Magnum Reloaded podruhé a tentokrát moje.

To už bude rok, co jsem Magnum dával do krabice a posílal partičce nadšenců na Kladno. Byl to právě Tomáš Nemcsok a Jarda Spejchal, kteří si po loňské návštěvě lipského veletrhu, konaného v Lipsku, přivezli z Lipska spoustu pocitů. Ten nejsilnější z nich byl ten, že nutně musí mít ve svém arzenálu Magnum Reloaded. Nikoliv revolver, nýbrž letadlo. O tom už jsem psal a ne zrovna nedávno. I mně se toto poletovadlo zalíbilo a když jsem zjistil, že kontruktérem modelu je Martin Muller, nebylo o čem diskutovat a bylo jasné, že Magnum potřebuji nutně i já. Jenže zatímto například Tomáš dal svůj stroj do provozuschopného stavu již v závěru roku, já na výřezy celý rok pouze koukal, občas jsem je vzal i do ruky ale ne a ne začít se stavbou. Ten impuls přišel až začátkem listopadu. Honza Zelenka hledal na zimu „sparingpartnery“ pro létání v tělocvičně. Mail dal mail, slovo dalo slovo a já se zničehož nic ocitl v sobotu večer v tělocvičně. S sebou jsem měl Bristola Scouta, pomlácenou rozlepenou Juku jak se záhy ukázalo i s nefunkčním motorem a samozřejmě Vapora. Do příštího létání, neboli do týdne a do dne, musím postavit Magnum! Rozkaz zněl jasně a tak jsem se do toho pustil hned v pondělí.

Začal jsem vymetením šuplíků a s tím souvisejícím ujasněním si výbavy. Magnum lze stavět ve dvou „stavebních slozích“. Venkovní stavební sloh se vyznačuje vyšší celkovou hmotností, použitím větších baterek (cca 800mAh), odnímatelnými plováky, barevnou povrchovou úpravou všech částí modelu, kabinou s větrným štítkem osazenou nejlépe komickou hlavičkou či postavičkou pilota s vlající šálou či vlajícím „hárem“ či čímkoliv jiným, neslučujícím se se zažitou představou pilota. Druhý stavební sloh by se dal nazvat halovým. Úsporná povrchová úprava, kabina naznačená barvou, podvozek pouze z epp bez pohyblivých koleček o plovácích nemluvě, motor o hmotnosti cca 20g, baterie maximálně 450 mAh, ale pokud možno raději kolem 300mAh, serva 5g, co nejmenší přijímač a regulátor. Já samozřejmě zvolil druhou variantu. Polotovar trupu jsem lehce obrousil a zaoblil hrany.
U ostatních dílů jsem pouze začistil otřepy vzniklé při řezání. Následovalo sáhodlouhé vymýšlení, jak vhodně umístit elektroniku, podpořené studiem toho, jak to dělají západoněmečtí soudruzi. Nakonec jsem se rozhodl umístit serva zhruba v místě těžiště a přijímač s regulátorem umístit mezi motor a serva. Ale pozor! Umístit tak, aby kabeláž vedla vnitřkem trupu. To se mi podařilo – mezi servy a motorovým ložem a mezi servy a „jakobychladičem“, umístěným na spodní straně trupu, jsem 10mm uhlíkovou trubkou vyřízl kanály pro kabely. Zkusil jsem výbavu nasucho osadit. Vše sedělo a tak jsem vše opět vyjmul a pustil se do povrchové úpravy. Udělal jsem si jednoduché papírové šablony a ke stříkání využil zbytky sprayů na polystyrén, které mi zbyly z dob, kdy jsem ještě stavěl halové akrobaty a objížděl soutěže. Než jsem se pustil do sestavování, opět jsem nemálo času strávil rozhodováním o tom, zda by nebylo lepší udělat model rozebiratelný. Nakonec jsem musel uznat, že v tomto případě mi dělené éro nepřinese žádný užitek a naopak přidělá práci při stavbě a možná i přidá nějaký ten gram hmotnosti. Dost jsem se zamýšlel i nad tím, zda vyztužovat křídlo či ne. Nakonec jsem do něj přeci jen uhlíkový pásek 3×0,5 zařízl a zalepil. Výškovku jsem vyztužil stejným způsobem, ovšem pásek měl rozměr 3 x 0,25. Tím byly všechny díly připraveny na kompletaci. Jednotlivé díly jsem slepil CA lepidlem, serva a regulátor jsem připevnil UHU porem. Ušetřit jsem chtěl i na táhlech a to tím, že místo nich natáhnu lanka. Ale byla by to zbytečná opičárna a tak jsem dal přednost uhlíkovým táhlům na jedné straně připojených smšťovací bužírkou k páce serva a na straně páky kormidla zakončené strunou tvaru „Z“, přismrštěnou bužírkou k táhlu a zajištěnou kapkou lepidla. Použité vybavení je v kvalitě „co dílna dala“. Serva HXT500, motor POT30w, vrtule GWS 8×4, regulátor Turnigy 10A, přijímač 4-kanálový Orange R410 DSM2, lipol Himodel 2S 330mAh do haly a Hyperion 2S 450mAh na ven. Montáž vybavení šla hladce až na propojení regulátor-motor. To jsem několikrát předělával a až se třetím typem uspořádání jsem byl spokojen.


Model jsem vyvážil jak jinak než vhodným umístěním baterie. Halovou baterku lepím na suchý zip na spodek trupu mezi nohy (podvozku). Pro venkovní baterky vytvořím výřez v trupu, ale na to je zatím čas. Magnum jsem zalétal předminulý pátek ve 21:30 na ulici před domem. Osvětlení zajišťovala jedna lampa pouličního osvětlení a kontrolní ledka přijímače Orange. Byť byl prostor značně stísněný, zálet modelu se vydařil. Hned v prvním letu jsem vylétal celé baterky na jeden zátah. Následující den, v sobotu večer, mělo Magnum i svou halovou premiéru. Musel jsem zkorigovat polohu těžiště neboli posunout baterii vzad a pak už jsem si jen vychutnával výborné letové vlastnosti. Magnum je stabilní, obratné a dokáže létat v překvapujícím rozsahu rychlostí. Jeho nastavení lze přizpůsobit jak začátečníkovi, tak zkušenému pilotovi. Ten by si určitě povzdechl, že by to chtělo ovládaná křidélka. Možná že jo, možná že ne. Tady se nabízí prostor pro experimenty a předělávky. Za sebe mohu říci, že křidélka bych sice přivítal, ale určitě bych nebyl nadšen, kdyby díky tomuto tuningu mělo Magnum Reloaded přijít o některý ze svých typických a nezaměnitelných znaků. To raději oželím výkrut a na zádech se naučím řídit jen směrovkou.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: