Longtarin – epp halový větrůněk

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 15.3.2018 by aviator

Když se na mých oblíbených několikrát zmiňovaných stránkach Jivaro Models objevil v půlce prosince 2016 článek o větrůňku jménem Longtarin, bylo mi jasné, že toho musím mít. Ovšem na druhou stranu mi nebylo jasné, jak jej rychle postavím, myšleno abych stihnul probíhající sezónu, když svépomocí potřebné výřezy z epp vyrobit nedokážu. Bylo jasné, že budu muset zaúkolovat nějakého šikovného řezače. Nad Slunce jasné bylo, že to bude Honza Z., protože s ním se potkávám v hale. Nejasný byl termín výroby výřezů, protože když jsem Honzovi poslal podklady na řezání, tak mi sice slušně poděkoval, ale zároveň podotkl, že tak jak jsou použít nepůjdou a že je bude muset trošku dodělat. Bylo mi jasné, že se to protáhne… A protáhlo. Výřezy se ke mně dostaly trochu s nadsázkou řečeno do roka a do dne. Teď by se slušelo naspat „nelenil jsem a pustil jsem se do stavby“. Jenže já jsem lenil a do stavby jsem se pustil až v půlce února tohoto roku. Zato jsem měl model hotový za jeden večer a jedno dopoledne.

Výřezy jsem použil tak jak mi byly dodány, jen křídlo jsem musel maličko zaříznout a dobrousit a zhotovit kormidla vyříznutím zářezů do polotovarů ocasních ploch. Pak hned následovala povrchová úprava – nástřik sprayi Pelikán Styro – a po jejich zaschnutí slepení křídla do vzepětí a přilepení ocasních ploch na trup. Ze stavebních dílů zbývalo dořešit netradiční pylon motoru, umístěný na přídi modelu. Originální díl je vytisknut na 3D tiskárně. Nic takového nemám a tak jsem si pylonek „vytiskl“ lupenkovou pilkou z překližky tl. 1,5mm. Navíc jsem jej upravil, protože v hodnocení modelu jsem si všiml mínusového bodu za vybrující pylon. Ten tištěný díl se totiž lepí pouze na plocho „tavkou“ k trupu. Já jsem svůj pylon prodloužil ve spodní části o ploutev, která je zalepena ve výřezu v trupu. Tato modifikace se osvědčila.

Elektroniku jsem měl rozmyšlenou již v okamžiku, kdy jsem bez znalosti franštiny prostudoval článek o Longtarinovi. Použiji to samé, co mám v Mini Magnumu, tedy integrovaný přijímač Spektrum AR6400LBL. V kombinaci s baterií 2S  120mAh a 5-gramovým stříďáčkem Turnigy s vrtulí GWS 4×2,5, který je použit i v originálu modelu to bude přesně ono a ještě ušetřím nějaký gram. Navíc vznikne druhý a odlišný model na stejnou sadu vybavení. V originál modelu je kromě zmíněného motorku použito vybavení klasičtějí – dvě 2-gramová serva, 4-kanálový přijímač Orange R415X a regulátor Turnigy 6A. Provizorně jsem na trup připevnil svou elektroniku a zjišťoval její nejvhodnější umístění, abych se vyhnul případnému dovažování. To se povedlo, ovšem za cenu estetického ústupku. Kvůli umístění přijímače na boku levou stranu trupu „hyzdí“ uhlíková táhla. Pohonná baterie je umístěna ve výřezu na spodku trupu zhruba v místě náběžné hrany křídla. Úplně poslední prací bylo vlepení magnetů do křídla a trupu – tak je pojištěno spojení křídla s trupem – křídlo je totiž odnímací.

S výsledkem svého snažení jsem maximálně spokojen. Ač je Longtarin model poměrně jednoduchých tvarů, nepostráda eleganci. Hned při záletu v hale vzbudil značnou pozornost mých spoluletců. I když jsem nebyl přesvědčen o vhodnosti umístění pohonné jednotky, musím s odstupem času toto řešení pochválit. Longtarin plachtí lépe než zhruba stejně velká La Ventolina a díky použitému epp je i odolnější, když se náhodou v hale něco nepovede. Můj exemplář váží 62g a je tudíž o 10g lehčí než originál. Hmotnost jsem ušetřil na elektronice. Rozpětí 76cm a délka 62cm jsou shodné s originálem.

Reklamy

Tisknutý Tiny Whoover

Posted in NEelektrolety, Slowfly/Parkfly on 13.3.2018 by aviator

Trendem současnosti je používat moderní technologie za každou cenu. Vy, kdo si již dnes tisknete na svých domácích 3D tiskárnách háčky na obrazy, krabičky na šperky, kostky dětem na hraní či chléb a housky k jídlu určitě přivítáte možnost zkusit tisknutého Tiny Whoovera. Oproti původnímu depronovému „Whoovu“ je menší a bohužel dvojnásobně těžší, byť je osazen opět rozřezanou kvadrokoptérou  E010.  Depron vs 3D tisk = 21g : 41g. Měl jsem možnost jeden takový stroj sestavovat.

Výhodou je, že se staví bez lepení cca hodinu až dvě. Záleží na přesnosti vytisklých dílů. Ty jsou dva – paluba a spodní límec. Aby do sebe díly zapadaly, je třeba je přibrousit a to nějakou dobu trvá. Následuje rozřezání kvadrokoptéry, připevnění dmychadýlek a desky elektroniky na správná místa. Na desce elektroniky je potřeba vyřešit napájecí kablík – buď odpájet původní přidat k němu kablíky a nápájet zpět na místo nebo jen přidat další konektor s kablíkem.  Posledním krokem je nasazení otočených vrtulí, tak že se z nich stanou tlačné s tím, že je nutné prohodit je i stranově oproti původnímu umístění. Spárujeme vysílač a hotovo, jdeme jezdit.

Jízdní vlastností nejsou vůbec špatné. Skluz je dokonce lepší než u depronového stroje. Větší je samozřejmě i setrvačnost a ta se bohužel negativně projevuje na rychlosti prováděných povelů. Asi by nebylo od věci zkusit vyměnit výbavu z E010 za tu z E011. Budu o tom přemýšlet.

Tiny Whoov – jezdící kvadrokoptéra

Posted in NEelektrolety, Slowfly/Parkfly on 7.3.2018 by aviator

Znáte to všichni, kdo létáte v hale. Pronájem prostor není zrovna levná záležitost a spoustu času, kdy je třeba čekat frontu na své letové okno, účastníci nedobrovolně promarní buď diskutováním se spoluletci a nebo v horším případě chytáním lelků. A přitom podlaha haly bývá volná. Co ji tedy využít k modelářské zábavě? RC autíčko? Ano, ovšem ne každý správce haly s parketovou podlahou bude sdílet naše nadšení z driftujícího autíčka, zanechávajícího stopy svých pneumatik na podlaze. Existuje ovšem šetrná alternativa k autíčku – vznášedýlko. Válí se vám doma malá kvadrokoptérka, která Vás už přestala bavit? Přestavte ji na Tiny Whoov.

Budete k tomu  potřebovat depron o ploše listu papíru A4 a třeba jako v mém případě kvadrokoptérku Eachine E010. Zde si stáhnete plánek a případně i shlédnete videa ze stavby a ježdění s Tiny Whoov. Já jsem stavěl podle tohoto plánu také, jen jsem musel trošičku upravovat, protože jsem jednak neměl po ruce depron 6mm a druhak originál Tiny Whoov využívá vnitřnosti z Blade Inductrix, který má jiný tvar desky elektroniky a jinou baterku než E010. Oproti plánku jsem upravil lože baterie a z estetických důvodů jsem přidal prstence ležatých dmychadýlek. V případě použití elektroniky E010 je třeba odpájet motory, vše vymontovat z rámu a motory opět připájet zpět na stejná místa. Motory jsou na Tiny Whoov stejně orientovány a umístěny jako v kvadrokoptéře.

