Archive for the Hračkárna Aviaria Category

Mikrokvadrokoptérky Eachine E010 / JJRC H36

Posted in Hračkárna Aviaria, Slowfly/Parkfly on 29.12.2016 by aviator

Za prvé – nejsem fanda kvadrokoptérismu. Za druhé – stydím se, že jsem se nechal strhnout k nakupování v ČLR a teď vidím důsledky nejen mé nezodpovědnosti v mizejících kultovních modelářských prodejnách a firmách. Jenže tomu tempu produkce stále nových a menších a mnohdy i lepších věcí se velice těžko brání. Ani já se neubránil a v jedné z drtivých cenových akcí na „BangDealGearu“ jsem zakoupil kvadrokoptérky Eachine E010 nápadně se podobající JJRC H36 a obě ještě nápadněji podobné firemnímu výrobku Eflite Blade Inductrix.

e010_01
e010_02e010_03
e010_05e010_04

Motivací nákupu nebylo využívání předmětu k létání, nýbrž získání polotovarů pro tvorbu malých lehoučkých dmychadýlek do halových modýlků. Jenže když už to máte doma, tak to prostě vyzkoušíte a hele, ono to létá, a pěkně to létá, a kvadroflipy to dělá na všechny strany, a umí to letět v headlock modu, ale hlavně…když to spadne, tak se tomu nic nestane, protože to má vrtulky chráněné prstenci. Jediné čemu nadáváte je ten zatraceně mrňavý vysíláček, ale nakonec i ten po delší době berete na milost, protože je fajn přijít za kolegy modeláři do pohostinství, z jedné kapsy kabátu vytáhnout model, z druhé vysílač a sledovat jejich údiv. A co teprve, když tenhle strojek předvedete kamarádům při polétání v hale. To je najednou dotazů, to je najednou žádostí o objednání kvadrokoptérky. Je to totiž fajn vyplň hluchého času při čekání na letové okno v hale. Video ani recenzi vám tu vnucovat nebudu – těch vytvořili modelářští youtubeři už kopu a tak to nemá valný význam. A nebudu Vám vnucovat ani pořízení této kvadrokoptérky. Já jí stále beru spíše jako zdroj dílů či levný polotovar na mikromodelářské pokusy. Ten kdo si chce dobře zapilotovat a myslí to mikrokoptérkou vážněji, měl by spíše uvažovat o nákupu Inductrixu, byť za jeho cenu lze pořídit 3-4 E010-ky. Milovníky elektronickoprogramátorského bastlení jistě potěší, že v projektu Deviation již běží vlákno na implementaci řídícího protokolu E010. Ovládání modelu z vysílačů Devo již funguje, ale má to ještě své mušky. Taktéž majitelé FrSky souprav mají možnost Eachine E010 ovládat přímo ze svého oblíbeného vysílače – stačí vložit multiprotokolární modul a nahrát úpravu systému OpenTX .
V tomto okamžiku by jste měli mít jasno a být se zakoupenou kvadrokoptérkou spokojeni a neměli by jste se zajímat o tuning, protože hrozí nebezpečí, že zjistíte, že:
– jsou k mání stejně velké pohonné baterie, ale o 10C lepší;
– jsou k mání stejné velké motorky, ale výkonější;
– je k mání „akrobatická“ deska elektroniky, u které si můžete vybrat ze tří řídích protokolů mezi jiným i DSM2 a FrSky;
– je k mání držáček mikrokamerky a do toho držáčku jsou k mání i různé mikrokamerky. Pak stačí přikoupit jen FPV brýle a můžete začít létat třeba pravidelné hlídkovací lety na území vašeho bytu, domu či zahrady.

Reklamy

Uranus Atlasem

Posted in Hračkárna Aviaria on 8.10.2008 by aviator

 

Posledním kouskem z poslední várky zapůjčených hraček,  který jsem měl možnost ozkoušet, je model Uranus, v současné době prodávaný pod novým jménem Atlas. Jedná se o vrtulníček velikosti PicooZ.

Oproti klasickému PicooZu má zajímavější a propracovanější kapotáž, osvětlení v předku trupu a hlavně dokáže  díky přidáné třetí funkci letět i dopředu. Inovaci doznal i vysílač. Je celkově menší, na vrchní straně přibylo tlačítko pro zapínání zmiňovaného osvětlení a ze spodní strany pro změnu dvě tlačítka pro ovládání dopředného letu. Tlačítko v pravém rohu – rychlý skok kupředu, tlačítko v levém rohu  – pomalý skok kupředu, obě tlačítka najednou držená nepřetržitě – let kupředu. Vysílač je jinak solidního provedení, o něco menší než byl u původního PicooZe, nicméně to původní provedení na mne dělalo lepší dojem. Po letové stránce je rozdíl mezi Uranusem/Atlasem  a původním Picoozem pouze v té možnosti letět kupředu, jinak jsou vlastnosti víceméně shodné. Při zmáčknutí některého tlačítka pro let kupředu či obou současně se aktivuje jakýsi elektromagnetický vybavovač, umístěný v těsné blízkosti upraveného náhonu hřídele hlavního rotoru. To způsobí buď krátkodobý či stálý náklon hlavního rotoru, jehož důsledkem je buď poskočení modelu vpřed či stálý dopředný let. Celkově je ovládání modelu bezproblémové. Subjektivně se mi zdá, že Uranus je o něco klidnější a stabilnější než PicooZ. Jinak snad není co dodat. Uranus je zdatným nástupce původního PicooZe.

Co se týče těch „šachů“ se jménem modelu – vysvětlení se mi dostalo od Marka Vencla z Kdosihrajenezlobi.cz. Když někdo vymyslel původní Uranus jistě nad ním nepřemýšlel dvojsmyslně. Někdo jiný ovšem takto zapřemýšlel a zjistil, že Uranus může v angličtině znít při šikovném vyslovení  trošku jinak, totiž U(You)R(are)ANUS. Vzhledem k tomu, že se jedná o dětskou hračku, tak vyvstalo nebezpečí , že by tato svým názvem mohla ohrozit mravní výchovu dítěte. Proto došlo k přejmenování. Takže žádný Uranus, ale Atlas.     



 

PicooZ MX1 Extreme – vrtulníček pro kočku

Posted in Hračkárna Aviaria on 25.9.2008 by aviator

 Když mi majitel obchodu Kdo si hraje nezlobí půjčuje nějaký model, vždy k tomu připojí nějaký komentář. U PicooZe MX1 byl hodně rozpačitý: „Je takový divoký a díky tomu i špatně ovladatelný“.
MX1 Extreme je nejmenší(rotor o průměru 135mm) z rodiny PicooZů, nejlehčí(7g) a bohužel skutečně nejhůře ovladatelný. Unikátní je svou skladností – lze jej uložit a nabíjet v boxu uvnitř vysílače. Kompaktnost – to bylo asi to hlavní, o co konstruktérům MX1 šlo. No, nebyla to dobrá myšlenka . Díky kombinaci menších rozměrů, menší hmotnosti, většího poměru výkon/hmotnost a dost nešťastných ovladačů vysílače je výsledek hodně rozpačitý. Model je malý a hbitý, ale díky poměrně hrubému kroku ovladačů v podstatě nelze vrtulníčku vnutit svou vůli a je nutno jej co nejméně „obtěžovat“ řízením. Těžko se mi píše nelichotivý komentář, ale tentokrát je skutečně na místě. MX1 určitě není nic pro toho, kdo si chce v obýváku skutečně zalétat. Koho by tedy mohl oslovit? Snad nezkušeného laika, který se nechá unést miniaturností.  A koho již oslovil? Naší kočku. Ta byla s „vlastnostmi“ MX1 nadmíru spokojena, neboť se pro ni stal v nestřežené chvíli vítaným rozptýlením.


 

Mikrodmychadláček Thunder Jet

Posted in Hračkárna Aviaria on 15.8.2008 by aviator

Co bych vám tak o novince od Silverlitu – dmychadýlkovém Thunder Jetu – napsal? Pojem X-Twin je dostatečně známý a tak vynechám plky o něm. Thunder Jet je svou koncepcí právě X-Twin. Dokonce X-Twin  poslední generace.

Čím se liší od těch předchozích? Nový vysílač – vzhledově jako by se nechali tvůrci inspirovat elegantními tvary jednoho z „dospělých“ vysílačů. Ovladače jsou oproti staršímu provedení přesnější, standardem je přepínač pro změnu použité vysílací frekvence a vestavěný nabíječ modelu.

