Archive for the Elektrolety Category

Longtarin v hale.

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 1.4.2018 by aviator

Reklamy

Longtarin – epp halový větrůněk

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 15.3.2018 by aviator

Když se na mých oblíbených několikrát zmiňovaných stránkach Jivaro Models objevil v půlce prosince 2016 článek o větrůňku jménem Longtarin, bylo mi jasné, že toho musím mít. Ovšem na druhou stranu mi nebylo jasné, jak jej rychle postavím, myšleno abych stihnul probíhající sezónu, když svépomocí potřebné výřezy z epp vyrobit nedokážu. Bylo jasné, že budu muset zaúkolovat nějakého šikovného řezače. Nad Slunce jasné bylo, že to bude Honza Z., protože s ním se potkávám v hale. Nejasný byl termín výroby výřezů, protože když jsem Honzovi poslal podklady na řezání, tak mi sice slušně poděkoval, ale zároveň podotkl, že tak jak jsou použít nepůjdou a že je bude muset trošku dodělat. Bylo mi jasné, že se to protáhne… A protáhlo. Výřezy se ke mně dostaly trochu s nadsázkou řečeno do roka a do dne. Teď by se slušelo naspat „nelenil jsem a pustil jsem se do stavby“. Jenže já jsem lenil a do stavby jsem se pustil až v půlce února tohoto roku. Zato jsem měl model hotový za jeden večer a jedno dopoledne.

Výřezy jsem použil tak jak mi byly dodány, jen křídlo jsem musel maličko zaříznout a dobrousit a zhotovit kormidla vyříznutím zářezů do polotovarů ocasních ploch. Pak hned následovala povrchová úprava – nástřik sprayi Pelikán Styro – a po jejich zaschnutí slepení křídla do vzepětí a přilepení ocasních ploch na trup. Ze stavebních dílů zbývalo dořešit netradiční pylon motoru, umístěný na přídi modelu. Originální díl je vytisknut na 3D tiskárně. Nic takového nemám a tak jsem si pylonek „vytiskl“ lupenkovou pilkou z překližky tl. 1,5mm. Navíc jsem jej upravil, protože v hodnocení modelu jsem si všiml mínusového bodu za vybrující pylon. Ten tištěný díl se totiž lepí pouze na plocho „tavkou“ k trupu. Já jsem svůj pylon prodloužil ve spodní části o ploutev, která je zalepena ve výřezu v trupu. Tato modifikace se osvědčila.

Elektroniku jsem měl rozmyšlenou již v okamžiku, kdy jsem bez znalosti franštiny prostudoval článek o Longtarinovi. Použiji to samé, co mám v Mini Magnumu, tedy integrovaný přijímač Spektrum AR6400LBL. V kombinaci s baterií 2S  120mAh a 5-gramovým stříďáčkem Turnigy s vrtulí GWS 4×2,5, který je použit i v originálu modelu to bude přesně ono a ještě ušetřím nějaký gram. Navíc vznikne druhý a odlišný model na stejnou sadu vybavení. V originál modelu je kromě zmíněného motorku použito vybavení klasičtějí – dvě 2-gramová serva, 4-kanálový přijímač Orange R415X a regulátor Turnigy 6A. Provizorně jsem na trup připevnil svou elektroniku a zjišťoval její nejvhodnější umístění, abych se vyhnul případnému dovažování. To se povedlo, ovšem za cenu estetického ústupku. Kvůli umístění přijímače na boku levou stranu trupu „hyzdí“ uhlíková táhla. Pohonná baterie je umístěna ve výřezu na spodku trupu zhruba v místě náběžné hrany křídla. Úplně poslední prací bylo vlepení magnetů do křídla a trupu – tak je pojištěno spojení křídla s trupem – křídlo je totiž odnímací.

S výsledkem svého snažení jsem maximálně spokojen. Ač je Longtarin model poměrně jednoduchých tvarů, nepostráda eleganci. Hned při záletu v hale vzbudil značnou pozornost mých spoluletců. I když jsem nebyl přesvědčen o vhodnosti umístění pohonné jednotky, musím s odstupem času toto řešení pochválit. Longtarin plachtí lépe než zhruba stejně velká La Ventolina a díky použitému epp je i odolnější, když se náhodou v hale něco nepovede. Můj exemplář váží 62g a je tudíž o 10g lehčí než originál. Hmotnost jsem ušetřil na elektronice. Rozpětí 76cm a délka 62cm jsou shodné s originálem.

Micro Stingray

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 22.2.2018 by aviator

Prý je poslední dobou Aviarium samá elektronika a žádná zábava či zajímavost. Jak říkáme my modeláři: „Nemusí pršet jen když kape.“ Dnes je tu tedy jednoduchá zábavná deltička Micro Stigray.

Na její plánek jsem narazil na RCgroups, když jsem hledal něco, kde by se dalo využít přijímače AR6400 a jednočlánkové převodovkové pohonné jednotky z malých modelů WLtoys. Plán existuje ve třech velikostech.  Popisovat stavbu není nutné. Jde to rychle a je to jednoduché. Výřezy v horní časti trupu krásně pasují mezi součástky, vyčnívající z desky přijímače AR6400. K pohonu je použil tento motor s touto vrtulí a převodovkou

Zálet byl hodně divoký. Ihned po vypuštění na půl plynu šel model do přemetu, výchylky kormidel byly ostřejší než ostré. Zálet jsem přerušil a srazil velikost výchylek na 50% a začal létat na třetinu plynu. I tak byl model mimořádně obratný, ale už se dal řídit. V další fázi zalétávání jsem nastavil diferenciální výchylky v poměru 2:1. Tento zásah se výrazně projevil na zklidnění řízení. Po posledním létání jsem demontoval motor a předělal jeho uložení tak, aby byl vyosen směrem dolů. Tuto sobotu se dovím, zda to pomohlo.

Létání na hladině halového jezera

Posted in Elektrolety on 21.2.2018 by aviator

Další ročník tradičního létání na hladině halového jezera, pořádaný francouzským klubem Les Mouettes Epinay-sur-Orge proběhl v neděli 11.2.2018. Fotoreportáž je jako tradičně na stránkách Jivaro Models .

 

MJX Bugs 2C – něco pro rozptýlení

Posted in Elektrolety on 23.12.2017 by aviator

V minulosti jsem se několikrát dušoval, že nejsem příznivec kvadrokoptér. Jenže to by ty mámivé internetové obchůdky v ČLR nesměly pod rouškou akcí, výprodejů a oslav různých výročí pořádat cyber-hony na zákazníky. To si můžete stále říkat: „Takovou kvadrokoptéru ještě nevyrobili, která by mne zaujala“ až najednou zjistíte, že vyrobená již je a že sedí i vašim finančním představám. To je přesně případ MJX Bugs 2C. Střídavé motory, vysílač s obousměrným přenosem s jednoduchou telemetrií a možností změny módu, GPS, návratové tlačítko, kamerka na palubě i když pouze se záznamem na kartu a to vše s přispěním výroční slevy za drtivě dobrou cenu. To prostě stojí za to vzít takový stroj jen tak na zkoušku. Model je koncipován tak, aby s ním mohl létat každý rozumný člověk, nejen modelář. Návod je zpracován velice pěkně a srozumitelně, takže se zprovozněním by neměl mít ani poučený laik problém.

Mjx Bugs 2C není stroj na nějaké divočení. Tomu odpovídá i konstrukce. Žádný uhlík nehledejte. Karoserie je zároveň rámem a je vyrobena z plastu. Uvnitř, uprostřed karoserie, je umístěna řídící a záznamová elektronika  a v každém rameni regulátor pro příslušný motor. Ve vrchní části na hřbetu je umístěn GPS modul a kompas. Motory jsou střídavé oběžky, které mají plášť potažen bílým plastem, aby to ladilo k barvě karoserie. Na motorech jsou namontovány bílé vrtule o průměru185mm. Vysílač je jednoúčelový, vzhledově a uspořádáním klasický, pěkně zpracovaný. Velikostně je menší než běžné modelářské vysílače. Povrch je černý, pogumovaný. Lze u něj přepnout rozmístění ovládacích prvků a zvolit mode jako u lepších vysílačů. Trimy  sice má „jakoby“ na svých místech, ale tlačítka zastávají ve skutečnosti jiné funkce. Trimy motoru a výškovky nefungují vůbec nijak – jsou to pouze záslepky. Trim na levé straně je dvoupolohový přepínač a slouží k nastavení módu stabilizace – vlevo bez, vpravo s GPS. Pravý trim – přepínač zapíná či vypíná headless mód. Na levé horní straně jsou dvě tlačítka – červené je pro odblokování kvadrokoptéry, černé je tlačítko automatizovaného startu a přistání. Tlačítka na pravé straně mají funkci „návrat domů“ a foto/video. Ve spodní části přední strany vysílače je umístěn malý display, který zobrazuje v horní liště ikonami z leva do prava napětí vysílače, foto, video, headless mode, návrat domů a napětí kvadrokoptéry.  V prostřední části vlevo se zobrazuje větší ikona funkce GPS s číselným údajem o počtu nalezených satelitů, vpravo ikona síly signálu. Ve spodní části se pak vlevo zobrazuje aktuální vzdálenost a vpravo aktuální výška letu.

Před úplně prvním použitím Bugse je třeba udělat několik úkonů a určitě je třeba postupovat dle návodu, pokud nechceme být překvapeni třeba nečekaným rozeběhnutím motorů. Nejprve je třeba vysílač uvést do stavu „navázání spojení“, což se provede podržením červeného tlačítka a zapnutím vysílače. Dalším krokem je určení rozmístění ovládacích prvků po němž následuje kalibrace ovladačů. Závěrečným krokem je spárování ovladače s kvadrokoptérou. Jako další krok je zmíněna kalibrace gyroskopu a zároveň je uvedeno, že je nastavena z výroby. Až doposud to byly vše úkony, které stačí provést pouze jednou.
Následují úkony, které budete dělat před každým letem. Za prvé inicializace kvadrokoptéry – připojení baterie a vyčkání patřičného potvrzení. Následuje kalibrace kompasu neboli 3x otočit s koptérou kolem svislé osy a následně i kolem podélné osy. Bedlivě sledujeme signalizaci led diod, umístěných pod motory – po připojení napětí blikají zeleně, kalibrace je úspěšná až když přední diody svítí nepřetržitě červeně a zadní zeleně. Posledním bodem je čekání na načtení alespoň sedmi satelitů GPS, což uvidíme na displayi vysílače.  Tím jsme vytvořili výchozí bod a od tohoto okamžiku jsme připraveni ke startu. Červeným tlačítkem vlevo odblokujeme motory a sousedním černým tlačítkem odstartujeme. Bugs se vznese zhruba do výšky 1,5 metru a tam čeká na další pokyny. Pak už je létání jen na vás až do té doby, než se kvadrokoptéře přestane něco líbit. Let trvá celkově asi 15 minut, z čehož polovinu doby si můžete dělat co chcete, což v překladu znamená, že teoreticky létáte do vzdálenosti až 999 metrů a stoupáte do výšky až 500 metrů. Po uplynutí zhruba poloviny letového času začne pípat vysílač a to je neklamné znamení, že Bugs ví o tom, že napětí pokleslo pod určitou mez a začíná si kontrolovat pilota. Od tohoto okamžiku vás nepustí dále než 300 metrů a výše než 100 metrů. Pokud některou z těchto hodnot překročíte, kvadrokoptéra vám sebere řízení a přejde stavu Return -To-Home a začne se vracet zpět k výchozímu bodu, kde by sama přistála, pokud by pilot nezasáhl do řízení a nevypnul tak návratový režim. Do tohoto režimu se dostane i při ztrátě signálu vysílače a nebo když si pilot zaletí příliš daleko a využije tzv. smart Return-To-Home, tedy vyžádaný návrat domů.  Pokud napětí pohonné baterie dosáhne nejnižší meze, kvadrokoptéra se již s pilotem nebaví a sama přistane v místě výchozího bodu. Pozor! Toto vše funguje jen v případě dobrého signálu GPS.

V průběhu letu můžeme fotit či natáčet video. Vše se ukládá na paměťovou kartu. Bohužel kvalita kamery je žalostná i když je deklarována jak 1080p. Na fotky rovnou zapoměňte – jsou nepoužitelné. Videa jsou použitelná pro hodně nenáročné uživatele. Vznikají sice jako mp4, ale pro běžný přehravač jsou nepřehratelné, takže je třeba je nějak zpracovat.
Více podrobností o kvadrokoptéře MJX Bugs 2C získáte z instruktážního videa přímo do výrobce.

Za sebe mohu říci, že celkově jsem s Bugsem velice spokojen. Na takové to letištní natáčení to stačí. Letové vlastnosti jsou vynikající, takže jedinou, ne úplně zanedbatelnou, kaňkou na celkovém dojmu je bídná kamera. Ale jak jsem se dočetl na diskusích, zdaleka nejsem sám kdo si řekl, že letové vlastnosti a celkové zpracování za to stojí a že kamera se postupně dořeší. A tak pilně sleduji, co se kde šustne, jestli to už někdo nepořešil. Něco už se rýsuje a někdo už to dokonce i přehání.

MJX Bugs 2C
diagonální rozteč motorů:   310mm
hmotnost:   440g
pohonná baterie:   Lipol 2S 25C 1800mAh
elektromotory: typ 1806, kV1800

Ještě jeden hydroplán do mého hangáru – Jupiter Duck

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 11.10.2017 by aviator

Po úspěšném záletu Judi Seajetu jsem z mého pohledu naprosto nepochopitelně dostal chuť postavit ještě další hydroplánek. Prázdniny byly víceméně na začátku, předzvěst hezkého počasí  a příjemného polétání u vody dělaly své. Bylo mi jasné, jaký stroj chci postavit – Jupiter Duck. Oslovily mne jeho různé variace, které byly k vidění v reportáži z létání v krytém plaveckém bazénu ve Wuppertalu. Jedná se o model, který zkonstruoval Thomas Buschwald. Němečtí konstruktéři jsou prostě v oblasti depronových modelů fenoménem. Jejich modely jsou nejen originální, ale i líbivé a mají výborné letové vlastnosti.

Jupiter Duck je postaven převážně z depronu 3mm. Já jsem použil jako obvykle jeho místní náhradu extrupor.  Křídlo je klasická práce s depronem – vyříznout tvar a vnutit mu profil prohnuté desky. Vlepit kořenová žebra a slepit do vzepětí. Hotovo.  Trup je dá se říci také depronová klasika – vyříznout dvě bočnice, spojit jen nezbytně nutnými přepážkami a pak teprve dolepit vrchní a spodní stranu. Trup není tvarově nijak složitý, takže to šlo velice pěkně a podařilo se mi při tom spotřebovat i dosud nezužitkované odřezky extruporu, takže já v podtextu cítím i určitý recyklačně – ekologický rozměr stavby tohoto modelu.  Ocasní plochy jsou, jak jinak, rovné desky, ovládací páčky jsem použil laminátové z dobře uleželých domácích zásob. Táhla jsou z uhlíkové kulatiny 1,5mm na obou stranách zakončené drátěnými koncovkami z kancelářských sponek. Vše je samozřejmě lepeno UHU-Porem a ten tvoří i pružné závěsy kormidel – nanést tenkou housenku na obě spojované hrany, nechat zaschnout asi 5 minut a pak pečlivě přiložit k sobě. Jednoduché a elegantní řešení.  Pylon motoru má bočnice ze dvou vrstev extruporu 3mm a motorovou přepážku lehké překližky tloušťky 3mm. Model je nerozebiratelný – to znamená, že si nastavíte veškerou elektroniku tak, jak potřebujete, pro jistotu ještě jednou zkontrolujete a pak přilepíte křídlo na trup.

Povrchová úprava modelu je provedena sprayi Pelikan Styro, se kterými mám výborné zkušenosti. Modrý motor z Himodelu o hmotnosti 17g a s kV1800 s vrtulí GWS 6×5 a regulátor Turnigy 6A jsou zrecyklovány opět z modelu Juka, dvě serva Hitec HS-50 ležela doma bez užitku již delší dobu. Přijímač čtyřkanálový Orange DSM2, rádio Spektrum DX7 „old edition“. K napájení používám stejné dvoučlánky o kapacitě 450mAh jako v Judi.
Zálet jsem měl naplánován na Barabu. Bohužel v den „D“ fičel více než svěží vítr. Zkusil jsem tedy nejprve letět s Judi, která sice statečně bojovala, ale svévolné změny letové hladiny  v průměru o +/- 1 metr v průběhu letu mne od zalétávání Jupitera odradily. Nicméně ještě týž den kolem oběda se vítr zklidnil a tak přece jen k záletu, i když suchozemskému, došlo. Jupiter Duck letí pomalu, klidně a spořádaně. Moje motorizace však umožňuje zaletět přemet i bezkřidélkový výkrut bez nějakých zvláštních příprav a přitom zaručuje  dobu letu přesahující 7 minut. Nezbývá mi než konstatovat, že jsem nadmíru spokojen a to jak s Judi tak s Jupiterem. Ostatně zvídavé dotazy přihlížejících modelářů, kteří shlédli oba modely v akci, hovoří za vše.

Hydroplánek Judi Seajet

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 7.10.2017 by aviator

Po své první aktivní účasti při létání na vodní hladině jezera Baraba s Magnumem Reloaded jsem se konečně rozhoupal a pustil se do jednoho z dlouho odkládaných projektů – do stavby hydroplánku Judi Seajet. Je to depronová delta, legračně elegantních tvarů. Konstrukčně vychází ze suchozemské verze Judi Jetstream. Rozpětí 60cm, délka 50cm, hmotnost 150g. Plán na tento model vyšel v německém časopise FMT a byl k dispozici ke stažení zdarma až do té doby, dokud někoho ve vydavatelství VTH nenapadlo, že by si vedle toho vydavatelování mohl něco přivydělat jako „plánkobaron“ a zpoplatnit i ty plánky zdarma. Ale což, takový už je kapitalismus. Tvrdý, poctivý a spravedlivý.

Oproti  své sestře má spodní část trupu koncipovánu jako  plovák, zadní část trupu je vyšší, aby bylo možno instalovat kormidlo a aby motor s tlačnou vrtulí „nehrabal“ ve vodě. Vytáhl jsem tedy čerstvou desku extruporu 3mm a zařízl do ní ostře nabroušený skalpel. Stavbu jsem začal křídlem. To má speciální depronový profil KFM. Nikdy jsem nevěřil, že to může fungovat a změnil jsem názor. Na spodní straně je do křídla do oblouku zaříznuta  uhlíková pásnice 3 x 0,5mm. Říznout ten oblouk a zalepit do něj uhlíkovou pásnici byl asi nejsložitější okamžik stavby. Všechno ostatní byla pouze souhra extruporu a UHU-Poru. Ovšem napsat, že jsem Judi slepil za jeden večer se rozhodně nedá. Hrubá stavba sice „odsejpá“, ale dodělávky pak stavbu přibrzdí. Motorovou přepážku je třeba vyříznout z tenké překližky cca 1mm, připravit díry pro lože motoru a kabely motoru. Pak je třeba ji lehce nalakovat, protože bude přicházet do kontaktu s vodou. Vytvořit z překližky a uhlíku kormidlo, z plastu zas jeho závěsy a celé to sestavit aby se to volně hýbalo a dalo ovládat současně se směrovkou. Vystřihnout, olemovat a usadit štítek kabiny. Instalace rc výbavy. Prostě dodělávek je dost a tak celá stavba zabrala asi čtyři večery možná i odpoledne. Už si to přesně nepamatuji.

Judi je osazena rc výbavou z různých vraků, které se mi povalovaly v dílně. Tři serva Vigor VS9(4,4g) pocházejí z halové Juky, motor „stříbrňák 1811“  s vrtulí GWS 5×4,5 a regulátor Jeti Hacker 4A sloužili v malém epp Porterfieldu, přijímač Spektrum AR6100 nesloužil zatím nikde, ale válel se doma nevyužitý. K napájení používám letité lipol 2S 450mAh Rhino, k řízení zatím letitou DX7-ičku, ale právě v den psaní tohoto příspěvku jsem zprovoznil „multikulturní protokolově vyvážené řešení“ a tak mi od teď bude stačit, když se s rádii Spektrum maximálně vyfotím, kupovat si je již nepotřebuji.
Letové vlastnosti jsou příjemné. Samozřejmě je třeba při jeho provozování brát zřetel na malou hmotnost modelu – není to univerzální model do každého počasí. Osobně jsem doporučenému pohonu moc nedůvěřoval, myslel jsem si že nebude stačit, ale prozatimní zkušenosti říkají , že je trefen tak akorát.

Ještě k Micro Skyhunterovi

Posted in Elektrolety on 28.9.2017 by aviator

Zhruba po měsíci a půl filantropie v oboru „modelaření pro cizí lidi“ se mi poštěstilo vrátit se ke svému modelářství. Tam jsem skončil u Micro Skyhuntera s tím, že vím, co na něm vylepším.
Tak za prvé – poměrně velká protáčející se vrtule – když už není sklopná, tak by mohla být alespoň v bezmotorovém letu zabrzděná. Naštěstí není regulátor v modelu bezejmenný – nese firemní nálepku Hobbywing a jméno Skywalker. To není úplně neznámá polepka a dohledat návod k této sérii regulátorů nebylo až tak obtížné a dokonce se podle tohoto návodu povedlo aktivovat brzdu.
Za druhé – 3S 1300mAh baterie je příliš velká na takové malé letadýlko. Zkusil jsem ji vyměnit za 3S 750mAh z domácích zásob.
Obě dvě v podstatě kosmetické změny značně zpříjemnily létání s Micro Skyhunterem. Už nepadá jako „šutr“ když letí bez motoru, zmizelo mírné pohupování v zatáčkách při plném plynu. Ano, doba motorového letu je kratší, ale jelikož mohu využívat více bezmotorový let, tak to až tolik nevadí.
Model jsem využil k otestování nového rádia Frsky Taranis X9D SE s přijímačem X4R. Ale na něm vlastně není co zkoušet. Funguje bez problémů, příjemná paní mi hlásí nalétaný čas a na mně je, abych si co nejvíce osvojil netradiční způsob programování. To se mi však moc nedaří – díky již zmíněné filantropii se naopak prohlubují mé znalosti z programování rc souprav Jeti DC16, DC24 a Graupner MX16. Ale to jen tak naokraj.
Nezbývá něž namontovat FPV kamerku a zkusit své pilotní schopnosti při pohledu z paluby Micro Skyhuntera.

Na Barabě 6.7.2017

Posted in Elektrolety on 9.7.2017 by aviator

Polétání a poježdění s „klukama“ z Modelklubu Mělník na Barabě. Moje Magnum Reloaded konečně  po „x“ letech  dostalo narychlo plováky a větší baterii o kapacitě 450mAh. Na slowfly létání na vodě není nic lepšího.

 

 

Micro Skyhunter – tak modelaří rádoby modelář.

Posted in Elektrolety on 2.7.2017 by aviator

Slušelo by se možná dodat chudý a s málem času. Jistě cítíte, že zde není něco v pořádku – není totiž možné být chudý a zároveň nemít dost času. No, někteří to prostě takhle máme. A jak tedy modelaříme? Čas od času „vočumujeme“ na různých BangGearDealech a sledujeme někdy rádoby výhodné a jindy opravdu výhodné nabídky, akce a výprodeje. A někdy se poštěstí a ani se nenadějete a doma vám přistane třeba Micro Skyhunter, kterému chybí pouze přijímač a baterie a v setu má přibalenu i FPV kamerku. No a když jsou ve stejnou dobu „v akci“ i FPV brýle s vestavěným videorecorderem, není co řešit. Nakoupíte a až do termínu další výplaty se jdete pást.

Samozřejmě –  málokdo je tak odvážný, aby se stal průkopníkem nákupu neprověřených modelů. Naštěstí tuhle práci za vás dnes dělají placení youtubeři a vy díky nim šetříte peníze. Jen se někdy u jejich kreací musíte smát a pečlivě filtrovat informace. Tak to bylo i s Micro Skyhunterem. Zhruba v době, kdy jsem jej pořizoval, se o něm objevila informace i na mé oblíbené Ezone. Byl novinkou v sortimentu jedné z menších amerických modelářských firem a oproti modelu, který jsem si objednával já, jej tato firma měla vypěněný z černé hmoty a přejmenovala jej na Nano Skyhunter. „A když se ani Američani za tento model nestydí, tak proč bych se měl stydět já?“ řeknete si na závěr rozhodování o koupi. Jako bonbónek a ujištění dobrého nákupu si pustíte firemní video, které model představuje a přibližuje jeho stavbu. Nestačíte se divit. Dva týpci ve firemních tričkách „drží“ přednášku o modelu a sestavují jej v přímém přenosu. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby byli alespoň zruční. Týpek číslo jedna je ten zručnější, co všechno umí, týpek číslo dva je ten, co se diví a nestačí ani pomáhat. Na stole leží dva modely – jeden sestavený a druhý je právě sestavován za použití tavné pistole. Nejzábavnější okamžik nastává při pohledu na vznikající model, který „expert“ nedokázal slepit souměrně, byť bylo potřeba přilepit pouze ocasní plochy na nosníky a tuto sestavu pak na předem určené místo na křídlech. Ponechal jsem v závěru videa „experta“ a jeho pokroucený výtvor svému osudu a raději hledal další informace o modelu jinde.

Netrvalo dlouho a i já měl svého Micro Skyhuntera doma. Špičková krabice se špičkově zabaleným modelem. Z vlastních zdrojů musíte dodat přijímač a baterii. Tu doporučují 3S s kapacitou 1300mAh. Kompletace modelu probíhá tak, že vybalíte jednotlivé díly, nasadíte poloviny křídla na uhlíkovou spojku. Sestavíte ocasní plochy, přilepíte k nim dva nosníky, tvořící zadní část trupu a přilepíte k sestavenému křídlu. Nalepíte samolepky a je hotovo. Propojíte kablíky serv, vložíte přijímač. Já jsem ještě jako zanedbatelný tuning nahradil domečky servokonektorů, propojujících trup a servo na VOP, smršťovací bužírkou a kablík jsem uschoval do spodní části SOP.

Umístíte baterii tak, aby model byl vyvážen.  Údaj o poloze těžiště si musíte dohledat na síti, protože k modelu není přiloženo nic, z čeho by se to dalo zjistit. Trocha nijak složitého programování vysílače, namontovat vrtuli na motor a model je připraven. Zatím bez FPV kamerky, o které jsem se již zmínil a na jejíž použití je chytře konstruována kabinka modelu.
Já jsem pro první lety v modelu použil malou rc soupravičku FlySky FS-I6 v rámci ověřování jejích možností. Musím říci, že tohle rádijko je mi neskutečně sympatické tím, co umí, tím, jak je zpracované a hlavně tím, kolik stojí. Pro ovládání křidýlek jsem nepoužil přiložený Y-kabel, ale každé servo mělo svůj kanál. Naprogramoval jsem příslušný mix křidýlek a k tomu i mix flaperonů, které jsem ovládal otočným ovladačem na středovém panýlku vysílače.

Je čas na zálet. V ruce držím model o rozpětí 780mm, délce 540mm přičemž je doporučeno, aby jeho letová hmotnost nepřesáhla 375g. Z různých videí na Youtube vím, že model je rychlý, živý, ale i poslušný a dobře ovladatelný. Odcházím na záletové pole kousek od místa bydliště. Porost je zde k záletu vyloženě vhodný. Vkládám do trupu trojčlánek 1300mAh. Trochu mám obavu z toho, aby mi při vypouštění modelu roztočená tlačná vrtule „nepřekotrolovala“ ruku. Zkouším tedy srabácky odstartovat model hozením za křídlo, ale neúspěšně. No nedá se nic dělat, „pane Čechu půjdem do rizika“. Nastavuji plyn zhruba na polovinu, prudké odhození modelu drženého za trup, rychlý přehmat zpět na knipl. Úspěch! Model letí. Přidávám plyn naplno, stoupám do výšky. Letový projev se neliší od toho co jsem viděl na videích. Stahuji plyn a musím dát za pravdu povzdechu některých vlastníků modelu, že bez plynu neletí, resp. letí jako cihla. Chybějící brzda regulátoru a tím pádem protáčející se vrtule a relativně vysoká hmotnost modelu dělají své. Trošku si hraji s polohou těžiště, mírně trimuji a než vylétám jedny 1300-ky, už jsme s Micro Skyhunterem kamarádi.
Tak tohle docela klaplo. Po skončení záletu cestou domů už mi je jasné, co zkusím na Micro Skyhunterovi vylepšit.