Archive for the Elektrolety Category

Co zajímavého si postavit do haly?

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 18.10.2018 by aviator

Pokud někdy skončí to babí léto, tak by měla začít klepat na dveře halová sezóna. Co zajímavého vymyslet a připravit do haly? Třeba mikrodopraváčka…

…nebo lehoučkou stíhačku.

Reklamy

RC Quick 1 electro

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 20.9.2018 by aviator

Před pár lety jsem dostal darem dobře uleželou stavebnici házecího kluzáku Quick 1, kterou kdysi vyráběla firma HVP modell.  Úhledný materiálový balíček v igelitovém sáčku. Model je koncipován jako volný, ale ve stavebním návodu, který slouží částečně i jako přebal je zmíňka i o RC variantě s využitím dvou serv GWS NARO, přijímače Jeti REX 4 FM a přijímačové baterie o kapacitě 50mAh. Tyto údaje jsou samozřejmě poplatné době vzniku modelu. Dnes je rc výbava o několik mílových kroků vpředu. Pro úplnost ještě technicko-taktická data: rozpětí 825mm, délka 585mm a hmotnost 60g (115g v RC variantě).

Model není klasickým účelovým házedlem, ale svým vzhledem evokuje představu opravdového větroně. Trup je tvořen gondolou, sestavenou ze dvou polovin vylisovaných z pevného ABS a doplněnou průhlednou mírně zatmavenou kabinkou. Nosník ocasních ploch je sestaven ze čtyř balzových bočnic tl. 1,5mm. Ocasní plochy jsou z kvalitní plné balzy tl. 1,5mm. Poloviny křídla jsou sestaveny z balzových žeber a lišt, přičemž vyjímkou je hlavní nosník ze smrkové lišty. Potaženy jsou potahovým papírem Japan. Vlastní sestavení modelu se zdá být jednoduché, má však svá „ale“.  Já jsem začal výrobou gondoly. Obě poloviny je třeba pečivě odstřihnout či oříznout a ještě pečlivěji obrousit a spasovat styčné plochy. Jedině pak je jejich slepení k sobě pomocí středního CA lepidla proveditelné.  Ani další krok, tedy slepení nosníku ocasních ploch, není dobré odfláknout. Naopak je dobré lepit pečlivě na rovné desce.

Následuje slepení konstrukce křídel s využitím plánku, který je součástí návodu. Tento krok je díky předpracovanosti dílů zcela bez problémů. Oproti návodu bylo potřeba odříznout z ocasních ploch kormidla, vyřešit jejich zavěšení a ovládání. Poloviny kormidla VOP jsem spojil zbytkem uhlíkové tyčky o průměru 1,5mm a zavěsil je na kvalitní průhlednou lepící pásku. Stejně jsem vyřešil i zavěšení kormidla SOP. Ovládací páčky jsem použil laminátové, které kdysi vyráběla firma Soft model. Celý model je nerozebíratelný a jeho sestavení probíhá tak, že do gondolky vsuneme slepené poloviny křídla bez nalepených uší, ustavíme je a zalepíme. Následně vsuneme nosník ocasních ploch do gondoly, vyměříme jeho správnou pozici tak, aby v gondole končil na úrovni náběžné hrany křídla a  přilepíme jej ke spodní straně křídla. Následuje nalepení ocasních ploch, vlepení lanovodů a montáž rc soupravy. Já jsem navíc chtěl model omotorovat a tak jsem si v tento okamžik vzal k ruce zvažované rc vybavení a začal rozmýšlet, jak a kam jej v modelu zamontovat. Ihned jasná byla serva – musí k nim být přístup. Zbytek výbavy bohužel dával tušit, že při klasickém umístění s motorem ve špičce bude model těžký na hlavu. Použité rc vybavení: 2x servo HK5330(1,9g), přijímač 4-kanálový Mini Frsky neoriginál(2,2g), regulátor Turnigy 6A. Pohon tvoří motor AP05 3000kV(5g) s vrtulí GWS 4×2,5 a lipol 2S 180mAh. Změnit nevýhodné rozložení hmotnosti by pomohl motor na pylonu. Vyrobil jsem tedy pylon ze zbytku uhlíkové tyčky, překližky a balzy a namontoval jej nad centroplán.

První let modelu byl pro mne zklamáním. Model šel po nose dolů, ladil jsem trimováním, ale když model jakž takž letěl, tak vychýlení kormidel v neutrálu bylo neakcetovatelné. Bylo třeba radikálního zásahu. Měřením jsem zjistil, že nosník ocasních ploch je mírně prohnutý a tak mění úhel seřízení. Odřízl jsem vodorovnou ocasní plochu a podložil  ji na  odtokové hraně. Další zkušební let – je to o něco lepší, ale model je stále těžký na čumák. Co s tím? Odlehčit vybavení? Musel bych přejít na 1S pohon – vyměnit baterku a regulátor. Nebo – pohnout baterkama a nastavit tak správnou polohu těžiště. Jenže v kabině už není místo. Nejlepší pozice baterie pro dodržení těžiště je uprostřed hloubky křídla. Rozhodl jsem vyříznout otvor ve spodu gondoly, do vzniklého prostoru vlepit suchý zip a využívat jej jako lože pro baterky. Povedlo se – baterie jsou víceméně ukryty v obrysu trupu a poloha těžiště sedí. Dovažovat jsem tedy nakonec nemusel a výsledná hmotnost mojí rc verze s elektropohonem je 90g. Jsem rád, že mi hmotnost vyšla nižší než u originálu, na druhou stranu jsem doufal že bude ještě nižší.
Od této chvíle začal Quick létat spořádaně v rámci kategorie hodně malých rc modelů. Pilotáž není pro začátečníky, chce to zkušenosti a rozvahu. Žádné špičkové výkony se od takto jednoduchého modelu čekat nedají, ale večerní 7-minutové polétání ve stylu parkfly s tahkle malým modelem není vůbec k zahození. Navíc Quick 1 v rc vezi je něco originálního a když s ním přijedete na letiště, tak určitě vzbudí pozornost spoluletců.

Tomáš Ciniburk mistrem světa F5D.

Posted in Elektrolety on 28.7.2018 by aviator

Tomáš Ciniburk se stal mistrem světa v kategorii F5D – pylonových modelů poháněných elektromotorem. Aby toho nebylo málo, tak Honza Sedláček byl druhý a tým České republiky se stal mistrem světa v soutěži družstev. Tome – obrovský respekt! Honzo – velká gratulace! Týme – čtyři palce nahoru!
Letošní světový šampionát se konal v Japonsku(Takikawa) od 23.7 do 27.7. Mistrovským kláním předcházela otevřená soutěž Takikawa Cup Open international F5D ve dnech 20. – 21.7. a taktéž ji ovládl Tomáš Ciniburk. Pokud máte chuť prostudovat výsledky či shlédnout fotky ve fotogaleriích jednotlivých dnů, navštivte stránky mistrovství.

Letos poprvé na vodě.

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 6.7.2018 by aviator

Dopoledne 5.7.2018 bylo doslova ideální k zahájení letošní „vodní“ sezóny. Honza Zelenka st. z Modelkubu Mělník vyhlásil sraz v 9:00 na Barabě. Počasí tentokrát nepřekvapilo svou nevyzpytatelností, naopak drželo se předpovědi – bezvětří, slunečno a teplota stoupající v průběhu dopoledne téměř  ke „30“. Konečně tedy nastala ta správná situace ke křestu mých slowfly hydroplánů na vodě.

Judy Seajet i Jupiter Duck obstály na výbornou. Na dvoučlánky 450mAh létaly 10 minut. Starty z vody nejsou problém, přistání jakbysmet. Ani pojíždění po hladině nebyl v panujícím ideálním počasí žádný problém. Dalším mým úkolem bylo zalétnutí fuglnového modelu TwinStar ze stavebnice Multiplex, vybaveného plováky.

Ten jsem si pořídil z důvodu toho, abych mohl létat na vodě i když nebude počasí na slowflyery. Musím říci, že jsem z tohoto stroje doslova nadšen. Dva motory a plováky – to je ono! A víte co je také ono?

Malý slowflyer s plováky Jaromíra Bílého. Jedná se zmenšenou verzi jeho původní kostrukce, které dal před lety jméno ToJeOno. Výborný model pro začátečníky, zmenšená verze s plováky létala krásně i na vodě.

Honza Zelenka st. přivezl jako tradičně dvě rychlostní loďky a dvoumotorák Puddle Star ze stavebnice RC Factory.
Jediný model se spalovákem byl letitý Middle Stick Tondy Pavlase. Výkon jeho motoru však v bezvětří ke vzletu z vody nestačil a nakonec pro něj museli doplavat „dobrovolní záchranáři“, když zůstal převrácený uprostřed vodní plochy.
Sešlo se i několik krásných lodí. Mne ovšem zaujala malá plachetnička Racek z produkce podniku Igra. Ani jsem nevěděl, že Igra něco takového vyráběla. Naštěstí jsme mezi sebou měli znalce Václava Davida, bývalého pracovníka Igry. Zajímavostí je, že model má plechový trup i kýl. Jirka Brabec, jemuž model patří, s dcerou Natálkou nejprve chytali bronz a čekali na alespoň náznak větru. Nakonec se s blížícím se polednem dočkali a tak Racek brázdil vodní hladinu.  Přes svou relativní jednoduchost je to velice fotogenický model.

 

Kompletní fotogalerie na Rajčeti.

Longtarin v hale.

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 1.4.2018 by aviator

Longtarin – epp halový větrůněk

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 15.3.2018 by aviator

Když se na mých oblíbených několikrát zmiňovaných stránkach Jivaro Models objevil v půlce prosince 2016 článek o větrůňku jménem Longtarin, bylo mi jasné, že toho musím mít. Ovšem na druhou stranu mi nebylo jasné, jak jej rychle postavím, myšleno abych stihnul probíhající sezónu, když svépomocí potřebné výřezy z epp vyrobit nedokážu. Bylo jasné, že budu muset zaúkolovat nějakého šikovného řezače. Nad Slunce jasné bylo, že to bude Honza Z., protože s ním se potkávám v hale. Nejasný byl termín výroby výřezů, protože když jsem Honzovi poslal podklady na řezání, tak mi sice slušně poděkoval, ale zároveň podotkl, že tak jak jsou použít nepůjdou a že je bude muset trošku dodělat. Bylo mi jasné, že se to protáhne… A protáhlo. Výřezy se ke mně dostaly trochu s nadsázkou řečeno do roka a do dne. Teď by se slušelo naspat „nelenil jsem a pustil jsem se do stavby“. Jenže já jsem lenil a do stavby jsem se pustil až v půlce února tohoto roku. Zato jsem měl model hotový za jeden večer a jedno dopoledne.

Výřezy jsem použil tak jak mi byly dodány, jen křídlo jsem musel maličko zaříznout a dobrousit a zhotovit kormidla vyříznutím zářezů do polotovarů ocasních ploch. Pak hned následovala povrchová úprava – nástřik sprayi Pelikán Styro – a po jejich zaschnutí slepení křídla do vzepětí a přilepení ocasních ploch na trup. Ze stavebních dílů zbývalo dořešit netradiční pylon motoru, umístěný na přídi modelu. Originální díl je vytisknut na 3D tiskárně. Nic takového nemám a tak jsem si pylonek „vytiskl“ lupenkovou pilkou z překližky tl. 1,5mm. Navíc jsem jej upravil, protože v hodnocení modelu jsem si všiml mínusového bodu za vybrující pylon. Ten tištěný díl se totiž lepí pouze na plocho „tavkou“ k trupu. Já jsem svůj pylon prodloužil ve spodní části o ploutev, která je zalepena ve výřezu v trupu. Tato modifikace se osvědčila.

Elektroniku jsem měl rozmyšlenou již v okamžiku, kdy jsem bez znalosti franštiny prostudoval článek o Longtarinovi. Použiji to samé, co mám v Mini Magnumu, tedy integrovaný přijímač Spektrum AR6400LBL. V kombinaci s baterií 2S  120mAh a 5-gramovým stříďáčkem Turnigy s vrtulí GWS 4×2,5, který je použit i v originálu modelu to bude přesně ono a ještě ušetřím nějaký gram. Navíc vznikne druhý a odlišný model na stejnou sadu vybavení. V originál modelu je kromě zmíněného motorku použito vybavení klasičtějí – dvě 2-gramová serva, 4-kanálový přijímač Orange R415X a regulátor Turnigy 6A. Provizorně jsem na trup připevnil svou elektroniku a zjišťoval její nejvhodnější umístění, abych se vyhnul případnému dovažování. To se povedlo, ovšem za cenu estetického ústupku. Kvůli umístění přijímače na boku levou stranu trupu „hyzdí“ uhlíková táhla. Pohonná baterie je umístěna ve výřezu na spodku trupu zhruba v místě náběžné hrany křídla. Úplně poslední prací bylo vlepení magnetů do křídla a trupu – tak je pojištěno spojení křídla s trupem – křídlo je totiž odnímací.

S výsledkem svého snažení jsem maximálně spokojen. Ač je Longtarin model poměrně jednoduchých tvarů, nepostráda eleganci. Hned při záletu v hale vzbudil značnou pozornost mých spoluletců. I když jsem nebyl přesvědčen o vhodnosti umístění pohonné jednotky, musím s odstupem času toto řešení pochválit. Longtarin plachtí lépe než zhruba stejně velká La Ventolina a díky použitému epp je i odolnější, když se náhodou v hale něco nepovede. Můj exemplář váží 62g a je tudíž o 10g lehčí než originál. Hmotnost jsem ušetřil na elektronice. Rozpětí 76cm a délka 62cm jsou shodné s originálem.

Micro Stingray

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 22.2.2018 by aviator

Prý je poslední dobou Aviarium samá elektronika a žádná zábava či zajímavost. Jak říkáme my modeláři: „Nemusí pršet jen když kape.“ Dnes je tu tedy jednoduchá zábavná deltička Micro Stigray.

Na její plánek jsem narazil na RCgroups, když jsem hledal něco, kde by se dalo využít přijímače AR6400 a jednočlánkové převodovkové pohonné jednotky z malých modelů WLtoys. Plán existuje ve třech velikostech.  Popisovat stavbu není nutné. Jde to rychle a je to jednoduché. Výřezy v horní časti trupu krásně pasují mezi součástky, vyčnívající z desky přijímače AR6400. K pohonu je použil tento motor s touto vrtulí a převodovkou

Zálet byl hodně divoký. Ihned po vypuštění na půl plynu šel model do přemetu, výchylky kormidel byly ostřejší než ostré. Zálet jsem přerušil a srazil velikost výchylek na 50% a začal létat na třetinu plynu. I tak byl model mimořádně obratný, ale už se dal řídit. V další fázi zalétávání jsem nastavil diferenciální výchylky v poměru 2:1. Tento zásah se výrazně projevil na zklidnění řízení. Po posledním létání jsem demontoval motor a předělal jeho uložení tak, aby byl vyosen směrem dolů. Tuto sobotu se dovím, zda to pomohlo.

Létání na hladině halového jezera

Posted in Elektrolety on 21.2.2018 by aviator

Další ročník tradičního létání na hladině halového jezera, pořádaný francouzským klubem Les Mouettes Epinay-sur-Orge proběhl v neděli 11.2.2018. Fotoreportáž je jako tradičně na stránkách Jivaro Models .

 

MJX Bugs 2C – něco pro rozptýlení

Posted in Elektrolety on 23.12.2017 by aviator

V minulosti jsem se několikrát dušoval, že nejsem příznivec kvadrokoptér. Jenže to by ty mámivé internetové obchůdky v ČLR nesměly pod rouškou akcí, výprodejů a oslav různých výročí pořádat cyber-hony na zákazníky. To si můžete stále říkat: „Takovou kvadrokoptéru ještě nevyrobili, která by mne zaujala“ až najednou zjistíte, že vyrobená již je a že sedí i vašim finančním představám. To je přesně případ MJX Bugs 2C. Střídavé motory, vysílač s obousměrným přenosem s jednoduchou telemetrií a možností změny módu, GPS, návratové tlačítko, kamerka na palubě i když pouze se záznamem na kartu a to vše s přispěním výroční slevy za drtivě dobrou cenu. To prostě stojí za to vzít takový stroj jen tak na zkoušku. Model je koncipován tak, aby s ním mohl létat každý rozumný člověk, nejen modelář. Návod je zpracován velice pěkně a srozumitelně, takže se zprovozněním by neměl mít ani poučený laik problém.

Mjx Bugs 2C není stroj na nějaké divočení. Tomu odpovídá i konstrukce. Žádný uhlík nehledejte. Karoserie je zároveň rámem a je vyrobena z plastu. Uvnitř, uprostřed karoserie, je umístěna řídící a záznamová elektronika  a v každém rameni regulátor pro příslušný motor. Ve vrchní části na hřbetu je umístěn GPS modul a kompas. Motory jsou střídavé oběžky, které mají plášť potažen bílým plastem, aby to ladilo k barvě karoserie. Na motorech jsou namontovány bílé vrtule o průměru185mm. Vysílač je jednoúčelový, vzhledově a uspořádáním klasický, pěkně zpracovaný. Velikostně je menší než běžné modelářské vysílače. Povrch je černý, pogumovaný. Lze u něj přepnout rozmístění ovládacích prvků a zvolit mode jako u lepších vysílačů. Trimy  sice má „jakoby“ na svých místech, ale tlačítka zastávají ve skutečnosti jiné funkce. Trimy motoru a výškovky nefungují vůbec nijak – jsou to pouze záslepky. Trim na levé straně je dvoupolohový přepínač a slouží k nastavení módu stabilizace – vlevo bez, vpravo s GPS. Pravý trim – přepínač zapíná či vypíná headless mód. Na levé horní straně jsou dvě tlačítka – červené je pro odblokování kvadrokoptéry, černé je tlačítko automatizovaného startu a přistání. Tlačítka na pravé straně mají funkci „návrat domů“ a foto/video. Ve spodní části přední strany vysílače je umístěn malý display, který zobrazuje v horní liště ikonami z leva do prava napětí vysílače, foto, video, headless mode, návrat domů a napětí kvadrokoptéry.  V prostřední části vlevo se zobrazuje větší ikona funkce GPS s číselným údajem o počtu nalezených satelitů, vpravo ikona síly signálu. Ve spodní části se pak vlevo zobrazuje aktuální vzdálenost a vpravo aktuální výška letu.

Před úplně prvním použitím Bugse je třeba udělat několik úkonů a určitě je třeba postupovat dle návodu, pokud nechceme být překvapeni třeba nečekaným rozeběhnutím motorů. Nejprve je třeba vysílač uvést do stavu „navázání spojení“, což se provede podržením červeného tlačítka a zapnutím vysílače. Dalším krokem je určení rozmístění ovládacích prvků po němž následuje kalibrace ovladačů. Závěrečným krokem je spárování ovladače s kvadrokoptérou. Jako další krok je zmíněna kalibrace gyroskopu a zároveň je uvedeno, že je nastavena z výroby. Až doposud to byly vše úkony, které stačí provést pouze jednou.
Následují úkony, které budete dělat před každým letem. Za prvé inicializace kvadrokoptéry – připojení baterie a vyčkání patřičného potvrzení. Následuje kalibrace kompasu neboli 3x otočit s koptérou kolem svislé osy a následně i kolem podélné osy. Bedlivě sledujeme signalizaci led diod, umístěných pod motory – po připojení napětí blikají zeleně, kalibrace je úspěšná až když přední diody svítí nepřetržitě červeně a zadní zeleně. Posledním bodem je čekání na načtení alespoň sedmi satelitů GPS, což uvidíme na displayi vysílače.  Tím jsme vytvořili výchozí bod a od tohoto okamžiku jsme připraveni ke startu. Červeným tlačítkem vlevo odblokujeme motory a sousedním černým tlačítkem odstartujeme. Bugs se vznese zhruba do výšky 1,5 metru a tam čeká na další pokyny. Pak už je létání jen na vás až do té doby, než se kvadrokoptéře přestane něco líbit. Let trvá celkově asi 15 minut, z čehož polovinu doby si můžete dělat co chcete, což v překladu znamená, že teoreticky létáte do vzdálenosti až 999 metrů a stoupáte do výšky až 500 metrů. Po uplynutí zhruba poloviny letového času začne pípat vysílač a to je neklamné znamení, že Bugs ví o tom, že napětí pokleslo pod určitou mez a začíná si kontrolovat pilota. Od tohoto okamžiku vás nepustí dále než 300 metrů a výše než 100 metrů. Pokud některou z těchto hodnot překročíte, kvadrokoptéra vám sebere řízení a přejde stavu Return -To-Home a začne se vracet zpět k výchozímu bodu, kde by sama přistála, pokud by pilot nezasáhl do řízení a nevypnul tak návratový režim. Do tohoto režimu se dostane i při ztrátě signálu vysílače a nebo když si pilot zaletí příliš daleko a využije tzv. smart Return-To-Home, tedy vyžádaný návrat domů.  Pokud napětí pohonné baterie dosáhne nejnižší meze, kvadrokoptéra se již s pilotem nebaví a sama přistane v místě výchozího bodu. Pozor! Toto vše funguje jen v případě dobrého signálu GPS.

V průběhu letu můžeme fotit či natáčet video. Vše se ukládá na paměťovou kartu. Bohužel kvalita kamery je žalostná i když je deklarována jak 1080p. Na fotky rovnou zapoměňte – jsou nepoužitelné. Videa jsou použitelná pro hodně nenáročné uživatele. Vznikají sice jako mp4, ale pro běžný přehravač jsou nepřehratelné, takže je třeba je nějak zpracovat.
Více podrobností o kvadrokoptéře MJX Bugs 2C získáte z instruktážního videa přímo do výrobce.

Za sebe mohu říci, že celkově jsem s Bugsem velice spokojen. Na takové to letištní natáčení to stačí. Letové vlastnosti jsou vynikající, takže jedinou, ne úplně zanedbatelnou, kaňkou na celkovém dojmu je bídná kamera. Ale jak jsem se dočetl na diskusích, zdaleka nejsem sám kdo si řekl, že letové vlastnosti a celkové zpracování za to stojí a že kamera se postupně dořeší. A tak pilně sleduji, co se kde šustne, jestli to už někdo nepořešil. Něco už se rýsuje a někdo už to dokonce i přehání.

MJX Bugs 2C
diagonální rozteč motorů:   310mm
hmotnost:   440g
pohonná baterie:   Lipol 2S 25C 1800mAh
elektromotory: typ 1806, kV1800

Ještě jeden hydroplán do mého hangáru – Jupiter Duck

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 11.10.2017 by aviator

Po úspěšném záletu Judi Seajetu jsem z mého pohledu naprosto nepochopitelně dostal chuť postavit ještě další hydroplánek. Prázdniny byly víceméně na začátku, předzvěst hezkého počasí  a příjemného polétání u vody dělaly své. Bylo mi jasné, jaký stroj chci postavit – Jupiter Duck. Oslovily mne jeho různé variace, které byly k vidění v reportáži z létání v krytém plaveckém bazénu ve Wuppertalu. Jedná se o model, který zkonstruoval Thomas Buschwald. Němečtí konstruktéři jsou prostě v oblasti depronových modelů fenoménem. Jejich modely jsou nejen originální, ale i líbivé a mají výborné letové vlastnosti.

Jupiter Duck je postaven převážně z depronu 3mm. Já jsem použil jako obvykle jeho místní náhradu extrupor.  Křídlo je klasická práce s depronem – vyříznout tvar a vnutit mu profil prohnuté desky. Vlepit kořenová žebra a slepit do vzepětí. Hotovo.  Trup je dá se říci také depronová klasika – vyříznout dvě bočnice, spojit jen nezbytně nutnými přepážkami a pak teprve dolepit vrchní a spodní stranu. Trup není tvarově nijak složitý, takže to šlo velice pěkně a podařilo se mi při tom spotřebovat i dosud nezužitkované odřezky extruporu, takže já v podtextu cítím i určitý recyklačně – ekologický rozměr stavby tohoto modelu.  Ocasní plochy jsou, jak jinak, rovné desky, ovládací páčky jsem použil laminátové z dobře uleželých domácích zásob. Táhla jsou z uhlíkové kulatiny 1,5mm na obou stranách zakončené drátěnými koncovkami z kancelářských sponek. Vše je samozřejmě lepeno UHU-Porem a ten tvoří i pružné závěsy kormidel – nanést tenkou housenku na obě spojované hrany, nechat zaschnout asi 5 minut a pak pečlivě přiložit k sobě. Jednoduché a elegantní řešení.  Pylon motoru má bočnice ze dvou vrstev extruporu 3mm a motorovou přepážku lehké překližky tloušťky 3mm. Model je nerozebiratelný – to znamená, že si nastavíte veškerou elektroniku tak, jak potřebujete, pro jistotu ještě jednou zkontrolujete a pak přilepíte křídlo na trup.

Povrchová úprava modelu je provedena sprayi Pelikan Styro, se kterými mám výborné zkušenosti. Modrý motor z Himodelu o hmotnosti 17g a s kV1800 s vrtulí GWS 6×5 a regulátor Turnigy 6A jsou zrecyklovány opět z modelu Juka, dvě serva Hitec HS-50 ležela doma bez užitku již delší dobu. Přijímač čtyřkanálový Orange DSM2, rádio Spektrum DX7 „old edition“. K napájení používám stejné dvoučlánky o kapacitě 450mAh jako v Judi.
Zálet jsem měl naplánován na Barabu. Bohužel v den „D“ fičel více než svěží vítr. Zkusil jsem tedy nejprve letět s Judi, která sice statečně bojovala, ale svévolné změny letové hladiny  v průměru o +/- 1 metr v průběhu letu mne od zalétávání Jupitera odradily. Nicméně ještě týž den kolem oběda se vítr zklidnil a tak přece jen k záletu, i když suchozemskému, došlo. Jupiter Duck letí pomalu, klidně a spořádaně. Moje motorizace však umožňuje zaletět přemet i bezkřidélkový výkrut bez nějakých zvláštních příprav a přitom zaručuje  dobu letu přesahující 7 minut. Nezbývá mi než konstatovat, že jsem nadmíru spokojen a to jak s Judi tak s Jupiterem. Ostatně zvídavé dotazy přihlížejících modelářů, kteří shlédli oba modely v akci, hovoří za vše.