Archive for the Slowfly/Parkfly Category

Longtarin v hale.

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 1.4.2018 by aviator

Reklamy

Longtarin – epp halový větrůněk

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 15.3.2018 by aviator

Když se na mých oblíbených několikrát zmiňovaných stránkach Jivaro Models objevil v půlce prosince 2016 článek o větrůňku jménem Longtarin, bylo mi jasné, že toho musím mít. Ovšem na druhou stranu mi nebylo jasné, jak jej rychle postavím, myšleno abych stihnul probíhající sezónu, když svépomocí potřebné výřezy z epp vyrobit nedokážu. Bylo jasné, že budu muset zaúkolovat nějakého šikovného řezače. Nad Slunce jasné bylo, že to bude Honza Z., protože s ním se potkávám v hale. Nejasný byl termín výroby výřezů, protože když jsem Honzovi poslal podklady na řezání, tak mi sice slušně poděkoval, ale zároveň podotkl, že tak jak jsou použít nepůjdou a že je bude muset trošku dodělat. Bylo mi jasné, že se to protáhne… A protáhlo. Výřezy se ke mně dostaly trochu s nadsázkou řečeno do roka a do dne. Teď by se slušelo naspat „nelenil jsem a pustil jsem se do stavby“. Jenže já jsem lenil a do stavby jsem se pustil až v půlce února tohoto roku. Zato jsem měl model hotový za jeden večer a jedno dopoledne.

Výřezy jsem použil tak jak mi byly dodány, jen křídlo jsem musel maličko zaříznout a dobrousit a zhotovit kormidla vyříznutím zářezů do polotovarů ocasních ploch. Pak hned následovala povrchová úprava – nástřik sprayi Pelikán Styro – a po jejich zaschnutí slepení křídla do vzepětí a přilepení ocasních ploch na trup. Ze stavebních dílů zbývalo dořešit netradiční pylon motoru, umístěný na přídi modelu. Originální díl je vytisknut na 3D tiskárně. Nic takového nemám a tak jsem si pylonek „vytiskl“ lupenkovou pilkou z překližky tl. 1,5mm. Navíc jsem jej upravil, protože v hodnocení modelu jsem si všiml mínusového bodu za vybrující pylon. Ten tištěný díl se totiž lepí pouze na plocho „tavkou“ k trupu. Já jsem svůj pylon prodloužil ve spodní části o ploutev, která je zalepena ve výřezu v trupu. Tato modifikace se osvědčila.

Elektroniku jsem měl rozmyšlenou již v okamžiku, kdy jsem bez znalosti franštiny prostudoval článek o Longtarinovi. Použiji to samé, co mám v Mini Magnumu, tedy integrovaný přijímač Spektrum AR6400LBL. V kombinaci s baterií 2S  120mAh a 5-gramovým stříďáčkem Turnigy s vrtulí GWS 4×2,5, který je použit i v originálu modelu to bude přesně ono a ještě ušetřím nějaký gram. Navíc vznikne druhý a odlišný model na stejnou sadu vybavení. V originál modelu je kromě zmíněného motorku použito vybavení klasičtějí – dvě 2-gramová serva, 4-kanálový přijímač Orange R415X a regulátor Turnigy 6A. Provizorně jsem na trup připevnil svou elektroniku a zjišťoval její nejvhodnější umístění, abych se vyhnul případnému dovažování. To se povedlo, ovšem za cenu estetického ústupku. Kvůli umístění přijímače na boku levou stranu trupu „hyzdí“ uhlíková táhla. Pohonná baterie je umístěna ve výřezu na spodku trupu zhruba v místě náběžné hrany křídla. Úplně poslední prací bylo vlepení magnetů do křídla a trupu – tak je pojištěno spojení křídla s trupem – křídlo je totiž odnímací.

S výsledkem svého snažení jsem maximálně spokojen. Ač je Longtarin model poměrně jednoduchých tvarů, nepostráda eleganci. Hned při záletu v hale vzbudil značnou pozornost mých spoluletců. I když jsem nebyl přesvědčen o vhodnosti umístění pohonné jednotky, musím s odstupem času toto řešení pochválit. Longtarin plachtí lépe než zhruba stejně velká La Ventolina a díky použitému epp je i odolnější, když se náhodou v hale něco nepovede. Můj exemplář váží 62g a je tudíž o 10g lehčí než originál. Hmotnost jsem ušetřil na elektronice. Rozpětí 76cm a délka 62cm jsou shodné s originálem.

