Archive for the NEelektrolety Category

Sběratelé motorů Na Bejkárně – 6.10.2018

Posted in NEelektrolety on 18.10.2018 by aviator

V Benešově v salónku restaurace Na Bejkárně se v sobotu 6.10.2018 sešli sběratelé modelářských motorů.

Další fotografie z akce najdete v galerii na Rajčeti.

Reklamy

Tradiční výstava modelářských motorů

Posted in NEelektrolety on 24.9.2018 by aviator

Mé eRCé kotrmelce

Posted in NEelektrolety on 25.8.2018 by aviator

Tak mi minulé úterý dorazil mini multiprotokolární modul Vantac MPM od RC Studia. K čemu? No přece k FrSky X-lite. Ano, mám X-lite – ten mi dorazil v půlce července. Jsem z něj nadšen! Na co jej mám, když mám i Taranise SE? Já už žádného Taranise nemám. Ne, ve větších letadlech X-lite asi používat nebudu, na to mám přeci Jeti Duplex DS-14. Jo že nic z toho jsem nezmínil? Tak to máte pravdu. Tak to vezmu popořadě.

Taranis Plus SE

Tohle rádio bylo pro mne zásadní zkušeností. Vůbec ji nelituji ba právě naopak. FrSky Taranis Plus SE jsem měl rok a měsíc. Postupně jsem přišel na chuť i Open TX a zároveň díky neustálému kontaktu s rádii jiných značek jsem měl možnost porovnávat. Spolehlivost, technické provedení a kvalita jsou naprosto srovnatelné s rádii tradičních zavedených značek. Velice příjemnou výhodou výrobků FrSky je jejich cena. Použitý software OpenTX nelze jednoznačně považovat za výhodu či nevýhodu. Těm, co rozumí tomu, co má jejich rádio v tom kterém okamžiku dělat, bude volnost programování připadat jako obrovské plus a naopak pro ty, co při programování svých modelů zažívají pocity faráře, zkoumajícího elektroměr, bude tento systém spojen s nesnesitelnou těžkostí programování. Krátce to tedy shrnu – já jsem byl s Taranisem velice spokojen.

„Kydy“ expertů na všechno z modelářských diskusí na téma FrSky nelze brát vážně. Jejich „zdravé“ jádro je bohužel na všech obou diskusích již více než deset let stejné(tudíž vím s kým mám tu čest) a tím pádem je mi jasné, že váha, kterou mohu těmto „názorům“ přikládat se blíží nule. Vám ostatním doporučím totéž. Používejte vlastní hlavu a pokud máte nutkání se na něco zeptat, nechoďte s tím do diskusí a raději kontaktujte někoho napřímo (tím myslím email či telefon). V případě FrSky jsou k dispozici minimálně Rimr či RC Studio.

Duplex DS-14

I stalo se mi před nějakou dobou, že jsem dostal příležitost porgramovat tři stejné elektrovětroně se čtyřmi servy v křídlech a motýlkovými ocasními plochami v systémech OpenTX, Graupner a Jeti. Nejvíce času jsem strávil při použití OpenTX, nejsnadněji a nejpřehledněji to šlo s Jeti. Tehdy jsem si řekl, že pokud někdy nebudu mít hluboko do kapsy, tak bych chtěl mít Jeti. Co čert nechtěl netrvalo to snad ani dva měsíce a i když se hloubka mé kapsy za tu dobu nezměnila, Jeti jsem měl doma. Sice to nebyla DS-16, jejíž nákup jsem vzhledem k ceně nedokázal sám sobě rozumově odůvodnit, ale byla to nová DS-14-ka se softwarovým rozšířením, pěti zcela novými přijímači, kufrem a nabíječkou to vše v ceně srovnatelné s cenou stejného paketu od FrSky. Když jsem svůj úmysl koupit tuto DS-14 konzultoval s jedním z prodejců výrobků Jeti, dostal jsem vynadáno, že o tom vůbec přemýšlím, že za ty peníze jsem měl mít tuto soupravu již doma, že taková možnost se těžko bude opakovat. Tak jsem do toho šel.
Je to splněný sen. Mluvit o dokonalém mechanickém a elektronickém provedení je v případě Jeti nošením dříví do lesa. Programování je prostě úžasné. Moje DS-ka ležela po zakoupení u původního majitele půl roku nevyužitá, měla za sebou pouhých 35 minut chodu v rámci seznamování. Její původní majitel byl nucen ze zdravotních důvodů upustit od návratu k leteckému modelářství, vydal se směrem k RC plachetnicím a proto byla na prodej. První co jsem udělal bylo přehrání software na nejnovější verzi, následně jsem doobjednal příslušenství – popruh a skládací háky. V rámci prolézání všech funkčností jsem zjistil jednu nepříjemnost. Nechce se mi  zavdávat důvod k planým diskuzím, proto se omezím na konstatování, že Jeti nepříjemnost bryskně a zdarma vyřešili. Postupně jsem převedl provoz většiny svých venkovních modelů na Duplex a tudíž vyvstala otázka, co s Taranisem. Nejprve jsem byl přesvědčen, že si jej nechám už kvůli multiprotokolárnímu modulu. Pak jsem si říkal, na co že budu mít dvě „velká“ rádia. Rozhodl jsem se Taranise prodat i s multiprotokol-modulem a se značkovými 6-ti a 8-mi kanálovými přijímači a zárověň jsem přemýšlel o výrobě „brick“ modulu pro Jeti, kterým bych nahradil ten multiprotokol. Proč? Protřebuji řídit různé pokusné kvadrokoptérky, Whoovy a hlavně značkové i neznačkové mikropřijímače Frsky a DSM2, kterých se mi nechtělo zbavovat. Jen pro ilustraci aby jste pochopili – halový přijímač Duplex EX R7 nano o hmotnosti 1g stojí 1600,-,  srovnatelný Frsky XMR vyjde na 330,-.  Do tohoto rozjetého rozhodovacího procesu udeřil jako blesk z čistého nebe X-lite a rázem bylo vše jinak.

X-lite

To je ono, to chci. Takhle měla vypadat modelářská rádia již před deseti lety. FrSky X-lite mne dle prvních předprodukčních informací sice nijak neoslovoval, neboť jsem si myslel, že to bude víceméně hračka. Omyl, není tomu tak! Poté co se X-lite začal prodávat v ČR a první uživatelé z něj byli velice příjemně překvapení, začal jsem se o něj zajímat též. Minimalistický a zajímavý joystickový design, software OpenTX totožný s tím co je v Taranisu Q X7, 16 kanálů interních, šachta pro externí moduly Vantac, malé ovládací páky s halovými senzory, dva otočné ovladače, dva krátké dvoupolohové a dva dlouhé třípolohové přepínače. Sice malý, ale jasný a velice dobře čitelný display. Celkově je X-lite poctivě zpracovaný a působí velice solidním dojmem. Není třeba jej rozebírat – aretace plynu a změna modu se provádí vně vysílače – to je velká výhoda. Napájen je ze dvou Lion článků typu 18500 s kapacitou 2000mAh, umístěných v rukojetích. Baterie není součásti rc soupravy, což se někomu nemusí líbit. Cena je velice příjemná. Jsem velkým příznivcem malých rc modelů a malých rc souprav a X-lite mne prostě oslovil a tak jsem jej zakoupil jako tradičně u RC Studia. Nedá mi to abych opětně nepochválil dokonalé a rychlé vyřízení objednávky. Od té doby co mi FrSky Xlite dorazil se stal mým oblíbencem. Je strašně příjemné nemuset s sebou tahat kufr s rádiem, ale nést jen něco jako pouzdro na brýle, když jdu večer za humna „pouštět“ malá letadýlka. Frsky X-lite mne doslova nadchnul. Jen jsem potřeboval dořešit ten multiprotokol.

Vantac MPM

Poté co přišel do prodeje X-lite objevili se první zprávy a obrázky externích modulů Vantac. Jeden modul je FrSky R9M Lite s frekvencí 868 MHz a druhý Vantac MPM Lite, což je právě multiprotokolární modul, který by se mi hodil. Netrvalo dlouho a informace se změnily ve skutečnost. Už při nákupu X-lite jsem mohl MPM zakoupit, ale upustil jsem od toho, protože modul byl dodáván bez nahraného softwaru a návod na jeho nahrání mi nebyl až tak jasný. Zdrženlivost se vyplatila a další dodávka modulů již byla včetně software. Takže opět objednávka u RC Studia, opět dokonalé vyřízení a doručení. K tomu, abych mohl MPM modul začít ihned používat bylo jen nutno aktualizovat si OpenTX v X-lite na verzi, která podporuje práci s multiprotokolárním modulem. Žádný problém – ve své zákaznické složce na webu RC Studia jsem již měl připravenu aktuální verzi OpenTX. To prostě tak zákazníci této firmy mívají. Aktualizace nebyla problém – nahrát OpenTX přes Companion, nahrát aktuální obsah SD karty a hotovo. Od té doby multiprotokol na FrSky X-lite funguje – otestováno na koptérce E011.


Ve vzduchu tedy visí otázka – Jeti nebo Frsky? Nevím, to je na každém z Vás. Já jsem spokojen s tím, že mám obojí. Když se ale opět vrátím k „hlodům“ „hlodalů“ z diskusí, musím se smát. Moje osobní zkušenost – elektrovětroň 2,5m rozpětí – nejprve vybaven Frsky a řízen Taranisem, následně na stejná místa v modelu vložen systém Duplex a to včetně pozic antén. Sledovaný parametr – výpadek telemetrie, opakuji telemetrie, nikoliv řízení. Který systém si myslíte, že měl výpadků méně? Správná odpověď by hlodaly nepotěšila.

„Škunery“ Honzy Krejčíře

Posted in NEelektrolety on 30.4.2018 by aviator

Takhle prý teď létá Honza Krejčíř.

RG65 a FOOTY na Stodůleckém rybníku

Posted in NEelektrolety on 30.4.2018 by aviator

Michael Vosika

Měl jsem týden volna, tak jsem si hrál… Abych mohl v sobotu 7.4. s holkama sednout do vlaku (jak jinak) a zajet směr Praha – Lužiny, Stodůlecký rybník, RG-65 a pak Footy + přátelské poježdění. Bylo to super a vyblbli jsme se. Fotky a výsledky jsou v ladousově fotogalerii.

Já jezdil závodně jen pro zábavu, neslavně (a je mi to fuk) a poslední jízdy jsem už nejel (taranovali mě a posunuulo se mi volovo v trupu, byl jsme rád že jsem vůbec doplul. Ale teď potrénujeme na Štěrkovišti a na Moravském poháru budeme lepší! Dcera nakonec nezávodila, nemá najeto a navíc byly dost drsný podmínky.

Chtěl jsem pro ni něco modelářskýho, rychlýho na stavbu, balsa – proto typ Razor 3. Trup je vlastně ze 6ti balsových dílů – 4 ohnuté na bojleru, paluba a záď. Uvnitř 3 přepážky (ani tam bejt nemusí). 0% epoxydu, 0% laminátu… Hotové za pár odpolední a večerů. Podařilo se mi docela hezky odýhovat celou loď včetně kýlu a kormidla, z toho mám radost! Na to, že to byl materiál na zatápění v krbu, který mi dovezl kolega odkudsi z chaty (kdybych mu vzal tehdy telefon, mohl mi toho dovézt plnej kufr auta!…). Foto ze stavby v mé fotogalerii.

SAR – záběry přímo z trati

Posted in NEelektrolety on 30.4.2018 by aviator

Ve lodním tématu budeme ještě chvilku pokračovat. Na tomto videu se můžete vydat se SARem Tomáše Ciniburka přímo na trať v Nové Vsi.

SAR Tomáše Ciniburka v Nové Vsi

Posted in NEelektrolety on 8.4.2018 by aviator

Odmykání vody v Nové Vsi.

Posted in NEelektrolety on 8.4.2018 by aviator

Od té doby co vím, že v Nové Vsi funguje Klub lodních modelářů Barrakuda, snažím se nevynechat návštěvu soutěží, které na místním „Brčálníku“ klub pořádá. Proč? Jednak je to od mého bydliště co by čímkoliv dohodil a jednak je to něco jiného než letadla. V sobotu 7.4.2018 tu proběhlo odmykání vody. Něco jsem tam vyfotil, ale hlavně jsem se tam překvapivě potkal s Tomášem Ciniburkem v roli soutěžícího. Tomáš i mezi lodičkáři způsobil rozruch svými neotřelými technickými finesami a postupy.

TomasC zdraví při nástupu soutěžících aviatora.

