S tím, že Aviarium by potřebovalo svého aviára, jsem srozuměn už delší dobu. Minulý rok na podzim jsem se dal do prolézání internetu v bláhové naději, že někde objevím když už ne použitelný plánek, tak alespoň použitelnou inspiraci. Něco jsem našel, ale nebylo to ono.
Nejlepší plánek, vytvořený vlastní uměleckou rukou, má na svých stránkách Zdeněk Kopeček. Bohužel četba popisu stavby a vlastností modelu mé nadšení pro věc zchladila. Zdeněk přiznává, že model mu nelétal. Když už jsem u Zdeňka – jeho stránky RC Kozmodrom patří k mým nejoblíbenějším. Čiší z nich to pravé modelářské nadšení , přesvědčení, že když se do něčeho pustím, tak to taky dokončím a hlavně modelářská šikovnost. Většinu z právě jmenovaného u své maličkosti již delší dobu postrádám. Právě z tohoto důvodu projekt s krycím názvem „Fogl“ ztratil mou přízeň a dále jsem se jím nezabýval. Co mne vlastně vede k tomu, že hledám takovéhle létající … no říkejme tomu zvláštnosti, když ne přímo blbosti? Zřejmě je to tím, že přes zimu netrpím abstinenčními příznaky z nelétání. Ba naopak. Když jsem se podíval, jak dlouho byl v uplynulé halové sezóně zapnut můj vysílač Spektrum DX7 pro halového akrobata Axise, údaj mne doslova omráčil. I když jej „zkonsoliduji“ odečtením doby ladění apod., stále je to číslo hodně veliké. Co se mi trvale nedostává je hlavně čas na stavbu „něčeho schopného“. To bych musel seknout s halou a místo toho se věnovat stavbě. Nereálná utopie – halové létání mám snad raději něž to venkovní. Navíc stavba něčeho běžného mi prostě nic neříká. Poslední dobou dávám přednost modelům co: 1) se rychle staví, dobře létají a nemusí se s nimi na letiště, nebo 2) jsou něčím zvláštní.
Orel z čistého nebe spadl přesně v polovině ledna tohoto roku, kdy jsem na RC Groups narazil na obrázkový inzerát eFly Power a na diskusi kolem EPP Eagle. Objednat jej nebyl problém i když aktuálně byla k mání pouze bílá verze. Navíc byl ve slevě a s poštovným zdarma. No nekupte to! Koncem ledna mi krabice s Orlem dorazila, po týden trvající cestě, až pod nos do práce. Večer následovala zběžná prohlídka. EPP je měkčí a pružnější, než u našich výrobců. Obsah je kompletní a…a už vím, proč je ve slevě. Na spodní straně obou křídel jsou nepřesnosti, vzniklé při řezání (náznak žlábku). Stavebnici nechávám odležet, bo je příliš čerstvá a v mezičase se přihlašuji do Českého svazu ornitologů abych zjistil, v jaké kamufláži Orlové vlastně létají. Po čase členství zase ruším, když zjišťuji, že kamufláž je příliš složitá. Místo vysedávání na schůzích svazu se věnuji raději pročítání patřičné diskuse na RC Groups.
K vlastní stavbě jsem přistoupil o minulém víkendu po definitivně posledním halovém létání téhle sezóny. Velice přehledný stavební návod je zdarma ke stažení. Stavba jde rychle, díly jsou čistě vypálené. Výrobce doporučuje použít k lepení tavnou pistoli. Nu, proč nezkusit něco netradičního, řekl jsem si. Dojem je ale rozporuplný. Což o to, práce s taveným lepidlem je příjemná a lepidlo pevnostně výborně vyhovuje, ale na některých místech nadělalo paseku tím, že roztavilo EPP. Takže spíše nedoporučuji. Problém je asi i na mé straně, protože nemám shodný druh pistole a lepidla s tím, co je použito ve stavebním návodu.Vlastní odstavec si zaslouží křídlo. Je složeno ze dvou polovin a může být jak vcelku tak dělené. Vnitřek křídla má vyřezány dvě vylehčovací kapsy a dva žlábky pro spojovací uhlíkové tyče. Můj exemplář, pocházející zřejmě ještě ze staršího „nářezu“, má navíc v místě největší tloušťky profilu kapsu pro nosník cca 3×10 nastojato. Já jsem se držel návodu. Od náběžné hrany jsem křídlo rozšklebil, vytrhal vypálený materiál z vylehčovacích kapes, zalepil uhlíkové tyče a poloviny křídla slepil napevno k sobě.
