Archiv Prosinec, 2019

Chudý rok 2019…ale…weby se maj plnit aspoň o Vánocích

Posted in Slovem nebo obrazem on 23.12.2019 by aviator

Chudý rok to byl … alespoň co se týká aktualizací Aviaria. „No co už“ jak říká můj známý z Moravy vždy když řeší nějaký nepříjemný problém. Je to jenom soukromý web a zábava, nejde o nic důležitého. Né že bych nechtěl aktualizovat, ale redakční morálka byla velmi špatná, modelářsky jsem více fungoval pro ostatní než pro sebe. Pokusil jsem se to tedy teď ke konci roku trochu napravit, zatnul zuby a dnešní den strávil psaním.

Jumper T16 Pro – nevyplatí se nekoupit ho

Posted in NEelektrolety with tags on 23.12.2019 by aviator

Tento příspěvek začnu konstatováním, že si samozřejmě uvědomuji, že na světě neexistuje nic lepšího než je Futaba, že správní modeláři používají jen Jeti a ještě lepší je pořídit si Graupnera, protože za nejméně peněz dostanu nejvíce muziky. Tím by mělo být ošetřeno to , že militantní příznivci těchto značek budou uspokojeni a nebudou mít důvod pokračovat ve čtení tohoto článku.
Před časem jsem tu psal, zhrzen hozením věrných zákazníků přes palubu, které bezohledně provedlo Spektrum, o hledání náhradních řešení, aby nebylo nutno vyhazovat DSM2 přijímače do elektroodpadu popřípadě obdobně řešit problémy nekompatibility DSM2 x DSMX. Už se mi to nechce znova rozebírat, nicméně v minulém období jsem odpovídal na mnohé dotazy na toto téma a řešil i praktické problémy, kdy kompatibilita sice teoreticky měla být zachována, ale skutečnost byla jiná. Definitivním řešením pro mne byl Frsky Xlite s externím multimodulem. Multi je pro mne nejdůležitější pro halové létání, kdy nejsem omezen používáním mikrovybavení jedné značky a mohu se věnovat mým oblíbeným pokusům s elektronikou různých výrobců. S Xlite jsem maximálně spokojen a mohu jej s čistým svědomím doporučit každému, kdo se nebojí jít do něčeho nového.
O vysílačích Jumper samozřejmě vím již delší dobu. Vzešly z projektu Deviation, od běžné produkce se liší výrazně menšími rozměry a hlavně tím multiprotokolem. Nechtěl jsem uvěřit, jak moc jsou populátní v Japonsku mezi přiznivci halového létání, nicméně opakovaně jsem na ně narážel na tamních haloleteckých stránkách. Zřejmě modeláři všude na světě uvažují podobně. Vysílač T12 měl jako první z Jumperů operační systém Open TX a tak jsem si jej chtěl pořídit, protože multiprotokolů není nikdy dost a zase by bylo co zkoumat. Jenže…tu dobu nebyl tenhle vysílač skladem a na jaře 2019 „zahřmělo“ – z nebe spadnul Jumper T16.

Vzhledem skoro Futaba SZ18 ovšem desetinásobně levnější. Futabu samozřejmě tenhle vysílač nechal v klidu. Koho v klidu nenechal bylo Frsky. Rozhořela se těžká válka, kdy Frsky chtělo zašlapat Jumper do země s tím, že použití OpenTX není v Jumperu legální. Jumper si tedy udělal vlastní systém, vycházející z OpenTX. Frsky tlačil na prodejce a Jumpery postupně mizely z nabídky velkých obchodů.  Jenže do toho udělalo Frsky osudovou chybu se zavedením protokolu Access, snahou uzavřít tak svůj systém a omezit podporu oblíbených modulů Crossfire. Tím ovšem pobouřilo značnou část svých přiznivců, kteří na protest přeskočili na Jumper a tomu se začala zvedat popularita a rozjel se komunitní vývoj. Na vrcholu tohoto snažení stojí Jumper T16 PRO s interním multiprotokolovým modulem, šachtou pro externí modul a s ovladači s halovými senzory. Vysílač se dá za velmi příznivou cenu zakoupit i v ČR u firmy Hořejší. Já mám svůj Jumper asi dva týdny a jsem s ním přinejmenším stejně spokojen jako s Frsky Xlite. Nastavit jsem si musel jen brzdu plynové páky a sehnat si nějaký napájecí zdroj. Zatím používám 2s LiIon 18650 ze starého notebooku, umístěné v kleci dodávané s vysílačem. Ta je svým provedením celkem důvěryhodná, nicméně v nejbližší době se jí chci zbavit a používat ji pouze nouzově. Tím se dostávám k minusům vysílače. V první řadě je to poměrně velká spotřeba díky použití barevného displaye a za druhé to je scházející bootloader v některých starších verzích. Ten je pak nutno do vysílače nahrát, protože by nebylo možno aktualizovat vnitřní modul. Postup je popsán zde. Další důležitý odkaz je na stránky Jumperu s aktuálními verzemi firmware. Jinak mi na T16 nic nevadí a díky možnosti doladění tuhostí pružin ovladačů se mi s ním řídí malé halové modely dokonce lépe než s Xlitem.
A co se mi líbí? Celkové provedení vysílače, cena, multiprotokol. Ten si poradí kromě jiného se všemi přijímači od Frsky (kromě diskutovaného Access), Flysky a hlavně s DSM2 a DSMX od Spektra, což je pro mne to úplně nejdůležitější.



Druhý Longtarin

Posted in Slowfly/Parkfly on 23.12.2019 by aviator

Druhý exeplář Longtarina jsem dával dohromady pro Honzu Zelenku juniora, kterému jsem to dlužil, protože výřezy na můj exemplář byly jeho prací. Zadáním bylo využít běžný přijímač Spektrum 6115e, co nejmenší serva s běžnou zástrčkou a stejnou pohonnou jednotku jako mám já tzn. 5-gramový motor a 6-ampérový regulátor.
Stavbu jsem začal přípravou výřezů, jejich zaříznutím na přesnou délku, dobroušením a povrchovou úpravou. Já s oblibou na polystyrénové a eppéčkové modely používám spraye od Pelikána. Moji fracoužtí přátelé z Jivaro models ale používají Pocsca fixy. Hledal jsem hledal a nedalo mnoho práce a našel jsem krámek v Praze GRAFFNECK, kde je také prodávají a kromě toho tam mají i spraye různých složení. Prodavač tomu hodně rozumí, je velice ochotný a spaye jsou 3x větší než ty pelikánské a přitom mají stejnou cenu.
Pak nastala rozjímací fáze, kdy jsem vymýšlel, kam by bylo vhodné umístit vybavení. 3-gramová serva neznámé značky, zakoupená u Himodelu jsou spolehlivá a s umístěním do trupu nebyl problém. Zato chytře umístit přijímač, ač se na tom na první pohled nezdálo nic zvláštního, to zabralo dost času. Aby to nebylo nějak ohyzdné a nebyla snížena pevnost trupu, zvolil jsem nakonec umístění pod odtokovou hranou křídla. Pod středem křídla jsou umístěna i serva. Umístění regulátoru jsem převzal ze stránek Jivaro Models. Model jsem využil k otestování regulátoru Hornet a zatím funguje naprosto bez problémů.

Model jsem nevážil, ale odhadem bude mít o cca 15g více než můj Longtarin, nicméně na letových vlastnostech se to nijak negativně neprojevilo.

Halové žihadlo – Hobbyking SU-27

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 23.12.2019 by aviator

Hobbyking SU-27. Tyhle stroje jsme si pořídili společně s Jardou Brojírem na začátek halové sezóny. Vzhledově je to tragedie, ale o vzhled v tomto případě vůbec nešlo. Šlo o to mikrovybavení, které obsahuje – nejen dvě mikroserva, ale hlavně přijímač se stabilizací, střídavý motor a regulátor. Jarda si vzal verzi DSM2, já Frsky D8. Letadlo dorazilo zafixovné pěnou v kartonové krabici s demontovanou  výškovkou. Takže namontovat výškovku, doladit výchylky a nechat zkalibrovat stabilizaci a může se jít létat.  Shodou okolností na první halové létání sezóny 2019 -2020 dorazil se stejným strojem i Tomáš Bartovský.

Není to žádná legrace vejít se s takovým žihadlem do haly. Jardovi se to podařílo výtečně a s každým letem to má lépe a lépe zmáknuté. Já se plácám v ladění mého stroje a provozních poškození let od letu přibývá a materiálu let od letu ubývá. 🙂



Pro vážné zájemce odkaz na návod.

 

Další stroj na superkondenzátor – stínový dopravák

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 23.12.2019 by aviator

Pamětní foto z Mělnického RESobrnaní

Posted in NEelektrolety on 23.12.2019 by aviator

Chytré „Z“ na konci táhla

Posted in NEelektrolety on 23.12.2019 by aviator

Někdy potřebujete mít jednoduché, spolehlivé a rozebiratelné zakončení táhla. Hledáte vhodnou koncovku a páku a přitom to jde tak jednoduše. Jen podotýkám, že tohle není můj výmysl, ale nechápu, že mne nenapadl. 🙂

No nazdar, tady Clouseau

Posted in NEelektrolety, Slovem nebo obrazem on 23.12.2019 by aviator

To mi vám takhle koncem května či začátkem června, přesné datum už jsem nedohledal, volá na můj soukromý telefon neznámé číslo. Přijímám a představuji se bezejmenně slovem „prosím“. „No nazdar, tady ….“ a to nejdůležitější, tedy jméno, jsem přeslechl. „Jak se máš Aviátore?“ pokračuje dotyčný ve familiárním tónu rozhovoru, jako bychom se již nějakou dobu znali. V hlavě mi začíná usilovně běžet režim analýzy hlasu s vyhledáváním do minulosti.  Výsledek prvních pár sekund – je to nějaký modelář. Odpovídám tak, aby dotyčný měl radost: „Ááále, nestojí to za … nic. Času málo, moc práce…“ „Nekecej!“ opačí mi hlas v telefonu a v ten okamžik se dostavuje konečný výsledek analýzy – je to Vláďa Plichta. Na zlomek vteřiny jsem spokojen, že už vím kdo volá, ale okamžitě se rozjíždí analýza číslo dvě – co tak může chtít? Má nedostatek závodníků a tak musím zase začít soutěžit s halovkama? Nebo mám začít soutěžit s obrama? Tak s tím ať nepočítá! Ani jedno, ani druhé. „Hele, Ty prej máš postavenýho RESe od xxx. Já ho mám taky. To se teď uslyšíme častěji. Už jsi s ním letěl?“ Tak takhle nějak to bylo, takhle se rozjela naše konzultačně výzkumnická činnost v nové kategorii RES. Již v půlce června jsme společně polétali s RESy, což jsem já „vyšperkoval“ zrušením jednoho z prototypů při vleku na praku, s RESy jsme pak odlétali prázdninovou větrnou soutěž RCVS na Mělníku a hromadu věcí vzájemně zkonzultovali. Ostatně Vláďa o tom psal i v testu model Starmade v RC Revue.

Dal jsem si tu práci a vyhledal jsem, kdy jsme spolu s Vláďou naposledy komunikovali – 9,5 roku uběhlo a probírali jsme přepnutí výstupu pro motor přijímače AR6400.  Mezitím se Plichtovic rodinný modelářský tým rozšířil o dalšího člena – o Vendy, která už není malinkatá holčička z Turnovské halovky, ale čtrnáctiletá slečna, která velice dobře zvládá pilotáž elektrovětroně či RESu a hlavně nepošle „fotra někam“, když jí řekne „pojeď létat na soutěž“.


RES 1

Posted in NEelektrolety on 23.12.2019 by aviator

První prototyp RESu v té době ještě bezejmenného, který se mi dostal v květnu tohoto roku do ruky k testům a připomínkování.





 

 

 

Velikonoční Cannonshot

Posted in Elektrolety on 23.12.2019 by aviator

Mini rc dvouplošníček Cannonshot je moje srdeční záležitost. Kdysi jsem jej měl v polystyrénovém provedení ze stavebnice Formoplast. Škoda , že se zlatá doba českých výrobců stavebnic malých modelů tak trochu minula s masovým nástupem malých stříďáčků a lehoučkých lipolek. Tenkrát můj Cannonshot dostal zabrat díky nedostatečně výkonné pohonné jednotce. S odstupem několika let se mi jej ještě podařilo resuscitovat poté, co si s ním děti házely na dvoře. Zazáplatován a vybaven motorem AXi 2204/54 a lipolkami létal moc pěkně.
Konstruktérem originálního celobalsového modelu je známý americký modelář Ken Willard. Plánek se objevil v časopisu RC Modely a také na webu Outerzone. Podle tohoto plánku jsem se o velikonocích pustil do stavby tohoto stroje. Bohužel od té doby jsem se k dokončení nedostal. Aktuální stav vidíte na dílenském snímku.