Tisknutý Tiny Whoover

Posted in NEelektrolety, Slowfly/Parkfly on 13.3.2018 by aviator

Trendem současnosti je používat moderní technologie za každou cenu. Vy, kdo si již dnes tisknete na svých domácích 3D tiskárnách háčky na obrazy, krabičky na šperky, kostky dětem na hraní či chléb a housky k jídlu určitě přivítáte možnost zkusit tisknutého Tiny Whoovera. Oproti původnímu depronovému „Whoovu“ je menší a bohužel dvojnásobně těžší, byť je osazen opět rozřezanou kvadrokoptérou  E010.  Depron vs 3D tisk = 21g : 41g. Měl jsem možnost jeden takový stroj sestavovat.

Výhodou je, že se staví bez lepení cca hodinu až dvě. Záleží na přesnosti vytisklých dílů. Ty jsou dva – paluba a spodní límec. Aby do sebe díly zapadaly, je třeba je přibrousit a to nějakou dobu trvá. Následuje rozřezání kvadrokoptéry, připevnění dmychadýlek a desky elektroniky na správná místa. Na desce elektroniky je potřeba vyřešit napájecí kablík – buď odpájet původní přidat k němu kablíky a nápájet zpět na místo nebo jen přidat další konektor s kablíkem.  Posledním krokem je nasazení otočených vrtulí, tak že se z nich stanou tlačné s tím, že je nutné prohodit je i stranově oproti původnímu umístění. Spárujeme vysílač a hotovo, jdeme jezdit.

Jízdní vlastností nejsou vůbec špatné. Skluz je dokonce lepší než u depronového stroje. Větší je samozřejmě i setrvačnost a ta se bohužel negativně projevuje na rychlosti prováděných povelů. Asi by nebylo od věci zkusit vyměnit výbavu z E010 za tu z E011. Budu o tom přemýšlet.

Tiny Whoov – jezdící kvadrokoptéra

Posted in NEelektrolety, Slowfly/Parkfly on 7.3.2018 by aviator

Znáte to všichni, kdo létáte v hale. Pronájem prostor není zrovna levná záležitost a spoustu času, kdy je třeba čekat frontu na své letové okno, účastníci nedobrovolně promarní buď diskutováním se spoluletci a nebo v horším případě chytáním lelků. A přitom podlaha haly bývá volná. Co ji tedy využít k modelářské zábavě? RC autíčko? Ano, ovšem ne každý správce haly s parketovou podlahou bude sdílet naše nadšení z driftujícího autíčka, zanechávajícího stopy svých pneumatik na podlaze. Existuje ovšem šetrná alternativa k autíčku – vznášedýlko. Válí se vám doma malá kvadrokoptérka, která Vás už přestala bavit? Přestavte ji na Tiny Whoov.

Budete k tomu  potřebovat depron o ploše listu papíru A4 a třeba jako v mém případě kvadrokoptérku Eachine E010. Zde si stáhnete plánek a případně i shlédnete videa ze stavby a ježdění s Tiny Whoov. Já jsem stavěl podle tohoto plánu také, jen jsem musel trošičku upravovat, protože jsem jednak neměl po ruce depron 6mm a druhak originál Tiny Whoov využívá vnitřnosti z Blade Inductrix, který má jiný tvar desky elektroniky a jinou baterku než E010. Oproti plánku jsem upravil lože baterie a z estetických důvodů jsem přidal prstence ležatých dmychadýlek. V případě použití elektroniky E010 je třeba odpájet motory, vše vymontovat z rámu a motory opět připájet zpět na stejná místa. Motory jsou na Tiny Whoov stejně orientovány a umístěny jako v kvadrokoptéře.

Po osazení vše funguje hned napoprvé. Já osobně jsem byl dost překvapen, jakou rychlost dokáže vznášedlo vyvinout, jak zábavné je s ním jezdit a v neposlední řadě že dokáže déle jezdit než původní kvadrokoptéra létat. Přímo se nabízí osazení FPV kamerou a ježdění prostřednictvím FPV brýlí. A což takový skupinový závod!
Halová vzášedýlka podle mne pobaví a otevírají nový prostor pro konstruktéry a výzkumníky a to vše se zanedbatelnými náklady.

 

Eachine E011 a „igráček“ tuning

Posted in Slowfly/Parkfly on 7.3.2018 by aviator

Ještě jednou na skok ke kvadrokoptérce Eachine E011. Létá pěkně a poměrně dlouho, na to si nelze stěžovat. Na co jsem si ale stěžovat mohl bylo uchycení kamerky. Pryžové pouzdro a gumička s mojí E011 nespolupracovaly zdaleka tak dobře, jako to bylo vidět v Kopterheldově videu. Pořád jsem to musel rovnat a kontrolovat, zda pouzdro nestíní do objektivu. Pojal jsem tedy úmysl vrátit na koptérku karoserii a na tu teprve připevnit kamerku. Myslel jsem si, že odbrousím zámečky pro upevnění „Bright Saint“ panáčka typu igráček a do vzniklého místa implantuji kameru. Jak jsem tak přemýšlel a vyměřoval změnil jsem názor a rozhodl se využít díly z panáčka k výrobě držáku kamerky. Panáček je rozebírací a já jsem z něj použil nožičky a prdýlku, příčemž jsem nožičky obrátil, takže špičky nohou nyní směřují k prdýlce. Vzniklý útvar jsem nacvakl do prostředních zámečků na karoserii. Drží tam velice dobře. Kamera k tomuto podstavci sedne jak ulitá a stačí ji k němu přichytit gumičkou popřípadě pojistit oboustrannou lepící páskou s pružnou vrstvou. Nárůst hmotnosti je asi 2g, ovšem stabilita uchycení kamerky je výtečná a taktéž v záběru méně cloní prstence a vrtule.

 

Eachine E011 v tuningu ala Kopterheld v hale

Posted in Slowfly/Parkfly on 25.2.2018 by aviator

Natočeno FPV kamerkou CM275T, nesenou kvadrokoptérou Eachine E011, řízenou vysílačem Frsky Taranis X9D Plus SE s externím modulem iRange IRX4. Záznam byl pořízen FPV brýlemi Eachine VR D2.

 

Micro Stingray

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 22.2.2018 by aviator

Prý je poslední dobou Aviarium samá elektronika a žádná zábava či zajímavost. Jak říkáme my modeláři: „Nemusí pršet jen když kape.“ Dnes je tu tedy jednoduchá zábavná deltička Micro Stigray.

Na její plánek jsem narazil na RCgroups, když jsem hledal něco, kde by se dalo využít přijímače AR6400 a jednočlánkové převodovkové pohonné jednotky z malých modelů WLtoys. Plán existuje ve třech velikostech.  Popisovat stavbu není nutné. Jde to rychle a je to jednoduché. Výřezy v horní časti trupu krásně pasují mezi součástky, vyčnívající z desky přijímače AR6400. K pohonu je použil tento motor s touto vrtulí a převodovkou

Zálet byl hodně divoký. Ihned po vypuštění na půl plynu šel model do přemetu, výchylky kormidel byly ostřejší než ostré. Zálet jsem přerušil a srazil velikost výchylek na 50% a začal létat na třetinu plynu. I tak byl model mimořádně obratný, ale už se dal řídit. V další fázi zalétávání jsem nastavil diferenciální výchylky v poměru 2:1. Tento zásah se výrazně projevil na zklidnění řízení. Po posledním létání jsem demontoval motor a předělal jeho uložení tak, aby byl vyosen směrem dolů. Tuto sobotu se dovím, zda to pomohlo.

Začínáme s FPV s Eachine E011 a CM275T

Posted in Slowfly/Parkfly on 21.2.2018 by aviator

Po prvních pokusech o FPV řízení modelu Magnum v hale mi bylo jasné, že pro získání odhadu a praxe to bude chtít něco jiného. Malou stabilní finančně nenáročnou kvadrokoptérku. Nic jsem nevymýšlel, věděl jsem, co by se k tomuto účelu hodilo. Na youtube kanálu Kopterheld FPV Racing jsem před časem viděl video o sestrojení jednoduchého „Tiny Whoopu“ z kvadrokoptéry Eachine E011 a kamerky s interovaným 5,8GHz vysílačem CM275T. Obojí jsem objednal  a shodou okolností mi obě věci přistály na stole hned v následujícím týdnu po uskutečnění prvních FPV letů.

Kvadrokoptéra E011 je silnější verzí E010. Myslel jsem si , že je i o malinko větší, ale není tomu tak. Větší jsou pouze pohonné motory a pohonná baterie s kapacitou 260mAh. Na videu bylo vše jednoduché, mne však čekal jeden zádrhel. Ve videonávodu použitá kamerka má dva dráty – černý a červený, ta moje měla čtyři – kromě černého a červeného ještě modrý a oranžový . Návod nikde. Co s tím? Hledal jsem tedy zkušenosti jiných. První rada, na kterou jsem narazil – to je jedno, použij jen červený a černý k napájení kamery. Kameru jsem tedy v ochraném krytu umístil na kvadrokotéru, které jsem sejmul karosérii a černý a červený drát jsem připájel k přípojným bodům napájecího konektoru. Po připojení pohonné baterie se vše rozeběhlo, ovšem místo obrazu šlo z kamerky pouze zrnění. Projížděl jsem na svých brýlích Eachine VR D2 všechny kanály od shora dolů a od zdola nahoru, ale nikde ani náznak obrazu. Byl jsem takzvaně v pytli. Další usilovné a pozorné hledání informací přineslo své ovoce. Oranžový a modrý drát jsou prý video-in a video-out a jsou určeny pro zprovoznění OSD. Pokud uživatel nechce OSD, musí oba dráty spojit. Provedl jsem a hurá! „Vysílání“ je v brýlích!
Takto sestavený stroj jsem zkusil zalétat doma. K ovládání používám opět Taranis X9D+ SE s externím modulem iRangeX IRX4. Vše fungovalo, výpadky obrazu žádné, ruchy samozřejmě občas ano. Hned v sobotu jsem vzal FPV Eachine E011 proletět do tělocvičny. Létání je velice příjemné  a E011 je velice vhodný cvičný stroj. Doba letu se pohybuje okolo pěti minut.

  

Ještě jeden hydroplán do mého hangáru – Jupiter Duck

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 11.10.2017 by aviator

Po úspěšném záletu Judi Seajetu jsem z mého pohledu naprosto nepochopitelně dostal chuť postavit ještě další hydroplánek. Prázdniny byly víceméně na začátku, předzvěst hezkého počasí  a příjemného polétání u vody dělaly své. Bylo mi jasné, jaký stroj chci postavit – Jupiter Duck. Oslovily mne jeho různé variace, které byly k vidění v reportáži z létání v krytém plaveckém bazénu ve Wuppertalu. Jedná se o model, který zkonstruoval Thomas Buschwald. Němečtí konstruktéři jsou prostě v oblasti depronových modelů fenoménem. Jejich modely jsou nejen originální, ale i líbivé a mají výborné letové vlastnosti.

Jupiter Duck je postaven převážně z depronu 3mm. Já jsem použil jako obvykle jeho místní náhradu extrupor.  Křídlo je klasická práce s depronem – vyříznout tvar a vnutit mu profil prohnuté desky. Vlepit kořenová žebra a slepit do vzepětí. Hotovo.  Trup je dá se říci také depronová klasika – vyříznout dvě bočnice, spojit jen nezbytně nutnými přepážkami a pak teprve dolepit vrchní a spodní stranu. Trup není tvarově nijak složitý, takže to šlo velice pěkně a podařilo se mi při tom spotřebovat i dosud nezužitkované odřezky extruporu, takže já v podtextu cítím i určitý recyklačně – ekologický rozměr stavby tohoto modelu.  Ocasní plochy jsou, jak jinak, rovné desky, ovládací páčky jsem použil laminátové z dobře uleželých domácích zásob. Táhla jsou z uhlíkové kulatiny 1,5mm na obou stranách zakončené drátěnými koncovkami z kancelářských sponek. Vše je samozřejmě lepeno UHU-Porem a ten tvoří i pružné závěsy kormidel – nanést tenkou housenku na obě spojované hrany, nechat zaschnout asi 5 minut a pak pečlivě přiložit k sobě. Jednoduché a elegantní řešení.  Pylon motoru má bočnice ze dvou vrstev extruporu 3mm a motorovou přepážku lehké překližky tloušťky 3mm. Model je nerozebiratelný – to znamená, že si nastavíte veškerou elektroniku tak, jak potřebujete, pro jistotu ještě jednou zkontrolujete a pak přilepíte křídlo na trup.

Povrchová úprava modelu je provedena sprayi Pelikan Styro, se kterými mám výborné zkušenosti. Modrý motor z Himodelu o hmotnosti 17g a s kV1800 s vrtulí GWS 6×5 a regulátor Turnigy 6A jsou zrecyklovány opět z modelu Juka, dvě serva Hitec HS-50 ležela doma bez užitku již delší dobu. Přijímač čtyřkanálový Orange DSM2, rádio Spektrum DX7 „old edition“. K napájení používám stejné dvoučlánky o kapacitě 450mAh jako v Judi.
Zálet jsem měl naplánován na Barabu. Bohužel v den „D“ fičel více než svěží vítr. Zkusil jsem tedy nejprve letět s Judi, která sice statečně bojovala, ale svévolné změny letové hladiny  v průměru o +/- 1 metr v průběhu letu mne od zalétávání Jupitera odradily. Nicméně ještě týž den kolem oběda se vítr zklidnil a tak přece jen k záletu, i když suchozemskému, došlo. Jupiter Duck letí pomalu, klidně a spořádaně. Moje motorizace však umožňuje zaletět přemet i bezkřidélkový výkrut bez nějakých zvláštních příprav a přitom zaručuje  dobu letu přesahující 7 minut. Nezbývá mi než konstatovat, že jsem nadmíru spokojen a to jak s Judi tak s Jupiterem. Ostatně zvídavé dotazy přihlížejících modelářů, kteří shlédli oba modely v akci, hovoří za vše.

Hydroplánek Judi Seajet

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 7.10.2017 by aviator

Po své první aktivní účasti při létání na vodní hladině jezera Baraba s Magnumem Reloaded jsem se konečně rozhoupal a pustil se do jednoho z dlouho odkládaných projektů – do stavby hydroplánku Judi Seajet. Je to depronová delta, legračně elegantních tvarů. Konstrukčně vychází ze suchozemské verze Judi Jetstream. Rozpětí 60cm, délka 50cm, hmotnost 150g. Plán na tento model vyšel v německém časopise FMT a byl k dispozici ke stažení zdarma až do té doby, dokud někoho ve vydavatelství VTH nenapadlo, že by si vedle toho vydavatelování mohl něco přivydělat jako „plánkobaron“ a zpoplatnit i ty plánky zdarma. Ale což, takový už je kapitalismus. Tvrdý, poctivý a spravedlivý.

Oproti  své sestře má spodní část trupu koncipovánu jako  plovák, zadní část trupu je vyšší, aby bylo možno instalovat kormidlo a aby motor s tlačnou vrtulí „nehrabal“ ve vodě. Vytáhl jsem tedy čerstvou desku extruporu 3mm a zařízl do ní ostře nabroušený skalpel. Stavbu jsem začal křídlem. To má speciální depronový profil KFM. Nikdy jsem nevěřil, že to může fungovat a změnil jsem názor. Na spodní straně je do křídla do oblouku zaříznuta  uhlíková pásnice 3 x 0,5mm. Říznout ten oblouk a zalepit do něj uhlíkovou pásnici byl asi nejsložitější okamžik stavby. Všechno ostatní byla pouze souhra extruporu a UHU-Poru. Ovšem napsat, že jsem Judi slepil za jeden večer se rozhodně nedá. Hrubá stavba sice „odsejpá“, ale dodělávky pak stavbu přibrzdí. Motorovou přepážku je třeba vyříznout z tenké překližky cca 1mm, připravit díry pro lože motoru a kabely motoru. Pak je třeba ji lehce nalakovat, protože bude přicházet do kontaktu s vodou. Vytvořit z překližky a uhlíku kormidlo, z plastu zas jeho závěsy a celé to sestavit aby se to volně hýbalo a dalo ovládat současně se směrovkou. Vystřihnout, olemovat a usadit štítek kabiny. Instalace rc výbavy. Prostě dodělávek je dost a tak celá stavba zabrala asi čtyři večery možná i odpoledne. Už si to přesně nepamatuji.

Judi je osazena rc výbavou z různých vraků, které se mi povalovaly v dílně. Tři serva Vigor VS9(4,4g) pocházejí z halové Juky, motor „stříbrňák 1811“  s vrtulí GWS 5×4,5 a regulátor Jeti Hacker 4A sloužili v malém epp Porterfieldu, přijímač Spektrum AR6100 nesloužil zatím nikde, ale válel se doma nevyužitý. K napájení používám letité lipol 2S 450mAh Rhino, k řízení zatím letitou DX7-ičku, ale právě v den psaní tohoto příspěvku jsem zprovoznil „multikulturní protokolově vyvážené řešení“ a tak mi od teď bude stačit, když se s rádii Spektrum maximálně vyfotím, kupovat si je již nepotřebuji.
Letové vlastnosti jsou příjemné. Samozřejmě je třeba při jeho provozování brát zřetel na malou hmotnost modelu – není to univerzální model do každého počasí. Osobně jsem doporučenému pohonu moc nedůvěřoval, myslel jsem si že nebude stačit, ale prozatimní zkušenosti říkají , že je trefen tak akorát.