Archiv Leden, 2013

Větší než malé množství cracku – Crack Yak od RC Factory.

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly with tags on 27.1.2013 by aviator

Plním slib z tohoto článku a za neznámou „y“ dosazuji Crack Yak.
První čtvrtek nového roku „13“ jsem vyrazil do práce s písní „uja Karčiho“ na rtu „Volný den zítra mám, co já s ním udělám“. Totiž – jak jsem chodil mezi svátky do práce a neměl žádné extravolno zatoužil jsem se za to odměnit a to volno si udělat. Navíc děti měly zimní prázdniny nastaveny ředitelským volnem a tak jsem vlastně vyřešil dvě mouchy jednou ranou. A jak jsem tak byl v dobrém rozmaru rozhodl jsem se, že bych si měl do haly postavit něco pěkného, malého a třeba i akrobatického. Začátkem prosince jsem okukoval prototyp malého Crack Yaka, patřícího Honzovi Votavovi juniorovi a už tehdy jsem si říkal, že i když momentálně akrobata do haly zrovna nemusím, tak tohohle bych tedy mohl. Před polednem jsem zavolal Honzovi Sedláčkovi do RC Factory:
„- Ahoj, pracuješ nebo máš dovolenou?
– – Ne-e, normálně pracujeme.
– Já bych rád nějaký to nový malý ero. Něco jsem viděla nedávno u Honzy Votavy.
– – Jasně, ale máme zatím jen Crack Yaka.
– Nevadí. Můžu se pro něj dnes zastavit mezi 15:30 – 16:00?
– – Zastav se, budu tady.“
V 15:45 vcházím do vrátnice VZLU v Letňanech. Nezbytný pohovor s vrátným a záhy stojím na prahu výrobního areálu RC Factory. Vůně páleného epp mne neomylně dovádí k Honzovi a jeho řezačkám. Vedle běžné výroby zde probíhá i výzkumná činnost. – -„Vydrž chvilku, tohle si doříznu a pak se půjdeme podívat vedle na to éro.“ Mám štěstí, protože dnes je tu přítomen i pan David K., spolumajitel firmy. Vstupuji s Honzou do kanceláře, kde je David zabrán do prohlížení zahraničního modelářského časopisu. Z příchozího zákazníka má nelíčenou radost. Zabředáváme do nejen modelářské konverzace a mezitím Honza přináší elegantní nizoučkou krabičku, ve které je poskládán hlavolam Crack Yak. – – „Co Ti k tomu dáme ?“ ptá se. – “ Serva mám, regulátor 6A taky. Co tam používáte za motor?“  – -“ Tenhle 11gramový s Kv 3100.“ Koukám na krásný motorek a hodně váhám. Není zrovna nejlevnější. Nakonec se rozhoduji – já sice doma mám dva 10-gramové motory, které bych mohl použít, ale tenhle si přesto vezmu, protože je krásnej. „Víc takových zákazníků!“ komentuje mé složité rozhodnutí s úsměvem David.  -„Jaký jsou tam potřeba baterky? – – „180-ky Hyperionky.“ – „Hmm, tak ty nemám, tak ty bych si vzal také a raději hned dvoje.“ Na stole přede mnou pomalu roste hromádka. „Ukážu Ti naši připravovanou novinku. Mám tu video ze včerejšího létání.“ říká David. Sledujeme s klukama video. Hm, zajímavé. „Nechceš to ozkoušet? Máme tady testovací výřezy.“ říká Honza.  „Já mám doma ještě výřezy na malé samokřídlo, na které jsem ještě ani nešáhl. Takže mám co dělat.“ bráním se já. „Jenže tohle je krásný“ tlačí David na pilu, hbitě využívaje čerstvých zkušeností s mým způsobem rozhodování. „A tak jo, já si to vezmu.“ Hromada Cracku narůstá o další výřezy a příslušenství a dochází k placení. Paní účetní vyhledává jednotlivé položky a přitom komentuje cenu motoru a baterek jako „drahé“. „Nic drahého mi nedávejte.“ žertuji. Platím a RC Factory opouštím s dvěmi stavebnicemi v podpaží. Na cestu ještě dostávám od Honzy radu jako z reklamy:  „Stavba Yaka začíná připojením baterie na nabíječku. Než se baterie nabije, budeš ho mít hotového.“ Jsem rád, že jsem neuposlechl a zároveň se ukázalo, že mé tvrzení, že jsem dítě smůly je veskrze pravdivé. Podrobnosti se dovíte později.