Jinak musím konstatovat – stavba je rychlá a bezproblémová. Pro povrchovou úpravu jsem si zakoupil černý a hnědý autospray a ze zbytků již nepoužitelného extruporu si vyřezal sadu čtyřech maskovacích šablonek na křídlo a ocas. Při vlastní „tvorbě“ jsem přikládal šablonky, nástřikem vytvořil základní iluzi soustavy per a zbytek pak dotvořil od ruky a od oka technikou „spraybrushe“ . S výsledkem jsem docela spokojený.
RC ornitology budou určitě zajímat vnitřnosti EPP Eagla. Ocáskem typu motýlek hýbou dvě serva Hitec HS60. Co to je za typ budou pravděpodobně dnes vědět již jen ti dříve narození (asi jako já). Ve druhé polovině devadesátých let minulého století byla tato serva výkřikem miniaturizace(hmotnost 11g ???) a bylo nutno za ně i patřičně zaplatit. Já si je pořídil ve svém naivistickém období, kdy jsem je použil do balsového modelu ButterCup o rozpětí asi 70cm, o kterém jsem se domníval, že poletí na „300-ku“ s převodovkou a 7-mičlánkem Nicd 350mAh. Ano, letěl, asi 1,5 metru…od té doby mi tahle serva ležela doma. Konečně se tedy do něčeho „výborně hodí“. V zobáčku klove elektromotor A2208/14/1450kv ze sortimentu firmy Himodel. Motor se opět doma povaloval bez užitku poté, co tak nějak sešlo ze zamýšleného dvoumotoráku. Na tomto motoru je pěkná jen ta cena a vzhled. Jinak bych jej charakterizoval jako „navrch huj, vespod fuj“. Při běhu totiž „nádherně“ šmajdá a úměrně tomu vyluzuje i patřičný zvukový doprovod. Přiloženou kleštinu jsem použil pouze z totálního zoufalství, protože jsem žádnou jinou pro hřídel průměru 3mm doma nenašel. Pravděpodobně je vyrobena z jakéhosi „recyklátu“ . Na podložce pod upevňovací matici je zřetelný zbytek jakési etikety (že by z konzervy?). Ze stejného důvodu jako motor, je k regulaci „klování zobáčku“ použit regulátor Himodel FLY 25A. Jednoduchý a bezproblémový. Tak, jak se mi dostal do ruky, jsem jej použil, nic jsem neprogramoval. Funguje a reguluje výborně. Stejně výborné jsou i lipolky 3S Himodel 860. Vrtuli jsem chtě nechtě použil GWS HD 8×4. Jediná vyhovovala svým tvarem a nedrhla o zobák. Jen co ale zakoupím novou kleštinu, vyměním ji za APC E 8×4. Z výčtu vnitřností zbývá pouze přijímač Spektrum AR6100, který se stará o nervosvalovou koordinaci tohoto dravce.
Orla jsem dokončil, včetně naprogramování, tuto sobotu ve 23:55. Zatím má za sebou dva lety. Letěl tak, jak jsem jej nastavil hned napoprvé. Výškovka a těžiště zcela bez úprav, směrovku jsem musel lehce natrimovat doleva. Letové vlastnosti se hodně blíží etalonu FreeBee a tak není pochyb, že děti budou mít v Orlovi druhý stroj na poletování. Co se nedá přehlédnout je skutečnost, že v motorovém letu na plný plyn se dost vzpíná, nicméně výrobce režim „plný plyn“ stejně nedoporučuje. V bezmotorovém letu krásně plachtí a ze země lze jen stěží poznat, že se jedná o model. Stejně pěkné a divácky vděčné je poletování modelu na méně jak půl plynu nízko nad zemí v režimu „slídič“. Tak se nejlépe demonstruje úžasná obratnost modelu v malých rychlostech. Ale co bych vám pořád vyprávěl – přiložené letové fotky jsem nafotil sám za současné pilotáže/nepilotáže EPP Eagla. To asi hovoří za vše.
Verdikt – spokojenost.
Pár odkazů k tématu:
RC adler
T.W.I.T.T
EPP EAGLE
IKARUS – klub pražských RC ornitologů
aviarium.wordpress.com 
