Vždyť já vlastně nikdy nechtěl stavět letadýlka.

Mě vlastně vždycky zajímala závodní auta a z nich hlavně Formule 1. Troufám si říci, že jsem o formulích měl velice slušný přehled díky neustálému pročítání Světů motorů, Motoristických současností a obzvláště příloh druhého jmenovaného časopisu Piloti F1 a Grand Prix. Slušný přehled, který jsem si udržoval až do nástupu vojenské základní služby. A slušný přehled jsem měl i o domácí okruhové a vrchařské scéně. Modelařit jsem začal díky vystřihovánkám v ABC a Světě motorů a záhy jsem zjistil, že kvalitní slepení vystřihovánky není žádná legrace. Pak jsme s kamárády na základce začali stavět a jezdit tzv. foukací formule a z nich následoval obrovský technologický skok k závodům na domácí autodráze. To nás drželo několik let. Pořádali jsme seriál závodů a v době největší slávy se účastnilo až  sedm závodníků, opravuji „závodních týmů“. Škoda, že jsme v té době nepořizovali fotodokumentaci. Zároveň jsem objevil časopis Modelář, kde jsem nasával informace v rubrice Auta. Ostatní obsah byl pro mne v podstatě nezajímavý a s nelibostí jsem nesl, že autům je věnována pouze jedna dvoustránka. Mými modelářskými hrdiny byli stavitelé a závodníci rc modelů aut. Dvojice Cibulka – Stočes a jejich nezpomenutená dvojice formulí Ferrari 312 T2. Zároveň mi bylo jasné, že toto je pro mne něco nedosažitelného a že je třeba si klást menší cíle. Autodráha byla velice zajímavou alternativou a navíc u nás v Neratovicích fungoval ve Svazarmu klub dráhových modelářů s vlastní autodráhou, která byla svého času nejdelší v republice. Okály, Ostertág, Míček, Basel, Šulc a v neposlední řadě Libor Putz – to jsou jména dráhařů, o kterých jsem tehdy četl a teď jsem je dal na první dobrou z hlavy. Jenže…oni si blázni stavěli a upravovali motory a bez toho to prostě nešlo. A bez kovoobrábění se také neobešli, stejně jako „ercéčkáři“. Pro mne nepochopitelné průhledné „boční spoilery“, high-tech podvozky, alchymie vodítek, kartáčků a pneumatiky…většina z toho pro normálního smrtelníka v ČSSR nedostupná, což ostatně v modelařině té doby, tedy 80-tých let minulého století, nebylo nic neobvyklého. Ale pak se to nějak zvrtlo … bratr začal chodit do leteckomodelářského kroužku, já díky tomu k „pouštění letadýlek“ také přičuchl no a už jsem se vezl.
Ale proč tak dlouhý úvod ? Nedávno mi youtube „sdělil, že si myslí“,  že by mne mohlo zajímat video z mistrovství Evropy dráhových modelů. Sice už je pár let stalé, ale je opravdu hodně zajímavé.

 

Reklamy

Jedna odpověď to “Vždyť já vlastně nikdy nechtěl stavět letadýlka.”

  1. Hank Says:

    Kamaráde Láďo. To jsem fakt nevěděl, žes inklinoval k autům. Nicméně dnes je úplně jiná situace a co bylo pro mnohé kdysi sc-ifi, je dnes možné a dostupné. Já jsem poslední roky také tak trochu konvertoval od letadel někam jinam, nicméně jsem na ně zcela nezanevřel. Posílám ti asi 5 let starou inspiraci a ber to třeba jako další životní výzvu…http://hank61.rajce.idnes.cz/Ford_Bronco_CC-01_uprava_podvozku_rok_2011-12/
    Ať se daří 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: