Hydroplánek Judi Seajet

Posted in Elektrolety, Slowfly/Parkfly on 7.10.2017 by aviator

Po své první aktivní účasti při létání na vodní hladině jezera Baraba s Magnumem Reloaded jsem se konečně rozhoupal a pustil se do jednoho z dlouho odkládaných projektů – do stavby hydroplánku Judi Seajet. Je to depronová delta, legračně elegantních tvarů. Konstrukčně vychází ze suchozemské verze Judi Jetstream. Rozpětí 60cm, délka 50cm, hmotnost 150g. Plán na tento model vyšel v německém časopise FMT a byl k dispozici ke stažení zdarma až do té doby, dokud někoho ve vydavatelství VTH nenapadlo, že by si vedle toho vydavatelování mohl něco přivydělat jako „plánkobaron“ a zpoplatnit i ty plánky zdarma. Ale což, takový už je kapitalismus. Tvrdý, poctivý a spravedlivý.

Oproti  své sestře má spodní část trupu koncipovánu jako  plovák, zadní část trupu je vyšší, aby bylo možno instalovat kormidlo a aby motor s tlačnou vrtulí „nehrabal“ ve vodě. Vytáhl jsem tedy čerstvou desku extruporu 3mm a zařízl do ní ostře nabroušený skalpel. Stavbu jsem začal křídlem. To má speciální depronový profil KFM. Nikdy jsem nevěřil, že to může fungovat a změnil jsem názor. Na spodní straně je do křídla do oblouku zaříznuta  uhlíková pásnice 3 x 0,5mm. Říznout ten oblouk a zalepit do něj uhlíkovou pásnici byl asi nejsložitější okamžik stavby. Všechno ostatní byla pouze souhra extruporu a UHU-Poru. Ovšem napsat, že jsem Judi slepil za jeden večer se rozhodně nedá. Hrubá stavba sice „odsejpá“, ale dodělávky pak stavbu přibrzdí. Motorovou přepážku je třeba vyříznout z tenké překližky cca 1mm, připravit díry pro lože motoru a kabely motoru. Pak je třeba ji lehce nalakovat, protože bude přicházet do kontaktu s vodou. Vytvořit z překližky a uhlíku kormidlo, z plastu zas jeho závěsy a celé to sestavit aby se to volně hýbalo a dalo ovládat současně se směrovkou. Vystřihnout, olemovat a usadit štítek kabiny. Instalace rc výbavy. Prostě dodělávek je dost a tak celá stavba zabrala asi čtyři večery možná i odpoledne. Už si to přesně nepamatuji.

Judi je osazena rc výbavou z různých vraků, které se mi povalovaly v dílně. Tři serva Vigor VS9(4,4g) pocházejí z halové Juky, motor „stříbrňák 1811“  s vrtulí GWS 5×4,5 a regulátor Jeti Hacker 4A sloužili v malém epp Porterfieldu, přijímač Spektrum AR6100 nesloužil zatím nikde, ale válel se doma nevyužitý. K napájení používám letité lipol 2S 450mAh Rhino, k řízení zatím letitou DX7-ičku, ale právě v den psaní tohoto příspěvku jsem zprovoznil „multikulturní protokolově vyvážené řešení“ a tak mi od teď bude stačit, když se s rádii Spektrum maximálně vyfotím, kupovat si je již nepotřebuji.
Letové vlastnosti jsou příjemné. Samozřejmě je třeba při jeho provozování brát zřetel na malou hmotnost modelu – není to univerzální model do každého počasí. Osobně jsem doporučenému pohonu moc nedůvěřoval, myslel jsem si že nebude stačit, ale prozatimní zkušenosti říkají , že je trefen tak akorát.

Reklamy

Ještě k Micro Skyhunterovi

Posted in Elektrolety on 28.9.2017 by aviator

Zhruba po měsíci a půl filantropie v oboru „modelaření pro cizí lidi“ se mi poštěstilo vrátit se ke svému modelářství. Tam jsem skončil u Micro Skyhuntera s tím, že vím, co na něm vylepším.
Tak za prvé – poměrně velká protáčející se vrtule – když už není sklopná, tak by mohla být alespoň v bezmotorovém letu zabrzděná. Naštěstí není regulátor v modelu bezejmenný – nese firemní nálepku Hobbywing a jméno Skywalker. To není úplně neznámá polepka a dohledat návod k této sérii regulátorů nebylo až tak obtížné a dokonce se podle tohoto návodu povedlo aktivovat brzdu.
Za druhé – 3S 1300mAh baterie je příliš velká na takové malé letadýlko. Zkusil jsem ji vyměnit za 3S 750mAh z domácích zásob.
Obě dvě v podstatě kosmetické změny značně zpříjemnily létání s Micro Skyhunterem. Už nepadá jako „šutr“ když letí bez motoru, zmizelo mírné pohupování v zatáčkách při plném plynu. Ano, doba motorového letu je kratší, ale jelikož mohu využívat více bezmotorový let, tak to až tolik nevadí.
Model jsem využil k otestování nového rádia Frsky Taranis X9D SE s přijímačem X4R. Ale na něm vlastně není co zkoušet. Funguje bez problémů, příjemná paní mi hlásí nalétaný čas a na mně je, abych si co nejvíce osvojil netradiční způsob programování. To se mi však moc nedaří – díky již zmíněné filantropii se naopak prohlubují mé znalosti z programování rc souprav Jeti DC16, DC24 a Graupner MX16. Ale to jen tak naokraj.
Nezbývá něž namontovat FPV kamerku a zkusit své pilotní schopnosti při pohledu z paluby Micro Skyhuntera.

Výstava a setkání sběratelů modelářských motorů

Posted in NEelektrolety on 2.9.2017 by aviator

Pozvánka na 9. slet historických modelů

Posted in NEelektrolety on 2.8.2017 by aviator

Na Barabě 6.7.2017

Posted in Elektrolety on 9.7.2017 by aviator

Polétání a poježdění s „klukama“ z Modelklubu Mělník na Barabě. Moje Magnum Reloaded konečně  po „x“ letech  dostalo narychlo plováky a větší baterii o kapacitě 450mAh. Na slowfly létání na vodě není nic lepšího.

 

 

FrSky Taranis X9D Plus Special Edition

Posted in NEelektrolety on 4.7.2017 by aviator

Tak dlouho si Spektrum zahrává se spokojenými zákazníky, až se z nich stanou zákazníci nespokojení. Nepodržení zpětné kompatibility nových vysílačů Spektrum s dříve produkovanými přijímači DSM2 přineslo své ovoce. Ano rozumím, může za to EU, ale ta problém, co se starými dobrými přijímači v případě zakoupení nového vysílače za mne nevyřeší. Musím si pomoci sám. A tak se stalo, že po uplynutí zhruba dvou let od doby, kdy jsem začal o koupi Taranisu poprvé přemýšlet, jsem tento plán uskutečnil. Ano, mou velkou předností je rychlé rozhodování.

Zakoupil jsem tedy Taranis Plus SE. Dnes jsou to právě dva měsíce co jej vlastním. Rozhodujícím impulsem bylo asi to, že se FrSky rozhodlo, vzít všechny dosavadní tuningy neboli lepší přepínače, ovladače s Hallovými sondami, skříň vysílače s originálním designem, koncovky ovladačů, k tomu i přípomínky uživatelů čili odnímatelnou anténu a poskládalo vysílač speciální edice. A to mne přesvědčilo.

Já jsem nakoupil u českého zastoupení FrSky – firmy RCStudio. Nákup v ČLR jsem rovnou zavrhnul. V případě doplácení DPH bych na tom již prodělával a navíc by mne čekala práce s flashováním. Takto jsem dostal vše v aktuální vezrzi firmware a připravené ihned k použití. Původně jsem chtěl udělat „kšeft“ Richardovi Mrázkovi a podpořit tak jeho videotvorbu na téma Frsky Taranis. Ale můj mail asi spadl do spamu, odpověď jsem nedostal a tak přišlo na řadu RCStudio. Zakoupil jsem vysílač, 2x přijímač X6R a 1x přijímač X4R. Jako pozornost jsem obdržel praktické firemní propagační předměty. Vybavení objednávky proběhlo luxusním způsobem a rychle, všechna čest.
A prozatimní dojmy? Skříň vysílače je pro mne důvěrně známá, téměř stejnou měl kdysi můj Graupner MX-22. Kdybych chtěl být hnidopichem, drobné vady na skříni bych asi našel, ale laik si jich ani nevšimne.  Krycí sklo displaye se mi zdá málo odolné, mohlo by být lepší. Upevnění konektoru výměnné antény je takové nějaké pružnější, než bych očekával, nicméně na funkci to nemá žádný vliv. Uvnitř je všechno čistě a pečlivě provedeno. Co bych vytknul? Nevím no, snad alespoň přílišné napnutí přívodních kablíků k bočním sliderům. Tomu se dá lehce odpomoci – přívody jsou z kroucených kablíků a tak se dá lehce pár závitů ubrat.
Programování vysílače asi nemá obdoby a rozhodně není pro každého. Volnost nade vše. Uživateli musí být naprosto jasné, co a jak se mu bude na modelu hýbat a podle toho musí přistoupit k programování ve vysílači. Ke stanovenému cíli vede většinou několik různých cest. Ten kdo má problém naprogramovat radio s šablonovým typem programování, nemá šanci  programovat Taranis bez zvýšeného usílí a teoretické přípravy.  Já si s Taranisem zatím také dokonale nerozumím, ale něco už vím. Dokázal jsem naprogramovat, sice s použitím „berliček“, můj oblíbený elektrovětroň Majko, dále  Micro Skyhutera a s využitím slotu pro externí VF díl řídím prostřednictvím levného multiprotokolárního modulu i malou kvadrokoptérku Eachine E010.
Kde hledat zdroje informací k programování? Jsou to již zmíněná videa Richada Mrázka alias Rimra, videa RCStudia, která točí majitel firmy Jan Urbánek. Já velice oceňuji analytický přístup Libora Kolmana, který si letos pořídil novinku Taranis Q X7 a velice přehledně sepsal své zkušenosti a svůj způsob programování. K dispozici je také manuál k OpenTX, což je systém, se kterým Taranis pracuje. Pro nového uživatele je to tak trochu zlý sen, protože orientace v něm je místy obtížná. Prolínají se zde informace o Taranisu s informacemi o jiných vysílačích, pracujících s OpenTX. Nezbývá než učit se, učit se, učit se a zkoušet a zkoušet.

Micro Skyhunter – tak modelaří rádoby modelář.

Posted in Elektrolety on 2.7.2017 by aviator

Slušelo by se možná dodat chudý a s málem času. Jistě cítíte, že zde není něco v pořádku – není totiž možné být chudý a zároveň nemít dost času. No, někteří to prostě takhle máme. A jak tedy modelaříme? Čas od času „vočumujeme“ na různých BangGearDealech a sledujeme někdy rádoby výhodné a jindy opravdu výhodné nabídky, akce a výprodeje. A někdy se poštěstí a ani se nenadějete a doma vám přistane třeba Micro Skyhunter, kterému chybí pouze přijímač a baterie a v setu má přibalenu i FPV kamerku. No a když jsou ve stejnou dobu „v akci“ i FPV brýle s vestavěným videorecorderem, není co řešit. Nakoupíte a až do termínu další výplaty se jdete pást.

Samozřejmě –  málokdo je tak odvážný, aby se stal průkopníkem nákupu neprověřených modelů. Naštěstí tuhle práci za vás dnes dělají placení youtubeři a vy díky nim šetříte peníze. Jen se někdy u jejich kreací musíte smát a pečlivě filtrovat informace. Tak to bylo i s Micro Skyhunterem. Zhruba v době, kdy jsem jej pořizoval, se o něm objevila informace i na mé oblíbené Ezone. Byl novinkou v sortimentu jedné z menších amerických modelářských firem a oproti modelu, který jsem si objednával já, jej tato firma měla vypěněný z černé hmoty a přejmenovala jej na Nano Skyhunter. „A když se ani Američani za tento model nestydí, tak proč bych se měl stydět já?“ řeknete si na závěr rozhodování o koupi. Jako bonbónek a ujištění dobrého nákupu si pustíte firemní video, které model představuje a přibližuje jeho stavbu. Nestačíte se divit. Dva týpci ve firemních tričkách „drží“ přednášku o modelu a sestavují jej v přímém přenosu. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby byli alespoň zruční. Týpek číslo jedna je ten zručnější, co všechno umí, týpek číslo dva je ten, co se diví a nestačí ani pomáhat. Na stole leží dva modely – jeden sestavený a druhý je právě sestavován za použití tavné pistole. Nejzábavnější okamžik nastává při pohledu na vznikající model, který „expert“ nedokázal slepit souměrně, byť bylo potřeba přilepit pouze ocasní plochy na nosníky a tuto sestavu pak na předem určené místo na křídlech. Ponechal jsem v závěru videa „experta“ a jeho pokroucený výtvor svému osudu a raději hledal další informace o modelu jinde.

Netrvalo dlouho a i já měl svého Micro Skyhuntera doma. Špičková krabice se špičkově zabaleným modelem. Z vlastních zdrojů musíte dodat přijímač a baterii. Tu doporučují 3S s kapacitou 1300mAh. Kompletace modelu probíhá tak, že vybalíte jednotlivé díly, nasadíte poloviny křídla na uhlíkovou spojku. Sestavíte ocasní plochy, přilepíte k nim dva nosníky, tvořící zadní část trupu a přilepíte k sestavenému křídlu. Nalepíte samolepky a je hotovo. Propojíte kablíky serv, vložíte přijímač. Já jsem ještě jako zanedbatelný tuning nahradil domečky servokonektorů, propojujících trup a servo na VOP, smršťovací bužírkou a kablík jsem uschoval do spodní části SOP.

Umístíte baterii tak, aby model byl vyvážen.  Údaj o poloze těžiště si musíte dohledat na síti, protože k modelu není přiloženo nic, z čeho by se to dalo zjistit. Trocha nijak složitého programování vysílače, namontovat vrtuli na motor a model je připraven. Zatím bez FPV kamerky, o které jsem se již zmínil a na jejíž použití je chytře konstruována kabinka modelu.
Já jsem pro první lety v modelu použil malou rc soupravičku FlySky FS-I6 v rámci ověřování jejích možností. Musím říci, že tohle rádijko je mi neskutečně sympatické tím, co umí, tím, jak je zpracované a hlavně tím, kolik stojí. Pro ovládání křidýlek jsem nepoužil přiložený Y-kabel, ale každé servo mělo svůj kanál. Naprogramoval jsem příslušný mix křidýlek a k tomu i mix flaperonů, které jsem ovládal otočným ovladačem na středovém panýlku vysílače.

Je čas na zálet. V ruce držím model o rozpětí 780mm, délce 540mm přičemž je doporučeno, aby jeho letová hmotnost nepřesáhla 375g. Z různých videí na Youtube vím, že model je rychlý, živý, ale i poslušný a dobře ovladatelný. Odcházím na záletové pole kousek od místa bydliště. Porost je zde k záletu vyloženě vhodný. Vkládám do trupu trojčlánek 1300mAh. Trochu mám obavu z toho, aby mi při vypouštění modelu roztočená tlačná vrtule „nepřekotrolovala“ ruku. Zkouším tedy srabácky odstartovat model hozením za křídlo, ale neúspěšně. No nedá se nic dělat, „pane Čechu půjdem do rizika“. Nastavuji plyn zhruba na polovinu, prudké odhození modelu drženého za trup, rychlý přehmat zpět na knipl. Úspěch! Model letí. Přidávám plyn naplno, stoupám do výšky. Letový projev se neliší od toho co jsem viděl na videích. Stahuji plyn a musím dát za pravdu povzdechu některých vlastníků modelu, že bez plynu neletí, resp. letí jako cihla. Chybějící brzda regulátoru a tím pádem protáčející se vrtule a relativně vysoká hmotnost modelu dělají své. Trošku si hraji s polohou těžiště, mírně trimuji a než vylétám jedny 1300-ky, už jsme s Micro Skyhunterem kamarádi.
Tak tohle docela klaplo. Po skončení záletu cestou domů už mi je jasné, co zkusím na Micro Skyhunterovi vylepšit.

Neratovická F3A

Posted in Elektrolety, NEelektrolety, Slovem nebo obrazem on 4.6.2017 by aviator

Eurofighter na Intermodellbau 2017

Posted in Slowfly/Parkfly on 15.4.2017 by aviator

Halový Eurofighter s vektorováním tahu Chrise Tittela na Intermodelbau 2017 v Dortmundu.

„Film“ z dortmundského veletrhu:

Podracer Anakina Skywalkera

Posted in Elektrolety on 14.4.2017 by aviator

Stroj inspirovaný Hvězdnými válkami. Konstrukce i pilotáž  Dietmar Metz. Musím se zeptat Richarda Metze, zda nejsou příbuzní.