Po osazení vše funguje hned napoprvé. Já osobně jsem byl dost překvapen, jakou rychlost dokáže vznášedlo vyvinout, jak zábavné je s ním jezdit a v neposlední řadě že dokáže déle jezdit než původní kvadrokoptéra létat. Přímo se nabízí osazení FPV kamerou a ježdění prostřednictvím FPV brýlí. A což takový skupinový závod!
Halová vzášedýlka podle mne pobaví a otevírají nový prostor pro konstruktéry a výzkumníky a to vše se zanedbatelnými náklady.

 

Eachine E011 a „igráček“ tuning

Posted in Slowfly/Parkfly on 7.3.2018 by aviator

Ještě jednou na skok ke kvadrokoptérce Eachine E011. Létá pěkně a poměrně dlouho, na to si nelze stěžovat. Na co jsem si ale stěžovat mohl bylo uchycení kamerky. Pryžové pouzdro a gumička s mojí E011 nespolupracovaly zdaleka tak dobře, jako to bylo vidět v Kopterheldově videu. Pořád jsem to musel rovnat a kontrolovat, zda pouzdro nestíní do objektivu. Pojal jsem tedy úmysl vrátit na koptérku karoserii a na tu teprve připevnit kamerku. Myslel jsem si, že odbrousím zámečky pro upevnění „Bright Saint“ panáčka typu igráček a do vzniklého místa implantuji kameru. Jak jsem tak přemýšlel a vyměřoval změnil jsem názor a rozhodl se využít díly z panáčka k výrobě držáku kamerky. Panáček je rozebírací a já jsem z něj použil nožičky a prdýlku, příčemž jsem nožičky obrátil, takže špičky nohou nyní směřují k prdýlce. Vzniklý útvar jsem nacvakl do prostředních zámečků na karoserii. Drží tam velice dobře. Kamera k tomuto podstavci sedne jak ulitá a stačí ji k němu přichytit gumičkou popřípadě pojistit oboustrannou lepící páskou s pružnou vrstvou. Nárůst hmotnosti je asi 2g, ovšem stabilita uchycení kamerky je výtečná a taktéž v záběru méně cloní prstence a vrtule.

 

Eachine E011 v tuningu ala Kopterheld v hale

Posted in Slowfly/Parkfly on 25.2.2018 by aviator

Natočeno FPV kamerkou CM275T, nesenou kvadrokoptérou Eachine E011, řízenou vysílačem Frsky Taranis X9D Plus SE s externím modulem iRange IRX4. Záznam byl pořízen FPV brýlemi Eachine VR D2.

 

Micro Stingray

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 22.2.2018 by aviator

Prý je poslední dobou Aviarium samá elektronika a žádná zábava či zajímavost. Jak říkáme my modeláři: „Nemusí pršet jen když kape.“ Dnes je tu tedy jednoduchá zábavná deltička Micro Stigray.

Na její plánek jsem narazil na RCgroups, když jsem hledal něco, kde by se dalo využít přijímače AR6400 a jednočlánkové převodovkové pohonné jednotky z malých modelů WLtoys. Plán existuje ve třech velikostech.  Popisovat stavbu není nutné. Jde to rychle a je to jednoduché. Výřezy v horní časti trupu krásně pasují mezi součástky, vyčnívající z desky přijímače AR6400. K pohonu je použil tento motor s touto vrtulí a převodovkou

Zálet byl hodně divoký. Ihned po vypuštění na půl plynu šel model do přemetu, výchylky kormidel byly ostřejší než ostré. Zálet jsem přerušil a srazil velikost výchylek na 50% a začal létat na třetinu plynu. I tak byl model mimořádně obratný, ale už se dal řídit. V další fázi zalétávání jsem nastavil diferenciální výchylky v poměru 2:1. Tento zásah se výrazně projevil na zklidnění řízení. Po posledním létání jsem demontoval motor a předělal jeho uložení tak, aby byl vyosen směrem dolů. Tuto sobotu se dovím, zda to pomohlo.

Začínáme s FPV s Eachine E011 a CM275T

Posted in Slowfly/Parkfly on 21.2.2018 by aviator

Po prvních pokusech o FPV řízení modelu Magnum v hale mi bylo jasné, že pro získání odhadu a praxe to bude chtít něco jiného. Malou stabilní finančně nenáročnou kvadrokoptérku. Nic jsem nevymýšlel, věděl jsem, co by se k tomuto účelu hodilo. Na youtube kanálu Kopterheld FPV Racing jsem před časem viděl video o sestrojení jednoduchého „Tiny Whoopu“ z kvadrokoptéry Eachine E011 a kamerky s interovaným 5,8GHz vysílačem CM275T. Obojí jsem objednal  a shodou okolností mi obě věci přistály na stole hned v následujícím týdnu po uskutečnění prvních FPV letů.

Kvadrokoptéra E011 je silnější verzí E010. Myslel jsem si , že je i o malinko větší, ale není tomu tak. Větší jsou pouze pohonné motory a pohonná baterie s kapacitou 260mAh. Na videu bylo vše jednoduché, mne však čekal jeden zádrhel. Ve videonávodu použitá kamerka má dva dráty – černý a červený, ta moje měla čtyři – kromě černého a červeného ještě modrý a oranžový . Návod nikde. Co s tím? Hledal jsem tedy zkušenosti jiných. První rada, na kterou jsem narazil – to je jedno, použij jen červený a černý k napájení kamery. Kameru jsem tedy v ochraném krytu umístil na kvadrokotéru, které jsem sejmul karosérii a černý a červený drát jsem připájel k přípojným bodům napájecího konektoru. Po připojení pohonné baterie se vše rozeběhlo, ovšem místo obrazu šlo z kamerky pouze zrnění. Projížděl jsem na svých brýlích Eachine VR D2 všechny kanály od shora dolů a od zdola nahoru, ale nikde ani náznak obrazu. Byl jsem takzvaně v pytli. Další usilovné a pozorné hledání informací přineslo své ovoce. Oranžový a modrý drát jsou prý video-in a video-out a jsou určeny pro zprovoznění OSD. Pokud uživatel nechce OSD, musí oba dráty spojit. Provedl jsem a hurá! „Vysílání“ je v brýlích!
Takto sestavený stroj jsem zkusil zalétat doma. K ovládání používám opět Taranis X9D+ SE s externím modulem iRangeX IRX4. Vše fungovalo, výpadky obrazu žádné, ruchy samozřejmě občas ano. Hned v sobotu jsem vzal FPV Eachine E011 proletět do tělocvičny. Létání je velice příjemné  a E011 je velice vhodný cvičný stroj. Doba letu se pohybuje okolo pěti minut.

  

Létání na hladině halového jezera

Posted in Elektrolety on 21.2.2018 by aviator

Další ročník tradičního létání na hladině halového jezera, pořádaný francouzským klubem Les Mouettes Epinay-sur-Orge proběhl v neděli 11.2.2018. Fotoreportáž je jako tradičně na stránkách Jivaro Models .

 

