Archiv Prosinec, 2016

Modelářský Silvestr v Doksech

Posted in NEelektrolety on 31.12.2016 by aviator

Měl jsem příležitost na chvilku návštívit již 12.ročník silvestrovské soutěže házedel F1N v Doksech u Kladna.

Reklamy

Karikatura Zera

Posted in Slowfly/Parkfly on 30.12.2016 by aviator

Jediné co mne z modelářství v posledních letech baví je létání v hale a to jak s rc modely, tak s volnými házedly. Pokud se bude vývoj „světonázoru“ a s ním spojených regulací ubírat stejnou cestou, budou co nevidět haly a tělocvičny jedinými prostory, ve kterých bude povoleno s modely létat.
Co opravdu v hale mít nemusím je halový akrobat. Naopak hodně jsem se věnoval zmenšování modelů a používání lehčího a menšího vybavení. Něco už jsem tu před časem prezentoval – La Mariposa, MiniMagnum. Do letošní sezóny jsem nastoupil hned do prvního létání s nedodělkem ze sezóny uplynulé. Dodělal jsem jej ve spěchu v noci před prvním létáním, byť jsem na to měl víc jak půl roku. Jak příznačné pro moji současnou modelářskou činnost. Řeč je o karikatuře Zera. Není to můj nápad. Na ten jsem byl přiveden studiem příspěvků na japonských slowflyerských stránkách a také hojným sledování videí z japonské slowfly scény. Pojímají to tam zcela jinak. Hlavním konstrukčním materiálem je pro ně EPP, ze kterého tvoří nejen modely s plochým, ale i prostorovým trupem. Jako elektroniku hojně používají DSM2 mikropřijímače Deltang a nebo speciální infračervené přijímače, vyráběné v Japonsku. Nebojí se vytvořit si i vlastní vysílače a to třeba zabudováním vysílačových modulů Deltang do ovladače k herní konzoli Wii či využitím hračkových vysílačů Silverit a podobných. Prostě inovacím a různému bastlení se meze nekladou.

zero_0101

zero_02 zero_03 zero_04 zero_05

Materiál pro stavbu modelů si někteří připravují sami – získávají jej z ochranných obalů elektroniky, které nařežou odporovou pilou na plátky potřebné tloušťky. To je hezky vidět na videu ze stavby originálu „Cartoon Zero“ o rozpětí 200mm. A řeknu vám, není nic příjemnějšího, než když dá autor plánek takto jednoduchého modelu volně k dispozici. Pro své účely jsem si jej dvojnásobně zvětšil, protože vybavení a pohon, které jsem chtěl použít, byly příliš veliké. Zároveň jsem se rozhodl, že i já ke stavbě použiji EPP. V modelářské prodejně Mmodely v ulici Korunovační (stále se mi na jazyk dere nostalgické „U Vaňoucha“) jsem nedlouho před jejím definitivním uzavřením zakoupil desky epp tloušťky 5mm a 3mm. Trup a křídla mého Zera jsem vyřízl z epp 5mm a ocasní plochy z 3mm. Trup jsem musel vyztužit zbytkem uhlíkové pásnice 3 x 0,25. Křídlům jsem pouze vnutil prohnutý tvar a přilepil je z boku za plochu trupu – ano, každou polovinu zvlášť na tupo, trup nemá výřez pro křídlo. Kormidla ocasních ploch visí na tenké vrstvě epp tak, jak je to u modelů z tohoto materiálu obvyklé, ovládací páčky jsou vystřiženy z tenkého plastu. Táhla jsou z uhlíku průměru 1mm, koncovky z ocelové struny 0,6mm. Přijímač Spektrum AR6400 má integrovaný stejnosměrný regulátor a dvě lineární serva, ovládající směrovku a výškovku. Napájen je z jedné lipolky. Pohon měl původně obstarat střídavý motor AP03 kV7000 a malinký střídavý regulátor 3A, jenže nepořádek na mém pracovním stole zmíněný regulátor pohltil a odmítl jej vydat. Nezbylo než přijmout náhradní řešení v podobě stejnosměrného motoru s převodovkou, kterou jsem se dlouho zdráhal použít. Při předběžných testech jsem zjistil, že budu muset vyměnit hřídel, která se jevila jako příliš měkká. Nebylo to nic složitého – ocelová struna průměru 1mm padla do miniaturních kuličkových ložisek jako ulitá. Byl jsem zvědav, jak dolnoplošník s prohnutým křídlem bez ovládaných křidýlek v hale poletí, jak dostatečný bude převodovkový pohon napájený z jedné 160mAh baterky. Při rozpětí 400mm a hmotnosti 22g to vypadalo slibně. První let byl navzdory očekávání velice špatný. Zero letělo čumákem nahoru a ovládání bylo neskutečně tupé a tak po chvilce skončil nouzovým přistáním. Neseděla poloha těžiště. Změna těžiště posunutím baterie a znova. O malinko lepší. Potřetí, počtvrté a už je to ono. Zero letí klidně, stabilně a překvapivě dlouho – 8 minut a ještě by to letělo dál. Nezbývá než konstatovat, že tohle je dobrá cesta k jednoduchému malému dobře létajícímu modelu. Jaromír Bílý, se kterým se v hale potkáváme, obdivuje délku letu Zera, ale má i jednu výtku – že tomu chybí letový projev stíhačky. Uvažoval jsem nad tím a možná by nebylo od věci zkusit na stejné vybavení stejný model o rozpětí cca 300mm. Uvidíme.