 Model Thunder Jet se od svých předchůdců odlišuje poměrně dost. Místo motorků s vrtulí obstarávají pohon dvě dmychadýlka o průměru 31mm. To ale asi není podstatné. Důležitější je odlišnost draku – celková plocha se značně zvětšila, křídla mají tenký klenutý profil a tvarově je pojat hodně futuristicky.
Rozpětí:  255mm
Délka:  280mm
Hmotnost:  28g



Nevím proč, ale měl jsem takový pocit, že to nebude létat. Na začátek halové sezóny se mi čekat nechtělo a tak když se mi zdálo, že je počasí „skoro hala“, šel jsem testovat ven. První hod a letí to, ale nedobře. Čumák se strašně vzpíná. V návodu se o nějakém nastavování letadla nehovoří, vše se řeší odkazem na trimování směru a ubrání či přidání plynu. Já jsem se pokušel ovlivnit letový projev přihýbáním elevonů a nakrucování kachní plochy. To vedlo k určitému úspěchu, ale přesto jsem se raději rozhodl dovážit model na čumáku olovem. Po pár pokusech mi vyšlo jako nejvhodnější závaží o hmotnosti 1,1gramu. Od té doby jsem do seřízení modelu nešáhnul a „vesmírný koráb“ létá nad očekávání dobře. O tom se můžete přesvědčit na připojeném videu.

Řízení modelu je zřejmě díky novému provedení vysílače příjemnější a hlavně přesnější. S takto dováženým modelem dokáže letět každý modelář hned napoprvé a poučený laik napodruhé a to tak, že vylétá celou kapacitu baterie bez nechtěného mezipřistání.
Thunder Jet se tedy povedl. Pojďte si hrát!

TandemZ-1? To není jen dvojitý PicooZ.

Posted in Hračkárna Aviaria with tags , on 21.7.2008 by aviator

Jak jsem již psal v „Reklamním letáčku“, mám doma na ozkoušení pár novinek od Silverlitu. Jednoznačně nejvíce jsem byl zvědav na „Chinooka“ jménem TandemZ-1. Na RCgroups jsem kdysi viděl obdobnou amatérskou konstrukci, vzniklou skutečně spojením dvou mechanik z Picooze. Vrtulník sice vypadal zajímavě, ale letový projev byl velice těžkopádný. Věřil jsem, že vývojáři od Silverlitu si s tímto typem modelu poradí jinak a lépe, ale nevěděl jsem, co vlastně mohu očekávat. Po rozbalení a ozkoušení musím konstatovat, že Tandem je absolutní špičkou mezi PicooZy a kdybych se nebál, tak bych tvrdil, že nic lepšího již na bázi PicooZ nelze vymyslet. Ale bojím se… 

Detailní popis jsem měl v úmyslu odfláknout konstatováním podobnosti s PicooZem, ale nakonec jsem došel k poznání, že to zkrátka nelze. Karosérie modelu není z EPP, ale tentokrát z EPS. Je také výrazně propracovanější. Rotory jsou opravdu podobné, né-li totožné s PicooZem. Plochu trupu zvětšují „neviditelné“ plošky na přídi i zádi trupu. Ve spodní části přídě je instalován modře svítící „reflektor“, zapínaný přímo z vysílače. Tolik první pohled na model. Celkem nic zvláštního.
Co vysílač? Princip stejný – infra. Krabice i ovladače kvalitně zpracované. Nabíječ pro model opět integrovaný uvnitř. Levý knipl – ovládání otáček motoru. Nad ním je umístěn samostatný trim této funkce. Velká změna oproti Picoozu. Pravý knipl – vlevo/vpravo a dopředu a pozor – po sejmutí začátečnické omezovací krytky – i dozadu! Je to tedy křížový ovladač. Nad ním samostaný trim funkce vlevo/vpravo. Mezi kniply jsou kontrolky nabíjení a napájení, vypínač, přepínač kanálu a ovladač předního reflektoru. Pod krytkou ve spodní polovině vysílače je schován nabíjecí kabel.

 

Ke zprovoznění modelu opět postačuje pouze šest „tužkovek“, nabít a můžeme letět. Předtím ale ještě druhý pohled na model. Při pohledu z přídě nelze přehlédnout, že přední rotor je vyosen hodně vlevo a naopak zadní rotor hodně vpravo. Pak zahýbete jen tak ze zvyku ovladači – levým, zda fungují motory a pravým … ale proč? Proto, aby jste šli do kolen! Pravý ovladač totiž vychyluje, na hračku až nezvykle proporcionálně, celý přední rotor vlevo i vpravo. Tak to mne tedy dostalo.

Základní zalétání je obdobné jako u PicooZe. Vzlétnete si do rozumné výšky(1 – 1,5m) a model pečlivě vytrimujete tak, aby dokázal viset na místě. Tento proces není tak triviální , jako u stále zmiňovaného PicooZe. TandemZ-1 okolo sebe potřebuje více místa. Je méně stabilní něž PicooZ, ale zato výrazně ovladatelnější, výkonější a hlavně dopředu letící. Letový zážitek s nastaveným modelem je diametrálně odlišný od PicooZe. Už to není tak jednoduché, je třeba opravdu, ale opravdu řídit. Když máte pocit, že Tandema zvládáte a dokážete s ním letět i dopředu, odstraníte si začátečnickou krytku z pravého kniplu a mužete začít trénovat couvání.

 Pro ilustraci přidávám ještě „trubkové video, natočené svépomocí (foťák stojící na stativu a já se snažím intuitivně létat co nejvíce v záběru). Video po přechroustání Youtubem nestojí za nic. Kdo by chtěl jeho verzi před „zyoutubením“, může si ji stáhnout zde(11MB, 640×480, 30fps).

„Reklamní letáček“ hračkárny Aviaria.

Posted in Hračkárna Aviaria on 6.7.2008 by aviator

Hračkárna Aviaria opět po čase roztáhla rolety a vy můžete nahlédnout, s čím se v budoucnu seznámíte ať chcete či nechcete :-).   

 

P180 Vulcano – AirAce třetí generace je tady.

Posted in Hračkárna Aviaria on 11.3.2008 by aviator

„Chcete ozkoušet nový Air Race?“ ptal se mne Marek Vencl(Kdosihrajenezlobi) když jsem se s ním bavil o novinkách, které již tento rok jsou a na které se ještě čeká. „No když mi jej svěříte…“ odvětil jsem. „A jaký chcete?“ „Mně je to jedno“ odpovídám já. „ No já bych totiž taky rád nějakýho ozkoušel, jak se s tím létá. Tahle nová generace je udělána tak, že letadla se liší stupněm obtížnosti ovládání. Jsou tři stupně – jednoduchý, střední, složitý. Navíc je možno u každého letadla zvolit mezi třemi frekvencemi a to jak na modelu, tak na vysílači. Takže když se sejde více modelů najednou, stačí se dohodnout a mohou létat jakékoliv tři modely společně.“ dostávám v krátkosti první informace o nové generaci modelů AirAce. Já jen doplním, že například Vulcano je dodáváno na 27Mhz a 40Mhz, takže teoreticky může najednou letět až šest modelů. Netrvá dlouho a odcházím z kanceláře Kdo si hraje nezlobí s krabicí v podpaží. Jejím obsahem je letadlo stupně „složitý“ jménem P-180 Vulcano.

vulcano_01.jpg

Musím říci , že i na mne jako modeláře dělá balení a provedení této „spíšehračky“ výborný dojem. Model je řízen tříkanálovým vysílačem. Směr, výška a rychlost jsou řízeny dvěma proporcionálními funkcemi prostřednictvím rozdílu tahu motorů. Třetí funkce je ovládána spínačem a slouží k ovládání osvětlení modelu. Vysílač funguje i jako nabíječ modelu, přičemž na poli lze nabíjet z napájecích baterií a doma lze při nabíjení připojit vysílač na síťový adaptér 12V (není součástí dodávky).
Vlastní model P-180 Vulcano má atraktivní tvary. Je opět celý vyroben z EPP vypěněním do formy. Předpokládaná choulostivá místa jsou navíc přelepena průhlednou folií. Nejprve jsem si myslel , že je tam jen kvůli dopravě a jal jsem se jí strhávat. Nicméně folie drží jako čert a tak jsem usoudil, že je to zřejmě záměr. Pohon tvoří dva motory s převodovkou a třílistou vrtulí v tlačném uspořádání. Napájeny jsou z baterie NiMh 7,2V 150mAh. Výrobce uvádí dobu jejich nabíjení 10 minut a dosah řízení 150m. První údaj vzbuzuje na první pohled pochybnosti. Nicméně to tak skutečně je a baterky se při nabíjení nezahřívají. Zřejmě není plně využita jejich kapacita. Příprava k letu je velice rychlá a jednoduchá – vyjmout model z krabice, nasadit podvozkové nohy, nalepit okrasné samolepky, dát baterie do vysílače, nabít letadlo, létat.
Na to létání jsem byl skutečně zvědav. Dle úvodních informací mělo být totiž i značně vylepšeno řízení. Pokud si myslíte, že to funguje jako u X-twinů tzn. že řízení směru funguje jen ve chvíli, kdy běží motor, tak jste na velkém omylu. V případě AirRace motory reagují i na samostatnou výchylku ovladače směrovky tzn. pro řízení směru mohu mít plyn stažený. První letový pokus jsem začal hned startem z asfaltové plochy našeho letiště. Model po rozjezdu a nabrání rychlosti sám odstartoval a pokračoval ve stoupání. Po prvních pár zásazích do řízení mi bylo jasné, že ovládání skutečně doznalo změn. Zlepšila se hlavně jeho přesnost. Létání s modelem je velice příjemné. Absenci výškovky jsem pocítil až když se schylovalo k přistání. Doba prvních letů nebyla nijak omračující, obzvláště když se většinu letu letělo skoro na plný plyn. Při létání na stažený plyn odhaduji dobu letu na 5 minut, při létání rychlejším tak na 3 minuty. Ale ještě to raději změřím. Chtělo by to lipolky. Bohužel do prostoru pro baterie se „300“, které používám do halových modelů, nevejdou. Takže je nejspíše připevním na suchý zip na spodek trupu, abych let s nima alespoň ozkoušel. Velice pěkné je poletování s modelem když se stmívá. Vulcano je vybaveno třemi vysocesvítivými diodami – dvě bílé jsou na motorech a jedná červená je na spodku trupu. Navíc si osvětlení můžete za letu zhasínat a rozsvicet – no prostě něco pro malé i velké kluky.
Hračkárna Aviaria tedy vydala své další tajemství. Musím uznat, že oproti čtyřmotorové Air-Ace B-17, kterou jsem měl před časem půjčenou, jsou letové vlastnosti nové generace AirAce znatelně lepší. Zda na tom má podíl jen vylepšená elektronika či zda se pracovalo i na vlastnostech modelů nevím. V každém případě P-180 Vulcano létá velice pěkně a myslím si, že nikoho nezklame.

vulcano_08.jpg

vulcano_10.jpg

vulcano_09.jpg

vulcano_04.jpg

vulcano_05.jpg

vulcano_06.jpg

vulcano_12.jpg

„Apač“ Picoozem

Posted in Hračkárna Aviaria on 11.3.2008 by aviator

Poslední dobou jsem stále otravoval Marka Vencla z Kdosihrajenezlobí. Totiž jeden známý halový modelář rozpoutal u sebe v zaměstnání doslova peklo a tak jsem mu sháněl týden co týden nové a nové dávky vrtulníčků pro jeho kolegy. K poslední dávce jsem dostal na ozkoušení žhavou novinku – polomaketový Picooz v kabátu bojového vrtulníku Apache. Myslím že nějáká recenze či test nemá vzhledem k picoozetové epidemii význam. Snad je tolik, že Apache létá naprosto stejně jako ostatní PicooZety jen je na něj daleko hezčí a zajímavější pohled.

apache_01.jpg

apache_02.jpg

apache_03.jpg

apache_04.jpg

X – Twin Jet

Posted in Elektrolety, Hračkárna Aviaria on 11.3.2008 by aviator

Na podzim loňského roku jsem dostal k vyzkoušení spolu s již recenzovaným Single Wingem i X- Twin Jet. Jedná se zatím o poslední z řady klasických X-twinů, ovládaných pouze prostřednictvím dvou motorů. Princip byl již několikrát popsán, tak asi není třeba se o něm dále šířit. Jet je celý vypěněn z EPP a skutečně připomíná stíhací letoun. Rozpětí má 25 cm a délku 25cm. Jinak vše při starém. V čem je podstatný rozdíl oproti s předchozím X-twinům jsou letové vlastnosti. Zaprvé – rychlost letu je podstatně vyšší, zadruhé – s Jetem nelze létat na malém prostoru, zatřetí – Jet je výborně ovladatelný, začtvrté – Jet výborně klouže po vypnutí motorů. Však sami uvidíte na připojeném videu. Měl jsem silné nutkání si Jeta zakoupit, ale vzhledem k tomu, že jsem X- twiny (sice starými typy) dostatečně předzásoben, rád jsem musel uznat, že jej opravdu nepotřebuji. Závěrem snad jen tolik – X- twin Jet se mi líbí ze všech x-twinů nejvíce. Samozřejmě je to dáno asi tím, že už jsem s nima něco nalétal a že tenhle je prostě jiný. Kdo by jej chtěl použít v malé školní tělocvičně, ať na něj raději zapomene. Ten kdo hodlá s Jetem létat ve větší hale či venku, bude určitě spokojen. A kdo spokojen nebude, ten mi bude psát , že kecám a že si vymýšlím, jako se mi to stalo nedávno. Fakt nekecám.

xjet_01.jpg

xjet_02.jpg

xjet_03.jpg

xjet_04.jpg