FPV brýle Eachine VR D2

Posted in NEelektrolety on 20.2.2018 by aviator

FPV brýle Eachine VR D2 jsem zakoupil na podzim 2016 ve stejný čas, jako letoun Micro Skyhunter. Zatímco letadlo se mi podařilo velice „svižně“ zprovoznit (půl roku po zakoupení),  s brýlemi to bylo bohužel jiné. Jak jinak, nechal jsem pěkně odležet, aniž bych se o to nějak zvlášť snažil. Mezitím jsem alespoň občas nahlédl do vlákna o zkušenostech s brýlemi. V něm se začaly objevovat stížnosti na jejich nedostatky. Výpadky signálu, prodleva obrazu při zapnutém nahrávání, nedostatečná možnost korekcí očních vad. V dalším časovém období se začaly problémy řešit a „řešit“. První dva měl řešit nový firmware, ale já jsem si jej do svých brýlí nakonec nenahrál. Doporučeno bylo také zlepšit diverzitní příjem a to případnou výměnou ploché antény a nebo alespoň odlepením pokovené firemní samolepky z jejího povrchu. Samolepku jsem sundal.  „Řešení“ druhého problému bylo kupodivu prostší, než by si kdo pomyslel. Zjistilo se totiž, že když si člověk zapne nahrávání a pak se přepne zpět do režimu sledování, tak se žádné zpoždění obrazu neprojevuje a záznam běží na pozadí nebo jak to správně nazvat. Takže nakonec opravdový problém, který si vyžádal  opravdu zásadní zákrok, byla ta korekce oční vady. Lidová tvořivost nezná mezí – youtube mi nabídl několik řešení od rozřezání brýlí a prodloužení jejich těla jakousi dřevěnou konstrukcí, přes výrobu nové fresnelovy čočky z vhodného polotovaru, vložení čtecích brýlí až po vlepení lupy upravené lupy z náhlavní sady, používané elektroniky či hodináři, tavným lepidlem do těla brýlí. Já jsem ale český modelář a tak se s nějakým bastlem prostě nesmířím. Nejvíce se mi líbila poslední úprava nápadem, ovšem nikoliv provedením.

Objednal jsem si tedy náhlavní sadu lup a začal vymýšlet, jak ji implementovat, aniž bych přistoupil na taková zvěrstva jako je úprava tvaru lupy Dremelem a zmíněné lepení „tavkou“. Nakonec jsem došel k elegantnímu řešení, kdy jsem odmontoval držáček lupy z kšiltu a použil jej uvnitř těla brýlí. Vzniklo tak řešení, kdy je možné lupy v případě potřeby vyměňovat či sklápět.  S takovým výsledkem jsem byl spokojen.

Svůj první FPV let jsem uskutečnil před dvěma týdny v sobotu večer v hale. Narychlo jsem vzal kamerku od Micro Skyhuntera a přidělal ji na Magnuma. První lety byly pro mne opravdu masakr. Pro spoluletce jsem byl důvodem všeobecného veselí – že prý stojím jako dement, proč jsem tak zkroucený a podobně. Asi měli pravdu. Ten vjem z úvodních letů se mi opravdu promítal i do svalů rukou a nohou, zřejmě jak jsem se chtěl podvědomě zachránit před havárií. Co se týká spolehlivosti , měl jsem dva delší (1 -2 sekundy) výpadky, za které ovšem brýle nemohly, jak jsem si ověřil hned o týden později. Celkově tedy mohu být s funkcí brýlí spokojen.

Balzový E-shop

Posted in NEelektrolety on 11.1.2018 by aviator

Včera firma Star Models nově otevřela E-shop. Nyní tedy máte možnost prohlížet a nakupovat balzová prkénka, nosníky, lišty a další materiál  z tepla domova.  Výhodou oproti návštěvě běžné modelářské prodejny je to, že si můžete vybírat z výrazně širšího sortimentu. Balzová prkénka se totiž nevyrábí jen v délkách 1000  či 1070 mm a šířce 100 mm, ale i v délkách 765, 920, 1200 a 1500 mm či v šířce 80 mm. Tato prkénka nestandardních rozměrů jsou pro modelářské prodejny nezajímavá, protože vybočují ze zažitých zvyklostí. A přitom kvalitativně jsou naprosto stejná ba mnohdy dokonce lepší a výhodnější než prkénka standardní. Právě proto pro vás mohou být velice zajímavá. Kdo by si nechtěl sestavit materiálový balíček pro stavbu nového modelu přesně na míru, složený z materiálu, který využije maximálně efektivně a ještě při tom ušetří nějakou tu korunu!