Mikrokvadrokoptérky Eachine E010 / JJRC H36

Posted in Hračkárna Aviaria, Slowfly/Parkfly on 29.12.2016 by aviator

Za prvé – nejsem fanda kvadrokoptérismu. Za druhé – stydím se, že jsem se nechal strhnout k nakupování v ČLR a teď vidím důsledky nejen mé nezodpovědnosti v mizejících kultovních modelářských prodejnách a firmách. Jenže tomu tempu produkce stále nových a menších a mnohdy i lepších věcí se velice těžko brání. Ani já se neubránil a v jedné z drtivých cenových akcí na „BangDealGearu“ jsem zakoupil kvadrokoptérky Eachine E010 nápadně se podobající JJRC H36 a obě ještě nápadněji podobné firemnímu výrobku Eflite Blade Inductrix.

e010_01
e010_02e010_03
e010_05e010_04

Motivací nákupu nebylo využívání předmětu k létání, nýbrž získání polotovarů pro tvorbu malých lehoučkých dmychadýlek do halových modýlků. Jenže když už to máte doma, tak to prostě vyzkoušíte a hele, ono to létá, a pěkně to létá, a kvadroflipy to dělá na všechny strany, a umí to letět v headlock modu, ale hlavně…když to spadne, tak se tomu nic nestane, protože to má vrtulky chráněné prstenci. Jediné čemu nadáváte je ten zatraceně mrňavý vysíláček, ale nakonec i ten po delší době berete na milost, protože je fajn přijít za kolegy modeláři do pohostinství, z jedné kapsy kabátu vytáhnout model, z druhé vysílač a sledovat jejich údiv. A co teprve, když tenhle strojek předvedete kamarádům při polétání v hale. To je najednou dotazů, to je najednou žádostí o objednání kvadrokoptérky. Je to totiž fajn vyplň hluchého času při čekání na letové okno v hale. Video ani recenzi vám tu vnucovat nebudu – těch vytvořili modelářští youtubeři už kopu a tak to nemá valný význam. A nebudu Vám vnucovat ani pořízení této kvadrokoptérky. Já jí stále beru spíše jako zdroj dílů či levný polotovar na mikromodelářské pokusy. Ten kdo si chce dobře zapilotovat a myslí to mikrokoptérkou vážněji, měl by spíše uvažovat o nákupu Inductrixu, byť za jeho cenu lze pořídit 3-4 E010-ky. Milovníky elektronickoprogramátorského bastlení jistě potěší, že v projektu Deviation již běží vlákno na implementaci řídícího protokolu E010. Ovládání modelu z vysílačů Devo již funguje, ale má to ještě své mušky. Taktéž majitelé FrSky souprav mají možnost Eachine E010 ovládat přímo ze svého oblíbeného vysílače – stačí vložit multiprotokolární modul a nahrát úpravu systému OpenTX .
V tomto okamžiku by jste měli mít jasno a být se zakoupenou kvadrokoptérkou spokojeni a neměli by jste se zajímat o tuning, protože hrozí nebezpečí, že zjistíte, že:
– jsou k mání stejně velké pohonné baterie, ale o 10C lepší;
– jsou k mání stejné velké motorky, ale výkonější;
– je k mání „akrobatická“ deska elektroniky, u které si můžete vybrat ze tří řídích protokolů mezi jiným i DSM2 a FrSky;
– je k mání držáček mikrokamerky a do toho držáčku jsou k mání i různé mikrokamerky. Pak stačí přikoupit jen FPV brýle a můžete začít létat třeba pravidelné hlídkovací lety na území vašeho bytu, domu či zahrady.