Archiv Říjen, 2017

Trochu tuningu SE-čka

Posted in NEelektrolety on 29.10.2017 by aviator

Když si objednáte Taranis X9D plus SE, přijde vám vysílač  s novými ovladači a s krytem třeba karbonového vzhledu, jako tomu bylo v mém případě. Na krytu však nejsou žádné popisy – ty jsou přiloženy jako příslušenství a je tak na každém jednotlivci, jak si svůj vysílač „vyšňoří“. Mně bylo hned od začátku jasné, že na vysílači ty popisky chci a když už se v tom budu hrabat, že bych ještě rád barevně doladil upevňovací matice přepínačů. Zakoupil jsem tedy matice a jednoho pátečního večera jsem v rámci relaxace změny provedl.

Další tuning vyplynul tak nějak z okolností. Taranise jsem kupoval také proto, že nabízí možnost využívání externího vysílacího modulu k ovládání modelů či přijímačů jiných výrobců. Já jsem se rozhodl ověřit tuto možnost na malinké kvadrokoptérce Eachine E010.  Za necelých 300 kč lze zakoupit krátkodosahový malý externí modul, který si poradí s ovládáním mnoha čínských poletuch a mimo jiné i právě zmíněné E010. V Taranisu si založíte nový model, vypnete používání interního modulu, zapnete externí modul, modulaci PPM a 12 kanálů. Nastavíte si pořadí výstupních signálů na AETR. Do šachty ze zadní strany vysílače připojíte modul. Zapnete kvadrokoptérku a s trojhmatem knipl směrovky vpravo + knipl křidélek vpravo + knipl výškovky dolů  zapnete vysílač a tak dosáhnete spárování modelu. Párovacích hmatů je několik druhů. Pokud jsou při zapnutí vysílače ovladače v neutrálech, automaticky se vybere naposled použitý protokol.

To je vše a můžete testovat.  Za sebe musím říci, že řízení E010 „velkým“ vysílačem je o hodně příjemnější hlavně co se týče přesnosti. Nicméně na jeden problém jsem narazil – kvadrokoptérka nedělala flipy. V návodu k modulu jsem našel zmíňku o pevném přiřazení dalších funkcí k jednotlivým číslům kanálů. Flip měl být na kanálu 6, já jej měl na 5. K nápravě stačil drobný zásah do nastavení modelu ve vysílači.

 

 

 

 

 

Reklamy

Výstava a setkání sběratelů modelářských motorů

Posted in NEelektrolety, Slovem nebo obrazem on 17.10.2017 by aviator

Ještě jeden hydroplán do mého hangáru – Jupiter Duck

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 11.10.2017 by aviator

Po úspěšném záletu Judi Seajetu jsem z mého pohledu naprosto nepochopitelně dostal chuť postavit ještě další hydroplánek. Prázdniny byly víceméně na začátku, předzvěst hezkého počasí  a příjemného polétání u vody dělaly své. Bylo mi jasné, jaký stroj chci postavit – Jupiter Duck. Oslovily mne jeho různé variace, které byly k vidění v reportáži z létání v krytém plaveckém bazénu ve Wuppertalu. Jedná se o model, který zkonstruoval Thomas Buschwald. Němečtí konstruktéři jsou prostě v oblasti depronových modelů fenoménem. Jejich modely jsou nejen originální, ale i líbivé a mají výborné letové vlastnosti.

Jupiter Duck je postaven převážně z depronu 3mm. Já jsem použil jako obvykle jeho místní náhradu extrupor.  Křídlo je klasická práce s depronem – vyříznout tvar a vnutit mu profil prohnuté desky. Vlepit kořenová žebra a slepit do vzepětí. Hotovo.  Trup je dá se říci také depronová klasika – vyříznout dvě bočnice, spojit jen nezbytně nutnými přepážkami a pak teprve dolepit vrchní a spodní stranu. Trup není tvarově nijak složitý, takže to šlo velice pěkně a podařilo se mi při tom spotřebovat i dosud nezužitkované odřezky extruporu, takže já v podtextu cítím i určitý recyklačně – ekologický rozměr stavby tohoto modelu.  Ocasní plochy jsou, jak jinak, rovné desky, ovládací páčky jsem použil laminátové z dobře uleželých domácích zásob. Táhla jsou z uhlíkové kulatiny 1,5mm na obou stranách zakončené drátěnými koncovkami z kancelářských sponek. Vše je samozřejmě lepeno UHU-Porem a ten tvoří i pružné závěsy kormidel – nanést tenkou housenku na obě spojované hrany, nechat zaschnout asi 5 minut a pak pečlivě přiložit k sobě. Jednoduché a elegantní řešení.  Pylon motoru má bočnice ze dvou vrstev extruporu 3mm a motorovou přepážku lehké překližky tloušťky 3mm. Model je nerozebiratelný – to znamená, že si nastavíte veškerou elektroniku tak, jak potřebujete, pro jistotu ještě jednou zkontrolujete a pak přilepíte křídlo na trup.

Povrchová úprava modelu je provedena sprayi Pelikan Styro, se kterými mám výborné zkušenosti. Modrý motor z Himodelu o hmotnosti 17g a s kV1800 s vrtulí GWS 6×5 a regulátor Turnigy 6A jsou zrecyklovány opět z modelu Juka, dvě serva Hitec HS-50 ležela doma bez užitku již delší dobu. Přijímač čtyřkanálový Orange DSM2, rádio Spektrum DX7 „old edition“. K napájení používám stejné dvoučlánky o kapacitě 450mAh jako v Judi.
Zálet jsem měl naplánován na Barabu. Bohužel v den „D“ fičel více než svěží vítr. Zkusil jsem tedy nejprve letět s Judi, která sice statečně bojovala, ale svévolné změny letové hladiny  v průměru o +/- 1 metr v průběhu letu mne od zalétávání Jupitera odradily. Nicméně ještě týž den kolem oběda se vítr zklidnil a tak přece jen k záletu, i když suchozemskému, došlo. Jupiter Duck letí pomalu, klidně a spořádaně. Moje motorizace však umožňuje zaletět přemet i bezkřidélkový výkrut bez nějakých zvláštních příprav a přitom zaručuje  dobu letu přesahující 7 minut. Nezbývá mi než konstatovat, že jsem nadmíru spokojen a to jak s Judi tak s Jupiterem. Ostatně zvídavé dotazy přihlížejících modelářů, kteří shlédli oba modely v akci, hovoří za vše.

Jumper T8SG – přeskoč na správný protokol

Posted in NEelektrolety on 9.10.2017 by aviator

Ne, tohle tohle opravdu není nepovedená čínská „obtaženina“ Futaby T8FG, i když se to tak nezasvěceným může na první pohled jevit. Tohle je Jumper. Svým vzhledem sice vzdává holt svému velkému vzoru, ale tím jakákoliv podobnost končí. To co dokáže, jen tak nějaké radio nedokáže. Jumper je malinké rádio s velkými schopnostmi. Velikostně odpovídá vysílači Walkera Devo 7e a minimálně display je taktéž z tohoto rádia. Běží na systému Deviation a je souhrnem všeho toho, co skupina obětavých výzkumníků za léta fungovaní projektu Deviation dokázala. Nyní už není třeba nic dobastlovat, doletovávat a doprogramovávat tak, jako tomu bylo doposud v případě Devo rádií.  Všechny potřebné 2,4GHz moduly jsou již integrovány ve vysílači a vy si jen vyberete protokol a sprárujete se svým modelem. Perfektní pro BNF modely, pro nahrazení hračkovitých nepřesných vysílačů většiny malých kvadrokoptér, pro použití přijímačů s intergrovanými servy s protokoly DSM2, SLT, Hisky, WLtoys atd. atd. Samozřejmě má to i své „ale“. Programování sice nabízí široké možnosti, ovšem není v polopatických, uživatelsky příjemných, šablonách, používaných právě třeba ve Futabách, Spektrech či Graupnerech.

Dívky a ženy

Posted in NEelektrolety, Slovem nebo obrazem on 8.10.2017 by aviator

Chlapci a chlapi, kolik z vás potkalo na letišti či přímo na soutěži dívku či ženu modelářku? Za sebe můžu říci, že si za dobu svého modelaření vzpomínám na Lenku Z., Anetu B., Zuzku S. a v časopisech jsem čítal o Růži M. a Haně J. (celá jména neuvádím záměrně). Tak mne napadlo si udělat nenáročný průzkum v rámci sociální videosítě.

Simone Zunterer

Daniela Frank

Jenny Brandt

Onigiri

FPV_Princes

Juli FPV

Hydroplánek Judi Seajet

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 7.10.2017 by aviator

Po své první aktivní účasti při létání na vodní hladině jezera Baraba s Magnumem Reloaded jsem se konečně rozhoupal a pustil se do jednoho z dlouho odkládaných projektů – do stavby hydroplánku Judi Seajet. Je to depronová delta, legračně elegantních tvarů. Konstrukčně vychází ze suchozemské verze Judi Jetstream. Rozpětí 60cm, délka 50cm, hmotnost 150g. Plán na tento model vyšel v německém časopise FMT a byl k dispozici ke stažení zdarma až do té doby, dokud někoho ve vydavatelství VTH nenapadlo, že by si vedle toho vydavatelování mohl něco přivydělat jako „plánkobaron“ a zpoplatnit i ty plánky zdarma. Ale což, takový už je kapitalismus. Tvrdý, poctivý a spravedlivý.

Oproti  své sestře má spodní část trupu koncipovánu jako  plovák, zadní část trupu je vyšší, aby bylo možno instalovat kormidlo a aby motor s tlačnou vrtulí „nehrabal“ ve vodě. Vytáhl jsem tedy čerstvou desku extruporu 3mm a zařízl do ní ostře nabroušený skalpel. Stavbu jsem začal křídlem. To má speciální depronový profil KFM. Nikdy jsem nevěřil, že to může fungovat a změnil jsem názor. Na spodní straně je do křídla do oblouku zaříznuta  uhlíková pásnice 3 x 0,5mm. Říznout ten oblouk a zalepit do něj uhlíkovou pásnici byl asi nejsložitější okamžik stavby. Všechno ostatní byla pouze souhra extruporu a UHU-Poru. Ovšem napsat, že jsem Judi slepil za jeden večer se rozhodně nedá. Hrubá stavba sice „odsejpá“, ale dodělávky pak stavbu přibrzdí. Motorovou přepážku je třeba vyříznout z tenké překližky cca 1mm, připravit díry pro lože motoru a kabely motoru. Pak je třeba ji lehce nalakovat, protože bude přicházet do kontaktu s vodou. Vytvořit z překližky a uhlíku kormidlo, z plastu zas jeho závěsy a celé to sestavit aby se to volně hýbalo a dalo ovládat současně se směrovkou. Vystřihnout, olemovat a usadit štítek kabiny. Instalace rc výbavy. Prostě dodělávek je dost a tak celá stavba zabrala asi čtyři večery možná i odpoledne. Už si to přesně nepamatuji.

Judi je osazena rc výbavou z různých vraků, které se mi povalovaly v dílně. Tři serva Vigor VS9(4,4g) pocházejí z halové Juky, motor „stříbrňák 1811“  s vrtulí GWS 5×4,5 a regulátor Jeti Hacker 4A sloužili v malém epp Porterfieldu, přijímač Spektrum AR6100 nesloužil zatím nikde, ale válel se doma nevyužitý. K napájení používám letité lipol 2S 450mAh Rhino, k řízení zatím letitou DX7-ičku, ale právě v den psaní tohoto příspěvku jsem zprovoznil „multikulturní protokolově vyvážené řešení“ a tak mi od teď bude stačit, když se s rádii Spektrum maximálně vyfotím, kupovat si je již nepotřebuji.
Letové vlastnosti jsou příjemné. Samozřejmě je třeba při jeho provozování brát zřetel na malou hmotnost modelu – není to univerzální model do každého počasí. Osobně jsem doporučenému pohonu moc nedůvěřoval, myslel jsem si že nebude stačit, ale prozatimní zkušenosti říkají , že je trefen tak akorát.