem v němčině a angličtině a opatřila cenovkou s velice atraktivní cenou. V těchto dnech stojí set vysílač + 8-mi kanálový přijímač kolem 2500Kč. Pokud se vám jej tedy  podaří sehnat.



Kdyby bylo hezky, tak to v podstatě může letět.

Posted in NEelektrolety, Z historikovského zápisníku with tags on 11.11.2012 by aviator

Kdo nebo co? Novotou vonící Meteor Jiřího Havla.

Rozpětí :  1350mm
Délka: 1000mm
Hmotnost: 980 g
Motor je replika Letmo MD 2,5 ccm diesel vyráběná firmou MP Jet. Model je potažen nažehlovacím hedvábím a vyšel cca o 8 dkg těžší než originál. S tímto modelem, který tehdy postavil Pepík Mašek, jsme chodili „pouštět“ před 60 lety!

JH

Z archivu Václava Davida.

Posted in NEelektrolety, Z historikovského zápisníku with tags , on 11.11.2012 by aviator

Před nedávnem řešil kolega z neratovického klubu Václav David problém s vysílačem. Jeho DX6i si dělala se směrovkou co chtěla. Neutrál ujížděl jak se mu zlíbilo. Následovala reklamace a dlouhé období bez vysílače. A venku bylo ještě tak krásně… Nečekaný volný čas vyplnil probíráním se svým modelářským archivem a já mu tímto děkuji za poskytnuté materiály. Připojené komentáře jsou autentické.

… včera večer mě syn naučil „manipulovat“ fotkama (přeposílat z mailu, skenu, stahovat z foťáku) – a tak jste první, na kom to zkouším.
Ze starých fotek – moje volně létající představa RC-modelu z r. 1960.


… tak tímhle bych se možná mohl vytahovat :  žádný plánek, ale model vlastní konstrukce, včetně vlastní rukou navržených profilů, motor AMA 2,5 ccm, žebra z balsy nařezané z půlmetrového špalku, poslaného hodným strejdou z Austrálie. Je mi asi 13-let a model mi ulétl na leteckém dni na letišti Ruzyň.
Jo, jo – děda mi lez na nervy věčným omíláním jak hnal Boše na Piávě, já zas melu eroplány . . .

Tohle by se vám mohlo líbit –  RC-raketový  A10 Thunderbolt  z Potpronu  (nepovedený sken z lesklých fotek). Asi r.2001-2, jako reklamní pro p.Zikmunda, když dokončil vývoj motorů Rapier a hodlal je prezentovat na Model Hobby.  Letový projev úchvatný, bohužel omezený jen půlminutovým chodem seriových motorů. Pak docela slušný kluz – mohl by létal na svahu.
Poslední snímek – první Bomber Jirky Potenského, ještě lepený epoxidem, osazený žhavíkem MP-Jet. K překvapení všech skeptiků – žhavík Potpron neleptá. Všechno tehdy samozřejmě řídili kolegové.  A10 někde dříme v dílně, chudák Bomber skončil na můj pokus si zařídit . . .


Tak –  takhle končí éro, když mu ve vodorovném letu praskne „natahovací“ lanko . . .