Archiv Listopad, 2016

Vždyť já vlastně nikdy nechtěl stavět letadýlka.

Posted in NEelektrolety on 27.11.2016 by aviator

Mě vlastně vždycky zajímala závodní auta a z nich hlavně Formule 1. Troufám si říci, že jsem o formulích měl velice slušný přehled díky neustálému pročítání Světů motorů, Motoristických současností a obzvláště příloh druhého jmenovaného časopisu Piloti F1 a Grand Prix. Slušný přehled, který jsem si udržoval až do nástupu vojenské základní služby. A slušný přehled jsem měl i o domácí okruhové a vrchařské scéně. Modelařit jsem začal díky vystřihovánkám v ABC a Světě motorů a záhy jsem zjistil, že kvalitní slepení vystřihovánky není žádná legrace. Pak jsme s kamárády na základce začali stavět a jezdit tzv. foukací formule a z nich následoval obrovský technologický skok k závodům na domácí autodráze. To nás drželo několik let. Pořádali jsme seriál závodů a v době největší slávy se účastnilo až  sedm závodníků, opravuji „závodních týmů“. Škoda, že jsme v té době nepořizovali fotodokumentaci. Zároveň jsem objevil časopis Modelář, kde jsem nasával informace v rubrice Auta. Ostatní obsah byl pro mne v podstatě nezajímavý a s nelibostí jsem nesl, že autům je věnována pouze jedna dvoustránka. Mými modelářskými hrdiny byli stavitelé a závodníci rc modelů aut. Dvojice Cibulka – Stočes a jejich nezpomenutená dvojice formulí Ferrari 312 T2. Zároveň mi bylo jasné, že toto je pro mne něco nedosažitelného a že je třeba si klást menší cíle. Autodráha byla velice zajímavou alternativou a navíc u nás v Neratovicích fungoval ve Svazarmu klub dráhových modelářů s vlastní autodráhou, která byla svého času nejdelší v republice. Okály, Ostertág, Míček, Basel, Šulc a v neposlední řadě Libor Putz – to jsou jména dráhařů, o kterých jsem tehdy četl a teď jsem je dal na první dobrou z hlavy. Jenže…oni si blázni stavěli a upravovali motory a bez toho to prostě nešlo. A bez kovoobrábění se také neobešli, stejně jako „ercéčkáři“. Pro mne nepochopitelné průhledné „boční spoilery“, high-tech podvozky, alchymie vodítek, kartáčků a pneumatiky…většina z toho pro normálního smrtelníka v ČSSR nedostupná, což ostatně v modelařině té doby, tedy 80-tých let minulého století, nebylo nic neobvyklého. Ale pak se to nějak zvrtlo … bratr začal chodit do leteckomodelářského kroužku, já díky tomu k „pouštění letadýlek“ také přičuchl no a už jsem se vezl.
Ale proč tak dlouhý úvod ? Nedávno mi youtube „sdělil, že si myslí“,  že by mne mohlo zajímat video z mistrovství Evropy dráhových modelů. Sice už je pár let stalé, ale je opravdu hodně zajímavé.

 

Reklamy

Nedělní chvilka modelpoezie.

Posted in NEelektrolety on 27.11.2016 by aviator

Má nedávno zveřejněná ukázka ze sbírky veršů pro modeláře vzbudila rozruch obzvláště na hořovicku a inspirovala jednoho z tamních modelářský básníků  k napsání vlastní básně na stejné téma. Z veršů je cítit autorův vnitřní souboj s vlastní rozervanou modelářskou duší, souboj minulého s přítomným, chtěného s reálným. V neposlední řadě nelze přehlédnout jistou alegorii na téma kritiky dnešní konzumní společnosti. Začtěte se prosím do následujících veršů Jana „Jeníka“ Krejčíře.

Na zemi leží modely
Mám po nich šlapat nohou?
Léto je stejně v p…..
Někomu posloužit mohou.

Modely visí na stěně,
pozvolna pod prachem mizí.
Nehledím na ně už nadšeně,
postižený tvůrčí krizí.

Modely co jste v garáži,
i má letecká bedno.
Už mě ani nezaráží,
že je mi to všechno jedno.