Cracky_001
Cracky_002Cracky_003
Cracky_004Cracky_005

V pátek odpoledne se pouštím do stavby. Ze stránek RC Factory jsem si do své Xperie Tipo stáhnul návod, abych jej měl stále po ruce. Na první pohled není na stavbě nic složitého. Slepíte vop, páteř trupu a křídla k sobě. Připravíte si nosník křídla – slepíte dva uhlíkové pásky 3 x 0,5mm nad sebe tak, aby vznikl nosník o průřezu 6 x 0,5mm, který pak zalepíte do křídla. Uhlíkovým páskem 3 x 0,5mm vyztužíte výškovku. Nainstalujete servo vop a přilepíte spodní polovinu trupu. Vyrobíte táhla křidélek a nainstalujete servo pro jejich ovládání. Zkompletujete a zalepíte podvozek. Ten mi tedy nejde pod vousy. Nohy jsou tvořeny  uhlíkovým páskem o  průřezu 3 x0,5 mm a na můj vkus jsou příliš měkké a tak nějak vachrlaté a z tohoto důvodu se také obávám o jejich životnost. Dalším krokem je přilepení horní části trupu a sop. Nainstalujeme táhla sop a vop. Nalepíme sfg plůtky a na úplný závěr doinstalujeme zbylou rc výbavu, motor a vyřešíme umístění baterie tak,  abychom nemuseli dovažovat a zároveň abychom měli prostor k posouvání polohy těžiště.
Celkový dojem ze stavby je veskrze pozitivní. Díly do sebe krásně pasují. Mají zámečky udělané tak, aby je  nebylo možno zaměnit či slepit  špatně či opačně. Přesto si při nepozorném čtení stavebního návodu můžete zaškodit. Z vlastní zkušenosti doporučuji bezpodmínečně dodržet postup instalace táhel a ovládacích páček a opravdu lepit páčky do kormidel až jako závěrečný krok instalace. Dále – sfg plůtky. Na každé křídlo mají přijít dva. Na první pohled se zdají být všechny čtyři kousky stejné. Nedejte na toto zdání – vnější a vnitřní plůtek se od sebe mírně liší, takže si je zkuste nejdříve instalovat na sucho a pak teprve lepte. Za odpoledne jsem měl Crack Yaka sestaveného.

Crack Yak „Mini series“
Rozpětí: 600mm
Délka: 650mm
Hmotnost: 83g
Pohonná jednotka: T-Motor 1306/10 + Turnigy 6A
Baterie: 2S Hyperion 180mAh
Radio: Rx Orange DSM2 4ch, 1x servo 4,4g, 2x servo 2,5g

Cracky_006Cracky_007
Cracky_008Cracky_009
Cracky_015Cracky_017
Cracky_012Cracky_016
Cracky_013Cracky_014

