Extravagantní Caipi.

Já už od začátku tušil, že západoněmecký model  Caipi nebude pro halové polétání to pravé ořechové. Jenže on měl všechny atributy, na které v případě halových modelů slyším – malý, elegantní, stylově ujetý. Čistá depronová práce. A tak jsem prostě podlehl vnitřnímu hlasu a model si postavil. Na plánek a popis tohoto modelu jsem kdysi narazil na stránkách německého časopisu Modell Aviator. Minulou zimu jsem v hale nebyl ani jednou a ani tuto zimu jsem halu neplánoval. Počítal jsem spíše s tím, že díky času, který ušetřím zrušením halového programu,  začnu zase vlastnoručně stavět venkovní modely. Jenže cesty halové jsou nevyzpytatelné a já už teď mohu říci, že tolik co tuto zimu jsem toho v hale už dlouho nenalétal. Ovšem zásadní rozdíl oproti předchozím sezonám je v tom, že nelétám s tím, s čím by se mělo létat, ale co mne nebaví – tedy s akrobaty – a raději hledám nějaké ty zajímavosti. Tou je i Caipi, konstrukce Mario Bichera.

Caipi_005 Caipi_006
Caipi_010Caipi_008
Caipi_007Caipi_011

Kdo jste někdy létal v hale a chytlo vás to víte, že od létání k létání je v sezóně strašně málo času a vůbec nesejde na tom, zda si pod pojmem „málo času“ představujeme týden, dva týdny či měsíc. Člověk by toho chtěl tolik postavit, ale bohužel nestíhá. Já jsem Caipi stavěl s delšími přestávkami čtyři včery. Stavbu jsem začal stažením a poslepováním plánku z jednotlivých listů A4.  Při této příležitosti jsem nahlédl, samozřejmě pouze do výše svých gymnaziálních znalostí němčiny i do originál popisu na stránkách již zmíněného časopisu. Autor se tam zmiňoval o jistých specifikách létání zatáček s tímto modelem, nicméně já se toho nezalekl. Do stavby jsem se pustil bez nějakého zdlouhavého vybírání či shánění vybavení, neboť jsem shodou náhod měl vše potřebné doma. Deskový extrupor 3mm, čínský střídavý motor s kV 2000 a hmotností 5g, dvě serva 2,5g, vrtule GWS 5×3, čínský regulátor 6A, baterie lipol 2S s kapacitou do 350mAh. Na první pohled není na stavbě nic zvláštního – prostě vyřezáváte, ohýbáte, slepujete. Jenže oko „ostříleného depronového vlka“ přece jen objeví pár zvláštností. Například stavba trupu mi moc nešla pod fousy. Na pravou bočnici trupu nalepíte horní a dolní stranu trupu. Uvnitř tohoto polotovaru provedete kompletní instalaci vybavení – serva, přijímač, regulátor, táhla. Ozkoušíte, že vám vše funguje a celý trup uzavřete levou bočnicí. Nyní jste již bez šance cokoliv uvnitř trupu opravit či upravit bez toho, aby jste trup nějak „zprasili“. Křídlo – vzepětí jednoduché „V“, výztužná žebra pouze ve středu. Předpokládat klidné a příjemné letové vlastnosti srovnatelné s křídlem ušatým je naivní. Navíc křídlo není odnímatelné nýbrž je k trupu napevno přilepeno. Podvozek je proveden jako uhlíková tyč, uložená v překližkových ložiskách s koly z extruporu. Ta jsou vyrobena slepením základového kruhu a dvou mezikruží z extruporu 6mm k sobě, nalepením ložisek z překližky 0,8mm do středu a obroušením takto vzniklého polotovaru upnutého do vrtačky Dremel. Avšak největší zajímavostí jsou závěsy kormidel z UHU Poru. Velice příjemné překvapení. Nikdy bych nevěřil, že to může takhle perfektně fungovat. Zabrousíte styčné hrany kormidla a stabilizátoru, na ně následně nanesete tenkou housenku UHU poru a necháte cca 15 minut odvětrat. Po uplynutí této doby k sobě obě části s maximální přesností přitisknete no a perfektní závěs je na světě.

Caipi_003Caipi_004
Caipi_001Caipi_002
Caipi_009Caipi_012

Výsledkem snažení je elegantní zvláštní malé letadélko s rozpětím 610mm , délkou 530mm a letovou hmotností 75g.  Zálet tohoto stroječku proběhl před týdnem. Hned se projevily nedostatky a nedokonalosti. Ale popořadě. Pětigramový motor má ve spojení s vrtulkou dostatečný výkon, ale na plný plyn točí již zbytečně moc a rezonuje. To nějak poladím. Co moc nepoladím je to již zmíněné chování modelu v zatáčkách. Tam  Caipi letí tak, že máte pocit, že  zatáčí velice tupě a tak přidáváte a přidáváte směrovku až se model zvrhne k zemi. Lepšího výsledku se dosáhne větší výchylkou výškovky, přidávanou v zatáčce ke směrovce. Pro mne je tak nezvykle velká, že jsem uznal za vhodné naprogramovat si i patřičný mix. S ním je komfort pilotáže již ucházejicí, nicméně zatáčky je třeba i tak létat co nejotevřenější. Točení na pětníku Caipi rád nemá. Možná bych mohl zkusit nakroutit na křídle negativy. Díky zalétávání a s ním spojeným méně šetrným přistáním  jsem zjistil,  že podvozek bude třeba odpružit a ložiska kol zvětšit. Tyto úpravy jsem provedl včera odpoledne a hned večer jsem je v hale ozkoušel k plné spokojenosti.
Co napsat závěrem? Tak určitě to, že Caipi není pro každého. Ovšem ten, kdo má v hale něco nalétáno  si  tento model může klidně postavit a vychutnávat si pak jeho extravagantí siluetu při létání  a zároveň i trénovat pilotní dovednosti při obtížnější pilotáži.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: