Archive for the Slowfly/Parkfly Category

Slowflyer jak má být

Posted in Slowfly/Parkfly on 10.11.2018 by aviator

Není třeba nic dodávat. Takhle vypadá a létá správný slowflyer a němci to prostě umí.

Reklamy

Co zajímavého si postavit do haly?

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 18.10.2018 by aviator

Pokud někdy skončí to babí léto, tak by měla začít klepat na dveře halová sezóna. Co zajímavého vymyslet a připravit do haly? Třeba mikrodopraváčka…

…nebo lehoučkou stíhačku.

RC Quick 1 electro

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 20.9.2018 by aviator

Před pár lety jsem dostal darem dobře uleželou stavebnici házecího kluzáku Quick 1, kterou kdysi vyráběla firma HVP modell.  Úhledný materiálový balíček v igelitovém sáčku. Model je koncipován jako volný, ale ve stavebním návodu, který slouží částečně i jako přebal je zmíňka i o RC variantě s využitím dvou serv GWS NARO, přijímače Jeti REX 4 FM a přijímačové baterie o kapacitě 50mAh. Tyto údaje jsou samozřejmě poplatné době vzniku modelu. Dnes je rc výbava o několik mílových kroků vpředu. Pro úplnost ještě technicko-taktická data: rozpětí 825mm, délka 585mm a hmotnost 60g (115g v RC variantě).

Model není klasickým účelovým házedlem, ale svým vzhledem evokuje představu opravdového větroně. Trup je tvořen gondolou, sestavenou ze dvou polovin vylisovaných z pevného ABS a doplněnou průhlednou mírně zatmavenou kabinkou. Nosník ocasních ploch je sestaven ze čtyř balzových bočnic tl. 1,5mm. Ocasní plochy jsou z kvalitní plné balzy tl. 1,5mm. Poloviny křídla jsou sestaveny z balzových žeber a lišt, přičemž vyjímkou je hlavní nosník ze smrkové lišty. Potaženy jsou potahovým papírem Japan. Vlastní sestavení modelu se zdá být jednoduché, má však svá „ale“.  Já jsem začal výrobou gondoly. Obě poloviny je třeba pečivě odstřihnout či oříznout a ještě pečlivěji obrousit a spasovat styčné plochy. Jedině pak je jejich slepení k sobě pomocí středního CA lepidla proveditelné.  Ani další krok, tedy slepení nosníku ocasních ploch, není dobré odfláknout. Naopak je dobré lepit pečlivě na rovné desce.

Následuje slepení konstrukce křídel s využitím plánku, který je součástí návodu. Tento krok je díky předpracovanosti dílů zcela bez problémů. Oproti návodu bylo potřeba odříznout z ocasních ploch kormidla, vyřešit jejich zavěšení a ovládání. Poloviny kormidla VOP jsem spojil zbytkem uhlíkové tyčky o průměru 1,5mm a zavěsil je na kvalitní průhlednou lepící pásku. Stejně jsem vyřešil i zavěšení kormidla SOP. Ovládací páčky jsem použil laminátové, které kdysi vyráběla firma Soft model. Celý model je nerozebíratelný a jeho sestavení probíhá tak, že do gondolky vsuneme slepené poloviny křídla bez nalepených uší, ustavíme je a zalepíme. Následně vsuneme nosník ocasních ploch do gondoly, vyměříme jeho správnou pozici tak, aby v gondole končil na úrovni náběžné hrany křídla a  přilepíme jej ke spodní straně křídla. Následuje nalepení ocasních ploch, vlepení lanovodů a montáž rc soupravy. Já jsem navíc chtěl model omotorovat a tak jsem si v tento okamžik vzal k ruce zvažované rc vybavení a začal rozmýšlet, jak a kam jej v modelu zamontovat. Ihned jasná byla serva – musí k nim být přístup. Zbytek výbavy bohužel dával tušit, že při klasickém umístění s motorem ve špičce bude model těžký na hlavu. Použité rc vybavení: 2x servo HK5330(1,9g), přijímač 4-kanálový Mini Frsky neoriginál(2,2g), regulátor Turnigy 6A. Pohon tvoří motor AP05 3000kV(5g) s vrtulí GWS 4×2,5 a lipol 2S 180mAh. Změnit nevýhodné rozložení hmotnosti by pomohl motor na pylonu. Vyrobil jsem tedy pylon ze zbytku uhlíkové tyčky, překližky a balzy a namontoval jej nad centroplán.

První let modelu byl pro mne zklamáním. Model šel po nose dolů, ladil jsem trimováním, ale když model jakž takž letěl, tak vychýlení kormidel v neutrálu bylo neakcetovatelné. Bylo třeba radikálního zásahu. Měřením jsem zjistil, že nosník ocasních ploch je mírně prohnutý a tak mění úhel seřízení. Odřízl jsem vodorovnou ocasní plochu a podložil  ji na  odtokové hraně. Další zkušební let – je to o něco lepší, ale model je stále těžký na čumák. Co s tím? Odlehčit vybavení? Musel bych přejít na 1S pohon – vyměnit baterku a regulátor. Nebo – pohnout baterkama a nastavit tak správnou polohu těžiště. Jenže v kabině už není místo. Nejlepší pozice baterie pro dodržení těžiště je uprostřed hloubky křídla. Rozhodl jsem vyříznout otvor ve spodu gondoly, do vzniklého prostoru vlepit suchý zip a využívat jej jako lože pro baterky. Povedlo se – baterie jsou víceméně ukryty v obrysu trupu a poloha těžiště sedí. Dovažovat jsem tedy nakonec nemusel a výsledná hmotnost mojí rc verze s elektropohonem je 90g. Jsem rád, že mi hmotnost vyšla nižší než u originálu, na druhou stranu jsem doufal že bude ještě nižší.
Od této chvíle začal Quick létat spořádaně v rámci kategorie hodně malých rc modelů. Pilotáž není pro začátečníky, chce to zkušenosti a rozvahu. Žádné špičkové výkony se od takto jednoduchého modelu čekat nedají, ale večerní 7-minutové polétání ve stylu parkfly s tahkle malým modelem není vůbec k zahození. Navíc Quick 1 v rc vezi je něco originálního a když s ním přijedete na letiště, tak určitě vzbudí pozornost spoluletců.

Letos poprvé na vodě.

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 6.7.2018 by aviator

Dopoledne 5.7.2018 bylo doslova ideální k zahájení letošní „vodní“ sezóny. Honza Zelenka st. z Modelkubu Mělník vyhlásil sraz v 9:00 na Barabě. Počasí tentokrát nepřekvapilo svou nevyzpytatelností, naopak drželo se předpovědi – bezvětří, slunečno a teplota stoupající v průběhu dopoledne téměř  ke „30“. Konečně tedy nastala ta správná situace ke křestu mých slowfly hydroplánů na vodě.

Judy Seajet i Jupiter Duck obstály na výbornou. Na dvoučlánky 450mAh létaly 10 minut. Starty z vody nejsou problém, přistání jakbysmet. Ani pojíždění po hladině nebyl v panujícím ideálním počasí žádný problém. Dalším mým úkolem bylo zalétnutí fuglnového modelu TwinStar ze stavebnice Multiplex, vybaveného plováky.

Ten jsem si pořídil z důvodu toho, abych mohl létat na vodě i když nebude počasí na slowflyery. Musím říci, že jsem z tohoto stroje doslova nadšen. Dva motory a plováky – to je ono! A víte co je také ono?

Malý slowflyer s plováky Jaromíra Bílého. Jedná se zmenšenou verzi jeho původní kostrukce, které dal před lety jméno ToJeOno. Výborný model pro začátečníky, zmenšená verze s plováky létala krásně i na vodě.

Honza Zelenka st. přivezl jako tradičně dvě rychlostní loďky a dvoumotorák Puddle Star ze stavebnice RC Factory.
Jediný model se spalovákem byl letitý Middle Stick Tondy Pavlase. Výkon jeho motoru však v bezvětří ke vzletu z vody nestačil a nakonec pro něj museli doplavat „dobrovolní záchranáři“, když zůstal převrácený uprostřed vodní plochy.
Sešlo se i několik krásných lodí. Mne ovšem zaujala malá plachetnička Racek z produkce podniku Igra. Ani jsem nevěděl, že Igra něco takového vyráběla. Naštěstí jsme mezi sebou měli znalce Václava Davida, bývalého pracovníka Igry. Zajímavostí je, že model má plechový trup i kýl. Jirka Brabec, jemuž model patří, s dcerou Natálkou nejprve chytali bronz a čekali na alespoň náznak větru. Nakonec se s blížícím se polednem dočkali a tak Racek brázdil vodní hladinu.  Přes svou relativní jednoduchost je to velice fotogenický model.

 

Kompletní fotogalerie na Rajčeti.

Longtarin v hale.

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 1.4.2018 by aviator

Longtarin – epp halový větrůněk

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 15.3.2018 by aviator

Když se na mých oblíbených několikrát zmiňovaných stránkach Jivaro Models objevil v půlce prosince 2016 článek o větrůňku jménem Longtarin, bylo mi jasné, že toho musím mít. Ovšem na druhou stranu mi nebylo jasné, jak jej rychle postavím, myšleno abych stihnul probíhající sezónu, když svépomocí potřebné výřezy z epp vyrobit nedokážu. Bylo jasné, že budu muset zaúkolovat nějakého šikovného řezače. Nad Slunce jasné bylo, že to bude Honza Z., protože s ním se potkávám v hale. Nejasný byl termín výroby výřezů, protože když jsem Honzovi poslal podklady na řezání, tak mi sice slušně poděkoval, ale zároveň podotkl, že tak jak jsou použít nepůjdou a že je bude muset trošku dodělat. Bylo mi jasné, že se to protáhne… A protáhlo. Výřezy se ke mně dostaly trochu s nadsázkou řečeno do roka a do dne. Teď by se slušelo naspat „nelenil jsem a pustil jsem se do stavby“. Jenže já jsem lenil a do stavby jsem se pustil až v půlce února tohoto roku. Zato jsem měl model hotový za jeden večer a jedno dopoledne.

Výřezy jsem použil tak jak mi byly dodány, jen křídlo jsem musel maličko zaříznout a dobrousit a zhotovit kormidla vyříznutím zářezů do polotovarů ocasních ploch. Pak hned následovala povrchová úprava – nástřik sprayi Pelikán Styro – a po jejich zaschnutí slepení křídla do vzepětí a přilepení ocasních ploch na trup. Ze stavebních dílů zbývalo dořešit netradiční pylon motoru, umístěný na přídi modelu. Originální díl je vytisknut na 3D tiskárně. Nic takového nemám a tak jsem si pylonek „vytiskl“ lupenkovou pilkou z překližky tl. 1,5mm. Navíc jsem jej upravil, protože v hodnocení modelu jsem si všiml mínusového bodu za vybrující pylon. Ten tištěný díl se totiž lepí pouze na plocho „tavkou“ k trupu. Já jsem svůj pylon prodloužil ve spodní části o ploutev, která je zalepena ve výřezu v trupu. Tato modifikace se osvědčila.

Elektroniku jsem měl rozmyšlenou již v okamžiku, kdy jsem bez znalosti franštiny prostudoval článek o Longtarinovi. Použiji to samé, co mám v Mini Magnumu, tedy integrovaný přijímač Spektrum AR6400LBL. V kombinaci s baterií 2S  120mAh a 5-gramovým stříďáčkem Turnigy s vrtulí GWS 4×2,5, který je použit i v originálu modelu to bude přesně ono a ještě ušetřím nějaký gram. Navíc vznikne druhý a odlišný model na stejnou sadu vybavení. V originál modelu je kromě zmíněného motorku použito vybavení klasičtějí – dvě 2-gramová serva, 4-kanálový přijímač Orange R415X a regulátor Turnigy 6A. Provizorně jsem na trup připevnil svou elektroniku a zjišťoval její nejvhodnější umístění, abych se vyhnul případnému dovažování. To se povedlo, ovšem za cenu estetického ústupku. Kvůli umístění přijímače na boku levou stranu trupu „hyzdí“ uhlíková táhla. Pohonná baterie je umístěna ve výřezu na spodku trupu zhruba v místě náběžné hrany křídla. Úplně poslední prací bylo vlepení magnetů do křídla a trupu – tak je pojištěno spojení křídla s trupem – křídlo je totiž odnímací.

S výsledkem svého snažení jsem maximálně spokojen. Ač je Longtarin model poměrně jednoduchých tvarů, nepostráda eleganci. Hned při záletu v hale vzbudil značnou pozornost mých spoluletců. I když jsem nebyl přesvědčen o vhodnosti umístění pohonné jednotky, musím s odstupem času toto řešení pochválit. Longtarin plachtí lépe než zhruba stejně velká La Ventolina a díky použitému epp je i odolnější, když se náhodou v hale něco nepovede. Můj exemplář váží 62g a je tudíž o 10g lehčí než originál. Hmotnost jsem ušetřil na elektronice. Rozpětí 76cm a délka 62cm jsou shodné s originálem.

Tisknutý Tiny Whoover

Posted in NEelektrolety, Slowfly/Parkfly on 13.3.2018 by aviator

Trendem současnosti je používat moderní technologie za každou cenu. Vy, kdo si již dnes tisknete na svých domácích 3D tiskárnách háčky na obrazy, krabičky na šperky, kostky dětem na hraní či chléb a housky k jídlu určitě přivítáte možnost zkusit tisknutého Tiny Whoovera. Oproti původnímu depronovému „Whoovu“ je menší a bohužel dvojnásobně těžší, byť je osazen opět rozřezanou kvadrokoptérou  E010.  Depron vs 3D tisk = 21g : 41g. Měl jsem možnost jeden takový stroj sestavovat.

Výhodou je, že se staví bez lepení cca hodinu až dvě. Záleží na přesnosti vytisklých dílů. Ty jsou dva – paluba a spodní límec. Aby do sebe díly zapadaly, je třeba je přibrousit a to nějakou dobu trvá. Následuje rozřezání kvadrokoptéry, připevnění dmychadýlek a desky elektroniky na správná místa. Na desce elektroniky je potřeba vyřešit napájecí kablík – buď odpájet původní přidat k němu kablíky a nápájet zpět na místo nebo jen přidat další konektor s kablíkem.  Posledním krokem je nasazení otočených vrtulí, tak že se z nich stanou tlačné s tím, že je nutné prohodit je i stranově oproti původnímu umístění. Spárujeme vysílač a hotovo, jdeme jezdit.

Jízdní vlastností nejsou vůbec špatné. Skluz je dokonce lepší než u depronového stroje. Větší je samozřejmě i setrvačnost a ta se bohužel negativně projevuje na rychlosti prováděných povelů. Asi by nebylo od věci zkusit vyměnit výbavu z E010 za tu z E011. Budu o tom přemýšlet.

Tiny Whoov – jezdící kvadrokoptéra

Posted in NEelektrolety, Slowfly/Parkfly on 7.3.2018 by aviator

Znáte to všichni, kdo létáte v hale. Pronájem prostor není zrovna levná záležitost a spoustu času, kdy je třeba čekat frontu na své letové okno, účastníci nedobrovolně promarní buď diskutováním se spoluletci a nebo v horším případě chytáním lelků. A přitom podlaha haly bývá volná. Co ji tedy využít k modelářské zábavě? RC autíčko? Ano, ovšem ne každý správce haly s parketovou podlahou bude sdílet naše nadšení z driftujícího autíčka, zanechávajícího stopy svých pneumatik na podlaze. Existuje ovšem šetrná alternativa k autíčku – vznášedýlko. Válí se vám doma malá kvadrokoptérka, která Vás už přestala bavit? Přestavte ji na Tiny Whoov.

Budete k tomu  potřebovat depron o ploše listu papíru A4 a třeba jako v mém případě kvadrokoptérku Eachine E010. Zde si stáhnete plánek a případně i shlédnete videa ze stavby a ježdění s Tiny Whoov. Já jsem stavěl podle tohoto plánu také, jen jsem musel trošičku upravovat, protože jsem jednak neměl po ruce depron 6mm a druhak originál Tiny Whoov využívá vnitřnosti z Blade Inductrix, který má jiný tvar desky elektroniky a jinou baterku než E010. Oproti plánku jsem upravil lože baterie a z estetických důvodů jsem přidal prstence ležatých dmychadýlek. V případě použití elektroniky E010 je třeba odpájet motory, vše vymontovat z rámu a motory opět připájet zpět na stejná místa. Motory jsou na Tiny Whoov stejně orientovány a umístěny jako v kvadrokoptéře.

Po osazení vše funguje hned napoprvé. Já osobně jsem byl dost překvapen, jakou rychlost dokáže vznášedlo vyvinout, jak zábavné je s ním jezdit a v neposlední řadě že dokáže déle jezdit než původní kvadrokoptéra létat. Přímo se nabízí osazení FPV kamerou a ježdění prostřednictvím FPV brýlí. A což takový skupinový závod!
Halová vzášedýlka podle mne pobaví a otevírají nový prostor pro konstruktéry a výzkumníky a to vše se zanedbatelnými náklady.

 

Eachine E011 a „igráček“ tuning

Posted in Slowfly/Parkfly on 7.3.2018 by aviator

Ještě jednou na skok ke kvadrokoptérce Eachine E011. Létá pěkně a poměrně dlouho, na to si nelze stěžovat. Na co jsem si ale stěžovat mohl bylo uchycení kamerky. Pryžové pouzdro a gumička s mojí E011 nespolupracovaly zdaleka tak dobře, jako to bylo vidět v Kopterheldově videu. Pořád jsem to musel rovnat a kontrolovat, zda pouzdro nestíní do objektivu. Pojal jsem tedy úmysl vrátit na koptérku karoserii a na tu teprve připevnit kamerku. Myslel jsem si, že odbrousím zámečky pro upevnění „Bright Saint“ panáčka typu igráček a do vzniklého místa implantuji kameru. Jak jsem tak přemýšlel a vyměřoval změnil jsem názor a rozhodl se využít díly z panáčka k výrobě držáku kamerky. Panáček je rozebírací a já jsem z něj použil nožičky a prdýlku, příčemž jsem nožičky obrátil, takže špičky nohou nyní směřují k prdýlce. Vzniklý útvar jsem nacvakl do prostředních zámečků na karoserii. Drží tam velice dobře. Kamera k tomuto podstavci sedne jak ulitá a stačí ji k němu přichytit gumičkou popřípadě pojistit oboustrannou lepící páskou s pružnou vrstvou. Nárůst hmotnosti je asi 2g, ovšem stabilita uchycení kamerky je výtečná a taktéž v záběru méně cloní prstence a vrtule.

 

Eachine E011 v tuningu ala Kopterheld v hale

Posted in Slowfly/Parkfly on 25.2.2018 by aviator

Natočeno FPV kamerkou CM275T, nesenou kvadrokoptérou Eachine E011, řízenou vysílačem Frsky Taranis X9D Plus SE s externím modulem iRange IRX4. Záznam byl pořízen FPV brýlemi Eachine VR D2.