 Honzovu zmínku o tom, že než se mi nabije 180mAh lipolka budu mít postaveno, beru jako modelářskou latinu. Navíc kdybych poslechl tak… prostě stalo se to, že jsem neuposlechl pokynu a baterií se zabýval až v posledním kroku, když jsem si chtěl zatočit motorkem. Rozbalil jsem zcela nové originál balení baterie Hyperion 180mAh,  připojil na regulátor a … nic. V hlavě mi  probíhala zrychlená analýza  možných příčin. Vzal jsem starou baterii a vše funguje. Proměření jednotlivých článků odhalilo příčinu problému. Byť byla baterie nová, měl jeden článek napětí 3,7v a druhý 0,17V. Jsem dítě smůly. V  tu chvíli už mám za sebou „chuťovku“ – totiž vypreparování serva křidélek, které se po několika desítkách rozhýbávacích protočeních začalo zasekávat. Rozbaluji druhé baterky a mohu si oddychnout – ty jsou naštěstí v pořádku. Nejlepší na tom je, že tyto baterky jsou dodávány bez servisního kabelu a jsou tudíž určeny k nabíjení bez jakékoliv ochrany. Výrobce na obalu uvádí, že se musí nabíjet pod trvalým dozorem. Kdybych je tedy dal nabíjet a zabýval se mezitím stavbou modelu, asi by mne z práce vyrušil až vyšlehnuvší plamen. Takže jsem měl vlastně štěstí.  Jenže co s poškozenýma baterkama? Rozhodl jsem se , že je nebudu reklamovat. Pack jsem rozebral a podvybitý článek jsem připojil na nabíječ Potensky s nastavením 1 článek, 20mA. Povedlo se, vzpamatoval se.  Po této zkušenosti jsem rozebral i druhý pack a u obou jsem si dodělal jednoduchý servisní konektor, abych je mohl nabíjet svým nabíječem Cellpro 4 . Resuscitovaný pack je sice let od letu lepší, nicméně ve vybitém stavu je mezi jednotlivými články rozdíl 0,4V,  což je neklamný znak toho, že s dlouhou životností rozhodně nemám počítat. Po překonání všech nástrah osudu je tu konečně sobotní večer a první lety s Crack Yakem.  Je to setsakramentsky ostré éro a to mám výchylky hodně stažené. Nicméně s odstupem času musím říci, že to není až tak nepříjemné a že si člověk zvykne. T-Motor 1306/10 je naprosto super a ve spojení s obyčejným reglem Turnigy 6A chodí jako hodinky. Vyzkoušel jsem vrtule GWS 6 x3, 7×3,5 a 6×5. 6×3 je ta správná na blbnutí, u zbylých dvou je třeba hodně rozumně pracovat s plynem. Letová doba je 5 minut a není vhodné ji překračovat. Ono to v podstatě ani nejde, protože pokud se o to pokusíte, začnou vám po páté minutě hodně rychle vadnout baterky. Letové zkoušky ukázaly, že budu muset mírně potlačit motor. Celkově je model nezáludný, s velkým rozsahem rychlostí, extrémně obratný a hlavně nechutně přemotorovaný. Určitě není vhodný pro začátečníky, protože je třeba jej hodně řídit a moc nepřemýšlet nad tím co mám v tom či onom okamžiku udělat. Zkušenější pilot si jeho vlastnosti vychutná. Osobně jsem až díky poletování s Crack Yakem zjistil, jak obrovský je rozdíl v tom, když se člověk snaží viset s modelem normálně seřízeným a tím převýchylkovaným a přemotorovaným. Já totiž doposud žádný takový stroj neměl.

Reklamy

La Ventolina v menší hale či větší tělocvičně.

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly with tags on 20.1.2013 by aviator

La Ventolina – halová větroňka.

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly with tags on 17.1.2013 by aviator

Musím říci, že jsem opravdu chytil „halovou“ slinu. Stavím o stošest stále nové halové stroje a stavím je s chutí a nadšením, což bych ještě před čtvtrokem nečekal. Nestavím to, co se má stavět aby se s tím dalo soutěžit, ale to, co mne baví. Mám totiž na paměti dobrou modelářskou radu, kterou mi nezávisle na sobě dali Miloš Petrbok a Honza Krejčíř – nenech se nikým a ničím ovlivňovat a dělej to co Tě baví. No a tak se snažím dohnat co jsem zameškal a postavit to, co se mi libí. Takže letošní halovou sezónu jsem zatím postavil Magnum, Caipi, 2 kusy halových házedel, x, y a z. Neznámé x,y a z jsem použil záměrně, abych něco předčasně neprozradil a postupně za ně budu dosazovat konkrétní jména modelů. Dnes dosadím za x jméno modelu La Ventolina.

Lavent_009

Když tak nad tím přemýšlím, tak všechny nově postavené modely kromě házedel jsou německého původu. Plánek na Magnum je ke stažení z webu časopisu Model Aviator, Caipi a La Ventolina z Foamie.  Vlastní stavbě předcházela teoretická příprava – prohlídka dostupných informací na webu. Kromě již zmíněného článku a plánku jsem našel i vlákna dvou diskusí se slušnou „výtěžností“. Nejprve jsem se zabýval výběrem vybavení, které použiji. Rozhodoval jsem se mezi přijímačem s integrovanými servy Spektrum AR6400 a samostatným mikropřijímačem Orange v kombinaci se servy Toki. Obojí jsem měl doma k dispozici. Rozhodl jsem se pro AR6400, protože s jeho provozem mám výrazně lepší zkušenosti než s provozem serv Toki. Jako pohonou jednotku jsem chtěl použít jeden ze stejnosměrných převodovkových pohonů, které jsem kdysi zakoupil u HK v HK. Ideově připomínají převodovku do Vapora, provedení mne však hodně zklamalo, ač jsem žádné zázraky nečekal. Pro mé učely nebyla použitelná ani jedna a tak jsem sáhnul po pohonné jednotce z mikromodelu Nano Elite Pro, který jsem pro jeho přílišné poškození odložil. Tu tvoří střídavý motor AP03(3g) a regulátor TGY 3A. La Ventolina je celá postavena z extruporu 3mm. Stavba tedy opět nic zvlášního – vyřezáváte, ohýbáte, lepíte – nicméně alespoň pár poznámek z průběhu stavby:
– Než začnete s vlastní stavbou strávíte nějaký čas slepováním stavebního plánu ve skutečné velikosti z jednotlivých A4-ek.
– Křídla jsou vyztužena zaříznutou uhlíkovou stojinou, půlky jsou slepeny k sobě a střed je spojen vlepenou stojinou z překližky 0,8mm. Hotové spojené křídlo jsem do trupu pouze vsunul a nezalepoval, což se později ukázalo jako prozíravé.
– Nejsložitější prací je zhotovení výklopného pylonu a jeho správné napasování do trupu. Vše musí chodit lehce bez drhnutí. Základ jeho konstrukce je jasný z výkresu, upevnění pohonu k pylonu je ponecháno na dořešení staviteli.
– Drobný problém nastal po odříznutí kabinky. Díky značnému prohnutí měl materiál tendeci se rovnat a tudíž kabina neseděla dokonale na výřezu v trupu. Přidělal jsem tedy vodítka z depronu, která zajišťují správný tvar kabiny nasazené na trupu. Zajištění je provedeno kouskem depronu vpředu a pružícím laminátovým páskem vzadu.
– Barevné doplňky jsou stříknuty spayi na polystyrén.

La Ventolina
Rozpětí: 820mm
Délka: 585mm
Hmotnost: 42g

Lavent_001Lavent_002
Lavent_007Lavent_008
Lavent_004Lavent_003
Lavent_005Lavent_006
Lavent_010Lavent_011
Lavent_012Lavent_013

Dost jsem si vyhrál s instalací mikrovybavení. Bylo třeba vyzkoumat co nejvhonější umístění s ohledem na polohu těžiště, na základě toho vyrobit uhlíková táhla a nastavit co nejpřesněji jejich délku a co nejvolněji jejich chod. Následovala drobná úprava zapojení napájení střídavého regulátoru. Standardně je instalace provedena tak, že na AR6400 je do speciálního výstupu připojen střídavý regulátor a vše je napájeno z lipo 1S o kapacitě cca 150mAh. Při poklesu napětí na baterii pod určitou mez se regulátor odpojí.  Zkušení majitelé AR6400 však doporučují napájet regulátor speciálním přívodem přímo z baterie a do výstupu přijímače pro regulátor připojovat jen signálový kablík. Udělal jsem to tedy stejně.  Určitě se tím nic nezkazí.

Lavent_014Lavent_015
Lavent_017Lavent_018

La Ventolinu jsem začal stavět druhý svátek vánoční tedy ve středu a potřeboval jsem ji mít hotovou do sobotního večera, kdy bylo naplánováno další halové létání. Stavět jsem mohl pouze po večerech, protože mezi svátky jsem chodil do práce. Zvládnul jsem to i s drobnou časovou rezervou. Do haly jsem odjížděl pln očekávání a namlsán předem shlédnutými videi. Zklamání bylo velké. La Ventolina sice letěla, pohon měl dostatečný výkon, ale ovladatelnost byla doslova hrozná. Dostat ji do zatáčky  nebylo téměř možné a když už se to povedlo, tak následoval pád po křídle. Následující den odpoledne jsem demontoval kormidla a křídlo a pustil se do úprav. Kormidla jsem vyrobil nová s dvojnásobnou plochou než měla původní a mírně jsem upravil zavěšení tak, aby chodilo volněji. U křídel jsem se rozhodl změnit vzepětí z jednoduchého V na W. V místech kde končí uhlíkový nosník jsem odřízl uši, vyřízl výztužná žebra, vše na sucho spasoval. Střed křídla jsem  nasunul do trupu a poté teprve nalepil uši a žebra. Letová zkouška byla na pořadu následující sobotu a výsledek se dostavil. Ovladatelnost a obratnost se neskutečně změnila. Nyní je polétání s La Ventolinou balsám na duši. Halová rekreace. Elegance modelu   spojená s exotičností výklopného pohonu to vše doplněno rozvážným majestátním letem vytváří celkový dojem,  který okouzluje většinu příznivců halového létání.

Lavent_019Lavent_020
Lavent_021

Magnum v hale.

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly with tags on 6.1.2013 by aviator

Video k tématu Magnum Reloaded.

1.1. v jednu.

Posted in Elektrolety, NEelektrolety on 2.1.2013 by aviator

01012013_001