Fotografie z akce si prohlédněte na Rajčeti.

Tisknutý Tiny Whoover

Posted in NEelektrolety, Slowfly/Parkfly on 13.3.2018 by aviator

Trendem současnosti je používat moderní technologie za každou cenu. Vy, kdo si již dnes tisknete na svých domácích 3D tiskárnách háčky na obrazy, krabičky na šperky, kostky dětem na hraní či chléb a housky k jídlu určitě přivítáte možnost zkusit tisknutého Tiny Whoovera. Oproti původnímu depronovému „Whoovu“ je menší a bohužel dvojnásobně těžší, byť je osazen opět rozřezanou kvadrokoptérou  E010.  Depron vs 3D tisk = 21g : 41g. Měl jsem možnost jeden takový stroj sestavovat.

Výhodou je, že se staví bez lepení cca hodinu až dvě. Záleží na přesnosti vytisklých dílů. Ty jsou dva – paluba a spodní límec. Aby do sebe díly zapadaly, je třeba je přibrousit a to nějakou dobu trvá. Následuje rozřezání kvadrokoptéry, připevnění dmychadýlek a desky elektroniky na správná místa. Na desce elektroniky je potřeba vyřešit napájecí kablík – buď odpájet původní přidat k němu kablíky a nápájet zpět na místo nebo jen přidat další konektor s kablíkem.  Posledním krokem je nasazení otočených vrtulí, tak že se z nich stanou tlačné s tím, že je nutné prohodit je i stranově oproti původnímu umístění. Spárujeme vysílač a hotovo, jdeme jezdit.

Jízdní vlastností nejsou vůbec špatné. Skluz je dokonce lepší než u depronového stroje. Větší je samozřejmě i setrvačnost a ta se bohužel negativně projevuje na rychlosti prováděných povelů. Asi by nebylo od věci zkusit vyměnit výbavu z E010 za tu z E011. Budu o tom přemýšlet.

Tiny Whoov – jezdící kvadrokoptéra

Posted in NEelektrolety, Slowfly/Parkfly on 7.3.2018 by aviator

Znáte to všichni, kdo létáte v hale. Pronájem prostor není zrovna levná záležitost a spoustu času, kdy je třeba čekat frontu na své letové okno, účastníci nedobrovolně promarní buď diskutováním se spoluletci a nebo v horším případě chytáním lelků. A přitom podlaha haly bývá volná. Co ji tedy využít k modelářské zábavě? RC autíčko? Ano, ovšem ne každý správce haly s parketovou podlahou bude sdílet naše nadšení z driftujícího autíčka, zanechávajícího stopy svých pneumatik na podlaze. Existuje ovšem šetrná alternativa k autíčku – vznášedýlko. Válí se vám doma malá kvadrokoptérka, která Vás už přestala bavit? Přestavte ji na Tiny Whoov.

Budete k tomu  potřebovat depron o ploše listu papíru A4 a třeba jako v mém případě kvadrokoptérku Eachine E010. Zde si stáhnete plánek a případně i shlédnete videa ze stavby a ježdění s Tiny Whoov. Já jsem stavěl podle tohoto plánu také, jen jsem musel trošičku upravovat, protože jsem jednak neměl po ruce depron 6mm a druhak originál Tiny Whoov využívá vnitřnosti z Blade Inductrix, který má jiný tvar desky elektroniky a jinou baterku než E010. Oproti plánku jsem upravil lože baterie a z estetických důvodů jsem přidal prstence ležatých dmychadýlek. V případě použití elektroniky E010 je třeba odpájet motory, vše vymontovat z rámu a motory opět připájet zpět na stejná místa. Motory jsou na Tiny Whoov stejně orientovány a umístěny jako v kvadrokoptéře.

Po osazení vše funguje hned napoprvé. Já osobně jsem byl dost překvapen, jakou rychlost dokáže vznášedlo vyvinout, jak zábavné je s ním jezdit a v neposlední řadě že dokáže déle jezdit než původní kvadrokoptéra létat. Přímo se nabízí osazení FPV kamerou a ježdění prostřednictvím FPV brýlí. A což takový skupinový závod!
Halová vzášedýlka podle mne pobaví a otevírají nový prostor pro konstruktéry a výzkumníky a to vše se zanedbatelnými náklady.